22 Cdo 706/2016

29. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce B. M., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalovanému L. H., zastoupenému JUDr. Václavem Vladařem, advokátem se sídlem v Plzni, Borská 13, o uvedení do pokojného stavu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 206/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 61 Co 144/2015-593, takto:


I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. Václava Vladaře.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)


Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. ledna 2015, č. j. 6 C 206/2007-540, výrokem I. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal „aby žalovanému bylo uloženo obnovit pokojný stav na sousedním domu, č. parc. 493 tak, jak bylo v minulosti nařízeno rozhodnutím městského úřadu Výst. 2045/62/327 tedy, že provede znovu osazení jeho střechy žlabem pro pokojné svádění dešťové vody k jeho svodu a úpravu provede s ohledem na přístup k údržbě s minimálním volným prostorem kolem žlabu a svodu 30-50 cm“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 61 Co 144/2015-593, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce namítá, že některé právní otázky, které byly již součástí žaloby, nebyly nalézacími soudy řešeny, přestože mají zásadní význam pro rozhodnutí. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhuje dovolání odmítnout.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

V usnesení ze dne 29. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz, došel Nejvyšší soud k závěru, že: „Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovoláni zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).“

Dovolatel především řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání. Namítal pouze, že právní otázky, týkající se obnovení pokojného stavu svodu dešťové vody na domě žalobce by měly být dovolacím soudem posouzeny nebo vyřešeny jinak, aniž by takovou otázku řádně vymezil a označil jakékoliv rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého se má nyní dovolací soud odchýlit. Předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. totiž není přesvědčení odvolatele, že dovolací soud má jinak posoudit rozhodnou právní otázku, než jak to učinil odvolací soud. Již z tohoto důvodu není dovolání přípustné. Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky dovolatele ohledně vydání věci, určení vlastnického práva k části pozemku, či porušení protipožárních předpisů, jelikož tyto nejsou předmětem řízení, a to s ohledem na znění žalobního petitu.

V podstatné části dovolání žalobce podrobuje kritice hodnocení důkazů a skutková zjištění, z nichž nalézací soudy při svém rozhodování vycházely. K tomu dovolací soud poznamenává, že od 1. ledna 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Dle dovolatele odvolací soud pochybil i procesně, neboť nebyly provedeny jím navržené důkazy. Dovolací soud opakovaně uvedl, že účastník řízení, na němž je povinnost tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud ve smyslu § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud takovému návrhu nevyhoví, v odůvodnění rozhodnutí vyloží (srov. § 157 odst. 2 o. s. ř.), z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě dospěl) navržené důkazy neprovedl (srov. shodně například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, a usnesení téhož soudu ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. 28 Cdo 3090/2009, a v rozsudku téhož soudu ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. 28 Cdo 2712/2008, všechny uveřejněné na www.nsoud.cz, dále též nálezy Ústavního soudu ze dne 8. července 1999, sp. zn. III. ÚS 87/1999, a ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. I. ÚS 854/09). Této své povinnosti odvolací soud v posuzované věci dostál, jeho rozhodnutí je proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 4666).

Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost jemu uloženou tímto rozhodnutím dobrovolně, může se žalovaný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 29. března 2016



Mgr. David Havlík

předseda senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 706/2016, ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.706.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies