3 Tdo 274/2016

23. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 2 odst. 5,6

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného býv. kpt. K. Č., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 8 To 447/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 25/2013, takto:



Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.



Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 9 T 25/2013, byl obviněný býv. kpt. K. Č. podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby sp. zn. 3 KZV 14/2012 pod bodem 1) jejího výroku, podané Krajským státním zastupitelstvím v Plzni dne 21. 1. 2013, pro skutek, ve kterém byl spatřován jednak pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, jednak pokračující zvlášť závažný zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea jedna, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že dne 14. 10. 1996 při vyplnění dotazníku pro uchazeče o přijetí do služebního poměru příslušníka Policie ČR uvedl vědomě nepravdivý údaj o ukončení úplného středního vzdělání dálkovým studiem - všeobecná větev v letech 1993 - 1995 v Gymnáziu P. a tento dotazník pak téhož dne použil při přijímacím řízení u Policie České republiky, dále dne 15. 11. 1996 předložil k ověření v rámci přijímacího řízení padělané maturitní vysvědčení znějící na jeho jméno s datem vykonání zkoušky dne 26. 5. 1995 v Gymnáziu P., K., přičemž v té době věděl, že toto maturitní vysvědčení je padělané, na základě takto uvedených nepravdivých údajů a předloženého padělaného maturitního vysvědčení byl následně přijat do služebního poměru příslušníka Policie České republiky, ve kterém v různém služebním zařazení působil do 30. 6. 2011, přičemž za období od 1. 12. 1996, kdy započal jeho služební poměr k Policii České republiky, do 30. 6. 2011, kdy byl jeho služební poměr ukončen, mu byla u Policie České republiky vyplacena pokaždé v řádných výplatních termínech celková částka 4.619.940 Kč jako hrubá mzda, z toho pak 3.522.837 Kč jako mzda čistá, dále pak mu nad rámec základní mzdy byly vyplaceny kázeňské odměny - peněžité dary ve výši nejméně 122.800 Kč, ošatné ve výši nejméně 38.177 Kč, cestovné ve výši nejméně 4.050 Kč a odchodné ve výši 171.859 Kč a od 1. 7. 2011 do 9. 8. 2012 mu byla v rámci výsluhového příspěvku vyplacena částka 125.027 Kč snížená o daň z příjmu fyzických osob o 15 %, tedy čistý výsluhový příspěvek za uvedené období činí 106.282 Kč, tedy svým jednáním způsobil Policii České republiky celkovou škodu ve výši nejméně 4.956.826 Kč jako součet hrubé mzdy, kázeňských odměn, ošatného, cestovného a odchodného a Ministerstvu vnitra České republiky škodu ve výši nejméně 125.027 Kč na vyplaceném výsluhovém příspěvku, tedy celková škoda činí nejméně 5.081.853 Kč, a tímto jednáním získal pro sebe prospěch ve výši nejméně 3.966.005 Kč jako součet čisté mzdy, kázeňských odměn, ošatného, cestovného, odchodného a výsluhového příspěvku sníženého o daň z příjmů fyzických osob ve výši 15 %, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 trestního řádu byli poškození Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Nádražní 2, a Česká republika, odbor sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 3, odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 8 To 447/2015, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 19. 10. 2015 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) trestního řádu, přestože toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel nejprve podrobně shrnul předchozí průběh trestního řízení, aby závěrem poukázal na to, že krajský soud v napadeném rozhodnutí sice akceptoval, že obviněný uvedl svého zaměstnavatele v omyl, avšak zpochybnil vznik škody. Obviněný by totiž mohl být do služebního poměru přijat i bez splnění podmínky dosaženého vzdělání na základě rozhodnutí ministra, a dále v rámci služebního poměru konal práci, za niž dostal adekvátní odměnu. Pokud by Policie České republiky přijala do služebního poměru na totéž místo jiného uchazeče, musela by mu rovněž platit shodnou částku na platu. S uvedenými závěry dovolatel nesouhlasí. Způsobem popsaným pod bodem 1) obžaloby současně obviněný postupoval nepochybně s vědomím, že po přijetí do služebního poměru bude odměňován, ačkoliv mu bylo zřejmé, že pokud by uvedl po pravdě, že si opatřil padělané maturitní vysvědčení a ve skutečnosti tak není pravdou, že dosáhl úplného středního vzdělání, kýženého výsledku přijímacího řízení by dozajista nedosáhl. Následkem jeho klamavého jednání vůči budoucímu zaměstnavateli pak bylo způsobení škody na veškerých nákladech vynaložených v rámci takto založeného služebního poměru, o které se současně obohatil. Zcela mimo pozornost obou soudů zůstala odpověď na otázku, zda by ministr rozhodl kladně o přijetí do služebního poměru u žadatele, o kterém by se prostřednictvím přijímací komise dozvěděl, že v přijímacím řízení předkládá padělané maturitní vysvědčení právě proto, že kvalifikační předpoklad přijetí v podobě předepsaného stupně vzdělání nesplňuje. Absenci znaku způsobení škody na cizím majetku zpochybnil dovolatel odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 417/2003. Pokud by potenciální zaměstnavatel byl seznámen se skutečným stavem věci, nebyl by obviněný vůbec přijat do služebního poměru, nebyla by mu přiznána žádná platová třída a její stupeň, a proto jemu vyplacené mzdové prostředky a další majetkové nároky se neopírají o odpovídající právní titul. Veškeré vyplacené finanční prostředky tak představují způsobenou škodu. Ve vztahu k souběhu pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 9 Tz 192/2000. Pokud jde o problematiku pokračujících trestných činů, poukázal dovolatel na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 215/99.

Vzhledem k uvedenému nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 8 To 447/2015, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 9 T 25/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obhájci obviněného a obviněnému. Obviněný prostřednictvím obhájce uvedl, že skutkový stav byl ve věci zjištěn bez důvodných pochybností. Podle něj obviněný vědomě předložil padělané maturitní vysvědčení a služební funkcionář nevěda o této skutečnosti učinil rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. Přitom obviněný mohl být přijat do služebního poměru i bez dosažení úplného středoškolského vzdělání. Soudy podle obviněného nepochybily, když posuzovaly vznik škody a její výši jako rozdíl mezi skutečně dosaženým příjmem a příjmem, který by obviněný dosahoval bez úplného středního vzdělání. Služební poměr podle obviněného platně vznikl, a to včetně hodnosti, funkce a nároku na plat. Proto nemohl policii způsobit žádnou škodu.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) trestního řádu, kterým byl obviněný zproštěn obžaloby.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve spojení s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu uplatnil dovolatel v alternativě, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Konkrétní dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce zaměřená ve své podstatě k otázce výkladu pojmu škody, jakožto následku ve skutkové podstatě trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku, resp. trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 trestního zákoníku, jak byla výše rekapitulována, dává učinit závěr, že naplnění uplatněných důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně. Nejvyšší soud nicméně dospěl k závěru, že námitky dovolatele nejsou opodstatněné.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku se dopustí pachatel, který sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea jedna, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku se dopustí pachatel, který padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou, a způsobí takovým činem škodu velkého rozsahu. Podle § 138 odst. 1 trestního zákoníku se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000 Kč.

Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk (lucrum cessans), tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Obsahem škody tu může být peněžitá částka, nějaká věc, ale i konání nebo opomenutí, které má určitou majetkovou hodnotu. O škodu jde i tehdy, když věc nemá dohodnuté vlastnosti a nelze ji použít pro zamýšlený účel, pro nějž byla nabízena a kupována, a to přesto, že zaplacená cena odpovídá skutečné hodnotě věci. Naproti tomu žádná škoda nevznikne, obdržela-li oklamaná osoba ekvivalent svého plnění a věc může sloužit bez problémů svému účelu (blíže viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2050 a násl.).

Podle skutkových závěrů soudů obviněný při (opětovném) přijetí do služebního poměru předložil padělané maturitní vysvědčení, mohl však být přijat do služebního poměru i bez tohoto vzdělání, a to na základě rozhodnutí ministra. Taková rozhodnutí ministr činil. Za dobu od 1. 12. 1996 do 30. 11. 2008 nebylo platové zařazení ve funkci komisaře ovlivněno falešným maturitním vysvědčením a tudíž v uvedeném období k žádné škodě nedošlo. Ve vztahu k následnému období od 1. 12. 2008 do propuštění obviněného ze služebního poměru na vlastní žádost ke dni 30. 6. 2011 nelze škodu vyčíslit. Maximální možný příjem obviněného za toto období, kterého mohl dosáhnout bez maturitního vzdělání, totiž není možné omezit maximálně možnou hranicí. Reálný příjem obviněného proto nemohl nikdy přesahovat jeho maximální možný příjem.

Na tomto základě soudy uzavřely, že obviněný sice uvedl jiného v omyl, avšak nebylo prokázáno, že by svým jednáním způsobil jinému škodu. Je možné plně přisvědčit argumentaci odvolacího soudu, že obviněný tím, že jiného uvedl v omyl, ještě žádné příjmy nezískal. Ty získal až poté, co pracoval, za což byl odměňován podle příslušných předpisů a v návaznosti na kvalitu odvedené práce. Přitom není pochyb o tom, že obviněný odváděl práci kvalitně, neboť byl postupně povyšován a odměňován. Oproti vypláceným příjmům poskytl tudíž odpovídající protihodnotu. Škodu by mohl představovat jedině rozdíl mezi mzdou, která by byla obviněnému stanovena a posléze vyplacena při zohlednění středoškolského vzdělání, a mzdou, která by mu za rozhodné období náležela za situace, pokud by takovým vzděláním nedisponoval. Jak výše uvedeno, takový rozdíl však nebyl prokázán. Proto je nepřípadný odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2003 sp. zn. 7 Tdo 417/2003, neboť se jedná o případ skutkově zcela odlišný.

Soudy proto nepochybily, jestliže neposoudily jednání obviněného jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea jedna, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

Pokud dovolatel dále kladl otázku, jež zůstala stranou úvah krajského soudu, zda obviněný nemohl eventuálně naplnit znaky skutkové podstaty pokračujícího trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea jedna, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, tedy získat činem pro sebe značný prospěch, aniž by ji jakkoli blíže odůvodnil, nemohl takovou otázku Nejvyšší soud považovat za relevantní dovolací námitku. Obecně platí, že rozsah a důvody dovolání musí být obsahově vymezeny konkrétními námitkami či výhradami, které dovolatel uplatňuje proti napadenému rozhodnutí. To souvisí s omezeným rozsahem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu v řízení o dovolání (srov. § 265i odst. 3 trestního řádu), kdy je v rámci přezkoumávání zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí nebo jeho části Nejvyšší soud limitován též důvody uvedenými v dovolání, tj. zkoumá, zda tyto důvody existují a zda jsou skutečně příčinou vad napadeného rozhodnutí. Jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží, i kdyby snad vyšly jinak najevo. Pouze stručně lze uvést, že na otázku získání značného majetkového prospěchu u obviněného lze analogicky vztáhnout úvahy popsané výše ve vztahu ke způsobení škody. Jinou podobou prospěchu dovolatel neargumentuje a neplyne ani ze skutkových zjištění soudů, jak byly v jejich rozhodnutích popsány.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky nejvyššího státního zástupce nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).



V Brně dne 23. 3. 2016


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu





Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 274/2016, ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.274.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies