8 Tdo 308/2016

30. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 211 odst. 1, 4

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2016 o dovolání obviněného B. CH. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 2 To 211/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 193/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. Ch. odmítá.

Odůvodnění:


1. Rozsudkem Okresního souduv Přerově ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 2 T 193/2014, byli obvinění B. Ch. a B. Š. (bytem T., okres P.) uznáni vinnými, že

1) B. Ch. a B. Š. společně

v únoru 2013, poté co se dozvěděl, že třetí osoba má zájem o koupi motorového vozidla Hyundai Santa Fe, černé barvy, nabízeného v autobazaru v P., který provozuje společnost CMN, s. r. o., na ulici L., se B. Ch. do tohoto autobazaru dostavil a se zástupkyní společnosti GE Money Auto, s. r. o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, otevřel jednání o uzavření úvěrové smlouvy na nákup předmětného motorového vozidla nabízeného za celkovou částku 399 000 Kč, přičemž za účelem uzavření úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru GE Money Auto, s. r. o., zároveň opatřoval jím požadované dokumenty a poté, co zjistil, že věřitel po zájemci Družstvo VM & MR, IČ 276 48 834, se sídlem Českolipská 391/22, Praha 9 – Střížkov (dále jen „Družstvo“) rovněž požaduje předložení cestovního pasu jeho předsedy P. G. P., oslovil svého známého B. Š. a zajistil opatření listiny označené jako „pověření zaměstnance“, ve které vystupuje Družstvo jako zmocnitel a B. Š. jako zaměstnanec – zmocněnec pověřený uzavřením smlouvy na financování vozidla, čímž smluvní jednání dovedl do stavu před samotným podpisem úvěrové i kupní smlouvy, načež se dne 11. 2. 2013 B. Š. na předchozí žádost B. Ch.a s jeho příslibem, že kvůli tomu nebude mít žádné potíže, dostavil do autobazaru, kde vystupoval jako zaměstnanec Družstva a podepsal předem připravenou úvěrovou dokumentaci, zejména úvěrovou smlouvu, ačkoliv v Družstvu nikdy nebyl zaměstnán a se zástupci Družstva nikdy nejednal, což B. Ch. i B. Š. již od počátku věděli, načež na základě nepravdivého pověření zaměstnance a domněnky, že smlouvu za Družstvo skutečně uzavírá jeho pověřený zaměstnanec, došlo ze strany úvěrové společnosti ke schválení úvěrové smlouvy znějící na částku 299 000 Kč, splatnou pravidelnými měsíčními splátkami po 7 767 Kč po dobu 72 měsíců, která měla sloužit k úhradě části kupní ceny za osobní motorové vozidlo nabízené v označeném autobazaru za celkovou částku 399 000 Kč a úvěrová společnost poté vyplatila částku 299 000 Kč prodejci vozidla Hyundai Santa Fe, který B. Š. téhož dne včetně klíčů a dokladů k vozidlu i úvěrové dokumentace obratem předal B. Ch., kdy přitom sami nikdy neměli v úmyslu úvěr řádně splácet, tedy vylákáním částky 299 000 Kč tak B. Ch. a B. Š. způsobili společnosti GE Money Auto, s. r. o., škodu, která byla později ponížena prodejem nalezeného vozidla věřitelem a úhradou splátek třetí osobou smluvených v době prodlení Družstva s hrazením úvěru, kdy ke dni 30. 3. 2015 zbývalo doplatit 92 387,13 Kč,

2) B. Ch. sám

dne 21. 2. 2013 v Přerově na ulici L. v autobazaru provozovaném společností CMN, s. r. o., prostřednictvím zástupkyně společnosti GE Money Auto, s. r. o., se sídlem P., V.,požádal o poskytnutí úvěru na částku 200 000 Kč, která měla sloužit k úhradě části kupní ceny za osobní motorové vozidlo Audi A4 Avant II, bez přidělené r. z., nabízené v označeném autobazaru za celkovou částku 250.000 Kč, přičemž jako žadatele o úvěr označil Družstvo VM & MR, se sídlem Praha 9 – Střížkov, Českolipská 391/22, zastoupené pověřeným zaměstnancem B. Š., aniž by B. Š. zakoupení vozidla podnítil a o jeho koupi projevil zájem a zejména aniž by byl B. Š. u Družstva zaměstnán, kdy po prověření žádosti ze strany úvěrové společnosti však kvůli předchozímu úvěru znějícímu na částku 299 000 Kč na nákup vozidla Hyundai Santa Fe, sjednanému jménem uvedeného Družstva dne 11. 2. 2013, ke schválení žádosti o úvěr nedošlo, přičemž B. Ch. nezamýšlel v případě jednání úvěrové smlouvy závazek osobně řádně platit a předmětné vozidlo se pouze snažil pokoutně získat.

2. Takto popsané jednání v bodě 1) a 2) u obviněného B. Ch. a v bodě 1) u obviněného B. Š. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Zatímco obviněnému B. Ch. uložil podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem, obviněnému B. Š. uložil podle stejného ustanovení trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců, přičemž podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu současně uložil, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil a možností nahradil škodu způsobenou přečinem. Oběma obviněným soud uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené GE Money Auto, s. r. o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, IČ 60112743, částku 92 987,13 Kč; se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázal tuto poškozenou společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. a řízení na věcech občanskoprávních.



3. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 2 To 211/2015, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

4. Obviněný B. Ch. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Kozáka proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.



5. Na začátku svého podání dovolatel zopakoval výrok odsuzujícího rozsudku a pak stručně shrnul prokázané skutkové okolnosti posuzovaného případu. Zdůraznil přitom, že v žádném případě neinicioval uzavření dané úvěrové smlouvy a nákup vozidla. Vystupoval pouze jako jakýsi prostředník mezi autobazarem, společností, která poskytovala úvěr a svědkem J. K., který jednal ve vztahu k DružstvuVM & MR (dále jen „Družstvo“). Součástí podkladů pro uzavření předmětné leasingové smlouvy byla i plná moc, podle níž, družstvo pověřilo spoluobviněného B. Š. k jednání o jejím uzavření. V tomto ohledu připustil, že údaj o tom, že druhý obviněný je zaměstnancem družstva, nebyl pravdivý, i to, že tato skutečnost byla oběma obviněným od počátku známa.



6. Dále dovolatel citoval ustanovení § 211 odst. 1 tr. zákoníku, které předpokládá, že trestného činu úvěrového podvodu se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. V návaznosti na to uvedl, že nebylo prokázáno, že by úvěrovou smlouvu sjednával, a to ani v prvním ani v druhém případě, když v dané věci vystupoval jako zprostředkovatel, v dobré víře, že je postupováno v souladu s právním řádem. On sám žádné listiny nepodepisoval, žádné plné moci nevystavoval. Za této situace neměly soudy důvod uvažovat v tom směru, že by zmíněný úvěr měl či neměl v úmyslu splácet, neboť nebyl smluvní stranou sjednané úvěrové smlouvy a nebylo tedy možné dovozovat, že by mu taková povinnost za nějakých okolností vznikla.



7. Obviněný vyslovil také pochybnost o závěrech soudu, že společnosti GE Money Auto, s. r. o. (dále též „úvěrová společnost“), vznikla škoda ve výši 299 000 Kč, protože na základě uzavřené leasingové smlouvy mělo vozidlo zn. Hyundai Santa Fe zůstat ve vlastnictví této společnosti až do jeho úplného zaplacení.



8. Následně se dovolatel zaměřil na fakt, že v již několikrát zmiňované plné moci byl spoluobviněný B. Š. označený jako zaměstnanec družstva, a vyslovil názor, že bylo vhodné posoudit, zda skutková podstata přečinu úvěrového podvodu mohla být naplněna nesprávností tohoto údaje. Zákon předpokládá, že se musí jednat o hrubě zkreslené údaje nebo údaje, které se zamlčí. V té souvislosti by bylo třeba zabývat se otázkou, jak zásadní význam pro sjednávání dané úvěrové smlouvy má právě tato skutečnost. Součástí žádosti o úvěr totiž byly i doklady dokumentující ekonomickou situaci družstva, což má z hlediska poskytovatele značný vliv na posouzení schopnosti druhé strany dostát svým závazkům z úvěrové smlouvy.



9. V této souvislosti obviněný připomněl názor odvolacího soudu, který dovodil, že osoba, jež vystupuje za danou společnost, stvrzuje pravdivost údajů, které se o této společnosti uvádí, a stvrzuje i vědomost o budoucím řádném splácení úvěru. Podle soudu druhého stupně jde o podstatnou okolnost mající významný vliv na ochranu majetku oprávněného subjektu. Pro takový závěr ovšem (z jeho pohledu) absentují důkazní zjištění. Vystavená plná moc zavazovala spoluobviněného B. Š. pouze k podepsání úvěrové smlouvy a k ničemu dalšímu. Soudy podle názoru dovolatele měly nesprávně vyložit povinnosti, které vyplývají pro zmocněnce z podepsané plné moci. Výše nastíněným způsobem tak povinnosti právního subjektu vykládat nelze. Je nepochopením reálného života předpokládat, že by zaměstnanec nějakého podniku měl být informován tak, aby byl schopen garantovat schopnosti subjektu, jehož zastupuje, plnit své závazky.



10. K bodu 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku dovolatel jen krátce poznamenal, že s ohledem na zjištěné skutečnosti nelze dovozovat, že by došlo ke spáchání přečinu úvěrového podvodu pouhým dotazem na příslušnou úvěrovou společnost.



11. Soudy obou stupňů, podle názoru obviněného, výrazným způsobem v rozporu se zákonem rozšířily odpovědnost a výklad toho, kdo se dopustí úvěrového podvodu, a proto nesprávně hmotněprávně posoudily předmětný skutek, který – s ohledem na jeho objektivní i subjektivní stránku – vůbec nelze za přečin považovat.



12. V závěru svého podání dovolatel (aniž by uvedl příslušní zákonná ustanovení) navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 2 To 211/2015, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 2 T 193/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.



13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.



14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.



15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v něm není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).







16. Z tohoto pohledu Nejvyšší soud mohl námitky, které obviněný ve svém podání uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, považovat za relevantně uplatněné. Při vázanosti skutkovými zjištěními obou soudů nižších stupňů posuzoval nejprve námitku, která se týkala míry participace obviněného na dané trestné činnosti. Ten podle svých slov vystupoval pouze v roli jakéhosi prostředníka mezi úvěrovou společností a družstvem, ani v jednom případě neinicioval koupi výše zmíněných vozů, a tvrdil, že nebylo prokázáno, že by on sám úvěrové smlouvy sjednával, když v rámci skutku popsaného v bodě 1) výroku odsuzujícího rozsudku žádné listiny nepodepisoval a žádné plné moci nevystavoval, a u skutku uvedeného pod bodem 2) téhož rozsudku učinil pouze dotaz na úvěrovou společnost.



17. K této argumentaci Nejvyšší soud považuje za potřebné poznamenat, že na základě skutkového stavu věci, který soudy obou stupňů dovodily (a koneckonců i podle vlastních slov dovolatele), to byl právě on, kdo v obou případech inicioval jednání o uzavření úvěrové smlouvy, i nadále se jej aktivně účastnil (ať již osobně nebo prostřednictvím e-mailové komunikace) a u skutku pod bodem 1) rozsudku se nepřímo podílel na opatření a následném předložení plné moci, jež obsahovala nepravdivý údaj (o čemž věděl), zatímco u skutku pod bodem 2) rozsudku uvedl tento dokument – v souvislosti se žádostí o poskytnutí dalšího úvěru – přímo sám.



18. K naplnění skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku přitom není nutné, aby byl pachatel jednou ze stran úvěrové smlouvy. Postačuje, aby se na jejím sjednávání podílel pouze zprostředkovaně a v souvislosti s tím uvedl nepravdivé údaje, hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Právě takové jednání bylo obviněnému u skutků v bodě 1) i 2) výroku o vině prokázáno. Posuzovaný trestný čin je dokonán již uvedením nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů, bez ohledu na to, zda k uzavření úvěrové smlouvy nakonec došlo či nikoliv, a v tomto světle je pak nutné nahlížet na jeho čin v bodě 2) výroku soudu prvního stupně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 7 Tdo 902/2011, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha, v Sešitě 77/2011 pod č. T 1406). Lze tedy shrnout, že v obou případech naplnil dovolatel skutkovou podstatu zmiňovaného přečinu, v prvém bodě jako spolupachatel s obviněným B. Š. podle § 23 tr. zákoníku, zatímco v druhém bodě on sám jako pachatel podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2110).



19. Jako zjevně neopodstatněnou shledal Nejvyšší soud i námitku nenaplnění jednoho za znaků objektivní stránky přečinu, jímž byl dovolatel uznán vinným, a to znaku uvedení nepravdivých, hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, konkrétně nepravdivého údaje v plné moci. Nepravdivým údajem je takový údaj, jehož obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2109). Takový údaj může být obsažen jak přímo v úvěrové smlouvě, tak i v jakémkoliv jiném dokumentu vyžadovaném v celém procesu sjednávání úvěrové smlouvy, například v žádosti o úvěr (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1268/2008, publikované jednak pod č. 36/2009 Sb. rozh. tr., jednak v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha, v Sešitě 51/2009 pod č. T 1144). Proto uvedení tohoto jediného nepravdivého údaje (bez ohledu na obsah všech ostatních předložených dokumentů), postačovalo k naplnění daného znaku objektivní stránky probíraného přečinu. K tomu je namístě připomenout výpověď svědkyně T. Ž., zástupkyně úvěrové společnosti, podle níž by bez předložení předmětné plné moci ke schválení úvěru vůbec nedošlo. Proto nepravdivá informace v ní uvedená (podle níž měl být obviněný B. Š. zaměstnanec družstva, pověřený ke sjednání úvěrové smlouvy), sehrála v celém případu naprosto zásadní úlohu. Všechny právě uvedené skutečnosti byly navíc oběma obviněným velice dobře známy. Je tedy zcela nepochybné, že oba dva bezezbytku naplnili skutkovou podstatu přečinu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, a to v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V podrobnostech pak lze odkázat na str. 6-7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se touto otázkou detailně zabýval.



20. Dovolatel vyjádřil také pochybnost, zda jednáním jeho a spoluobviněného B. Š. způsobili úvěrové společnosti škodu ve výši 299 000 Kč, když ta po celou dobu zůstala vlastníkem vozidla zn. Hyundai Santa Fe. Nezmínil již ale, že uzavřením úvěrové smlouvy (na základě nepravdivých údajů) zmíněnou částku od této společnosti skutečně vylákali, což samo o sobě dostačuje k naplnění znaku větší škody a ve svém důsledku i kvalifikované skutkové postaty přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku. To navíc dokresluje fakt, že jakmile automobil získali do své dispozice, obratem jej předali k užívání dalším osobám, aniž by měli jakýkoli vliv na jeho další osud anebo na to, zda bude úvěr splácen či nikoliv. Soudy nižších instancí proto správně dovodily zavinění obou obviněných (tedy i dovolatele) ve vztahu ke škodlivému následku jejich trestného činu ve formě nejméně vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.



21. Nad rámec uvedeného a jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že – vázán rozsahem a důvody dovolání (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.) – nepřezkoumával správnost uloženého trestu odnětí svobody, jakkoliv nepřehlédl, že dovolatel spáchal posuzovaný skutek předtím, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek v jiné jeho trestní věci (šlo o rozsudek Okresního soud v Přerově ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 2 T 2/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 7. 2015, sp. zn. 2 To 119/2015), takže již oběma soudům nižších instancí se nabízely úvahy o možné aplikaci ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku o souhrnném trestu.

22. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 3. 2016

JUDr. Jan Bláha

















předseda senátu




















Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 8 Tdo 308/2016, ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.308.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies