11 Tdo 1095/2015

03. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 287 odst. 1
  • TrZ - § 287 odst. 2 písm. c)
  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. e)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2016 dovolání podané obviněným O. M. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 6 To 30/2015, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 27/2014 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného O. M. o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 7 T 27/2014, byl obviněný O. M. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, za který byl podle § 287 odst. 2 trestního zákoníku a § 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí v rozsudku přesně vymezených.

Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že

· nejméně od května 2010 do 4. listopadu 2013 v M. L., okr. Ch., jako provozovatel webových stránek a internetového obchodu na webové adrese ..., na těchto stránkách nabízel volně k prodeji semena různých druhů rostlin konopí setého, zejména vyšlechtěné odrůdy semen konopí, s uvedením doby a podmínek pěstování, s návody na dosažení co nejvyššího množství účinné látky tetrahydrokanabinolu (dále jen „THC“), s informacemi o obsahu účinné látky THC a konkrétních účincích této látky na lidský organizmus a dále zde nabízel k prodeji veškeré další technologie potřebné pro in-door pěstování rostlin konopí, jako jsou stany, svítidla, elektrotechnické vybavení, filtrační technologie, hnojiva, výživové preparáty pro růst, pěstební substráty a dále výše uvedené věci nabízel volně k prodeji a prodával v kamenných prodejnách v M. L., P. (nejméně od května 2010) a v Ch., okr. týž, R. K. (nejméně od dubna 2011), které provozoval pod názvem O. G., když jen ve svém obchodě v M. L., P., měl dne 4. 11. 2013 celkem 2.954 kusů semen rostliny konopí, a to pouze druhy speciálně šlechtěné a feminizované za účelem dosažení co nejvyššího obsahu účinné látky THC při pěstování rostliny a tedy určené po vypěstování k využití jako drogy marihuany, které v obchodě vystavoval a prodával, a to včetně všech dalších potřebných předmětů a zařízení pro pěstování těchto rostlin, jako jsou stany, svítidla, elektrotechnické vybavení, filtrační technologie, hnojiva, výživové preparáty pro růst, pěstební substráty, a dále v prodejně vystavoval a nabízel k odběru i značné množství různých reklamních předmětů, letáků a tiskovin propagujících rostlinu konopí, její pěstování a konzumaci drogy marihuany a vzhledem k charakteru a druhu jím vystavovaného a k prodeji nabízenému zboží a reklamních materiálů byl srozuměn s tím, že takto může vzbuzovat zájem o opatření a konzumaci drogy marihuany a zpřístupňovat rady a informace k této problematice, · přičemž konopí je jako omamná látka zařazena do seznamu IV. Úmluvy o omamných látkách a jako omamná látka bylo vedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění platném do 31. 12. 2013, přičemž podle stejného zákona bylo možno zacházet s takovou látkou pouze s příslušným povolením, které obviněný neměl.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 6 To 30/2015, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dne 11. 8. 2015 dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Václava Vladaře. Dovolání podal obviněný do všech výroků napadeného rozhodnutí. Dovolatel je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a proto uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Dovolatel namítá, že v jeho trestní věci došlo k porušení práva na obhajobu a postupem orgánů činných v trestním řízení bylo současně porušeno právo na spravedlivý proces. Vady dokazování shledává v tom, že soudy neprovedly dovolatelem navržené důkazy, když jeden z nich směřoval k prokázání jeho obhajoby a tím nebyl v úplnosti zjištěn skutkový stav věci. Dále uvádí, že soudy nerespektovaly jeho obhajobu, minimálně v té části, kdy se soud zabýval rozhodováním o věcech, které byly v rámci přípravného řízení zajištěné při domovních prohlídkách. Soudu druhého stupně vytýká, že dokazování neprovedl v úplném rozsahu a tím došlo v jeho konkrétním případě k nesprávnému vyhodnocení totožnosti skutku v trestním řízení v obou současně vedených trestních věcech, ve kterých se konaly domovní prohlídky v objektu obviněného ve dnech 17. 9. 2013 a 4. 11. 2013. Obviněný jako zásadní důkaz absence subjektivní stránky skutkové podstaty předložil mimo jiné zápis Městského úřadu Cheb - odbor obecního živnostenského úřadu, protokol č. 160/11 T, z kontroly zahájené dne 17. 5. 2011, kdy tento dokument byl sepsán dne 30. 6. 2011. Dovolatel cituje protokol, ve kterém je uvedeno, že „dovoz, vlastnictví a obchod s konopnými semeny není předmětem restrikcí, jejich legálnost byla konzultována vedoucím odboru živnostenského úřadu telefonicky s Policií ČR a celní správou ČR – úprava nového trestního zákona, platná od 1. 1. 2010“. Propagační materiály ke konopným semenům obsahují dle dovolatele upozornění na zákaz prodeje v konkrétních případech, zákaz prodeje nezletilým a varování na důsledky případného použití konopných semen. Dále uvádí, že tři nebo čtyři na sobě nezávislé státní orgány ho ujistily, že zboží prodávané v jeho obchodech nepodléhá zákazu a restrikcím a při domovní prohlídce prováděné příslušníky Policie ČR dne 17. 9. 2013 mu nebyly odňaty žádné věci, které následně v rozsudku soudu prvého stupně byly postiženy trestem propadnutí věci. Dovolatel namítá, že soud druhého stupně opomenul důkazní návrhy na doplnění o výslechy svědků - pracovníků živnostenského úřadu, ČOI a Policie ČR ohledně obhajoby obviněného, když z hlediska absence subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku navrhl aplikovat ustanovení § 19 trestního zákoníku o právním omylu. Dovolatel zdůrazňuje, že soud prvého stupně a odvolací soud zjevně nevzaly v potaz subjektivní stránku jednání obviněného, který v souladu s živnostenským zákonem, zákonem na ochranu spotřebitele a dalšími obecně závaznými předpisy začal podnikat v předmětu obchodní živnosti, byl výslovně ubezpečen, že dovoz, vlastnictví a obchod s konopnými semeny není předmětem restrikcí, když jejich legálnost byla konzultována vedoucím odboru živnostenského úřadu s Policií ČR a Celní správou ČR. Dovolatel se domnívá, že na základě tohoto listinného důkazu bylo zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. řádu, aby to byly právě soud prvého stupně a odvolací soud, které v souladu s tímto ustanovením měly prověřit, za jakých okolností odbor živnostenského úřadu Cheb dospěl k tomuto závěru a jakým způsobem vyhodnotil podnikatelskou činnost obviněného. Obecné soudy měly dále dle dovolatele vyhodnotit, zdali zjištěním správních orgánů, že propagační materiály ke konopným semenům obsahují upozornění na zákaz prodeje v konkrétních případech, zákaz prodeje nezletilým, varování na důsledky případného použití konopných semen, byla učiněna dostatečná opatření pro to, aby jeho podnikatelská činnost nemohla být posuzována jako činnost kriminální. V souvislosti s tímto důkazem dovolatel uvádí, že důvodnost obhajoby o právním omylu vyplývá i ze skutečnosti, že nelze požadovat, aby občan měl mít pocit nebo povědomost, že správní orgány mají nebo mohou mít odbornost nebo znalosti nebo dokonce právní vědomí nižší než řadový občan.

Dovolatel poukazuje na to, že podněcování ke zneužívání návykové látky, jiné než alkohol, zákon vykládá jako projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Dovolatel argumentuje, že z hlediska subjektivní stránky jednání, nebylo v jeho konkrétním případě bezpečně prokázáno, že by svou podnikatelskou činností vytvářel podmínky a ovlivňoval potencionální zákazníky ke zneužívání návykových látek. Dovolatel připomíná, že soud prvého stupně v odůvodnění svého rozsudku na str. 5 argumentoval, že nakládání s konopnými semeny skutečně není trestné, ale podstata trestnosti jednání obviněného spočívá v tom, že koncentrovaně na jednom místě kromě semen konopí nabízel i prodával kupujícím popisné návody k pěstování rostlin konopí pro účely jejich užívání jako drogy. Připomněl, že uvedené propagační materiály obsahovaly upozornění na důsledky případného použití konopných semen a další upozornění směřující k vyloučení zneužití jiných návykových látek. Dovolatel dále uvádí, že v souvislosti s celospolečenskou diskusí o legalizaci pěstování konopí a užívání látek z rostliny konopí na léčebné účely a nad rámec argumentace o právním omylu, je možné aplikovat i námitku, že odsouzením obviněného za daný skutek byl porušen princip subsidiarity trestní represe, což odporuje jejímu chápání jako prostředku ultima ratio. Dovolatel se domnívá, že princip subsidiarity trestní represe je možno chápat předně jako pravidlo, limitující intenzitu trestní represe při definování skutkových podstat trestných činů a při stanovení dalších obecných podmínek trestní odpovědnosti. Přednost mají mít dle dovolatele mírnější prostředky.

Dovolatel shrnuje, že mu nebylo prokázáno, že by svým jednáním vysloveně cílil na zneužívání jiných návykových látek než alkoholu, ale naopak se pohyboval v prostoru, který vyhodnotil i na základě stanoviska správního orgánu jako ještě legální užívání a nikoliv zneužívání návykové látky pro osobní a léčebné účely a tahle situace je důvodem jednak pro aplikaci ustanovení § 19, ale i § 12 odst. 2 tr. zák. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 6 To 30/2015, jakož i rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 7 T 27/2014, a věc vrátil Okresnímu soudu v Chebu se závaznými pokyny k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedl, že námitky obviněného odpovídají namítanému dovolacímu důvodu pouze zčásti. Připomněl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.řádu není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo postupem při provádění důkazů. K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces uvedl, že nelze dovodit, jakým způsobem mělo být toto právo porušeno, a to ani ve směru tzv. opomenutých důkazů.

Námitky obsahově relevantní k uplatněnému dovolacímu důvodu státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněné. Zdůraznil, že jednání obviněného se v žádných rysech neodlišuje od trestní věci, již posuzoval Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1206/2012), resp. následně Ústavní soud (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 934/13). Obviněný nepřináší skutečně relevantní argumenty, na jejichž základě by bylo nutno předchozí judikaturní závěry revidovat. Státní zástupce shrnuje, že jednání obviněného směřovalo specificky ke zvýšení zájmu o škodlivé užívání (zneužívání) omamné látky konopí obsahující psychotropní látku tetrahydrocannabinol (THC). Znak podněcování a šíření naplnil tím způsobem, že vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízel i semena rostlin konopí, včetně semen kultivarů, které byly cíleně určeny k získání co nejvyšších hodnot psychotropní látky THC. K námitce obviněného, že jeho jednání nesměřovalo k ovlivňování dalších osob ke zneužívání návykových látek, státní zástupce uvedl, že z dokazování je evidentní, že jednání obviněného nesměřovalo k podpoře a šíření státem přísně regulované produkce terapeuticky využitelného konopí ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb. Připomněl, že smyslem jednání obviněného bylo usnadnit či umožnit užívání konopí právě pro jeho psychoaktivní účinky. K námitce obviněného, že jeho trestní postih koliduje s principem subsidiarity trestní represe, uvedl, že jeho jednání (tj. provozování growshopu) se nijak nevymyká z rámce trestní činnosti tohoto druhu. Zároveň zdůraznil, že obviněný naplnil rovněž znak podmiňující použití vyšší trestní sazby, což je samo o sobě okolnost, jež zpravidla vylučuje úvahy o aplikaci principu subsidiarity trestní represe. K námitce obviněného tzv. příkazu tolerance nekonformního chování uvedl, že předmětem trestněprávního postihu není takové nekonformní chování, ale pouze činnost, která směřuje k rozšíření užívání nealkoholických látek, s čímž jsou spojeny negativní celospolečenské dopady (zvýšená zdravotní rizika užívání takových látek, ohrožení bezpečnosti v dopravě, náklady spojené s léčbou závislosti ...). Jde o argument mimoprávní povahy. Oponuje obviněnému, že za minimum společenského konsenzu lze považovat ten rys platné právní úpravy, který v některých konkrétních případech diferencuje mezi druhy omamných a psychotropních látek, přičemž kanaginoidní látky do určité míry privileguje.

Státní zástupce uzavřel, že právní posouzení jednání obviněného jako přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,2 písm. c) trestního zákoníku je správné a zákonu odpovídá. Vzhledem k tomu, že uvedené námitky obviněný uplatňoval i před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly, státní zástupce má za to, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné (§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), že bylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. řádu) a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“ ) dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V obecné rovině lze říct, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr. str.299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva s tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správní ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod nepřipouští. Dovolací soud je tedy zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).

S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze o zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) uvažovat jen výjimečně v případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 566/02, IV. ÚS 219/03). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, dále v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, 11 Tdo 130/2012, 3 Tdo 91/2011).

K naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný uvedl, že soudy se jednak nevypořádaly s jeho důkazními návrhy, svůj postup stran důkazních návrhů přijatelným způsobem neodůvodnily a z toho vyvozuje, že v jeho projednávané věci jde o vadu tzv. opomenutých důkazů, a jednak namítl absenci naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu s ohledem na stanoviska správního orgánu posuzujícím jeho jednání jako ještě legální užívání a nikoliv zneužívání návykové látky pro osobní a léčebné účely a tudíž důvodnost pro aplikaci ustanovení § 19, ale i § 12 odst. 2 tr. zák. Uvedenými námitkami dovolatel opakuje svoji argumentaci obsaženou v jeho odvolání vůči rozsudku nalézacího soudu.

K otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04 a další): „[Zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (...) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal]“. Z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu plyne, že neakceptování důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).

V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 5 odst. 6. tr. řádu, protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. řádu), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn, II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další]. Konstatoval zároveň, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.

K otázce opomenutých důkazů Nejvyšší soud v předmětné věci uvádí, že oba soudy, jak nalézací tak i odvolací, reagovaly na důkazní návrhy obhajoby a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, soud I. stupně vysvětlil, o jaké důkazy svá zjištění opřel, a pečlivě všechny důkazy, které v souladu s trestním řádem provedl, hodnotil; soud odvolací se pak v odůvodnění rozhodnutí o odvolání obviněných pečlivě zabýval skutkovými závěry i právními závěry soudu nalézacího. Soud nalézací a zejména pak soud odvolací precizně objasnily tu skutečnost, že obviněným tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je jím navrhován důkaz, není relevantní pro posouzení naplnění skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.

Naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný, jak bylo již uvedeno, spatřuje dále v absenci naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu s ohledem na stanovisko správního orgánu posuzujícího jeho jednání jako ještě legální užívání a nikoliv zneužívání návykové látky pro osobní a léčebné účely, a tudíž v důvodnosti aplikace ustanovení § 19, ale i § 12 odst. 2 tr. zák., jakož i v argumentu subsidiarity trestněprávní represe.

Na tuto námitku reagovaly oba soudy, soud nalézací na str. 6 odůvodnění rozsudku sp. zn. 7 T 27/2014, soud odvolací, a to velmi podrobně a precizně, na str. 4 a 5 odůvodnění usnesení sp. zn. 6 To 30/2015. Nejvyšší soud se s argumentací obou soudů plně shoduje, ve shodě se soudem odvolacím pak nadto upozorňuje na skutečnost, že řešený případ je identický s tím, jenž byl řešen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, jakož i rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 934/13. Krajský soud v Plzni ve vztahu k argumentaci dovolatele ohledně absence prokázání subjektivní stránky spáchání předmětného přečinu s ohledem na vyjádření (protokol) správního orgánu přesně upozorňuje na klíčový moment (s. 5 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 30/2015): „V protokolu citované nakládání s konopnými semeny skutečně není trestné, ale podstata trestnosti jednání obžalovaného spočívá v tom, že koncentrovaně na jednom místě kromě semen konopí nabízel i prodával i další zařízení potřebná pro pěstování rostlin konopí pro účely jejich užívání jako drogy (pouze feminizovaná semena, nutná pro vypěstování rostliny s vysokým obsahem účinné látky THS), dále propagační materiály, poskytoval kupujícím popisné návody ve formě textů, obrázků a symbolů nebo odkazu na internetové stránky.“

Vzhledem k uvedenému předmětné dovolání nebylo shledáno jakkoli opodstatněným, pročež je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 256r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).



V Brně dne 3. února 2016


JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu














Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1095/2015, ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1095.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies