23 Cdo 4310/2015

25. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 241a odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně AB-IN s.r.o., se sídlem v Praze 3, Žižkově, Na vrcholu 2595/25, identifikační číslo osoby 26487641, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Staré Město, Revoluční 1003/3, proti žalovaným 1) HEKES, v.o.s. v likvidaci, se sídlem v Poděbradech, Jeseniova 384/III, identifikační číslo osoby 14799774, a 2) P. K., oba zastoupení JUDr. Martinem Klímou,advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203/9, o zaplacení 142.107 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 167/2008, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2015, č. j. 8 Cmo 370/2014-430, takto


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í : (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)




Městský soud v Praze (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 1. července 2014, č. j. 14 Cm 167/2008-376, uložil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 142.107 Kč s blíže určeným příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu vůči druhému žalovanému (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod III. a IV. výroku).K odvolání žalobkyně a prvního žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Ostatní účastníci řízení se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dále zkoumal, zda dovolání splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné dle § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Tomuto požadavku dovolatel nedostál.

Žádost dovolatele, že „vyřešená právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s . ř., jen, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první, § 243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel neučinil, a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, § 243f odst. 2 o. s. ř.).

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů případně vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 25. února 2016


JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4310/2015, ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4310.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies