11 Tdo 1508/2015

17. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 283 odst. 1,3,4 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 dovolání, která podali obvinění L. G., roz. B., E. A., L. D., a K. G., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 To 86/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 4/2013 a rozhodl t a k t o :


I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných L. G. a E. A. o d m í t a j í .



II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněných L. D. a K. G. o d m í t a j í .


O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 37 T 4/2013, byla obviněná L. G. uznána vinnou (v bodě 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za který byla podle § 283 odst. 4 a § 58 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.Obviněný E. A. byl uznán vinným (v bodě 5) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a (v bodě 6) přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle § 283 odst. 4 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.

Obviněný L. D. byl uznán vinným (v bodě 10) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a (v bodě 11) přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle § 283 odst. 4 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Obviněný K. G. byl uznán vinným (v bodě 12) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), za který byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších spoluobviněných.

Podle skutkových zjištění se obviněná L. G. dopustila shora uvedené trestné činnosti tím, že (bod 3) nejméně od března 2012 do 19. 2. 2013 s vědomím, že M. G. si neoprávněně opatřuje omamnou látku heroin ve spolupráci s dalšími osobami v zahraničí, které tento heroin prostřednictvím kurýrů dopravují do České republiky M. G. , který tento heroin pak sám nebo prostřednictvím dalších osob prodával dalším distributorům, na pokyn M. G. opatřený heroin, ač nebyla držitelkou povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., přechovávala v bytě A. D. , kde jej ředila dle pokynů M. G. látkou k tomu určenou, opatřenou rovněž M. G. , rozvažovala jej do sáčků a vozila zpět do bytu pro M. G. , přičemž peníze získané prodejem heroinu v celkové výši nejméně 542 984 Kč odesílala cestou W. U. mj. bratru M. G. do K. na rekonstrukci domu, kdy takto v uvedeném období nakládala nejméně s 3 150 g heroinu, z kteréhož množství nejméně 417,4348 g směsi heroinu, určeného k prodeji dalším odběratelům, přechovávala dne 19. 2. 2013 v O. v bytě A. D. na ulici P. L. číslo ...... a 112,6446 g směsi heroin, kofein, paracetamol, uložené v celkem 12 kusech plastových sáčků s tlakovým uzávěrem o velikosti asi 10 x 6 centimetrů, přechovávala v O. – M. H. , ve společných prostorách pod schodištěm v suterénu domu číslo ....... na ulici P. , přičemž jednala s vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a přesto, že nebyla držitelkou příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb.

Podle skutkových zjištění se obviněný E. A. dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že (bod 5) v době od 16. 10. 2012 do 27. 10. 2012 ve Švýcarské konfederaci a v České republice na základě předchozí telefonické domluvy ze dne 12. 10. 2012 mezi Q. D. , který se v té době nacházel na území Švýcarské konfederace, E. A. , který se v té době rovněž nacházel na území Švýcarské konfederace a M. G. , který se v té době nacházel na území České republiky, nejprve v přesně nezjištěné době dne 16. 10. 2012 převzal od Q. D. vzorek heroinu, cca 5 g, který dle pokynů Q. D. převezl do České republiky, kde jej dne 17. 10. 2012 v ranních hodinách v O. – M. H. , v bytě M. G. na ul. P. předal M. G. , za což mu M. G. předal 1 000 €, přičemž Q. D. jednak průběh cesty E. A. ze Švýcarské konfederace do České republiky průběžně telefonicky upřesňoval, jednak zprostředkovával komunikaci mezi E. A. a M. G. , a poté, co dne 17. 10. 2012 M. G. u Q. D. telefonicky objednal 1 kilogram heroinu za částku 25 000 € a dále látku na ředění heroinu, dne 26. 10. 2012 ve Švýcarské konfederaci převzal od Q. D. zásilku obsahující jednak směs heroinu, jednak látku s obsahem kofeinu určenou k ředění heroinu, kterou měl přepravit v osobním motorovém vozidle tovární značky VW Polo, švýcarské registrační značky ....... ze Švýcarské konfederace do České republiky, a to konkrétně do O. – M. H. na ulici P. M. G. , avšak k doručení zásilky M. G. nedošlo, neboť E. A. byl dne 27. 10. 2012 v době kolem 0:50 hodin bezprostředně po překročení státní hranice mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou v R. zastaven a kontrolován orgány celní správy, přičemž při prohlídce jeho vozidla byla nalezena skrytá schránka a v ní 1 013,1 g směsi heroinu o obsahu 17,2 % účinné látky diacetylmorfinu, tedy 174,25 g heroinu báze a dále 697,7 g látky obsahující kofein, určené k ředění heroinu a podezřelý E. A. byl zadržen, přičemž jednal s vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a přesto, že nebyl držitelem příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb.

Trestné činnosti popsané v bodě 6 rozsudku se E. A. dopustil tím, že dne 27. 10. 2012 v 0:50 hod. v R. ve svém osobním automobilu tov. zn. VW Polo, reg. zn. ....... švýcarské imatrikulace, ze Švýcarska přes Spolkovou republiku Německo do České republiky ve svých osobních věcech převážel 97 tablet modré barvy ve tvaru srdce o hmotnosti 12,48g, ve kterých byla zjištěna přítomnost metandienonu, který je zařazen mezi androgenní anabolické steroidy v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., přičemž uvedené tablety dovezl za jiným než léčebným účelem.

Podle skutkových zjištění se obviněný L. D. dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že (bod 10) poté, co již v předchozí době opakovaně s obviněným Q. D. , na schůzkách v B. B. v Polské republice, kam jej vozil obviněný M. G. , projednával možnost vývozu heroinu opatřeného Q. D. z Polské republiky do Švýcarské konfederace pro tamní odběratele, dne 31. 1. 2013 v odpoledních hodinách společně s obviněným M. G. vycestoval osobním automobilem značky Renault Clio, registrační značky ......, které v té době M. G. užíval, z České republiky z O. do Polské republiky do B. B. za obviněným Q. D. , kterému společně dovezli asi 3 kilogramy látky určené k ředění heroinu, tzv. mixu, a od kterého tam v rámci takové další schůzky převzali asi 450 g heroinu, který byl zabalen do kvádru velikosti o rozměrech přibližně 20 x 30 centimetrů, který L. D. převezl z Polské republiky do České republiky ukrytý na svém těle v oblasti pasu až do O. , kde kvádr heroinu předal M. G. v jeho bytě v O. – M. H. , na ulici P. č. ......, a to za odměnu ve výši 15 000 Kč a 50 g heroinu, který mu následujícího dne M. G. předal, přičemž jednal s vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a přesto, že nebyl držitelem příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb.

Trestné činnosti popsané v bodě 11 rozsudku se L. D. dopustil tím, že s vědomím, že obviněný M. G. opatřil pro obviněného Q. D. níže uvedené padělané doklady: pozměněný cestovní pas České republiky číslo ......, ve kterém je vyměněna fotografie skutečného majitele tohoto cestovního pasu P. K. za fotografii Q. D. , dále je v tomto cestovním pase změněn údaj o skutečném datu narození P. K. na datum 11. května 1971, v pase je uvedeno neexistující rodné číslo v České republice ........., je změněno datum vydání cestovního pasu z data 22. června 2009 na datum 19. května 2004, změněn datum platnosti cestovního pasu z 22. prosince 2009 na datum 19. května 2014, a padělaný řidičský průkaz České republiky číslo ........ opatřený fotografií Q. D. vystavený na jméno P. K. , nar. ......., opatřený neexistujícím rodným číslem ............ a deklarován, že byl vydán Magistrátem města Ostravy pro skupiny A, B, přičemž ve skutečnosti takový doklad nebyl nikdy v České republice vystaven, a poté, co oba tyto doklady dne 10. listopadu 2012 dovezl M. G. do D. , oba tyto doklady od M. G. převzal, ač věděl, že tyto doklady bude Q. D. používat k prokazování své totožnosti, a přesně nezjištěného dne v období od 12. listopadu do 16. listopadu 2012 je vyvezl z D. v České republice na území Švýcarské konfederace, kde je předal Q. D. , který je přechovával u sebe za účelem prokázání své totožnosti až do 1. března 2013, kdy byly uvedené doklady odňaty z osobních věcí Q. D. při provedené domovní prohlídce v místě jeho tehdejšího bydliště v Polské republice, v bytě číslo .... v 5. patře na ulici G. v B. B.

Podle skutkových zjištění se obviněný K. G. dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že (bod 12) v přesně nezjištěných dnech, v období od září roku 2011 do začátku roku 2012, ve třech případech prodal obviněnému M. G. , celkem 500 g heroinu tak, že 200 g heroinu mu předal ve vozidle Jeep Cherokee, reg. zn. ........., před místem svého bydliště v O. , na ul. V. , před vchodem č. ........, a to za cenu 550 Kč za l g, dalších 100 g heroinu mu předal měsíc po první předávce v K. , na ul. U L. , před domem č. ....., a to za cenu 500 Kč za l g, a naposledy mu předal 200 g heroinu na přelomu prosince 2011 a ledna 2012 v O. , před místem svého bydliště na ul. V. , současně se 200 g tzv. mixu, látky určené k ředění heroinu, kterou mu předal za účelem uskladnění po dobu jeho nepřítomnosti v České republice, s tím, že peníze za dodaný heroin mu obviněný M. G. vyplatí po jeho prodeji, přičemž jednal s vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a přesto, že nebyl držitelem příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb.

Proti citovanému rozsudku podali obvinění, někteří spoluobvinění a státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 1. 2015 (pozn.: spis byl Nejvyššímu soudu předložen 1. 12. 2015), sp. zn. 2 To 86/2014, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání K. G. a státního zástupce zrušil rozsudek ohledně tohoto obviněného ve výroku podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného pro výkon trestu zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Ohledně dvou spoluobviněných pak rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Odvolání obviněných L. G. , E. A. , L. D. , státního zástupce a dalšího spoluobviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněná L. G. prostřednictvím svých obhájců Mgr. Ing. Hynka Navrátila a Mgr. Pavla Hrtúse, obviněný E. A. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jitky Fišerové, obviněný L. D. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ing. Svatavy Horákové a obviněný K. G. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Daniela Keprty.

Obviněná L. G. v dovolání podaném prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Hynka Navrátila ohledně dovolacího důvodu odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a uložený trest je nepřiměřeně přísný, tedy neodpovídající účelu trestu. Obviněná má za to, že jí spáchaný skutek nelze podřadit pod zvolenou právní kvalifikaci, neboť u ní absentuje mezinárodní prvek. Obviněná se mezinárodního obchodování s heroinem neúčastnila, nikomu drogy neprodávala, ani je nekupovala. Její tvrzení jsou prokázána i svědeckými výpověďmi, např. spoluobviněného F. Š. Svědci vyslechnutí v zahraničí obviněnou neznají. Také E. A. vypověděl, že když přijel za M. G. ze Švýcarska, obviněná a její syn ještě spali ve vedlejším pokoji. Svědek S. G. vypovídal pokaždé jinak a pravděpodobně se chtěl M. G. pomstít za jeho výpověď poškozením jeho manželky, na které mu velmi záleží. Svědek D. G. vypověděl, že dne 29. 9. 2012 měl obviněné v jejím bytě předat 0,5 kg heroinu, neboť M. G. byl v té době v K. To je však vyvráceno razítkem v cestovním pase M. G. Obviněná neví, jak se zkouší kvalita heroinu. Nesouhlasí s tím, že měla co dočinění s 406 g této drogy. Navíc expertiza této látky byla do vyšetřovacího spisu založena až po jeho uzavření a tím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Obviněná se na trestné činnosti podílela jen okrajově, na pokyn manžela heroin v několika případech namíchala. Pokud jde o částky zasílané do K. prostřednictvím Western Union Bank, při jejich posouzení nebyla odečtena částka 170 000 Kč, která tvořila zisk z prodeje bytu, a částka 120 000 Kč, která představovala zisk z prodeje strojů z pneuservisu. Po odečtení těchto částek zbývá 466 084 Kč, tedy částka nižší než 500 000 Kč a jednání obviněné tak nelze podřadit pod odst. 3 § 283 tr. zákoníku. Uložený trest považuje obviněná za velmi přísný vzhledem k tomu, že je matkou malého syna. Závěrem tohoto dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 To 86/2014, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 37 T 4/2013, zrušil a ve věci sám rozhodl.

Prostřednictvím tohoto obhájce pak obviněná dovolání ještě doplnila po uplynutí lhůty podle § 265e odst. 1 tr. ř. V tomto podání znovu upozorňuje na rozpory ve výpovědích D. G. a dále poukazuje na skutková zjištění učiněná na základě odposlechů, podle nichž M. G. obviněnou nejen úkoloval, ale také jí vulgárně nadával a též ji fyzicky napadl. Skutečnost, že obviněná byla ke svému jednání psychicky i fyzicky dotlačena, soudy ve svých rozhodnutích zcela pominuly. Obviněná projevovala pouze vůli svého manžela, nikoli svoji, stejně jako člověk činící právní úkon pod pohrůžkou fyzického násilí.

V rámci dovolání podaného prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Hrtúse obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. V tomto dovolání obviněná také zdůraznila, že z trestné činnosti neměla žádný prospěch. Výnos z trestné činnosti odesílala do K. , z provedených důkazů bylo zjištěno, že ji M. G. úkoluje, podezírá ze zpronevěření finančních prostředků, vulgárně jí nadává či ji fyzicky napadá. Trestnou činnost tak páchala pod psychickým a fyzickým nátlakem. Tyto závěry pak absolutně nekorespondují s právní kvalifikací jejího jednání. Důvodem jejího jednání byl strach o svou osobu a především obava o jejího nyní pětiletého syna. Obviněná se neztotožňuje s délkou uloženého trestu odnětí svobody. Považuje za nepřijatelné, aby jí byl uložen trest ve stejné výměře jako jejímu manželovi, kterému byl sice přiznán status spolupracujícího obviněného, ale současně byl tím, kdo trestnou činnost organizoval a obviněnou do ní nutil. Obviněná po celou dobu spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení a status spolupracující obviněné jí nemohl být přiznán v důsledku její menší účasti na trestné činnosti a nedostatku relevantních informací o organizované skupině. Závažnosti trestné činnosti si obviněná nebyla vědoma, na základě několika zmínek jejího manžela jí soud přiřkl povědomí o zahraničním původu drogy. Nabízí se otázka, zda lze obviněnou vůbec považovat za členku organizované skupiny. Obviněná také na svého manžela apelovala, aby s trestnou činností přestal. Také v tomto podání zdůraznila, že je matkou pětiletého syna, přičemž M. G. není jeho biologickým otcem. Nejsou zde žádní příbuzní, kteří by byli schopni se o něj postarat, po dobu vazby byl proto umístěn v Klokánku a má být svěřen do ústavní výchovy. Trest, který byl obviněné uložen, je podle jejího názoru v rozporu s požadavky § 38 a § 39 tr. zákoníku, s principem subsidiarity trestní sankce, jenž požaduje, aby byla pachateli uložena sankce méně postihující, postačuje-li k dosažení účelu, a s principem individualizace trestu, neboť při jeho ukládání měly být zohledněny její osobní a rodinné poměry. Pro naplnění účelu trestu by podle ní postačovalo uložení trestu s podmíněným odkladem jeho výkonu s maximální zkušební dobou. Podle obviněné došlo také k porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 603/06 má obviněná za to, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat uložení druhu či výše trestu, který je v rozporu s požadavkem na přiměřenost trestu. Závěrem tohoto dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 To 86/2014, a věc tomto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný E. A. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí vrchního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V textu svého dovolání obviněný uvedl, že se k trestné činnosti doznal, avšak nesouhlasí s právním posouzením podle čtvrtého odstavce § 283 tr. zákoníku. Podle něj nebyly naplněny formální znaky organizované skupiny působící ve více státech. Zločin podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku je jedním z nejzávažnějších, které jsou v trestním zákoníku uvedeny, je u něj stejná trestní sazba, jako např. u trestného činu vraždy. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09 pak obviněný namítá, že jeho jednání nedosahuje tak významného stupně společenské škodlivosti ve srovnání s jinými kvalifikovanými skutkovými podstatami trestných činů. Takového trestněprávně postižitelného jednání se dopustil poprvé a byl nejnižším článkem skupiny, měl postavení kurýra. Nebyl vlastníkem žádné drogy, ze svého činu neměl žádný prospěch a trestnou činnost ani nedokončil. Užití vyšší právní kvalifikace a s ním spojené uložení trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let je podle něj v rozporu se zásadou proporcionality, neboť jeho jednání není natolik společensky závažné. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 To 86/2014, a sám ve věci rozhodl, že obviněný je vinen trestným činem podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu přiměřený trest.

Obviněný L. D. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že byl odsouzen za jiný skutek, než pro který mu bylo sděleno obvinění. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání mělo ke skutku dojít 17. 1. 2013, v obžalobě je ale uvedeno datum spáchání 31. 1. 2013. Navíc se obviněný tohoto skutku nedopustil. Výpověď spolupracujícího obviněného M. G. stojí podle něj osamoceně. Výsledky monitorování a odposlechy ji nepodporují. Deník L. G. , v němž si vedla záznamy o množství doneseného heroinu, neobsahuje záznam, že by dne 31. 1. 2013 převzala balíček s 450 g heroinu. Ani v bytě A. D. nebyl tento heroin nalezen. Obviněný se pohyboval s M. G. mezi O. a B. B. v Polsku, ale on sám nikdy nic nevozil a po několika setkáních s Q. D. se tento rozhodl, že obviněného nechce (zřejmě jako kurýra). Podle obviněného v řízení bylo ke znaku organizované skupiny působící ve více státech prokázáno pouze to, že osoby se mezi sebou znaly a hledaly zdroj heroinu, nebyly nikterak organizované a jejich činnost byla spíše chaotická. Trest, který mu byl uložen, považuje obviněný za nepřiměřeně přísný ve vztahu k tomu, čeho se dopustil on a čeho se dopustili jiní. Závěrem svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a nově rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby, případně aby mu uložil trest při zvážení všech výše uvedených skutečností za použití § 58 tr. zákoníku.

Obviněný K. G. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolání „zaměřuje do nesprávnosti právních závěrů v návaznosti na nesprávná skutková zjištění při absenci odpovídajícího důkazního podkladu“. Ve věci je podle něj dán extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně. Skutkový stav byl podle obviněného zjištěn na základě tří provedených důkazů, a to výpovědi spolupracujícího obviněného M. G. , L. G. a záznamů hovorů mezi nimi. M. G. si přitom po více než půl roce od první výpovědi jako zázrakem vzpomněl na další dodávku heroinu, kterou nezmínil v předcházejících čtyřech výpovědích. Navíc obvinil obviněného z dalších závažných zločinů, jako je vražda, aniž by svá tvrzení jakkoli doložil. Jeho výpověď není podporována žádným dalším důkazem. Spoluobviněná uvedla, že jen od svého manžela ví, že obviněný měl prodat jejímu manželovi v K. heroin v jednom nebo dvou případech. Její výpověď však není přímým, ale ani relevantně nepřímým důkazem, neboť nekoresponduje s dalšími důkazy. Přes masivní nasazení operativní techniky nebyl zjištěn žádný důkaz svědčící o vině obviněného. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu podaných dovolání uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky, jimiž se obvinění domáhají přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak, soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.).

Pokud jde o dovolání obviněné L. G. , lze podle státního zástupce považovat za relevantní její výhrady ve vztahu ke znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“. Zde lze zcela odkázat na závěry soudů obou stupňů, které naplnění uvedeného znaku v případě obviněné dovodily. Odvolací soud správně odkázal na úvahy soudu prvého stupně na str. 91 jeho rozsudku, podle nichž lze za prospěch považovat minimálně částky odesílané obviněnou do K. Závěr, že uvedené částky pocházely z trestné činnosti, je pak závěrem skutkovým, který na základě provedených důkazů zcela obstojí. Trestná činnost spojená s nedovoleným nakládáním s narkotiky je obecně velmi lukrativní činností, přičemž vzhledem k objemu heroinu (a prokázanému ředění této látky obviněnými G. ) nelze považovat značný prospěch za jakkoli přemrštěný či nepravděpodobný. K námitce obviněné, že sama žádný prospěch svou činností nezískala, státní zástupce uvádí, že za takový prospěch lze oprávněně považovat částku, s níž obviněná vědomě disponovala, a to bez ohledu na to, že takové finanční prostředky odesílala pro potřeby rodiny jejího manžela. Pro úplnost státní zástupce dodává, že danou přisouzenou skutkovou podstatu je možné spáchat i ve variantě získání prospěchu pro jiného, a z této přisouzené právní kvalifikace by tak obviněnou nemohl vyvinit ani argument, že výnosy z prodeje heroinu užil výhradně spoluobviněný G. Tuto námitku proto státní zástupce považuje ve světle učiněných skutkových zjištění za zjevně neopodstatněnou. Ani druhý okruh námitek tvořící podstatnou část dovolání, nelze dle názoru státního zástupce považovat za opodstatněný. Obviněná totiž uplatňuje námitky proti výroku o trestu, avšak způsobem, jímž uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zjevně nenaplnila. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod tak nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněné sice byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu, avšak takový postup byl výhradně v její prospěch, neboť při ukládání trestu soud prvého stupně aplikoval ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Uplatňuje-li obviněná citovaný dovolací důvod, de facto se tak domáhá uložení trestu v řádné trestní sazbě, tedy rozhodnutí zcela zjevně v její neprospěch, k čemuž však není ani oprávněna. Soudcovská úvaha o míře snížení výměry trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby v intencích § 58 tr. zákoníku pak dle názoru státního zástupce přezkumu na podkladě citovaného dovolacího důvodu uplatněného obviněnou nepodléhá. Pro úplnost pak státní zástupce poznamenává, že veškeré nyní obviněnou opět uplatňované okolnosti (její osobní poměry, péče o dítě, spáchání trestného činu pod vlivem spoluobviněného G. apod.), vzaly soudy plně v úvahu při určení výměry trestu. Tato námitka tak uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani jinému zákonem stanovenému dovolacímu důvodu neodpovídá.

Ani dovolání obviněného E. A. státní zástupce neshledává opodstatněným, pokud namítá, že svým jednáním nenaplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný zde odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09. Takový odkaz však státní zástupce již za současného právního stavu nepovažuje za případný, neboť uvedený nález vychází z odlišného právního stavu existujícího za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. Tato trestní norma pak byla při stanovení trestnosti založena na zásadě materiálního pojetí trestného činu, jež byla pro případy použití kvalifikovaných skutkových podstat demonstrována konkrétně v ustanovení § 88 trestního zákona č. 140/1961 Sb. Nyní posuzovaná trestná činnost obviněného však časově spadá do účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., jenž je však založen na odlišném, tzv. formálním pojetí trestného činu, z čehož (mj.) vyplývá, že ustanovení analogické dřívějšímu § 88 trestního zákona č. 140/1961 Sb., v něm již obsaženo není. Obviněným zmiňované okolnosti jeho jednání, tak nelze zohledňovat ve výroku o vině, ale mohou nalézt uplatnění při posuzování povahy a závažnosti jednání z hlediska výroku o trestu. Tak se ostatně i stalo, neboť soudy dospěly po vyhodnocení míry účasti obviněného na činnosti celé skupiny k závěru, že je namístě obviněnému vyměřit trest blíže spodní hranici zákonné trestní sazby. Poukaz obviněného na „nízký stupeň společenské škodlivosti“ tak za současného právního stavu postrádá opodstatnění, neboť trestní zákoník „stupně škodlivosti“ vůbec nezná, pojem škodlivost je zakotven pouze jako materiální korektiv pro účely odlišení jednání trestného od jednání pouze formálně vykazujícího znaky trestného činu (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012).

K dovolání obviněného L. D. státní zástupce uvádí, že námitka nedodržení totožnosti skutku může naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1071/2010), avšak státní zástupce se s ní neztotožňuje. Jak totiž vyplývá z rozhodnutí soudů obou stupňů, v průběhu trestního řízení došlo pouze k časovému upřesnění skutku obviněného, nikoli ke změně skutku, tj. podstatné změně jednání obviněného a trestněprávně relevantního následku. Jde přitom o námitku, kterou se již zcela přiléhavě zabýval i odvolací Vrchní soud v Olomouci (srov. str. 33-34 jeho rozsudku) a lze tak na jeho odůvodnění pouze odkázat. Ani námitce obviněného, že byl usvědčen pouze výpovědí spolupracujícího obviněného G. , nelze dle názoru státního zástupce přisvědčit. V prvé řadě zde totiž obviněný pouze předestírá vlastní hodnocení provedených důkazů a jeho námitky tak vůbec nevykročily z rámce pouhé polemiky se skutkovými zjištěními soudů. Takto formulované námitky tak nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Lze tak opět pouze odkázat na rozsudek odvolacího soudu, podle něhož nebyl zdaleka uznán vinným pouze na základě výpovědi spolupracujícího obviněného, tato výpověď je podporována dalšími provedenými důkazy, a to výpovědí spoluobviněné L. G. , přičemž tyto výpovědi jsou v souladu s dalšími důkazy objektivní povahy (sledování osob a odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu). Obviněný L. D. dále podle státního zástupce relevantně uplatnil námitku, že svým jednáním nenaplnil znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. I tato námitka sice balancuje na hranici námitek skutkových, neboť obviněný namítá, že tento znak nebyl prokázán, s jistou mírou benevolence ji však pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze. Z rozhodných skutkových zjištění vyplývá, že podstatou jednání obviněného bylo zajištění vývozu heroinu z Polska přes Českou republiku do Švýcarska, a to na základě dohody s Q. D. a M. G. , přičemž takto uskutečnil převoz heroinu z Polska přes hranice České republiky. Je tak zřejmé, že v daném případě se evidentně jednalo o přeshraničně působící organizovanou skupinu, jejímž smyslem bylo i širší působení v rámci Evropského hospodářského prostoru. Tato skupina se vyznačovala dělbou úloh, o čemž svědčí i protisměrná distribuce látek sloužících pro další ředění dodávaného heroinu za účelem maximalizace dosaženého zisku. Dle názoru státního zástupce a ve shodě s právními závěry soudů obou stupňů, tak byl znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ jednáním obviněného naplněn. Námitky tvrzené nepřiměřenosti trestu pak uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a obsahově by neodpovídaly ani v úvahu připadajícímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

K hmotněprávně relevantním námitkám obviněných L. G. , E. A. a L. D. státní zástupce uvádí, že je obvinění uplatňovali již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Odkazuje proto na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Dovolání obviněného K. G. dle názoru státního zástupce uplatněnému důvodu dovolání neodpovídá vůbec. Jedná se pouze o polemiku s obsahem provedených důkazů a prezentaci jeho vlastního, pro něj příznivějšího hodnocení. Tvrzený extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními nelze z námitek obviněného jakkoli dovodit a jiné relevantní výhrady proti vlastní právní kvalifikaci jeho jednání obviněný nepředkládá. Pokud jde o vlastní skutková zjištění soudů, lze podle státního zástupce odkázat na podrobné odůvodnění zejména rozsudku soudu prvého stupně, který se s obhajobou obviněného náležitě a přiléhavě vypořádal a s jeho závěry se správně ztotožnil i soud odvolací.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných L. G. , E. A. a L. D. jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Dovolání obviněného K. G. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto státní zástupce navrhl, aby ho Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Z naznačeného výkladu je patrné, že většina obviněnými prezentovaných námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, případně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení.

Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.

Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Nad rámec dovolacího řízení může Nejvyšší soud k námitkám všech obviněných směřujícím proti hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.

K dovolání obviněné L. G. je třeba nejprve poznamenat, že podání doručené soudu prvního stupně po uplynutí lhůty k podání dovolání obsahuje de facto námitky již dříve uplatněné v rádně podaných dovoláních obviněné. Podání obou advokátů pak více méně uvádějí stejné skutečnosti. Obviněná tvrdí, že neměla povědomí o mezinárodním charakteru páchané trestné činnosti, což je však námitka směřující do oblasti skutkových zjištění, přičemž nad rámec dovolacího řízení lze uvést, že již ze samotné výpovědi obviněné (a následně z dalších důkazů, zejména odposlechů z bytu obviněné a jejího manžela) vyplývá, že o trestné činnosti svého manžela a potažmo dalších osob byla poměrně dobře informována, včetně působení organizované skupiny na území více států. Ze skutkových zjištění současně vyplynulo, že obviněná jednala na základě pokynů svého manžela a pod jeho vlivem, avšak rozhodně nelze z těchto skutkových zjištění dovodit, že by byla její vlastní vůle, tedy i subjektivní stránka, vyloučena a stala se tak pouze živým nástrojem spoluobviněného M. G. Do oblasti skutkových zjištění směřuje také námitka ohledně původu peněz zasílaných do K. Z formulace znaku „v úmyslu získat pro sebe značný prospěch“ je pak zřejmě, že tento značný prospěch nemusel být skutečně dosažen. O tom, že obviněná jednala s představou značného prospěchu, svědčí již samotné množství drogy, která byla předmětem trestné činnosti. Pokud jde o částky zasílané do K. , o nichž obviněná tvrdí, že se o její prospěch nejednalo, může být jejich povaha do jisté míry sporná, pokud obviněná na pokyn manžela zasílala peníze, které on považoval za své (obviněnou podezříval z jejich „zpronevěry“), nicméně (jak bude dále vysvětleno) čin spáchala ve spolupachatelství se svým manželem, s nímž žila a do značné míry tedy sdílela ekonomickou stránku života. Samotná skutečnost, že peníze obviněná odesílala příbuzným manžela, úmysl získat značný prospěch „pro sebe“ vyloučit nemůže, neboť nastala až po získání peněz a z hlediska tohoto znaku není podstatné, jak pachatel se získaným prospěchem naloží. Kromě toho, jak správně uvedl státní zástupce, pokud by obviněná v podobě těchto finančních prostředků nezískala značný prospěch pro sebe, získala by ho nepochybně „pro jiného“, tedy by stále naplnila znak skutkové podstaty § 283 odst. 3 písm. b) tr zákoníku.

Uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá námitka obviněné, podle které byla expertiza heroinu do vyšetřovacího spisu založena až po jeho uzavření a tím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Jde o námitku směřující do oblasti procesního práva, nicméně nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat, že trestní řád nevylučuje předkládání důkazů i během řízení před soudem. Těžištěm řízení, kde mají být důkazy provedeny, je hlavní líčení, podstatné proto je, zda obviněná a její obhájce měli možnost se jej účastnit a s prováděnými důkazy se seznámit. Skutečnost, že určitý důkaz byl do spisu založen poté, co byl obviněný a jeho obhájce vyzván k jeho prostudování, lze sotva považovat za porušení práva na spravedlivý proces.

Za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat námitku obviněné, podle které ona sama nenaplnila znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, ačkoli i tato námitka je částečně založena na jejím vlastním výkladu skutkového děje spočívajícím v tom, že s heroinem neobchodovala. Znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ v sobě zahrnuje pojem „organizovaná skupina“, který svým charakterem představuje určitou vyšší formu trestné součinnosti, nenahrazuje však zároveň instituty spolupachatelství nebo jiné formy účastenství (srov. č. 22/2011-I Sb. rozh. tr.). Proto v rámci právní kvalifikace dané trestné činnosti stojí vedle závěru o naplnění znaku organizované skupiny (či znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“) rovněž závěr o spáchání konkrétních skutků ve spolupachatelství, ve formě pomoci apod. V případě spolupachatelství (což je právě případ obviněné) je pak rozhodující, že jednání všech spolupachatelů ve svém souhrnu naplnilo danou skutkovou podstatu. Jestliže obviněná jednala ve spolupachatelství (minimálně) se svým manželem, pak pro příslušnou právní kvalifikaci jejího jednání stačí, že ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech byl její manžel, přičemž jí tato okolnost, jak vyplývá ze skutkových zjištění, byla známa. Každý ze spolupachatelů totiž odpovídá, jako by čin spáchal sám (§ 23 tr. zákoníku). Jednotlivé konkrétní způsoby, jakými každý ze spolupachatelů k činu přispěl, jsou pak významné v rámci výroku o trestu [§ 39 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku].

Výroku o trestu se pak týká nejvýznamnější okruh námitek obviněné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl­li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Z toho je zřejmé, že obviněnou uplatněné námitky týkající se výroku o trestu naznačenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněné byl sice v důsledku mimořádného snížení podle § 58 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu, ovšem v její prospěch. Toto navíc ani obviněná za vadu nepovažuje, naopak se domáhá výraznějšího snížení trestu na základě kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, což v dovolacím řízení není možné. Nad rámec dovolacího řízení lze říci, že soudy obviněnou namítané skutečnosti vzaly v úvahu a právě v jejich důsledku došlo k mimořádnému snížení trestu pod hranici trestní sazby. Argumentace v tom směru, že obviněná je matkou malého syna, který je v důsledku jejího uvěznění v ústavní výchově, pak může být podkladem žádosti o milost prezidenta republiky.

Obviněný E. A. namítá, že nebyly naplněny formální znaky organizované skupiny působící ve více státech. Odkazuje k tomu na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09. Citovaný nález ze dne 10. 12. 2009 publikovaný pod č. 257/2009 Sbírky nálezů a usnesení se zabýval otázkou aplikace § 88 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb. Jak správně vysvětlil státní zástupce, aktuálně platný trestní zákoník, za jehož účinnosti obvinění páchali trestnou činnost, takové ustanovení nezná. Ústavní zásada proporcionality trestní represe zmíněná v citovaném rozhodnutí se nyní promítá do jiných ustanovení, zejména do ustanovení týkajících se výroku o trestu, a rovněž do § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jehož aplikace však vzhledem k závažnosti spáchané trestné činnosti u obviněného nepřicházela v úvahu.

Námitka obviněného L. D. týkající se totožnosti skutku směřuje rovněž do oblasti aplikace trestního řádu (§ 220 odst. 1 tr. ř.), tedy nikoli hmotného práva. Nad rámec dovolacího řízení k ní lze konstatovat, že totožnost skutku je zachována nejen při naprostém souladu jeho popisu v žalobním návrhu a ve výroku rozsudku, ale také je-li dána shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Totožnost skutku bude zachována, je-li dána shoda alespoň v jednání nebo alespoň v následku, popřípadě jednání nebo následek jsou částečně shodné, a to v podstatných okolnostech (z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu). Z tohoto výkladu je patrné, že pouhá změna v datu spáchání skutku daná na základě skutkových zjištění, která vyšla najevo v průběhu řízení, nemá na zachování totožnosti skutku vliv.

Ani další námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť směřují do oblasti skutkových zjištění. To se týká i námitky vztahující se k naplnění znaku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Zde obviněný pouze konstatuje, že osoby se mezi sebou znaly a hledaly zdroj heroinu, ale nebyly nikterak organizované a jejich činnost byla spíše chaotická, což však naprosto neodpovídá skutkovým zjištěním, která vyšla v řízení najevo. K námitce nepřiměřenosti trestu lze dodat, že k nápravě vad výroku o trestu je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný neuplatnil, avšak takto formulovaná námitka by nebyla ani na základě tohoto dovolacího důvodu způsobilá dovolacího přezkumu, jak bylo výše vysvětleno k dovolání obviněné L. G.

Obviněný K. G. také uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky však tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat, že již ze samotného dovolání je patrná jistá nelogičnost jeho argumentace, pokud tvrdí, že výpověď spolupracujícího obviněného M. G. stojí osamoceně, vzápětí však zmiňuje výpověď obviněné L. G. , kterou však nepovažuje za přímý, ale ani „relevantní nepřímý“ důkaz. Dále pak lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných L. G. a E. A. pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Obvinění L. D. a K. G. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 17. března 2016


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu
















Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1508/2015, ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1508.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies