29 Cdo 112/2016

10. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • BytZ - § 22 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) V. H., a b) V. H., obou zastoupených JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem, se sídlem v Neratovicích, Na Výsluní 1234, PSČ 277 11, za účasti Bytového družstva Ve Lhotce, Růženínská, se sídlem v Praze 4, Růženínská 910/1, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 27883353, zastoupeného JUDr. Ivanou Valtovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 287/18, PSČ 120 00, o nahrazení projevu vůle družstva k uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 103/2012, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2015, č. j. 11 Cmo 72/2013-171, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



class="center">
O d ů v o d n ě n í:


Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. května 2013, č. j. 81 Cm 103/2012-103, zamítl návrh na uložení povinnosti Bytovému družstvu Ve Lhotce, Růženínská (dále jen „družstvo“), uzavřít s navrhovateli smlouvu o převodu bytové jednotky (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve výroku o nákladech řízení je změnil co do výše družstvu přiznané náhrady, jinak je potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2014, č. j. 11 Cmo 72/2013-133, Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. května 2015, č. j. 29 Cdo 2027/2014-157 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), k dovolání družstva zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelé ohlašují, že rozhodnutí odvolacího soudu napadají v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňují pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl zčásti potvrzen a zčásti změněn výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, se dovolací soud proto nezabýval.

Dovoláním otevřenou otázku výkladu § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákona o vlastnictví bytů), vyřešil Nejvyšší soud v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 2027/2014), v němž uzavřel, že § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů zakládá toliko právo nájemce na přednostní předložení nabídky na převod vlastnictví bytu, nikoliv povinnost dosavadního vlastníka uzavřít s nájemcem kupní smlouvu o prodeji bytové jednotky; opačný závěr neplyne – a dovolatelé se mýlí, usuzují-li opačně – ani z dovolateli citovaných rozhodnutí.

S tímto závěrem (který je Nejvyšším soudem ustáleně zastáván – srov. důvody rozsudku ze dne 30. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008, usnesení ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 1805/2010, či ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 275/2011), jenž byl pro odvolací soud závazný (dle § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.), a na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu.

Skutečnost, že dovolatelům nikdy nebyla učiněna nabídka dle § 22 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů a že jsou tito nadále členy družstva, není pro projednávanou věc rozhodná a nemůže na výše uvedených závěrech ničeho změnit.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.




V Brně dne 10. února 2016



JUDr. Filip Cileček















předseda senátu

















Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 112/2016, ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.112.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies