5 Tdo 1529/2015

23. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 268 odst. 1, písm. c)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovolání, které podal obviněný R. L. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 44 To 172/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 113/2013, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání obviněného R. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í



Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 25 T 113/2013, byl obviněný R. L. uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tak, že v období nejméně od 13. 6. 2011 do 9. 2. 2012 jako tehdejší jednatel obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., ačkoli si musel být vědom, že není oprávněn poskytovat zboží a služby označené zapsanou ochrannou známkou zaměnitelnou s ochranou známkou HOME & COOK či HOMECOOK registrovanou v České republice v podobě slovní, obrazové i kombinované pod čísly přihlášek ......, ......., ......, ........, ........ a ....., jejichž vlastníky jsou zahraniční obchodní společnost SEB S. A., Chemin du Petit Bois - Les 4 M, Ecully, 69130 Francie (v České republice provozovaná prostřednictvím obchodní společnosti Groupe SEB ČR, s. r. o.), a zahraniční obchodní společnost Boyne Valley Honey, Platin, Drogheda, Irsko, přičemž bez vědomí a souhlasu těchto obchodních společností za účelem zisku obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., na úkor parazitování na dobrém jméně a kvalitě ochranné známky zajistil pořádání předváděcích akcí, na nichž jménem obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., neoprávněně nechal nabízet a předvádět zboží v nesrovnatelné kvalitě ve vztahu k originálům, a též služby, zejména klubové slevy a zákaznické karty určené pro další možný odběr zboží v hodnotě nejméně 10 000 Kč, to vše pod obchodním označením uvedených ochranných známek ve spojení s prezentací obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., přičemž způsob, kterým bylo zboží na předváděcích akcích prezentováno a prodáváno, byl způsobilý vyvolat v kupujících domněnku, že se jedná o pravé zboží obecně rozšířené ochranné známky, a následně nejméně od 30. 6. 2011 do března 2012 poté, co se na obchodní společnost Groupe SEB ČR, s. r. o., začali obracet jednotliví kupující z předváděcích akcí, zůstal pro ně nekontaktní.

Za tento přečin byl obviněnému podle § 268 odst. 1, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 1 000 Kč; celkem tedy 200 000 Kč, a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku soud stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále byl obviněný odsouzen podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu soukromého podnikání, včetně živností, funkcí a členství v orgánech společností, korporacích a družstvech, a v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech, korporacích a družstvech, a to na dva roky. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost Groupe SEB ČR, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný R. L. odvoláním, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 44 To 172/2015, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. L. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Dalibora Franze. Tento mimořádný opravný prostředek založil na dovolacích důvodech uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

Obviněný nejprve nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že jméno (tj. obchodní firma, dále jen „firma“) obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., bylo zaměnitelné s ochrannou známkou HOME & COOK či HOMECOOK. Kromě toho tvrdil, že žádný z účastníků předváděcích akcí v době jejich konání neznal název „Homecook ani Home and Cook“. Proto pokud by chtěl využít zaměnitelnosti s ochrannou známkou při uzavření smluv na předváděcích akcích, jak tvrdily soudy obou stupňů, nemělo by žádný smysl vybrat si značku, kterou nikdo nezná. Dále dovolatel namítl, že ochranná známka „Homecook“ byla do databáze ochranných známek vedené Úřadem průmyslového vlastnictví zapsána až 13. 2. 2013, tedy rok po zániku jeho jednatelství v obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., přičemž v době spáchání činu nebylo ani možné tuto známku v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví dohledat.

Další výhrady směřoval obviněný proti subjektivní stránce daného přečinu, pro niž soudy neopatřily žádný důkaz, tudíž zůstala neprokázána.Upozornil na to, že si nebyl vědom existence ochranné známky „Home & Cook“ ani stejně pojmenovaných kamenných prodejen. Písemnou výzvu k zanechání žalované činnosti neobdržel, neboť ji převzal otec, s nímž není v kontaktu.Podotkl, že žádné nabízené zboží neneslo označení HOMECOOK, či „Home & Cook“, nevyskytovalo se ani na pozvánkách k prodejní akci. Obchodní společnost HOMECOOK, s. r. o., byla uvedena pouze na dveřích místnosti, kde probíhala prezentace zboží, a na listině, která představovala poukaz na slevu (tj. slevové kartě). Avšak vyobrazení firmy HOMECOOK, s. r. o., na slevové kartě bylo zcela odlišné od podoby předmětné ochranné známky. Obviněný připomněl, že o změně firmy HOMECOOK, s. r. o., rozhodl tehdejší jediný společník, a to v době před jeho příchodem do této obchodní společnosti, tj. dne 18. 5. 2011 (změna firmy byla do obchodního rejstříku zapsána až 3. 6. 2011).

V závěru svého dovolání obviněný R. L. shrnul, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jednostranně a v jeho neprospěch, a to i ve vztahu k těm z důkazů, které potvrzovaly jeho obhajobu (např. nedoručení výzvy k zanechání porušování práv k ochranné známce, neexistence zápisu ochranné známky „Homecook“ k datu trestného jednání apod.). Odvolací soud v podstatě vytkl obviněnému využití jeho zákonných práv (žádost o opakování výslechů svědků po změně obsazení senátu) a označil je za obstrukční. Dovolatel tento postup považuje za porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů i všechna další rozhodnutí na ně navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Poté se zabýval konkrétními námitkami, a to nejprve z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotněprávních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být soudy nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotněprávní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, § 89 a násl. tr. řádu, § 207 a násl. tr. řádu a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona.

Na úvod může Nejvyšší soud konstatovat, že námitky uplatněné dovolatelem z větší části neměly hmotněprávní povahu, tudíž neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve zbývající části je dovolací soud shledal neopodstatněnými až na jediný argument obviněného týkající se tvrzení o označení nabízených výrobků, které neodpovídalo zapsané ochranné známce.

Pro přehlednost Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení § 268 tr. zákoníku obsahuje dvě samostatné základní skutkové podstaty, které jsou odděleny do dvou odstavců. První z nich dopadá na pachatele, který uvede do oběhu výrobky nebo poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje (viz § 268 odst. 1). Slovy pro tento účel se míní jednání pachatele za účelem uvedení do oběhu výrobků nebo služeb neoprávněně označovaných ochrannou známkou nebo známkou s ní zaměnitelnou. Druhou základní skutkovou podstatu (viz § 268 odst. 2) naplní pachatel, který pro dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní firmu nebo jakékoli označení s ní zaměnitelné nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně opatřené označením původu nebo zeměpisným označením anebo takovým označením s ním zaměnitelným nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nebo služby nabídne, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává.

S odkazem na přesné znění tzv. skutkové věty obsažené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je však nutno upozornit na skutečnost, že její popis neodpovídá tomu, co bylo soudem prvního stupně fakticky zjištěno provedeným dokazováním. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (konkrétně str. 14) je totiž zřejmé, že firma obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., byla uvedena toliko na tzv. VIP kartě v hodnotě 10 000 Kč (viz výpověď svědkyně J. A. ), na transparentu se zvětšenou kartou s nápisem HOMECOOK, jenž byl umístěn v předváděcí místnosti (viz výpověď svědka I. L. ), a na dveřích a na zdi předváděcí místnosti (viz výpověď svědkyně D. K. ). Rovněž odvolací soud na straně 4 uvedl, že logem obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., byly označeny pouze prostory, v nichž se tyto předváděcí akce konaly. Konkrétně byla firma této obchodní společnosti uvedena na dveřích, na transparentech umístěných na podiích a jevištích, na zvětšenině klubové karty nebo tzv. VIP karty, která byla ukazována při losování, a na plastových kartičkách, které byly rozdávány vylosovaným zákazníkům. Z výše uvedeného však nelze učinit závěr, že obviněný uvedl do oběhu výrobky a poskytoval služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou, a pro tento účel jinému takové výrobky nabídl, zprostředkoval a přechovával, a takovou službu nabídl a zprostředkoval, jak uvedl soud prvního stupně v tzv. právní větě výroku o vině jeho rozsudku. Samotné výrobky prezentované na předváděcích akcích nebyly označeny ochrannou známkou blíže specifikovanou v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, ani firmou obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o. Stejně tak samotný prodej výrobků a tzv. zákaznických karet určených k nákupu „se slevou“ přímo v kamenných prodejnách (byť patřily poškozeným) nepředstavuje poskytování služby. Je proto zcela zřejmé, že soudy zjištěné jednání neodpovídá znakům první alternativy základní skutkové podstaty ustanovení § 268 odst. 1 tr. zákoníku.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že předmětné jednání obviněného nenaplnilo ani druhou základní skutkovou podstatu uvedenou ve druhém odstavci § 268 tr. zákoníku, protože obviněný neužíval obchodní firmu či jakékoli označení s ní zaměnitelné jiné obchodní společnosti. Pouze obchodní firma obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., ve které byl jednatelem, byla zaměnitelná s ochrannými známkami, jejichž vlastníky byly subjekty odlišné od obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o. Jinými slovy řečeno, nelze v posuzovaném případě použít skutkovou podstatu § 268 odst. 2 tr. zákoníku, protože jejím objektem nejsou ochranné známky (ty jsou předmětem ochrany v prvním odstavci citovaného ustanovení), nýbrž obchodní firmy a označení původu nebo zeměpisná označení. Soud prvního stupně na straně 16 rozsudku zvažoval použití druhého odstavce § 268 tr. zákoníku. Následně však od takové právní kvalifikace upustil, protože by podle jeho slov „musel zkoumat celý jeho hospodářský prospěch ..., kdy nebyly k dispozici výrobky, aby soud mohl zadat k jejich ocenění znalecký posudek a o rozdíl nákladů zjistit faktický hospodářský prospěch ...“. Nejvyšší soud však upozorňuje, že takový právní názor není zcela přesný. Jak bylo již řečeno výše, právní kvalifikaci uvedenou v druhém odstavci § 268 tr. zákoníku není možné použít především z důvodu, že předmětem ochrany této skutkové podstaty jsou obchodní firmy a označení původu nebo zeměpisná označení, nikoli ochranné známky. I kdyby však byla tato právní kvalifikace na jednání obviněného „použitelná“, nebylo by zapotřebí zkoumat celý hospodářský prospěch obviněného, jak dovodil soud prvního stupně. Pro naplnění skutkové podstaty podle § 268 odst. 2 tr. zákoníku je nezbytná pouze okolnost, aby pachatel jednal v úmyslu dosáhnout jakéhokoli hospodářského prospěchu, jímž bude nejčastěji vyšší zisk, kterého by pachatel bez neoprávněného užití obchodní firmy, popř. neoprávněného označení původu nebo neoprávněného zeměpisného označení výrobků nebo služeb, či označení s nimi zaměnitelného, nedosáhl (viz Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2476).

Podle soudu prvního stupně byla firma obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., zaměnitelná s ochrannými známkami HOME & COOK a HOMECOOK registrovanými v podobě slovní, obrazové a kombinované, přičemž odkázal na celkem šest přihlášek registrovaných u Úřadu průmyslového vlastnictví. Jedná se oochrannou známku HOME & COOK, která byla do databáze ochranných známek vedené Úřadem průmyslového vlastnictví zapsána ke dni 25. 9. 2007 pod číslem přihlášky ...., a jejímž vlastníkem je zahraniční obchodní společnost SEB S. A., Chemin du Petit Bois - Les 4 M, Ecully, 69130 Francie provozovaná v České republice prostřednictvím obchodní společnosti Groupe SEB ČR, s. r. o. Ochrannou známku obrazovou registrovanou pod číslem přihlášky ....., jež patří stejnému vlastníku, lze rovněž považovat za zaměnitelnou s vyobrazením firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., jak bylo prezentováno na tzv. VIP kartách, na zdech v předváděcích místnostech apod. Tato ochranná známka byla do databáze ochranných známek zapsána ke dni 20. 6. 2008. Další slovní ochranná známka zapsaná do databáze pod číslem přihlášky ....... ke dni 11. 6. 2010, s níž byla obchodní firma HOMECOOK, s. r. o., ve své slovní podobě zaměnitelná, je HOMECOOK WONDERBAR (tedy nikoli pouze HOMECOOK, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně). Jejím vlastníkem je zahraniční obchodní společnost Boyne Valley Honey, Platin, Drogheda, Irsko. Tato obchodní společnost rovněž vlastní ostatní zmíněné ochranné známky, zaregistrované pod čísly přihlášek .... (do databáze zapsána dne 2. 11. 2010), ........ a ....... (obě do databáze zapsány dne 5. 7. 2013), které jsou co do druhu ochrannými známkami obrazovými.

Dovolatel jako jednu z námitek uvedl, že ochranná známka „Homecook“ byla do databáze ochranných známek zapsána až 13. 2. 2013, tedy v době, kdy v obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., již obviněný nepůsobil jako jednatel. V době spáchání činu proto nebylo možné tuto ochrannou známku v databázi ochranných známek nalézt. Jak je z výše uvedeného zřejmé, tato argumentace obviněného je zcela mylná. Po ukončení trestného jednání obviněného byly do databáze ochranných známek zapsány pouze dvě naposledy zmíněné obrazové ochranné známky (s čísly přihlášek ........ a .....), a to ke dni 5. 7. 2013 (datum 13. 2. 2013, které obviněný uvedl, nebylo datum zápisu, ale datum podání přihlášky). Ostatní čtyři ochranné známky však byly v době trestného jednání v databázi ochranných známek zcela prokazatelně vyhledatelné; první z nich (s číslem přihlášky .......) byla zapsána dokonce již ke dni 25. 9. 2007. Argumentace uvedená obviněným je tak zjevně neopodstatněná.

Z provedených důkazů je dále zřejmé, že obviněný využil zaměnitelnosti firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., především s ochrannou známkou HOME & COOK, jejímž vlastníkem je zahraniční obchodní společnost SEB S. A., Chemin du Petit Bois - Les 4 M, Ecully, 69130 Francie, a to proto, že tato ochranná známka je rovněž užívána v oblasti prodeje domácích elektrických přístrojů, ručních nástrojů a nářadí, příborů apod. (na rozdíl od všech ostatních uvedených ochranných známek, které jsou svými vlastníky užívány v jiných oblastech podnikání). Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, že to byla právě obchodní společnost SEB S. A., Chemin du Petit Bois - Les 4 M, Ecully, 69130 Francie, která jednáním obviněného utrpěla újmu (k tomu více dále). Konkrétně je ochranná známka HOME & COOK v podobě slovní i obrazové užívána jejím vlastníkem (zahraniční obchodní společností SEB S. A., Chemin du Petit Bois - Les 4 M, Ecully, 69130 Francie) k označení mezinárodní značkové sítě prodejen s domácími spotřebiči.

Jak již bylo naznačeno, soud prvního stupně (následně i soud odvolací) v rámci hmotněprávního posouzení zjištěného skutku nesprávně kvalifikoval popsané jednání jako přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. Na druhou stranu je možné konstatovat, že Obvodní soud pro Prahu 7 na podkladě rozsáhlého dokazování (viz str. 3 až 13 rozsudku) zjistil takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a na jehož základě může dovolací soud dovodit, že předmětné jednání obviněného zcela nepochybně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se bude postupně zabývat znaky skutkových podstat obou těchto trestných činů, a to ve vztahu ke konkrétnímu jednání obviněného popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a rovněž v odůvodnění tohoto rozsudku.

Objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije, nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda nikoli nepatrná na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Podvodné jednání, tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení [viz Šámal, P. a kol., Trestní zákoník (EVK). 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1852 až 1853].

Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl se může stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci, zvláště když v běžném životě není zvykem si ověřovat pravdivost podávaných informací. V žádném případě se nevyžaduje nějaká zvláštní rafinovanost [viz Šámal, P. a kol., Trestní zákoník (EVK). 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1853]. V dané věci obviněný uvedl v omyl účastníky předváděcích akcí prezentovaných firmou HOMECOOK, s. r. o., na nichž nechal zúčastněným rozdávat tzv. VIP karty s tím, že si jejich prostřednictvím mohou jako zákazníci zakoupit další zboží na prodejnách obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o. Prohlášením, že si mohou zboží opatřit na kamenné prodejně této obchodní společnosti, v účastnících vyvolal mylnou představu, že takové prodejny skutečně existují a že bude možné si prezentované zboží opatřit se slevou až 10 000 Kč, jak jim bylo tvrzeno při koupi zákaznické karty. Proto již vydávání tzv. VIP karet (samozřejmě až po uhrazení částky 1 000 Kč za jednotlivou kartu) při současném ujištění zájemce – účastníka akce o jeho nároku na zakoupení zboží se slevou v kamenných prodejnách je zcela způsobilé naplnit znak „uvedení v omyl“ v rámci skutkové podstaty tohoto trestného činu. Nutno dodat, že obchodní společnost HOMECOOK, s. r. o., žádné prodejny neprovozovala, tudíž takový účastník akce ani nemohl využít jemu slibované výhody spočívající v poskytnutí slevy na vybraný výrobek, který si ani neměl kde vybrat. Za uvedení v omyl se však dá rovněž považovat jednání, kdy bylo ohledně nabízeného zboží tvrzeno, že se jedná o drahé značkové zboží v hodnotě často několik desítek tisíc korun, zatímco se jednalo o podřadné výrobky, co na první pohled neměly slibovanou kvalitu (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na straně 14). Přičemž možnost podvedených účastníků předváděcích akcí, aby si sami ověřili pravdivost informací, kterých se jim dostalo v místě akce, bez dalšího nevylučuje, aby jejich jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. O podvodné jednání jde totiž i v případě, jestliže podvedené osoby jsou schopny zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak jsou ovlivněni působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, publikované pod č. T 648 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 1, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).

Rovněž se pro naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku vyžaduje příčinná souvislost mezi omylem a majetkovou dispozicí podváděného. Omyl se zpravidla týká určité služby (např. opravy či úpravy nějaké věci) nebo zboží (dodání určitého atraktivního či potřebného sortimentu věcí za „výhodnou“ cenu) či věci (zahraniční ceněný motocykl, garáž, peníze za poskytnuté zboží apod.), kterou oklamaný očekává nebo má obdržet. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný, a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musíbýtpříčinná souvislost. Přitom postačí, že omyl byl jen jedním z důvodů takové majetkové dispozice, nemusí být tedy důvodem jediným [viz Šámal, P. a kol., Trestní zákoník (EVK). 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1853]. V tomto případě je možné konstatovat, že účastníci těchto předváděcích akcí si pořizovali tzv. VIP karty za částku 1 000 Kč zcela prokazatelně právě v důsledku svého omylu (tj. očekávání možné budoucí koupě zboží se slevou až 10 000 Kč v prodejnách „této obchodní společnosti“). Ve skutečnosti však obchodní společnost HOMECOOK, s. r. o., neprovozovala žádnou tzv. kamennou prodejnu, přičemž na adrese svého sídla byla dokonce zcela nekontaktní, tudíž se poškození nemohli obracet s následně zjištěnými nesrovnalostmi na žádnou osobu vystupující jménem této obchodní společnosti. Současně bylo v trestním řízení prokázáno, že účastníci akcí si pořizovali zboží v hodnotě několika desítek korun na základě (mylného) očekávání vyvolaného tvrzením osob jednajících při prezentacích jménem obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., o výjimečné kvalitě nabízeného zboží, jíž odpovídá i požadovaná cena.

Dalším znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku je způsobení škody nikoli nepatrné na cizím majetku. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk (lucrum cessans). O škodu jde i tehdy, když věc nemá dohodnuté vlastnosti a nelze ji použít pro zamýšlený účel, pro nějž byla nabízena a kupována, a to přesto, že zaplacená cena odpovídá skutečné hodnotě věci. Způsobením škody nikoli nepatrné se rozumí následek ve formě škody nejméně v částce 5 000 Kč, což vyplývá z výkladového pravidla v § 138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranic výše škody [viz Šámal, P. a kol., Trestní zákoník (EVK). 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1855 až 1856]. Z provedených důkazů je zřejmé, že na straně účastníků předváděcích akcí došlo ke vzniku škody, která zcela jistě převyšuje zákonnou hranici 5 000 Kč, a to již zaplacením tzv. VIP karet (jedna karta byla v hodnotě 1 000 Kč), která měla její držitele opravňovat k nákupu dalšího zboží se slevou 10 000 Kč na (neexistujících) prodejnách obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o. Takových držitelů tzv. VIP karet bylo v řádu desítek, jak vyplývá ze svědeckých výpovědí zaměstnanců obchodní společnosti Art of Cooking, s. r. o., jež prodává výrobky značky Tefal, Moulinex, Krups, Rowenta atd. pod ochrannou známkou HOME & COOK (viz strana 9 a 10 rozhodnutí soudu prvního stupně). Další škodlivý následek zcela jistě vznikl též tím, že účastníci předváděcích akcí si zakoupili zboží, kterénemělo slibované vlastnosti a kvalitu, v některých případech jej ani nešlo použít pro zamýšlený účel, pro nějž bylo nabízeno a kupováno(srov. např. výpověď svědkyně A. N. ). Konkrétní výši takové škody však nelze přesně určit, protože zjištění skutečné hodnoty nabízených výrobků zakoupených jednotlivými účastníky nebylo předmětem dokazování (viz strana 16 rozsudku soudu prvního stupně). Na druhou stranu již výše majetkové újmy způsobené účastníkům předváděcích akcí v důsledku zakoupení tzv. VIP karet bez jakékoli protihodnoty je zcela dostačující pro naplnění znaku škody nikoli nepatrné v rámci skutkové podstaty trestného činu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku.

Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění. Existenci úmyslu obviněného uvést účastníky předváděcích akcí v omyl dokládá především skutečnost, že plastové kartičky, které jim byly na akcích rozdávány, neobsahovaly adresu sídla obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., a tito účastníci byli instruováni, aby si adresu prodejny, kde mohou tuto tzv. VIP kartu uplatnit, našli na internetu. Jak již bylo zdůrazněno, obchodní společnost HOMECOOK, s. r. o., však žádné kamenné prodejny nevlastnila, resp. neprovozovala, což muselo být zcela jistě obviněnému jako jejímu jednateli známo, a záměrně tak byly vytvářeny okolnosti, aby zákazníci své případné reklamace a zejména požadavky na zakoupení zboží se slevou s odkazem na tzv. VIP karty uplatňovali v prodejních místech, které provozoval jiný subjekt pod ochrannou známkou HOME & COOK. Za těchto skutkových okolností se Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem soudů obou stupňů, podle něhož byla vyvrácena obhajoba obviněného, že označení existujících prodejen pod ochrannou známkou v roce 2011 neznal. Rovněž skutečnost, že nabízené výrobky zcela prokazatelně nedosahovaly slibované kvality a jednalo se o zcela průměrné, dokonce podřadné a nefunkční předměty, musela být obviněnému jakožto jednateli obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., známa.

Pachatelem trestného činu podvodu může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba (srov. zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů), ale vždy je to osoba, která vyvolala nebo využila omylu jiné osoby, popř. jí zamlčela podstatné skutečnosti, přičemž v důsledku dispozice oklamané osoby došlo ke škodě na cizím majetku a obohacení pachatele nebo jiné osoby. Byť bylo výše popsané jednání činěno jménem obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., není trestní odpovědností této právnické osoby dotčena trestní odpovědnost obviněného jako jejího jednatele (srov. § 9 odst. 3 a § 8 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů).

Na základě výše uvedeného tak může Nejvyšší soud uzavřít, že zjištěným jednáním odpovídajícím popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku obviněný naplnil veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, jak ho vymezuje zákon v ustanovení § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Jak bylo již zmíněno výše, skutek současně vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přičemž těchto dvou trestných činů se obviněný dopustil v jednočinném souběhu.

Ustanovení § 248 tr. zákoníku obsahuje čtyři samostatné základní skutkové podstaty v prvních dvou odstavcích. V prvním odstavci zákon sankcionuje pachatele, který poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že při účasti v hospodářské soutěži svým jednáním naplní některou z jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže podle § 4452zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“),a toklamavé reklamy, klamavého označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklamy, porušování obchodního tajemství, nebo ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí (§ 248 odst. 1 tr. zákoníku). Ve druhém odstavci je postihováno jednání pachatele, který buď v rozporu s jiným právním předpisem na ochranu hospodářské soutěže se svým konkurentem uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěž (alinea 1), nebo v rozporu s jiným právním předpisem o veřejných zakázkách poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení (alinea 2), nebo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, kolektivního investování, penzijního připojištění a pojišťovnictví, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti (alinea 3), a vždy tím zároveň buď způsobí ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, nebo opatří sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody (§ 248 odst. 1, 2 tr. zákoníku). V případě všech vymezených skutkových podstat jde o normy s blanketovou (blanketní) dispozicí, a proto předpisy, na něž trestní zákoník odkazuje, tvoří součást trestněprávní normy (viz Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, 2499 až 2500 s.).

Právním předpisem o nekalé soutěži se v době, kdy byl v dané věci posuzovaný čin spáchán, rozuměl zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přičemž nekalá soutěž byla upravena v dílu II., hlavy V., části první (§ 44 až § 52) tohoto zákona. Za nekalou soutěž tento zákon považoval jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Porušením pravidel hospodářského styku formou nekalé soutěže představovalo mimo jiné vyvolávání nebezpečí záměny (§ 47 obch. zák.).

Podle § 47 obch. zák. se vyvoláním nebezpečí záměny rozumí:
a) užití obchodní firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem,
b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů nebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí za příznačné pro určitý podnik nebo závod (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků),
c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobků funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil,
a to vždy za podmínky, že jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, obchodním jménem, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele.

Pokud jde o obchodní jméno užívané již po právu jiným soutěžitelem, zvláštní označení podniku užívané již po právu jiným soutěžitelem a zvláštní označení podniku, které je v zákaznických kruzích příznačné pro určitý podnik, platí, že všechny tyto předměty ochrany jsou rovnocenné. Zvláštní označení se může prosadit proti obchodnímu jménu. Jako zvláštní označení podniku může být chráněno také označení, které vůbec není slovním označením, např. livrej zřízenců hotelové služby (viz HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009). V tomto případě pod pojem zvláštní označení podnikuužívaného již po právu jiným soutěžitelem lze podřadit i označení mezinárodní značkové sítě prodejen názvem HOME & COOK, které měl její vlastník rovněž chráněn ve formě ochranné známky v podobě slovní i obrazové.

Pojem zaměnitelnosti se z hlediska podstaty nekalé soutěže skládá ze dvou pojmových znaků: vlastní zaměnitelnosti a klamavosti, která je jejím důsledkem, neboť jen taková zaměnitelnost, která může vést ke klamání veřejnosti, může být považována za jednání nekalé soutěže, neboť jedině taková zaměnitelnost je způsobilá funkci hospodářské soutěže narušit (srov. Knap, K., Munková, J., Tomsa, M. Ochrana práv a zájmů podnikatelů v hospodářské soutěži. Ostrava : Montanex, 1993, s. 49). Proto při posuzování zaměnitelnosti není výlučně rozhodující např. jen úplné slovní znění obou srovnávaných názvů (v tomto případě firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., a označení mezinárodní značkové sítě prodejen názvem HOME & COOK) ale je nutné přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka. I když plné znění těchto názvů se liší, je v přirozenosti zákazníků, že z delšího znění těchto názvů jim utkví jako příznačná jen určitá výrazná a rozlišující část, a proto je důležitý celkový dojem, který v zákazníkovi takový posuzovaný název vyvolal [srov. přiměřeně Šámal, P. a kol., Trestní zákoník (EVK). 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2507]. Nejvyšší soud podotýká, že k zaměnitelnosti firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., s označením sítě prodejen HOME & COOK se dostatečně vyjádřil v úvodu svého odůvodnění.

Z pohledu občanskoprávních, resp. obchodněprávních norem je pojem zaměnitelnosti objektivní kategorií, tudíž nezohledňuje zavinění, avšak trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným, tudíž je třeba, aby i naplnění tohoto znaku bylo pokryto úmyslným zaviněním, ať již ve formě úmyslu přímého či eventuálního (§ 15 tr. zákoníku). K vědomosti obviněného o existenci sítě prodejen známých pod názvem HOME & COOK se Nejvyšší soud vyjádřil v rámci odůvodnění k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Nutno dodat, že obviněný při svém jednání těžil právě ze zaměnitelnosti obchodní firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., s názvem mezinárodní značkové sítě prodejen HOME & COOK. Kromě toho dovolatel musel být minimálně srozuměn se skutečností, že soutěžitel vlastnící ochrannou známku HOME & COOK bude v důsledku záměny s obchodní společností HOMECOOK, s. r. o., čelit poškození dobré pověsti a důvěryhodnosti a dobrého jména mezinárodní značkové sítě prodejen HOME & COOK, a to především s ohledem na velmi špatnou kvalitu zboží, které bylo účastníky předváděcích akcí zakoupeno, a na nemožnost uplatnění tzv. VIP karty na těchto prodejnách, přičemž o těchto skutečnostech musel obviněný prokazatelně vědět. U spotřebitelů vyvolal nebezpečí záměny se sítí prodejen HOME & COOK, a způsobil tak ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům, jakož i opatřil sobě, resp. jinému (obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o.) neoprávněné výhody ve větším rozsahu. Z popsaného protiprávního jednání proto jasně vyplývá minimálně nepřímý úmysl obviněného ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

Skutková podstata ustanovení § 248 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje, aby pachatel mimo porušení jiného právního předpisu o nekalé soutěži svým nekalosoutěžním jednáním způsobil ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatřil sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Zejména tím se trestný čin nekalé soutěže ve smyslu § 248 odst. 1 tr. zákoníku odlišoval od obchodněprávní úpravy nekalé soutěže podle § 44 a násl. obch. zák., kdy z hlediska obchodněprávní úpravy nebylo podmínkou, aby taková újma skutečně vznikla, ale pro postih podle § 53 a násl. obch. zák. postačovalo, že její vznik objektivně hrozil (srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, 124 s.). Nová právní úprava vychází zásadně ze stejného principu zakotveného v ustanovení § 2976 až 2990 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

Újmou jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů je jakákoli újma, která může mít jak majetkový, tak i nemajetkový charakter. Majetková újma bude mít zpravidla povahu škody vyjádřitelné v penězích. Újma je však širší pojem než škoda, a proto zahrnuje i újmu imateriální, která se však s ohledem na to, že jde o hospodářskou soutěž, může v konečném důsledku, nikoli však bezprostředně, projevit i v majetkové sféře poškozeného subjektu. K újmě u soutěžitelů nebo spotřebitelů musí (v případě dokonaného trestného činu) skutečně dojít. Byť trestní zákoník zde používá množné číslo, postačí i způsobení újmy jedinému soutěžiteli nebo spotřebiteli, pokud splňuje požadavek na větší rozsah.

Za újmu v nemajetkové sféře se např. považuje poškození dobré pověsti soutěžitele, jeho dobrého jména, důvěryhodnosti jeho podniku, snižování kvality jeho výrobků, narušení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele apod. V praxi se již vyskytlo např. poškození dobré pověsti či dobrého jména soutěžitele, jímž se rozumí snížení důvěry u veřejnosti v hospodářské aktivitě konkrétního poškozeného soutěžitele. Jde o jakékoli zhoršení této pověsti či dobrého jména v obchodních, resp. podnikatelských kruzích, a to jak ve vztahu k jiným soutěžitelům, tak i ve vztahu k ostatním subjektům, s nimiž poškozený soutěžitel přichází do styku v rámci hospodářské soutěže (např. vůči spotřebitelům, kteří si kupují jeho výrobky). Nejde však primárně o materiální újmu, proto se zde nevyžaduje způsobení škody. Jde tedy o negativní dopad na celkové stávající či budoucí fungování podniku poškozeného soutěžitele, a to např. v podobě ztráty nikoli zanedbatelného počtu zákazníků či odběratelů.

Újma majetkového charakteru bude zpravidla mít povahu škody vyjádřitelné v penězích, a to i např. ve formě ušlého zisku. Škoda se chápe jako újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR z 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70, publikované pod č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Újma způsobená jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům musí být způsobena ve větším rozsahu. Pro určení většího rozsahu újmy způsobené jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům sice bezprostředně neplatí výkladové pravidlo uvedené v § 138 odst. 1 tr. zákoníku, nicméně pokud má újma materiální povahu obecně vyčíslitelnou v penězích, lze znak většího rozsahu zpravidla dovodit při částce nejméně 50 000 Kč. Jde-li o újmu imateriální povahy, pak její význam by měl být z hlediska závažnosti srovnatelný s větším rozsahem materiální újmy. Větší rozsah újmy způsobené jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům může být naplněn částečně materiální újmou a částečně imateriální újmou. Obě kritéria jsou převážně ekonomické povahy a mohou se i různě prolínat.

Opatřením neoprávněných výhod se zde rozumí takové zvýhodnění hospodářského subjektu, kterému ustanovení o nekalé soutěži mají zabránit, např. výhody získané klamavým označováním zboží či služeb apod. Může jít jak o výhody materiální, ale i nemateriální povahy. Materiální výhody mají zpravidla charakter majetkového prospěchu, který je vyjádřitelný v penězích. Pojem „výhody“ je však širší pojem než materiální prospěch, a proto zahrnuje i výhody imateriální, které se však s ohledem na to, že jde o hospodářskou soutěž, mohou v konečném důsledku, nikoli však bezprostředně, projevit i v majetkové sféře soutěžitele, který takové výhody získal. Neoprávněné výhody imateriální povahy mají zpravidla ten důsledek, že konkurent, který narušil hospodářskou soutěž nekalosoutěžním jednáním, v důsledku toho rozvíjí svůj podnik, rozšiřuje dosavadní provoz, např. výrobu, poskytování služeb, zvětšuje svůj sortiment o nové výrobky či služby, získává lepší postavení na trhu, a někdy může dokonce i diktovat podmínky na trhu v určitém teritoriu a období, popř. také expanduje na nové trhy apod. Neoprávněné výhody majetkového charakteru budou mít zpravidla povahu majetkového prospěchu, který je vyjádřitelný v penězích, a to i např. ve formě zisku nebo jiného přírůstku na majetku. Majetkový prospěch se chápe jako hmotný přírůstek, který nastal (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelný všeobecným ekvivalentem, tj. penězi.

Neoprávněné výhody musí být opatřeny ve větším rozsahu. Pro určení tohoto většího rozsahu platí přiměřeně to, co bylo již řečeno v rámci způsobení újmy ve větším rozsahu (srov. Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, 2512 až 2515 s.).

Nutno podotknout, že prezentování obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., způsobem, jak bylo popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, bylo způsobilé v účastnících předváděcích akcí vzbudit dojem (u mnohých se také tak stalo), že obchodní společnost HOMECOOK, s. r. o., je kvalitní a prosperující „firma“, která má dlouhou tradici a dobře vybudovanou síť kamenných prodejen na území České republiky. Vyvoláváním nebezpečí záměny firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., s mezinárodní značkovou sítí prodejen s domácími spotřebiči HOME & COOK obviněný narušil hospodářskou soutěž nekalosoutěžním jednáním, v důsledku čehož získal lepší postavení na trhu, jež se následně projevilo získáním většího počtu zákazníků. Tyto neoprávněné výhody byly získány ve větším rozsahu, který lze zcela prokazatelně dovodit z počtu předváděcích akcí (viz svědecké výpovědi L. Z. a M. R. ), účasti kolem čtyř desítek potenciálních odběratelů na každé takové akci (viz svědecké výpovědi M. R. , H. W. , D. K. ) a především z počtu uzavřených kupních a úvěrových smluv mezi účastníky a obchodní společností Home Credit, a. s., na koupi zboží obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o. (viz strana 10 a 12 rozsudku soudu prvního stupně). S uzavřenými úvěrovými smlouvami rovněž souvisely i od poloviny června 2011 téměř denně se opakující desetitisícové platby na bankovní účet obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., od obchodní společnosti Home Credit, a. s. (viz strana 11 rozsudku soudu prvního stupně).

V této souvislosti nelze opomenout ani způsobení újmy (a to především imateriální povahy) ve větším rozsahu soutěžiteli - vlastníkovi ochranné známky, jež byla užita pro označení mezinárodní značkové sítě prodejen HOME & COOK, zahraniční obchodní společnosti SEB S. A., Chemin du Petit Bois - Les 4 M, Ecully, 69130 Francie; v České republice provozované prostřednictvím obchodní společnosti Groupe SEB ČR, s. r. o. Soutěžitelem je každý, kdo se účastní jako subjekt podnikání hospodářské soutěže v témže nebo příbuzném odvětví. Přitom však hospodářskou soutěž nelze zužovat pouze na soupeření přímo si konkurujících podnikatelů – výrobců či poskytovatelů služeb – pravidelně (nikoli tedy ojediněle) stejné či obdobné výrobky nebo služby nabízejících (srov. Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2513). Je možné konstatovat, že újma byla tomuto soutěžiteli způsobena poškozením jeho dobré pověsti, důvěryhodnosti a dobrého jména mezinárodní značkové sítě prodejen HOME & COOK, která si svou reputaci dlouhá léta budovala. Jednáním obviněného došlo ke snížení důvěry veřejnosti (především u spotřebitelů kupujících jeho výrobky) vůči hospodářským aktivitám tohoto soutěžitele. Celkově měla trestná činnost obviněného nepříznivý dopad na současné i budoucí fungování této mezinárodní sítě prodejen, a to minimálně na území České republiky, kde docházelo k předmětnému trestnému jednání.Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že zahraniční obchodní společnosti SEB S. A., Chemin du Petit Bois - Les 4 M, Ecully, 69130 Francie, v zájmu prosazení se na trhu pomocí vlastních obchodních a marketingových strategií musela současně vynaložit nemalé materiální prostředky, které jí umožnily vybudovat širokou mezinárodní obchodní síť prodejen, jejichž existence následně obviněný využil, a které jí pomohly zviditelnit marketingovou značku HOME & COOK v oblasti prodeje domácích spotřebičů kvalitních výrobních značek. Tato snaha vyvinutá soutěžitelem a jím dosažené výsledky (dobré jméno a pověst mezinárodní sítě prodejen) však byly trestným jednáním obviněného do určité míry znehodnoceny. Všechny výše uvedené okolnosti je nutné brát na zřetel při určování rozsahu způsobené újmy, kdy pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu je nezbytné, aby újma byla jinému soutěžiteli způsobena ve větším rozsahu. Nejprve je nutné připomenout, že obě povahy újmy (materiální a imateriální) není možno od sebe striktně oddělovat, protože se mohou navzájem prolínat a doplňovat. Pro případ zjištění většího rozsahu újmy je možno poukázat na počet nespokojených zákazníků, kteří se obrátili na prodejny HOME & COOK v obchodních centrech Palladium a N. S. v P. Jednalo se o několik desítek zákazníků (viz svědecké výpovědi D. S. a B. T. uvedené na straně 9 rozsudku soudu prvního stupně), a to pouze pokud se jedná o tyto dvě prodejny. Podle svědecké výpovědi P. K. , který byl pověřen řízením obchodní značky HOME & COOK (viz strana 4 až 5 rozsudku soudu prvního stupně), v roce 2011 jen v P. existovalo asi 6 nebo 7 prodejen HOME & COOK, proto celkový počet nespokojených zákazníků byl s největší pravděpodobností mnohem vyšší. S ohledem na výše uvedené soudy zjištěné skutečnosti není nezbytně nutné přesné vyčíslení výše způsobené újmy, resp. opatření neoprávněné výhody podle výkladového pravidla uvedeného v § 138 odst. 1 tr. zákoníku, což ostatně ani zákon nevyžaduje, neboť skutkové okolnosti charakterizující znaky způsobení újmy (jiným soutěžitelům i spotřebitelům) a opatření neoprávněné výhody sobě, resp. jinému (obchodní společnosti HOMECOOK s. r. o.) ve větším rozsahu, a to jak ve formě materiální tak imateriální, byly ve věci dostatečným způsobem potvrzeny.

Nejvyšší soud tak může závěrem shrnout, že obviněný soudy zjištěným skutkem naplnil veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který byl spáchán v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že jednání obviněného nevylučuje ani naplnění nekalosoutěžní skutkové podstaty parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele podle § 248 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Avšak alternativa spočívající ve vyvolávání nebezpečné záměny již v sobě tento prvek „parazitní soutěže“ obsahuje (srov. ŠTENGLOVÁ, I. a kol. Obchodní zákoník. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 185), proto se Nejvyšší soud takovou možností nezabýval, též s ohledem na způsob rozhodnutí v dovolacím řízení.

Jak již bylo zmíněno, soud prvního stupně jednání obviněného nesprávně posoudil jako trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. S jeho právním názorem se následně ztotožnil i soud odvolací. V případě, že by dovolání bylo podáno rovněž nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud by mohl zrušit napadené rozhodnutí včetně vadného řízení mu předcházejícího, a přikázal by Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (viz § 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr. řádu). Soud prvního stupně by byl následně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (viz § 265s odst. 1 tr. řádu). Takový postup však v této věci není možný, a to vzhledem k okolnosti, že mimořádný opravný prostředek byl podán pouze obviněným. V takovém případě je nutné řídit se zásadou zákazu reformationis in peius ve smyslu § 265s odst. 2 tr. řádu a v novém řízení by tak nemohlo dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Správná právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, by s ohledem na vyšší trestní sazbu druhého ze jmenovaných trestných činů znamenala zhoršení postavení obviněného, jež uvedená procesní zásada zakazuje. Za těchto okolností Nejvyšší soud nepovažoval za důvodné vyslovit kasační výrok a věc vrátit soudům nižších stupňů, neboť pokračování řízení by nemohlo vést k jinému než vyslovenému výroku napadenému mimořádným opravným prostředkem.

K ostatním dovolacím námitkám obviněného může Nejvyšší soud pouze stručně konstatovat, že jsou v menší části zjevně neopodstatněné a převážně mají skutkový charakter. Mezi tyto výhrady lze zařadit nesouhlas obviněného se závěry soudů ohledně zaměnitelnosti firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., s ochrannou známkou HOME & COOK. K otázce zaměnitelnosti, resp. okamžiku zápisu do databáze ochranných známek, se Nejvyšší soud dostatečně vyjádřil již výše, a tvrzení obviněného bylo spolehlivě vyvráceno. To samé je možné říci i v rámci námitek zabývajících se zaviněním obviněného. Rovněž okolnost, že žádný z účastníků předváděcích akcí v době jejich konání neznal obchodní společnost HOMECOOK, s. r. o., ani síť prodejen HOME & COOK, je ve vztahu k trestní odpovědnosti obviněného zcela irelevantní. Rozhodná je skutečnost, že po ukončení předváděcích akcí, kde byla obchodní společnost HOMECOOK, s. r. o., viditelně prezentovaná takovým způsobem, že se stala zaměnitelnou s názvem mezinárodní sítě prodejen HOME & COOK, si účastníci předváděcích akcí skutečně „spojili“ obchodní společnost HOMECOOK, s. r. o., s prodejnami HOME & COOK. S takovým následkem musel být obviněný již v době pořádání předváděcích akcí přinejmenším srozuměn. K další uplatněné výhradě obviněného, že o podobě firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., nerozhodl on, ale společník této obchodní společnosti dne 18. 5. 2011 (tedy před jeho účastí ve společnosti), je možno uvést, že samotná okolnost, že firma obchodní společnosti byla ve znění zaměnitelném s ochrannou známkou HOME & COOK, by sama o sobě nemohla založit jeho trestní odpovědnost. Významná je až ve spojení se skutečností, že tato obchodní firma byla prezentována na dveřích, na transparentech umístěných na podiích a jevištích v rámci předváděcích akcí, na zvětšenině klubové karty nebo tzv. VIP karty atd., a toto jednání bylo způsobilé vyvolat v zákaznících dojem, že výrobky nabízené na těchto předváděcích akcích jsou produkty značkové sítě prodejen HOME & COOK. O skutečnosti, že s vyvoláním záměny s ochrannou známkou HOME & COOK musel být obviněný minimálně srozuměn (úmysl nepřímý), bylo Nejvyšším soudem podrobně pojednáno v předchozích částech tohoto rozhodnutí. O takovém postupu (viditelná prezentace firmy obchodní společnosti HOMECOOK, s. r. o., na předváděcích akcích) rozhodl obviněný jakožto její jednatel. Zbývající námitka dovolatele (soudy hodnotily důkazy jednostranně v jeho neprospěch a došlo tak k porušení jeho práva na spravedlivý proces) svým obsahem směřuje proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy. Kromě toho je námitkou opakovaně uváděnou a odvolací soud se s ní dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí (především na straně 3 až 4). Z těchto důvodů se k ní Nejvyšší soud nebude dále podrobněji vyjadřovat.

Druhý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, na nějž obviněný odkázal, zákon definuje ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o procesní dovolací důvod, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Druhá pak dopadá na situace, kdy již v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodu uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Dovolatel odkázal na první zákonnou alternativu s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že vzhledem k tomu, že odvolací soud konal veřejné zasedání o podaném odvolání obviněného, tato první alternativa uplatněná dovolatelem nepřichází vůbec v úvahu.

Závěrem může Nejvyšší soud konstatovat, že byť dovolání obviněného v jedné části obsahovalo oprávněné výhrady, jež by mohly vést ke kasaci napadeného usnesení Městského soudu v Praze i jeho předcházejícího řízení pro vadu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, za který byl odsouzen, a došlo tak k naplnění důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu (byť v alternativě, kterou dovolatel neuplatnil), s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius by v novém řízení nemohlo dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, a ani projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení. Nejvyšší soud zvolil uvedený způsob rozhodnutí také z toho důvodu, že obviněným uplatněné dovolací námitky týkající se zjištěných okolností, které poskytují dostatečný podklad pro jiné (shora vysvětlené) právní posouzení skutku, byly v provedeném trestním řízení jednoznačně vyvráceny. Z výše uvedených důvodů a rovněž proto, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolací soud rozhodl v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 23. 3. 2016




























JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu





















Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1529/2015, ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1529.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies