5 Tdo 115/2016

23. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 268 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného K. E. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 61 To 340/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 71/2014, takto:


Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j í rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 61 To 340/2015, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 3 T 71/2014.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265lodst. 1 tr. řáduseObvodnímu soudu pro Prahu 6 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů


1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 3 T 71/2014, byl obviněný K. E. K. uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za což mu byl uložen podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 3 roků a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí vypočtených ve výroku rozsudku. Uvedeného trestného činu se měl obviněný (zjednodušeně uvedeno) dopustit tím, že dne 12. 3. 2013 dovezl leteckou linkou z I. v Turecku do P. ve svých zavazadlech a v zavazadlech své manželky celkem 166 kusů zboží v podobě oděvů, obuvi a doplňků (peněženek, kabelek a tašek) neoprávněně označených ochrannými známkami sedmi různých výrobců bez jejich souhlasu (Levi Strauss, Louis Vuitton, Burberry, Gucci, Lacoste, Tommy Hilfiger, Adidas).

2. Proti uvedenému odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 61 To 340/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. řádu obžalovaného zprostil obžaloby pro výše uvedený skutek.

II. Dovolání nejvyššího státního zástupce


3. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel sice považuje za oprávněné některé výtky odvolacího soudu vůči rozsudku soudu prvního stupně zejména v tom směru, že jeho právní věta je neúplná, neboť v ní chybí sdělení účelu dovozu výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, a že je z uvedeného hlediska značně nedokonalý i popis skutku ve výroku rozsudku, přičemž soud prvního stupně se nezmiňuje o účelu dovozu ani v odůvodnění svého rozsudku. Přesto se však nejvyšší státní zástupce neztotožnil s interpretací učiněnou odvolacím soudem, protože obviněný skutečně dovezl výrobky popsané ve výroku o vině za účelem jejich uvedení do oběhu. Dovolatel zde odkázal na dřívější judikaturu Nejvyššího soudu, a sice na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 5 Tdo 38/2011, podle něhož je znak spočívající v „uvedení do oběhu“ naplněn i v případě, kdy pachatel měl v úmyslu zboží neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou prodat či darovat toliko svým známým. Tak tomu podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce bylo i v daném případě, neboť jak obviněný v přípravném řízení i v hlavním líčení sám uváděl, věci dovezl pro své příbuzné a přátele, takže podle citované judikatury Nejvyššího soudu je zamýšlel uvést do oběhu a zároveň tomuto záměru odpovídá i množství výrobků téhož druhu, které obviněný popsaným způsobem dovezl. Podle názoru nejvyššího státního zástupce lze u obviněného dovodit i zavinění ve formě nejméně nepřímého úmyslu, neboť věci pořizoval za nízké ceny, učinil tak na tržnici, a nikoli v tzv. kamenných obchodech, jednalo se o zboží označené všeobecně známými ochrannými známkami, které je v povědomí široké veřejnosti spojované s výrobky vyšší cenové hladiny a prodává se zpravidla ve specializovaných prodejnách, nadto je obviněný pořídil ve velkém množství celkem 166 kusů. Jak dále dovolatel zdůraznil, některé vady rozsudku soudu prvního stupně, na které poukázal odvolací soud a jimž přisvědčil i nejvyšší státní zástupce, mohl odvolací soud napravit sám tím, že by upravil jednak popis skutku, jednak právní větu, což mohl učinit i přesto, že odvolání podal toliko obviněný. Nešlo by o zhoršení postavení obviněného, jak vyplývá i z relevantní judikatury (viz zejména rozhodnutí pod č. 38/2006-II. Sb. rozh. tr.).

4. V závěru svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za použití § 265p odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání zrušil toliko napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna případná rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný, jemuž bylo písemné vyhotovení dovolání zasláno, se k němu nijak nevyjádřil.


III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska


5. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

6. Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

b) K trestnému činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením


7. Přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo uvede do oběhu výrobky nebo poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává, anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje. Skutková podstata tohoto trestného činu obsahuje mnohost některých znaků (jde o tzv. složitou skutkovou podstatu), a to jak více jednání pachatele, tak i více hmotných předmětů útoku, přičemž tyto znaky vymezuje alternativně. Citované ustanovení se vztahuje k výrobkům nebo službám neoprávněně označeným ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou. V nyní posuzovaném případě pak z uvedených alternativ šlo o výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou. Pokud jde o jednání, pachatel se ho může dopustit v několika variantách, podle nichž má být postižen ten, kdo: 1. takové (tj. neoprávněně označené) výrobky uvede do oběhu, resp. služby poskytuje, anebo 2. pro tento účel (tj. k uvedení do oběhu) takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává, ať už pro sebe nebo pro jiného, resp. takovou službu nabídne nebo zprostředkuje. Obviněný K. E. K. měl naplnit alternativu spočívající v dovozu neoprávněně označených výrobků, pro kterou je však určující vedle některého z popsaných jednání též znak v podobě účelu takového jednání. Přitom zákonnou formulaci „pro tento účel“ je třeba vykládat tak, že pachatel se musí dopustit určitého jednání popsaného v příslušné alternativě za účelem uvedení výrobků nebo služeb do oběhu (shodně v odborné literatuře např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2714). U obviněného šlo o dovoz výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, přičemž tak měl učinit za účelem uvedení dovezených a neoprávněně označených výrobků do oběhu. Skutková zjištění, která odůvodňují naplnění tohoto zákonného znaku, pak bylo třeba promítnout do znění skutkové věty rozhodnutí ve věci samé a zároveň je vyjádřit i v právní větě.

8. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovozem se zde zpravidla rozumí dopravení zboží (výrobků) z cizího státu do České republiky, popřípadě obecně může jít o dopravení zboží z jednoho státu na území jiného státu. V daném případě šlo o leteckou přepravu zboží (výrobků) z I. v Turecku do P. v České republice. Ke spáchání trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku se vyžaduje takový dovoz, který byl proveden za tím účelem, aby byly dovezené výrobky, které jsou neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, uvedeny do oběhu. Posuzovaný trestný čin proto nemůže spáchat ten, kdo doveze neoprávněně označené výrobky výlučně pro svou osobní potřebu jako konečný spotřebitel; podobně to platí ohledně jiných alternativních jednání obsažených v citovaném ustanovení (shodně viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2714, nebo Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 2093). Zákonný znak vyjadřující zmíněný účel, tj. uvedení dovezených a neoprávněně označených výrobků do oběhu, bude zpravidla naplněn v případě dovozu takových výrobků za účelem dalšího obchodování s nimi na území České republiky, ať již by šlo o tzv. maloobchod (prodej koncovým zákazníkům) či tzv. velkoobchod (prodej dalším obchodníkům). O uvedení výrobků do oběhu v tomto smyslu ovšem půjde i tehdy, mají-li být dovezené a neoprávněně označené výrobky uvedeny do oběhu jiným způsobem, např. jejich darováním, a to dokonce i výlučně přátelům či rodinným příslušníkům pachatele. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud i v jiných případech, takže ani u obviněného není důvod jakkoliv se odchylovat od dosavadní ustálené rozhodovací praxe (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 5 Tdo 38/2011, a jde-li o prodej výrobků známým pachatele, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 7 Tz 84/2000).

c) K námitkám dovolatele a vadám rozsudků soudů nižších stupňů


9. S ohledem na výše uvedená východiska považuje Nejvyšší soud námitky uplatněné v dovolání nejvyššího státního zástupce za důvodné. Předně je třeba souhlasit s dovolatelem, že v trestní věci obviněného K. E. K. soudy nižších stupňů chybně vyložily a použily ustanovení § 268 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením, pro který byl obviněný stíhán. Soud prvního stupně (podobně jako dříve policejní orgán a státní zástupkyně) se totiž vůbec nezabýval shora vyloženým znakem vyjadřujícím účel dovozu neoprávněně označených výrobků do České republiky a nevěnoval pozornost ani skutkovými zjištěním, která by mohla naplňovat tento znak, jak na to přiléhavě upozornil nejvyšší státní zástupce s poukazem na opakované výpovědi obviněného odpovídající zmíněné variantě v podobě obdarování známých či blízkých osob ve vztahu k množství a druhu výrobků. Proto soud prvního stupně vůbec nepromítl tato skutková zjištění do skutkové věty a v právní větě ani nekonstatoval naplnění uvedeného znaku skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Na tato pochybení soudu prvního stupně sice reagoval odvolací soud, nicméně jeho výklad ustanovení § 268 odst. 1 tr. zákoníku, jak jej učinil na s. 4 napadeného rozsudku, není správný. Předpokladem ke spáchání nyní posuzované alternativy trestného činu totiž není vedle dovozu neoprávněně označených výrobků i jejich skutečné „uvedení do oběhu“, protože zákonodárce nestanovil jako podmínku kumulativní naplnění dvou jednání (dovozu a uvedení do oběhu). Postačí tedy dovoz takových výrobků, je-li proveden za účelem jejich uvedení do oběhu, což je záměrem pachatele, který ovšem nemusí být uskutečněn. Stejně tak je nesprávný závěr odvolacího soudu v tom směru, že uvedením do oběhu se rozumí toliko prodej dovezených a neoprávněně označených výrobků (ať již tzv. maloobchodní či velkoobchodní), jak bylo rozvedeno shora, neboť tyto výrobky lze uvádět do oběhu i jinými způsoby – např. právě darováním (bezplatným převedením vlastnického práva k věci). Dále lze uvažovat též o směně, půjčce, dání do zástavy či o jiném způsobu předávání a šíření takových výrobků, tedy o veškerých jednáních, jimiž se výrobky dostávají z dispozice jedné osoby do dispozice jiné osoby. U obviněného je možno dovodit naplnění znaku spočívajícího v uvedení dovezených a neoprávněně označených výrobků do oběhu jednak z již zmíněného vyjádření samotného obviněného v různých fázích trestního řízení, jednak z množství a druhů dovezených výrobků. Mělo jít o celkem 166 kusů různého zboží, především oděvních součástí a doplňků, přitom např. jen dámských kabelek neoprávněně označených ochrannou známkou Louis Vuitton měl obviněný dovézt celkem 49 kusů (39 malých, 6 středních a 4 velké), nadto měl dále dovézt 12 kusů dámských kabelek neoprávněně označených ochrannou známkou Burberry a 2 kusy dámských kabelek neoprávněně označených ochrannou známkou Gucci. Z toho lze, zvláště pak u muže, nepochybně učinit závěr, že obviněný nedovezl tyto výrobky pro svou osobní potřebu.

10. Rozsudkům soudu prvního i druhého stupně lze nad rámec námitek uplatněných dovolatelem vytknout i další pochybení, kterých se oba soudy dopustily. Předně soud prvního stupně kromě vady spočívající v nesprávné formulaci skutkové a právní věty ohledně účelu dovezení zboží, jak bylo rozvedeno shora, pochybil při popisu skutku i v dalších směrech. Přestože sice v podstatě převzal skutkovou větu z obžaloby (včetně skutečností nepodstatných pro spáchání daného přečinu), opomněl převzít též poslední část popisu skutku v obžalobě označující konkrétní ustanovení právního předpisu, jehož normy byly porušeny oním dovozem výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou. Proto v popisu skutku rozsudku soudu prvního stupně chyběla podstatná náležitost, neboť ustanovení § 268 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením (jako navazující na dřívější obdobné ustanovení § 150 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, dále ve zkratce „tr. zák.“) je skutkovou podstatou, která má tzv. blanketní dispozici. Trestnost je zde tedy podmíněna porušením zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, jehož se trestní zákoník dovolává, pokud vyžaduje neoprávněné použití ochranné známky nebo označení s ní snadno zaměnitelného (k tomu viz rozhodnutí č. 43/2009 Sb. rozh. tr.). Na tento nedostatek nijak nereagoval ani odvolací soud.

11. Totéž platí o pochybení soudu prvního stupně spočívajícím v tom, že z popisu skutku obsaženého ve výroku o vině v jeho rozsudku nebylo možné dovodit naplnění subjektivní stránky přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. To se týká nejen již uvedeného účelu dovozu neoprávněně označených výrobků, ale též zavinění obviněného ve formě alespoň jeho nepřímého úmyslu. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 38/2011-I. Sb. rozh. tr., podle něhož v popisu skutku v odsuzujícím rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem, jehož skutková podstata vyžaduje úmysl pachatele, musí být obsaženy i skutkové okolnosti, z kterých vyplývá úmyslné zavinění obviněného, přičemž jde-li o přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku (dříve obdobný trestný čin podle § 150 odst. 1 tr. zák.), z popisu skutku musí být ve vztahu k úmyslnému zavinění zřejmé, že obviněný věděl o neoprávněném označení výrobků (nebo služeb), které dovezl, vyvezl nebo uvedl do oběhu, a že byl alespoň srozuměn s neoprávněným zásahem do práv vlastníka dotčené ochranné známky. Samotné konstatování rozporu jednání obviněného s ustanovením § 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, přitom nestačí k vyjádření úmyslného zavinění. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání pak správně (na rozdíl od odvolacího soudu) poukázal na konkrétní skutkové okolnosti daného případu, z nichž soud prvního stupně vycházel a z kterých lze usuzovat na úmyslné zavinění obviněného ve formě alespoň jeho nepřímého úmyslu (nákup velkého množství zboží za velmi nízkou cenu na tržišti, a to v případě zboží označeného ochrannými známkami všeobecně známými, které jsou v povědomí veřejnosti spojované se zbožím vyšší cenové kategorie atd.). Těmito nedostatky trpěl již popis skutku použitý v obžalobě státní zástupkyně.

12. Odvolacímu soudu lze vytknout též formální nedostatky písemného vyhotovení jeho rozsudku. Především zde chybí oddělení výrokové části od odůvodnění, dále v něm není obsaženo náležité označení obžaloby, ohledně které odvolací soud zprostil obviněného, a to uvedením státního zástupce příslušného státního zastupitelství, dne a spisové značky, chybí i citace konkrétního důvodu zproštění podle zákonného ustanovení, v němž se tento důvod nachází (k náležitostem výrokové části zprošťujícího rozsudku viz např. Jelínek, J., Říha, J., Sovák, Z. Rozhodnutí ve věcech trestních. 3. vydání Praha: Leges, 2015, s. 249 a násl., nebo Púry, F., Šámal, P., Urbánek, J. Vzory podání a rozhodnutí v trestních věcech. 3. vydání. Praha: Linde, 2011, s. 234 až 236).

IV. Závěrečné shrnutí


13. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud vyhověl důvodnému dovolání nejvyššího státního zástupce a podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 61 To 340/2015, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 3 T 71/2014, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

14. Obvodní soud pro Prahu 6 zváží, nakolik je s ohledem na výše uvedené závěry týkající se výkladu ustanovení § 268 odst. 1 tr. zákoníku, jak vyplývají i z dosavadní ustálené judikatury, zapotřebí doplnit dokazování, či zda je možno učinit nové rozhodnutí bez takového doplnění pouze na základě stávajících důkazů. Ve svém novém meritorním rozhodnutí pak soud prvního stupně upraví popis skutku i právní větu v intencích právního názoru obsaženého v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to tak, aby skutek vyjadřoval subjektivní stránku posuzovaného trestného činu, účel dovozu neoprávněně označených výrobků i označení ustanovení konkrétního právního předpisu, které mělo být jednáním obviněného porušeno. Takové doplnění popisu skutku i právní věty přitom nebude znamenat zhoršení postavení obviněného, jak je patrné i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, na niž ostatně poukázal též dovolatel (viz např. rozhodnutí pod č. 38/2006-II. Sb. rozh. tr.). Jinak ovšem v dalším řízení platí podle § 264 odst. 2 tr. řádu zákaz změny k horšímu ve vztahu k předchozímu rozhodnutí učiněnému soudem prvního stupně (tzv. zákaz reformationis in peius), a to i pro případné opětovné rozhodnutí odvolacího soudu (§ 259 odst. 4 tr. řádu) – viz k tomu rozhodnutí pod č. 35/2004 Sb. rozh. tr. Při novém projednání a rozhodnutí věci je pak soud prvního stupně a následně i odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. řádu).

15. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházejícího nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl o dovolání nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání, a to ve shodě s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.

V Brně dne 23. 3. 2016
















JUDr. František P ú r y , Ph.D.

předseda senátu





















Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 5 Tdo 115/2016, ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.115.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies