4 Tdo 249/2016 - Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

10. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 240 odst. 1,3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 3. 2016 o dovolání obviněného D. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 4 To 31/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 T 2/2014, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.


Odůvodnění:



Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 80 T 2/2014, byl obviněný D. P. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil jednáním popsaným ve výroku citovaného rozsudku.

Za uvedené jednání byl obviněný D. P. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy o zastupování, na dobu 8 let.

Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného T. K. a právnické osoby – obchodní společnosti T., s. r. o.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 80 T 2/2014, podali obvinění D. P. a T. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci, rozsudkem ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 4 To 31/2015, tak, že z podnětu odvolání obviněných D. P. a T. K. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výrocích o vině a trestu ve vztahu k těmto dvěma obviněným. Vrchní soud v Olomouci podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byli obvinění D. P. a T. K. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že
„T. K. jako jednatel společnosti T., s. r. o., společně s D. P.,
vědomi si svých povinností vyplývajících zejména z ustanovení § 21 odst. 1 a § 25 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění tehdy platném, a vedeni úmyslem nepřiznat správci daně uskutečněná zdanitelná plnění podléhající dani z přidané hodnoty a daň z přidané hodnoty ke škodě České republiky neodvést, v období od 19. 2. 2013 do 22. 3. 2013 uskutečňovali jménem společnosti T., s. r. o., zdanitelná plnění spočívající v dodání zboží pořízeného v jiném členském státě Evropské unie s místem plnění v tuzemsku tak, že
obviněný T. K.
nejprve dne 28. 1. 2013 dal podnět ke změně obchodní firmy společnosti Ch., s. r. o., na T., s. r. o., ke změně předmětu jejího podnikání a ke svému jmenování jednatelem této společnosti a následně zakoupil obchodní podíl ve společnosti T.,
s. r. o., a přijal funkci jediného jednatele této společnosti, vybral nové sídlo této společnosti na adrese S. v O.-P. a na tomto místě uzavřel smlouvu o pronájmu kancelářských prostor a vybavil kancelář,
po předchozí dohodě s D. P. a na základě jeho instrukcí dne 4. 2. 2013 sjednal s Raiffeisenbank, a. s., smlouvu o založení a vedení bankovního účtu, jehož byl jediným disponentem a sjednal službu elektronického bankovnictví ovládanou pomocí telefonu,
opatřil razítko společnosti T., s. r. o., a hradil přepravu zboží,
blíže nezjištěného dne na počátku měsíce února roku 2013 uzavřel se společností Euro-Mobil SK, s. r. o., IČ 46743324, se sídlem Betliarska 12, Bratislava, Slovenská republika, Rámcovú zmluvu o obchodnej spolupráci, na jejímž podkladě měl odebírat zboží z jiného členského státu Evropské unie bez daně z přidané hodnoty,
dne 11. 2. 2013 přihlásil společnost T., s. r. o., k registraci k dani z přidané hodnoty a téhož dne rovněž předložil správci daně smlouvu se společností Euro-Mobil SK, s. r. o., a správci daně sdělil, že bude obchodovat s plátci daně z přidané hodnoty,
dne 15. 2. 2013 uzavřel jménem společnosti T., s. r. o., Smlouvu o vzájemných obchodních vztazích (Rámcovou kupní smlouvu) se společností PROSPEC RIDIGO, s. r. o., IČ: 01380532, se sídlem 28. října 159/214, Ostrava - Mariánské Hory, na jejímž podkladě měl dodávat zboží tuzemskému odběrateli včetně daně z přidané hodnoty,
za zdaňovací období měsíce února roku 2013 podal dne 29. 3. 2013 u Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava III, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterém lživě vykázal pouze tuzemská přijatá zdanitelná plnění od plátců daně z přidané hodnoty ve výši 58.000 Kč a přitom zatajil zdanitelná plnění v objemu 2.258.729 EUR, včetně DPH,
za zdaňovací období měsíce března roku 2013 vůbec nepodal u Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava III, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a zatajil tak zdanitelná plnění v objemu 3.071.501 EUR, včetně DPH,
dne 22. 4. 2013 jmenoval novým jednatelem společnosti T., s. r. o., J. P., a převedl na jmenovaného obchodní podíl v této společnosti, aniž by tomuto předal účetní doklady společnosti, které by umožnily sestavit daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a aniž by společnost disponovala finančními prostředky nebo jinými aktivy, z nichž by mohla být daň z přidané hodnoty uhrazena a tedy s vědomím, že správci daně nebude daň z přidané hodnoty za zdaňovací období března roku 2013 ve skutečně nezkreslené výši přiznána a odvedena,
obviněný D. P.
blíže nezjištěného dne na počátku měsíce února roku 2013 jménem slovenské společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., IČ 46743324, se sídlem Betliarska 12, Bratislava, Slovenská republika, jako jednatel této společnosti uzavřel se společností T.,
s. r. o., zastoupenou T. K., Rámcovú zmluvu o obchodnej spolupráci, na jejímž podkladě měl společnosti .T., s. r. o., dodávat zboží z jiného členského státu Evropské unie bez daně z přidané hodnoty, ačkoli věděl, že tato společnost bude zboží následně dodávat českému daňovému subjektu, aniž by řádně hradila daň z přidané hodnoty,
dával T. K. instrukce k tomu, aby přihlásil společnost T., s. r. o., k registraci k dani z přidané hodnoty a sdělil mu údaje, jaké má uvádět správci daně,
pro T. K. zpracoval Smlouvu o vzájemných obchodních vztazích (Rámcovou kupní smlouvu), která byla na základě jeho instrukcí uzavřena mezi společností T., s. r. o., a společností PROSPEC RIDIGO, s. r. o., IČ: 01380532, se sídlem 28. října 159/214, Ostrava - Mariánské Hory, na jejímž podkladě měla společnost T., s. r. o., dodávat zboží tuzemskému odběrateli včetně daně z přidané hodnoty,
instruoval T. K., aby sjednal smlouvu o založení a vedení bankovního účtu s Raiffeisenbank, a. s., za účelem urychlení plateb mezi jednotlivými subjekty řetězce firem, dojednal přepravu zboží ze Slovenska do Ostravy a v některých případech tuto dopravu objednával a hradil,
sděloval T. K. údaje, na základě kterých T. K. prováděl prostřednictvím bankovního účtu platby za dodané zboží a vystavoval faktury, jménem společnosti T., s. r. o., přijímal objednávky zboží od společnosti PROSPEC RIDIGO, s. r. o., takové zboží opatřoval prostřednictvím slovenské společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., a podílel se na tvorbě cen tohoto zboží ve společnosti T., s. r. o.,
jménem slovenské společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., pořizoval zboží, ačkoli věděl, že toto zboží bude následně prodáno na území České republiky a nebude z těchto zdanitelných plnění v České republice přiznána a odvedena daň z přidané hodnoty,
za zdaňovací období měsíce února roku 2013 vyplnil nebo nechal vyplnit pro T. K. tiskopis daňového přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterém lživě vykázal pouze tuzemská přijatá zdanitelná plnění od plátců daně z přidané hodnoty ve výši 58.000 Kč a zatajil zdanitelná plnění v objemu 2.258.729 EUR, včetně DPH
a takto obvinění společně
na základě výše uvedených smluv, pořizovali z jiného členského státu Evropské unie od společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., mobilní telefony, tonery a další zboží, které následně nechali dopravit osobními a dodávkovými vozidly přepravce J. Z. na daňové území České republiky, kde je dodávali odběratelské společnosti PROSPEC RIDIGO, s. r. o., za což byla společnosti T., s. r. o., kupujícím PROSPEC RIDIGO, s. r. o., uhrazena v období od 19. 2. 2013 do 22. 3. 2013 kupní cena za dodané zboží v celkové výši 5.330.230 EUR včetně DPH tak, že tato byla hrazena průběžně bezhotovostními převody finančních prostředků v různých částkách na bankovní účet společnosti T., s. r. o., vedený u Raiffeisenbank, a. s., ze kterého obratem průběžně převáděli takto obdržené prostředky na bankovní účet společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., vedený rovněž u Raiffeisenbank, a. s., kdy takto za dodávky zboží uhradili částku v souhrnné výši 5.229.560,21 EUR, tato zdanitelná plnění správci daně tajili a za zdaňovací období měsíce února roku 2013 v období od 19. 2. 2013 do 28. 2. 2013 odběrateli PROSPEC RIDIGO, s. r. o., dodali zboží pořízené z jiného členského státu Evropské unie, a to na základě faktur:
1) Faktura ze dne 21. 2. 2013, se splatností ke dni 7. 3. 2013, znějící
na částku 236.915 EUR včetně DPH
2) Faktura ze dne 21. 2. 2013, se splatností ke dni 7. 3. 2013, znějící na
částku 228.399,60 EUR včetně DPH
3) Faktura ze dne 21. 2. 2013, se splatností ke dni 7. 3. 2013, znějící na
částku 216.590 EUR včetně DPH
4) Faktura ze dne 22. 2. 2013, se splatností ke dni 8. 3. 2013, znějící na
částku 814.047 Kč včetně DPH
5) Faktura ze dne 22. 2. 2013, se splatností ke dni 8. 3. 2013, znějící na
částku 284.204,80 EUR včetně DPH
6) Faktura ze dne 25. 2. 2013, se splatností ke dni 11. 3. 2013, znějící
na částku 383.570 EUR včetně DPH
7) Faktura ze dne 26. 2. 2013, se splatností ke dni 12. 3. 2013, znějící
na částku 131.126 EUR včetně DPH
8) Faktura ze dne 26. 2. 2013, se splatností ke dni 12. 3. 2013, znějící
na částku 613.469 EUR včetně DPH
9) Faktura ze dne 26. 2. 2013, se splatností ke dni 12. 3. 2013, znějící
na částku 350.295 EUR včetně DPH
10) Faktura ze dne 28. 2. 2013, se splatností ke dni 14. 3. 2013,
znějící na částku 176.258 EUR včetně DPH
11) Faktura ze dne 27. 2. 2013, se splatností ke dni 13. 3. 2013,
znějící na částku 325.284 EUR včetně DPH
12) Faktura ze dne 27. 2. 2013, se splatností ke dni 13. 3. 2013,
znějící na částku 152.460 EUR včetně DPH
13) Faktura ze dne 28. 2. 2013, se splatností ke dni 14. 3. 2013,
znějící na částku 579.171,34 Kč včetně DPH
14) Faktura ze dne 28. 2. 2013, se splatností ke dni 14. 3. 2013,
znějící na částku 595.320 EUR včetně DPH
15) Faktura ze dne 28. 2. 2013, se splatností ke dni 14. 3. 2013,
znějící na částku 312.180 EUR včetně DPH
v prodejní ceně nejméně 2.258.729 EUR, včetně DPH, což je v přepočtu průměrným měsíčním kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou za únor roku 2013 částka ve výši 57.543.380 Kč, ze kterýchžto zdanitelných plnění vznikla povinnost odvést daň z přidané hodnoty na výstupu při výpočtu daně v souladu s ustanovením § 36 odst. 1 a § 37 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, v částce 9.989.531 Kč, kterou neuhradili ani částečně
a za zdaňovací období měsíce března roku 2013 v období od 1. 3. 2013 do 22. 3. 2013 odběrateli PROSPEC RIDIGO, s. r. o., dodali zboží pořízené z jiného členského státu Evropské unie, a to na základě faktur:
1) Faktura ze dne 1. 3. 2013, se splatností ke dni 15. 3. 2013, znějící
na částku 209.597,99 EUR včetně DPH
2) Faktura ze dne 6. 3. 2013, se splatností ke dni 20. 3. 2013, znějící
na částku 324.522 EUR včetně DPH
3) Faktura ze dne 7. 3. 2013, se splatností ke dni 21. 3. 2013, znějící
na částku 340.010 EUR včetně DPH
4) Faktura ze dne 7. 3. 2013, se splatností ke dni 21. 3. 2013, znějící
na částku 48.086,- EUR včetně DPH
5) Faktura ze dne 11. 3. 2013, se splatností ke dni 25. 3. 2013, znějící
na částku 213.743 EUR včetně DPH
6) Faktura ze dne 11. 3. 2013, se splatností ke dni 25. 3. 2013, znějící
na částku 188.034 EUR včetně DPH
7) Faktura ze dne 11. 3. 2013, se splatností ke dni 25. 3. 2013, znějící
na částku 43.076 EUR včetně DPH
8) Faktura ze dne 12. 3. 2013, se splatností ke dni 26. 3. 2013, znějící
na částku 80.858 EUR včetně DPH
9) Faktura ze dne 18. 3. 2013, se splatností ke dni 1. 4. 2013, znějící
na částku 188.769 EUR včetně DPH
10) Faktura ze dne 21. 3. 2013, se splatností ke dni 4. 4. 2013, znějící
na částku 199.256 EUR včetně DPH
v prodejní ceně nejméně 3.071.501 EUR, včetně DPH, což je v přepočtu průměrným měsíčním kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou za březen roku 2013 částka ve výši 78.249.559 Kč, ze kterýchžto zdanitelných plnění vznikla povinnost odvést daň z přidané hodnoty na výstupu při výpočtu daně v souladu s ustanovením § 36 odst. 1 a § 37 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, v částce 13.584.123 Kč, kterou neuhradili ani částečně, čímž tímto svým jednáním společně způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm Ostrava III, škodu v souhrnné výši nejméně 23.573.654 Kč“.


Za uvedené jednání byl obviněný D. P. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy o zastupování, na 8 let.

Rovněž bylo rozhodnuto o trestu obviněného T. K. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 4 To 31/2015, podal následně obviněný D. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Obviněný v dovolání ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že veřejné zasedání o odvolání bylo konáno v jeho nepřítomnosti, ač měla být jeho přítomnost umožněna. Obviněný uvedl, že byl zkrácen na svém právu podle § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit k prováděným důkazům. V této souvislosti vyjádřil obviněný názor, že Vrchní soud v Olomouci pochybil, pokud neodročil veřejné zasedání v situaci, kdy mu dal na vědomí, že je v lékařské péči MUDr. I. D. v Psychiatrické nemocnici v O. a zvažuje se jeho případná hospitalizace, ke které skutečně následně došlo. Co se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný zpochybnil správnost výroku o vině. V této souvislosti uvedl, že nevěděl, že společnost T., s. r. o., bude zboží nakoupené od společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., dodávat českému subjektu, aniž by došlo k uhrazení daně z přidané hodnoty. Skutkové závěry soudů obou stupňů jsou dle názoru dovolatele pouhou spekulací, která byla založena na osamocené výpovědi spoluobviněného T. K. Neztotožňuje se s tvrzením spoluobviněného T. K. o tom, že by mu měl dávat instrukce, aby přihlásil společnost T., s. r. o., k registraci k dani z přidané hodnoty, neboť nebyla jakkoliv prokázána skutečnost, kdy a jak mělo k takovým instrukcím docházet. Dovozuje, že jeho účast na projednávané trestné činnosti nebyla dostatečně podložena důkazy, neboť svědek J. L., jednatel společnosti PROSPEC RIDIGO, s. r. o., uvedl, že jej nezná a v jeho prospěch svědčí i výpověď svědka J. Z., který potvrdil, že za účelem dodání zboží jej kontaktoval spoluobviněný T. K. Za nelogický rovněž označil závěr soudů, že se sám podílel na tvorbě cen zboží ve společnosti T., s. r. o. Dále uvedl, že vůbec nevěděl, a ani nebyl srozuměn s tím, kam dál obviněný T. K. bude zboží nakoupené od společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., prodávat. Proces dokazování označil za nesprávný také proto, že došlo k zamítnutí navrhovaného důkazu, a to výslechu slovenského auditora společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., inženýra J. M., který mohl dosvědčit skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Dle názoru obviněného pak měl být proveden i další z jím navrhovaných důkazů, a to znalecký posudek z odvětví písmoznalectví, jímž mělo být prokázáno, že faktury společnosti T., s. r. o., jím nebyly vyplňovány, stejně tak jako daňové přiznání. Uvádí, že pouze dal spoluobviněnému T. K. kontakt na dopravce, kterého znal ze svých dřívějších zaměstnání. Na základě výše uvedených skutečností pak označil za nesprávný hmotně právní závěr o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Současně deklaruje svoji vědomost toho, že námitky směřující proti skutkovým zjištěním nejsou námitkami, jimiž by došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazuje však na to, že v jeho případě došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, a to v takovém rozsahu, který umožňuje dovolacímu soudu přezkoumat i skutková zjištění. Soudy údajně o jeho vině rozhodly na základě libovolného hodnocení důkazů, neboť účelově neprovedly důkazy svědčící v jeho prospěch, jejichž provedení sám navrhoval, a bezdůvodně upřednostnily výpověď spoluobviněného T. K.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil rovněž rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 80 T 2/2014, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedla, že Vrchní soud v Olomouci dne 12. 6. 2015 obviněnému zaslal výzvu k předložení objektivní lékařské zprávy, ze které by vyplývala jeho neschopnost účasti u veřejného zasedání, neboť taková zpráva nebyla součástí jeho žádosti. Protože však obviněný zprávu do zahájení veřejného zasedání nedoložil a k veřejnému zasedání se nedostavil, vrchní soud žádost obviněného neakceptoval. Odvolací soud následně sám zkoumal, zda zdravotní indispozice na straně obviněného je takových kvalit, aby mu neumožňovala účast u veřejného zasedání, neboť kvalifikovaná lékařská zpráva nebyla součástí jeho žádosti. Respektoval tak, že se v rámci omluvy musí jednat o natolik konkrétní a objektivní důkaz, aby z něj bylo možné dovodit spolehlivý závěr o tom, že obviněnému byla skutečně z vážných důvodů účast u veřejného zasedání odvolacího soudu znemožněna. Protože však obviněný lékařskou zprávu do zahájení veřejného zasedání nedoložil, nebylo možné konstatovat, že je zdravotní stav obviněného natolik vážný, aby nebyl schopen účasti u veřejného zasedání. Uvedený postup tedy plně korespondoval i s tím, jakým způsobem byl obviněný o veřejném zasedání vyrozuměn, neboť tím mu bylo dáno najevo, že lze veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti. Jestliže si odvolací soud ověřoval pravdivost tvrzení obviněného o zdravotní způsobilosti při účasti ve veřejném zasedání, na což ze strany obviněného nebylo reagováno, nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť obviněný měl možnost předložit objektivní důkaz, aby z něj bylo možné učinit spolehlivý závěr o jeho schopnosti či neschopnosti účastnit se veřejného zasedání. Jestliže uvedeného oprávnění nevyužil, nemůže klást za vinu odvolacímu soudu, že konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud tedy postupoval v souladu se zákonem a nedopustil se žádného zásahu do práv obviněného. Jako další obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak postavil své dovolání výlučně na námitkách zpochybňujících skutková zjištění. Obviněný tvrdí, že ke skutkovým zjištěním, na nichž byl vystavěn závěr o jeho vině přisouzeným trestným činem, soudy dospěly na základě neúplného dokazování, kdy ani důkazy pořízené nebyly hodnoceny způsobem vyžadovaným zákonem. Obviněný označil takové rozhodnutí za rozhodnutí obsahující prvky libovůle, neboť skutková zjištění z důkazů nevyplývají. Nesprávná realizace důkazního řízení dle slov obviněného koliduje s jeho právem na spravedlivý proces. Je třeba zmínit, že v trestní věci obviněného nebylo možné zaznamenat kategorii tzv. opomenutých důkazů. Je sice pravdou, že obviněný navrhoval doplnění důkazů, které soudy neprovedly, je však třeba zdůraznit, že není povinností soudů provést každý obviněným navrhovaný důkaz, neboť závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledávaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Soudy označily obviněným navrhované důkazy za nadbytečné. Odvolací soud zaznamenal, že obhájce obviněného navrhl doplnění dokazování výslechem svědka Ing. J. M. a vypracováním znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Zmínil, že se jedná o zcela shodný návrh, který obviněný učinil již v rámci hlavního líčení a který nalézací soud právě z důvodu nadbytečnosti zamítl. S tímto postupem se odvolací soud ztotožnil, a proto ani on dokazování nedoplňoval. Je tedy zřejmé, že soudy obou stupňů zaujaly k důkazním návrhům obviněného totožné stanovisko, což jim umožňoval stav dokazování, neboť bez důvodných pochybností byla míra účasti obviněného na trestné činnosti prokázána. Přisvědčit nelze ani názoru obviněného, že soudy nehodnotily důkazy řádně. Soudy popsaly na základě čeho je obviněný usvědčován ze spáchané trestné činnosti a zmíněné úvahy dostatečně odůvodnily. Dospěly ke správným skutkovým zjištěním, která mají oporu v řádně provedených důkazech. Provedené důkazy spolehlivě prokazují jednání obviněného, který účelově založil obchodní společnost na Slovensku pouze za účelem krácení daní, což bylo prokázáno nikoli pouze výpovědí spoluobviněného T. K., ale i dalšími ve věci pořízenými důkazy objektivní povahy např. tím, že napřed vystavoval faktury, kdy až následně byly realizovány objednávky a současně tím, že bez krácení daně z přidané hodnoty by realizované zboží nebylo prodejné. Na uvedeném závěru, který jednoznačně vyplývá z provedených důkazů, by nic nemohlo změnit ani provedení navrhovaných důkazů.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného D. P. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. l písm. d) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Námitky obviněného D. P. se týkaly toho, že Vrchní soud v Olomouci rozhodl o jeho odvolání ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti. Za situace, kdy byl obviněný o veřejném zasedání řádně vyrozuměn (což obviněný nijak nezpochybňoval), žádné ustanovení trestního řádu nebránilo Vrchnímu soudu v Olomouci provést veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání před odvolacím soudem se týká pouze ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Podle tohoto ustanovení v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Kolize s tímto ustanovením však v posuzované věci nepřicházela v úvahu, protože obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody.

Obviněný ve svém dovolání namítl, že k nepřítomnosti při veřejném zasedání měl zdravotní důvody. Z hlediska trestního řádu však není pro posouzení postupu Vrchního soudu v Olomouci spočívajícího v konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného rozhodné, z jakého důvodu nebyl obviněný přítomen. Uvedeným postupem Vrchního soudu v Olomouci nebylo porušeno žádné ustanovení trestního řádu.

Nejvyšší soud konstatuje, že v této souvislosti je třeba přezkoumat, zda postup Vrchního soudu v Olomouci nebyl porušením ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto právo je porušeno typicky tehdy, jestliže obviněný má k nepřítomnosti při soudním jednání přijatelný objektivní důvod, jestliže tento důvod řádně a pokud možno včas doloží a jestliže dá výslovně najevo, že chce být soudnímu jednání přítomen.

Veřejné zasedání se konalo dne 16. 6. 2015. Obviněný požádal o odročení dne 11. 6. 2015 z důvodu, že byl v uvedené době v lékařské péči MUDr. I. D. v Psychiatrické nemocnici v O. s tím, že byla zvažována jeho případná hospitalizace. Z toho obviněný dovozoval svou neschopnost účasti u veřejného zasedání. Vrchní soud v Olomouci dne 12. 6. 2015 obviněnému zaslal výzvu k předložení objektivní lékařské zprávy, ze které by vyplývala jeho neschopnost účasti u veřejného zasedání, neboť taková zpráva nebyla součástí jeho žádosti. Protože však obviněný zprávu do zahájení veřejného zasedání nedoložil a k veřejnému zasedání se nedostavil, jeho obhájce uvedl, že obviněný je hospitalizován v léčebně, nemá k dispozici lékařskou zprávu ani žádný doklad o hospitalizaci obviněného, vrchní soud žádost obviněného neakceptoval. Protože se obviněný nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody a soud naznal, že jeho osobní účast u veřejného zasedání není nutná, konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti.

Pokud za shora popsaného stavu Vrchní soud v Olomouci neakceptoval omluvu obviněného, který se k soudu nedostavil, ač byl řádně a včas vyrozuměn a shledal podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, o čemž rozhodl usnesením (č. l. 2811 spisu), tak zmíněnému postupu nelze důvodně vytýkat pochybení. Obviněný totiž žádost o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 16. 6. 2015 nepodložil včas a takovými důvody, které by mu bránily v plnohodnotné účasti před odvolacím soudem.

Ústavně garantované základní právo na projednání věci ve vlastní přítomnosti neznamená, že obviněnému musí být v jeho žádostech vyhověno, tak aby se mohl zúčastnit všech úkonů spadajících do rámce trestního řízení. V posuzovaném případě byl obviněný přítomen v hlavním líčení, v němž měl reálnou možnost – které ostatně využil – prezentovat svou obhajobu, vyjádřit se k podstatě obvinění co do skutkové i právní stránky, vyjádřit se k důkazům, přednést závěrečnou řeč a uplatnit poslední slovo. Ve veřejném zasedání nebyly mimo opětovného předložení faktur stranám, které v období od 19. 2. 2013 do 22. 3. 2013 vystavila společnost T., s. r. o., společnosti PROSPEC RIDIGO, s. r. o., žádné další důkazy prováděny, takže konáním veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného zejména nebyla dotčena kontradiktornost dokazování. Nejednalo se tudíž o to, že by nějakou svévolí soudu byla obviněnému odňata možnost vystupovat před soudem.

Podle názoru Nejvyššího soudu tedy nedošlo k porušení některého z ustanovení trestního řádu a ani k nepatřičnému zásahu do ústavně garantovaného práva obviněné osoby na projednání věci v její přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod. Opatřený důkazní stav věci rovněž dovoloval spolehlivé rozhodnutí o odvolání obviněného D. P., a tím i dosažení účelu trestního řízení i bez jeho přítomnosti u odvolacího soudu. Procesní postup se tak nedostal do rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze tak Vrchnímu soudu v Olomouci za této situace vytknout, že konal veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti.

Teprve v rámci doplnění svého dovolání obviněný Nejvyššímu soudu předložil kopii „Předběžné propouštěcí zprávy“ z Psychiatrické nemocnice v O. ze dne 22. 6. 2015. Nejvyšší soud zjistil, že z předloženého dokladu vyplývá pouze to, že obviněný byl od 15. 6. 2015 do 22. 6. 2015 hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v O. Z obsahu uvedeného dokladu však nijak nevyplývá, že by se obviněný nacházel ve stavu fakticky vylučujícím jeho účast při jednání soudu, resp. na jeho základě nebylo možné učinit spolehlivý závěr o jeho neschopnosti účastnit se veřejného zasedání.

Postup Vrchního soudu v Olomouci tedy nebyl v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dovolání obviněného, který výše uvedené namítal v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. d) tr. ř., je zjevně neopodstatněné.





Důvod dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Obviněný D. P. ve svém dovolání uplatnil dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný D. P. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného T. K., výpovědí svědků J. L., J. S., J. Z.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprovedení důkazu výslechem svědka Ing. J. M. a dále nebyl vypracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání výlučně jen na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Obviněný se pouze snažil svými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že pouze řádně obchodoval se společností T., s. r. o. a obviněného T. K. nijak nevedl a nekonal za něho žádné úkony ani neinicioval zřízení společnosti T., s. r. o. a neovládal obchodní transakce této společnosti. Touto koncepcí dovolání se však obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Pro úplnost zbývá dodat, že v souvislosti s nevyhověním návrhu obviněného na provedení dalších důkazů se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na str. 18 odůvodnění rozsudku zabývá právě otázkou, proč neshledává návrh na doplnění dokazování důvodným.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahovou oporu v provedených důkazech, jimiž byla obhajoba obviněného vyvrácena. O existenci obchodů, z nichž vyplývala povinnost k dani z přidané hodnoty, nemůže být žádných pochyb. Tyto obchody byly dostatečně prokázány listinnými důkazy, z nichž je patrno, že společnost T., s. r. o. odebírala zboží od společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o. a následně toto zboží prodávala společnosti PROSPEC RIDIGO, s. r. o. (za ceny nižší, než za jaké nakupovala od společnosti Euro-Mobil SK, s. r. o., přičemž jediné navýšení cen vyplývalo ze připočtení DPH). Zjištění soudů mají dále odpovídající obsahové zakotvení ve výpovědi obviněného T. K. (který podrobně a dostatečně konkrétně popsal veškeré úkony, které obviněný D. P. ve vztahu ke společnosti T., s. r. o. provedl), ve výpovědích svědků P. G., J. S., J. L. (prokazující provázanost všech zúčastněných osob na osobu obviněného D. P.) a rovněž v listinných důkazech, které byly získány z elektronických zařízení obviněného D. P. (objednávky a faktury odpovídající transakcím se společností T., s. r. o. atd.) a v komunikaci mobilního telefonu značky Vertu obviněného D. P. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný spáchání trestné činnosti popřel, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. Obviněný dále spatřoval extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy v tom, že tu byl určitý okruh svědků, kteří nepotvrdili, že by v souvislosti s obchody, o které jde, přišli do osobního styku právě s ním. K tomu je třeba jen dodat, že osobní kontakt těchto osob s obviněným nebyl k uskutečnění předmětných obchodů nezbytný a že jeho nedostatek nemůže vyvrátit závěry vyplývající z listinných důkazů a z postavení obviněného ve vztahu ke společnosti T., s. r. o. Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Pro úplnost je třeba konstatovat k přípisu obv. D. P. z 28. 2. 2016 spolu s přílohami, že dle § 265d odst. 2 tr. ř. podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, dle § 265f odst. 2 tr. ř. rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí netrpí v dovolání vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného D. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.







V Brně dne 10. 3. 2016




































JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu





Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 4 Tdo 249/2016, ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.249.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies