33 Cdo 454/2016

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce Ing. K. Š., zastoupeného JUDr. Karlem Zachem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, proti žalovaným 1) Ing. J. M. a 2) V. M., zastoupeným Mgr. Petrem Pazderou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o 1.310.847,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 202/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, č.j. 15 Co 24, 25/2015-315, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.150,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Pazdery, advokáta.

Nejvyšší soud dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 26. 6. 2014, č.j. 7 C 202/2000-282 (doplněný usnesením ze dne 13. 10. 2014, č.j. 7 C 202/2000-290), kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o zaplacení 1.310.847,60 Kč, smluvní pokuty, úroků z prodlení a žalobce zavázal k náhradě nákladů vzniklých žalovaným a státu, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb.,dále jen „o.s.ř.“). Žalobcovo dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), a ve vztahu k nákladovým výrokům ani vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 1, 3 o.s.ř.); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tyto vady nelze pokračovat.Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o.s.ř.).

Uvádí-li žalobce (pouze), že „přípustnost dovolání je dána ustanovením § 237 o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno“, nevymezuje přípustnost dovolání způsobem, jak je uvedeno výše (způsobilé vymezení přípustnosti přitom nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu