29 NSCR 20/2014

24. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční, Insolvenční (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • IZ - § 32 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Štefana Klimka, narozeného 19. září 1963, bytem v Opatovicích nad Labem, Pardubická 278, PSČ 533 45, zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 623, PSČ 530 02, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS 11383/2010, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2013, č. j. KSPA 59 INS 11383/2010, 2 VSPH 378/2013-B-32, takto:



Dovolání se odmítá.




Odůvodnění:


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka potvrdil usnesení ze dne 20. prosince 2012, č. j. KSPA 59 INS 11383/2010-B-22, jímž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) nevyhověl návrhu dlužníka (Štefana Klimka) na zproštění Mgr. Davida Letošníka funkce insolvenčního správce dlužníka.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Ve výkladu ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – co do závěru, že insolvenční soud nebyl povinen nařídit k projednání návrhu dlužníka na zproštění funkce insolvenčního správce jednání – je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, které občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu dne 13. ledna 2016 schválilo k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že o tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce (podle § 32 insolvenčního zákona), rozhoduje insolvenční soud „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu. Je tomu tak i proto, že postupuje-li insolvenční správce při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona), projevuje se to zpravidla i dokumentací jeho postupu (lhostejno, zda na vyžádání insolvenčního soudu při výkonu dohlédací činnosti nebo prostřednictvím insolvenčního spisu) a neděje-li se tak, jsou případné nedostatky postupu insolvenčního správce patrny právě již z insolvenčního spisu. Tomu ostatně odpovídá též zákonem předepsaný požadavek, aby insolvenční soud rozhodl o podaném návrhu „neprodleně“ (§ 32 odst. 1 poslední věta insolvenčního zákona).“

Ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak neodporuje ani právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru, že výhrady vznesené dlužníkem (podle kterých se insolvenční správce nevyjádřil v soudem stanovené lhůtě k incidenčním žalobám věřitelů Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o. a Lenky Říhové, v důsledku čehož insolvenční soud v obou incidenčních sporech vydal rozsudky pro uznání, jimiž žalobám o určení pravosti popřených pohledávek vyhověl) v poměrech dané věci nemohou být (nejsou) důvodem ke zproštění funkce insolvenčního správce podle ustanovení § 32 insolvenčního zákona.

Nejvyšší soud rozhodovací praxi soudů při výkladu označeného ustanovení sjednotil tím, že pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014. V tomto usnesení vrchní soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kteréhodůležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.

K výše uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud výslovně přihlásil např. v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014 (které občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu dne 13. ledna 2016 schválilo k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo v již zmiňovaném usnesení sen. zn. 29 NSČR 2/2014.

V poměrech projednávané věci přitom ani Nejvyšší soud nemá (ve shodě s odvolacím soudem) žádné pochybnosti o tom, že samotné nepodání vyjádření k výše označeným incidenčním žalobám (bez vazby na případné následky, jež takový procesní postup insolvenčního správce měl v konečném důsledku pro majetkovou podstatu dlužníka) bez dalšího nepředstavuje porušení povinností insolvenčního správce, pro které by jej bylo možné podle ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona zprostit funkce.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.




V Brně dne 24. února 2016

JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu





Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 NSCR 20/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.20.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies