29 ICdo 18/2016

24. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, proti žalované Ing. Soně Aubrechtové, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, jako insolvenční správkyni dlužníka FRONA s. r. o., zastoupené Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 ICm 2796/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka FRONA s. r. o., se sídlem v Mostě, Javorová 1094, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 27260682, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 9558/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č. j. 71 ICm 2796/2011, 104 VSPH 354/2015-64 (KSUL 71 INS 9558/2011), takto:




I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.




O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem ze dne 19. února 2015, č. j. 71 ICm 2796/2011-40, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované (insolvenční správkyni dlužníkaFRONA s. r. o.) určení pravosti své pohledávky ve výši 20.586.168,49 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobě o určení pravosti sporné pohledávky vyhověl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14.

Tomuto požadavku přitom dovolatelka nedostála, když ohledně údaje o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, pouze cituje část ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by (z dalšího obsahu dovolání) bylo zřejmé, který předpoklad má k jednotlivým otázkám, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, za splněný (k tomu srov. dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 24. 2. 2016


JUDr. Jiří Z a v á z a l předseda senátu












Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 ICdo 18/2016, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.18.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies