32 Cdo 4661/2014

08. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 107a
  • ObčZ 1964 - § 530

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Frenn Trading B. V. v likvidaci, se sídlem Strawinskylaan965 WTC, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, registrační číslo 16039519, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovaným 1) Drutis, spol. s r. o. - v likvidaci, se sídlem v Brně, Husova 167/7, identifikační číslo osoby 46904891, 2) J. K. a 3) S. W., oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, o zaplacení částky 20 890 731,30 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36/18 Cm 738/1994, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2014, č. j. 5 Cmo 84/2014-378, takto:





Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2014, č. j. 5 Cmo 84/2014-378, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2013, č. j. 18 Cm 738/1994-326 (v pořadí druhým ve věci), uložil žalovaným 2) a 3) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 2 000 000 Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému 2) částku 100 044 Kč (výrok II.) a žalované 3) částku 169 764 Kč na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání proti výrokům o nákladech řízení a žalovaní 2) a 3) podali odvolání proti přisuzujícímu výroku ve věci samé.

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci vyhověl návrhu žalobkyně podanému v průběhu odvolacího řízení podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby do řízení na její místo vstoupila společnost A - Trading, a. s., se sídlem v Praze 1, Karlova 455/48, identifikační číslo osoby 48289540, s odůvodněním, že v průběhu odvolacího řízení byla smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou 8. 1. 2013 pohledávka postoupena společnosti A - Trading, a. s., dosavadní žalobkyně navrhla vstup nabyvatelky pohledávky do řízení na své místo a nabyvatelka pohledávky se vstupem do řízení souhlasila, čímž byly naplněny předpoklady podle ustanovení § 107a o. s. ř. pro to, aby soud návrhu na vstup nové účastnice do řízení na místo žalobkyně vyhověl.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 2) a 3) dovolání, v němž co do přípustnosti odkázali na ustanovení § 238a o. s. ř., neboť „postup odvolacího soudu považují za nesprávný, když nelze souhlasit, že k postoupení došlo v průběhu odvolacího řízení“. Dovolatelé namítají, že z listin předložených žalobkyní je zřejmé, že k postoupení pohledávky došlo již 8. 1. 2013, tedy v době, kdy stále probíhalo řízení před soudem prvního stupně a ve věci nebyl vyhlášen rozsudek. Proti následně vyhlášenému rozsudku podala žalobkyně odvolání. Nebyla-li již v době podání odvolání věřitelkou pohledávky, podala odvolání osoba, která k tomuto úkonu již nebyla legitimována. Zdůrazňují, že ze smlouvy o postoupení pohledávky z čl. II. bodu 1. jednoznačně plyne, že všechna práva spojená s pohledávkou přecházejí na postupníka ke dni její účinnosti. Podle názoru dovolatelů je zřejmé, že postoupením pohledávky dojde ke krácení jejich práv, neboť v dosavadním řízení byli z velké části úspěšní, mají proti postupiteli pohledávku a postoupením je sledováno zkrácení jejich práv na výplatu náhrady nákladů řízení a takové jednání žalobkyně je v rozporu s ustanovením § 2 a § 3 o. s. ř. Návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo žalobkyně by tak nemělo být vyhověno. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř. a je i důvodné.

Z ustanovení § 107a o. s. ř. vyplývá, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).

Podle ustanovení § 530 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám svým jménem na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi (§ 526), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním.

V ustanovení § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s hmotněprávní universální nebo singulární sukcesí práva nebo povinnosti, tedy na základě úkonu podle hmotného práva, jímž se mění subjekt, kterému náleží právo nebo jehož stíhá povinnost. Ustanovení § 530 odst. 1 věty první obč. zák. je úpravou aktivní legitimace při vymáhání postoupené pohledávky. Po změně věřitele následkem postoupení pohledávky ztrácí postupitel jako původní věřitel oprávnění vymáhat plnění na dlužníkovi, neboť věřitelem se stává postupník. Ustanovení § 530 odst. 1 věty první obč. zák. dává postupiteli možnost nadále vymáhat pohledávku svým jménem ve prospěch postupníka, jestliže ho o to požádá. Postupitel není povinen žádosti postupníka vyhovět, ale bez souhlasu postupníka není oprávněn již pohledávku vymáhat.

V projednávané věci odvolací soud vyšel z toho, že k postoupení pohledávky došlo v průběhu odvolacího řízení. Tento závěr odvolacího soudu není správný, neboť smlouvu o postoupení pohledávky strany uzavřely 8. 1. 2013, tedy v průběhu řízení před soudem prvního stupně, který ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 9. 2013, č. j. 18 Cm 738/1994-326. Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně v návrhu podaném podle ustanovení § 107a o. s. ř. uvedla nejen to, že 8. 1. 2013 uzavřela se společností A -Trading, a. s. smlouvu o postoupení pohledávky, ale i to, že 10. 1. 2013 uzavřela s postupnicí dohodu o vymáhání pohledávky, na jejímž základě nadále vymáhala pohledávku svým jménem a na účet postupnice, která však tímto započíná s vymáháním pohledávky vlastním jménem, čímž oprávnění žalobkyně nadále vymáhat pohledávku v souladu s čl. V. bodu 2. dohody o vymáhání pohledávky zaniká. K podání připojila smlouvu o postoupení pohledávky z 8. 1. 2013 a dohodu o vymáhání pohledávky z 10. 1. 2013. Těmito tvrzenými skutečnostmi rozhodnými pro posouzení návrhu podaného podle ustanovení § 107a o. s. ř. se odvolací soud nezabýval, aniž by uvedl, proč se tak stalo.

Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že v situaci, kdy je uzavřena dohoda o vymáhání pohledávky podle ustanovení § 530 obč. zák., není skutečností rozhodnou ve smyslu ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, ani dohody o vymáhání pohledávky postupitelkou na účet postupnice, když dohoda podle ustanovení § 530 odst. 1 obč. zák. není skutečností, s níž hmotné právo spojuje převod práva žalobkyně na zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru. Uzavřením dohody o vymáhání postoupené pohledávky dosavadním věřitelem na účet nového věřitele, nebylo-li postoupení pohledávky oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi, se na právu dosavadního věřitele vymáhat pohledávku nic nezměnilo, neztratil svou aktivní legitimaci v řízení. Právní skutečností, s níž je spojen převod práva vymáhat postoupenou pohledávku z postupitelky na postupnici, je teprve zánik práva postupitelky vymáhat na účet postupnice pohledávku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1202/2013, a ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5309/2014, která jsou, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách). Otázkou, zda a kdy postupnice začala vymáhat pohledávku vlastním jménem ve smyslu čl. V. bodu 2. dohody o vymáhání pohledávky uzavřené mezi postupitelkou a postupnicí, se odvolací soud nezabýval.

Námitka dovolatelů, že o postoupení pohledávky se dozvěděli až 30. 5. 2014, kdy jim bylo doručeno dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, není důvodná. Skutečnost, kdy bylo dlužníku oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky, má vliv jen na to, komu dlužník může plnit s účinky zániku dluhu. Plní-li postupiteli do doby, než je mu postupitelem oznámeno postoupení pohledávky nebo postupníkem prokázáno postoupení pohledávky, jde o plnění s účinky zániku dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3436/2009).

Jelikož právní posouzení předpokladů pro vyhovění návrhu podle ustanovení § 107a odst. l a 2 o. s. ř. odvolacím soudem je neúplné, a tím i nesprávné, a na základě dosavadních výsledků řízení nelze o návrhu žalobkyně rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne závěry Nejvyššího soudu o posouzení návrhu podaného podle ustanovení § 107a o. s. ř. z pohledu ustanovení § 2 o. s. ř., jestliže jeho účelem je zneužití procesní úpravy např. spočívající v tom, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010, a usnesení ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, a v ústavněprávní rovině závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, in www.usoud.cz).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.




V Brně dne 8. 3. 2016


JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu





Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4661/2014, ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4661.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies