26 Cdo 3549/2015

17. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 107
  • ObčZ 1964 - § 470
  • OSŘ - § 243e

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné ESSOX s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, IČO 26764652, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému L. S., naposledy O., zemřelému dne 2. 6. 2011, pro peněžité plnění, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 01738/11, o dovolání J. S.,aK. S., oběma O., zastoupených Mgr. Romanem Stoškem, advokátem se sídlem v Opavě, Horní náměstí 286/55, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2015, č. j. 10 Co 29/2015-57, takto:


Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2015, č. j. 10 Co 29/2015-57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 2. 2011, č. j. 21 EXE 165/2011-17, byla podle tam specifikovaného rozhodčího nálezu nařízena na majetek povinného exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 50.438,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 50.288,06 Kč od 1. 1. 2010 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 920 Kč a pro náklady exekuce, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov.Dne 2. června 2011 povinný L. S. zemřel.

Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 2. 2015, č. j. 10 Co 29/2015-57, potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 5. 8. 2014, č. j. 103 EX 01738/11-45, kterým rozhodl, že na straně zemřelého povinného L. S. bude v řízení nadále pokračováno s jeho dětmi – K. S., a J. S. Dospěl k závěru, že usnesení o schválení dědické dohody, podle které nabývají dědictví po zemřelém L. S. jeho děti K. a J. S., představuje listinu ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále též jen „e. ř.“ (srovnej čl. II., bod 1. a čl. IV., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.), která osvědčuje přechod povinností, jež smrtí nezanikly, na jeho právní nástupce. Pro rozhodnutí o procesním nástupnictví nepovažoval za významnou skutečnost, že v rámci vypořádání společného jmění zemřelého povinného a jeho bývalé manželky Z. S. byly vypořádány dluhy, včetně pohledávky oprávněné, neboť dohoda o vypořádání společného jmění nezavazuje věřitele. Za významný nepovažoval ani rozsah případné odpovědnosti dědiců za vymáhaný dluh zůstavitele, neboť ten by mohl být významný jen v řízení o zastavení exekuce.

Proti usnesení odvolacího soudu podali právní nástupci (dědici) povinného K. a J. S. dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Vytýkali odvolacímu soudu, že splnění podmínek pro přechod povinnosti podle § 36 odst. 4 e. ř. posoudil jen formálně, omezil se jen na zjištění, že proti povinnému byla zahájena exekuce a že jeho dědici jsou nezl. K. a J. S., aniž by se zároveň zabýval tím, zda by byly dány podmínky pro zastavení exekuce. Namítali, že dohodou o vypořádání společného jmění manželů nemohla být dotčena práva věřitelů, jelikož Z. S. (bývalá manželka povinného) převzala veškerý majetek a dluhy, měla tak povinnost zaplatit i vymáhanou pohledávku, a proto na ně povinnost zaplatit tento dluh nepřešla. Nejsou tedy ani procesními (právními) nástupci po zemřelém povinném L. S. v tomto exekučním řízení. Měli za to, že pohledávka oprávněné posléze zanikla, neboť Z. S. bylo povoleno oddlužení a oprávněná pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013, č. j. KSOS 14 INS 13667/2012-B17, pak byla Z. S. osvobozena od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Uzavřeli, že za dluhy povinného neodpovídají, a proto nemohou být ani jeho procesními nástupci. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná v dovolacím vyjádření uvedla, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a namítala, že dovolání má vady. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.”).

Dovolání podané včas, subjekty k tomu oprávněnými (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při posouzení otázky procesního nástupnictví podle § 107 o. s. ř., se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

V projednávané věci bylo zjištěno, že po nařízení exekuce povinný L. S. zemřel, v té době byl rozvedený, avšak jeho společné jmění s bývalou manželkou Z. S. nebylo vypořádáno. V průběhu dědického řízení uzavřela Z. S. a dědici (dovolatelé) dohodu, podle níž nabyla veškerý majetek, jehož cena činila 2.740.685,40 Kč, jakož i závazky, jejichž výše činila 1.793.288,35 Kč (včetně dluhu vůči oprávněné) a zavázala se uhradit do dědictví pohledávku z vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve výši 473.699 Kč. Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 31. 1. 2013, č. j. 30 D 449/2011-104, které nabylo právní moci dne 21. 2. 2013, schválil dohodu dědiců po zůstaviteli L. S. tak, že syn J. S. a dcera K. S. nabývají rovným dílem veškerý majetek zůstavitele, tj. pohledávku z vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve výši 473.699 Kč, a dále hotovost ve výši 9 Kč, 70 Euro centů a 1 USD cent, přičemž jsou povinni uhradit pohledávku statutárního města Opavy ve výši 33 Kč a pohledávku SMART Capital ve výši 28.500 Kč.

Podle ustanovení § 107 o. s. ř. (jež se podle § 52 odst. 1 e. ř. přiměřeně použije i v exekučním řízení – srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2). Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odstavec 4).

Podle ustanovení § 470 zákona č. 40/1960 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (§ 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), dále jen „obč. zák.“, dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí (odstavec 1). Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví (odstavec 2).

V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2436/2011) je závěr odvolací soudu, že dohoda o vypořádání společného jmění uzavřená mezi Z. S. (bývalou manželkou povinného) a dědici (dovolateli) oprávněnou nezavazuje. Dluhy (závazky) zůstavitele tvoří pasiva dědictví bez ohledu na to, zda patří do společného jmění zůstavitele a jeho manžela [§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.] a zda, popřípadě jak, byly tyto dluhy (závazky) vypořádány mezi manželem zůstavitele a zůstavitelovými dědici v rozhodnutí vydaném podle ustanovení § 175l o. s. ř.

V rozporu s judikaturou dovolacího soudu je však jeho závěr, že rozsah odpovědnosti dědiců v exekučním řízení za vymáhaný dluh zůstavitele je významný jen v řízení o zastavení exekuce. Otázkou, zda se soud má při rozhodování o procesním nástupnictví zabývat i rozsahem odpovědnosti právních nástupců zůstavitele za jeho dluhy, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 12. 2014, č. j. 31 Cdo 1170/2012-143, uveřejněném pod číslem 30/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm přijal a odůvodnil závěr, že míru odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele je třeba zásadně zkoumat již v souvislosti s rozhodováním o tom, zda a s kým bude v řízení pokračováno ve smyslu § 107 o. s. ř. Posouzení rozsahu odpovědnosti za dluhy zůstavitele se totiž neprojevuje jako okolnost, která by byla významná pro rozhodnutí ve věci samé, ale už při zkoumání podmínek řízení. Omezení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele je třeba procesně vyjádřit nikoliv zamítnutím nebo odmítnutím žaloby zčásti, ale zastavením řízení v rozsahu té části věřitelovy pohledávky, za niž dědic s ohledem na cenu nabytého dědictví neodpovídá. V rozsahu neuspokojované části pohledávky nemá zůstavitel procesního nástupce, povaha věci proto neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce, soud tedy podle § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá.

Není rozumný důvod, proč by tyto závěry neměly platit i v exekučním řízení. I v tomto řízení se omezení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele musí promítnout již při rozhodování o procesním nástupnictví povinného, nikoliv až při rozhodování o zastavení exekuce podle § 55 e. ř. a § 268 o. s. ř. I v exekučním řízení je totiž nutné zkoumat podmínky řízení, a proto v rozsahu té části věřitelovy pohledávky, za niž dědic s ohledem na cenu nabytého dědictví neodpovídá, nemá zůstavitel (povinný) procesního nástupce, a i zde platí, že neumožňuje-li povaha věci pokračovat v exekučním řízení o celé pohledávce, soud podle § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá.

Jestliže se v dané věci při rozhodování o procesním nástupnictví po zemřelém povinném odvolací soud nezabýval otázkou, zda a v jakém rozsahu dědicové odpovídají za dluhy povinného (kterých bylo podle dohody o vypořádání společného jmění více), je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné.

Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně 17. února 2016


JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3549/2015, ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.3549.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies