11 Tdo 1629/2015

10. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 283 odst. 1
  • TrZ - § 283 odst. 2 písm. b)
  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 3. 2016 o dovolání obviněného V. B. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 13 To 310/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 5. 2015, pod sp. zn. 2 T 20/2015, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 2 T 20/2015, byl obviněný V. B. V. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let se zařazením do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí zajištěného pervitinu o váze 0,0208 g s původními obaly a kokainu o váze 0,0887 g s původními obaly.

Proti tomuto rozhodnutí podal obv. V. B. V. odvolání. Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 13 To 310/2015, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku obv. V. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Trest propadnutí věci a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou zůstal beze změny zachován.

Podle skutkových zjištění soudu I. stupně byl V. B. V. uznán vinným z toho, že v N., v herně M. (v ul. J., v domě č. .....) a na dalších místech okresu N., v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2014 do 5. 11. 2014 záměrně a neoprávněně prodal nejméně v 35 případech pervitin v množství 0,5g až 1g po 500 až 1 000 Kč za jeden nákup L. R., celkem v množství 30g za 30 000 Kč, v přesně nezjištěné době, nejméně od září 2014 do svého zadržení dne 5. 11. 2014 ve třech případech poskytl zdarma a nejméně v deseti případech prodal pervitin v množství 0,5g za částku 500 Kč za jeden odběr ml. A. K., celkem nejméně množství 6,5 g pervitinu za 5 000 Kč, v přesně nezjištěné době v červnu nebo červenci 2014 nejméně ve třech případech prodal E. B. pervitin postačující vždy na 1 čáru za celkovou částku 900 Kč, od měsíce září 2014 do 5. 11. 2014 nejméně ve čtyřech případech prodal pervitin v množství 0,5 g po 500 Kč E. Ď., celkem nejméně 2 g za 2000 Kč, dále prodal M. Ž. v přesně nezjištěné době, nejméně v roce 2014 přesně nezjištěné množství pervitin, přestože byl Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 4 T 44/2013 ze dne 11. 7. 2013 s právní mocí dnem 11. 7. 2013 kromě jiného odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283/1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 60 měsíců za současného vyslovení dohledu, a k peněžitému trestu 135 600 Kč, přičemž mu byl soudem stanoven náhradní trest odnětí svobody na 1 rok, i když mu bylo známo, že hlavní účinnou látkou drogy zvané pervitin je metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb.) o návykových látkách v platném znění.

Následně podal obv. V. B. V. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které směřoval proti všem výrokům usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce. Dovolání podal s odkazem na ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Uplatněné námitky zaměřil výhradně proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem jeho odsouzení. Znevěrohodnil v něm řadu svědeckých výpovědí, které dle jeho názoru byly v přípravném řízení provedeny pod nátlakem policistů, a proto na nich svědkové nesetrvali a během hlavního líčení je vzaly zpět. Podle dovolatele soud také neposkytl dostatečné úsilí pro zajištění účasti svědkyně E. Ď., přičemž nebyla také vyvinuta náležitá snaha o zjištění informací od zaměstnavatele této svědkyně. Navíc z odposlechů telekomunikačního provozu nevyplynuly žádné použitelné důkazy. Spekulace ohledně použité šifrované řeči jsou podle jeho náhledu zcela nepodložené a jako takové zcela nepoužitelné. Dovolatel má také za to, že samotné držení zanedbatelného množství drogy, zajištěné při domovní prohlídce, ještě nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu, které se měl údajně dopustit. Z výše uvedeného tedy vyplynulo, že předmětný trestný čin nebyl prokázán.

Mimo to obviněný brojil i proti uložení trestu vyhoštění. Na území ČR žije již od r. 1980-1987 a poté od r. 1999 dodnes. Strávil tedy většinu života na území České republiky, kde má i svou družku, která za něj provozuje po dobu výkonu trestu odnětí svobody jeho podnik. Vyhoštění na dobu neurčitou tedy obviněný nepovažuje za vhodný trest.

Proto v závěru svého dovolání Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil výše uvedené usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Nymburce a dle ust. § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu I. instance k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že postačí nové projednání věci u odvolacího soudu, tak navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se zrušuje předmětné usnesení Krajského soudu v Praze, a poté aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a nově v ní rozhodl.

Po seznámení s obsahem dovolání obv. V. B. V. se státní zástupce,který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, rozhodl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat (sp. zn. 1 NZO 1351/2015 ze dne 1. 12. 2015). Souhlasil však s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž už nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu(viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění) není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že

- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo

- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).

Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

Konkrétně – případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nicméně dovolatel V. B. V. ve svém dovolání vznesl pouze námitky vůči skutkovým závěrům, ke kterým dospěl soud I. stupně a které potvrdil soud II. stupně (vyjma výroku o trestu). Dovolací soud má však povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V rámci svého přezkumu je povinen pouze ověřit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V této rovině Nejvyšší soud nezjistil žádné pochybení. Naopak se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů.

Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že obviněný V. B. V. již během hlavního líčení a později i v rámci odvolání vznášel námitky proti údajně nezákonným procesním postupům. Zejména vznášel výhrady v souvislosti se změněnými výpověďmi některých svědků, k zajištění výslechu svědkyně Ď. a zjištění informací od jejího zaměstnavatele, dále vznesl námitky vůči skutkovým závěrům, které vyplynuly ze záznamů telekomunikačního provozu nebo z domovní prohlídky. S těmito výhradami se však vypořádal již soud I. stupně, a později také soud II. stupně. I Nejvyšší soud se v rámci svého přezkumu s námitkami obviněného neztotožnil, neboť závěry těchto soudů jsou dostatečně přesvědčivé a logické, a mezi skutkovými zjištěními a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a právními závěry na straně druhé – neshledal žádné rozpory.

Námitku o údajném nepřiměřeném nátlaku policie během výslechů z přípravného řízení Nejvyšší soud odmítá. Je velmi častým jevem, že svědci vypovídají v přípravném řízení odlišně, jak v hlavním líčení. Povinností soudu je zjistit důvody těchto změn. Ze spisového materiálu vyplynulo, že v případě projednávané trestné činnosti obv. V. B. V. k žádným nátlakovým akcím ze strany vyšetřující policie nedošlo. Bylo ověřeno, že svědkyně B., K. a R. byly řádně poučeny a u jejich výpovědí byl přítomen advokát obviněného, takže v případě skutečného nepřiměřeného nátlaku by zcela jistě vznesl oprávněný protest. O tom, že žádný nátlak na svědky vyvíjen nebyl, svědčí i to, že svědkové S., B., D., D., D. a T. v přípravném řízení nákupy drog u obv. V. popřeli a na své výpovědi setrvali i během hlavního líčení. Skutková zjištění, vyplývající ze svědeckých výpovědí, byla pak potvrzena i dalšími důkazy, zejm. protokoly o sledování osob, protokolem o domovní prohlídce u obviněného, odbornými vyjádřeními a především záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu.

Dovolatel sice brojí proti skutečnostem, které podle soudu z odposlechu vyplynuly – tvrdí, že je soud I. stupně chybně vyhodnotil, s odůvodněním, že všichni účastníci hovorů vedli pouze běžnou komunikaci. Soudy I. i II. stupně však zcela správně vyhodnotily jejich obsah jako další důkaz, dokládající trestnou činnost dovolatele. Je velmi časté, že pachatelé, provozující nelegální obchody se zakázanými komoditami, vedou telefonické hovory i SMS komunikaci konspirativně a používají k tomu různé domluvené šifry. Ty se však soudu I. stupně podařilo snadno rozklíčovat, neboť např. vysvětlení svědka M. Ž. o tom, že s obviněným hovořil o půjčkách, přičemž finanční částky měl nechávat na pánských WC, jsou zjevně nevěrohodné. Obsah hovorů pak ani obviněný V., ani svědek Ž. nedokázal soudům řádně objasnit, a ani nemohli, protože z dokladovaných přepisů telefonických hovorů je zcela zjevné, že když se bavili o „pivu“, „mejdlu“, nebo „masu“, jednalo se vždy o pervitin.

K námitce obv. V., že soud nevyvinul maximální úsilí k zajištění přítomnosti svědkyně Ď., Nejvyšší soud pouze stručně poznamenává, že tato svědkyně je osobou nezvěstnou, a proto ji soud I. stupně logicky vyslechnout nemohl. Naopak v případě, že by kvůli jejímu výslechu odkládal své rozhodnutí, by se provinil proti procesní zásadě rychlosti řízení. Navíc z dané důkazní situace je zcela zřejmé, že ani výslech této svědkyně by (vzhledem k ostatním skutkovým zjištěním) procesní situaci obviněného zcela jistě nezvrátil v jeho prospěch.

K námitce dovolatele vůči uložení trestu vyhoštění s odkazem na to, že žije v České republice 23 let, má tady družku a považuje tuto zemi za svou vlast, zatímco ve Vietnamu nemá žádné blízké rodinné členy, Nejvyšší soud zjistil, že tyto informace nejsou pravdivé. Obviněný má ve Vietnamu mimo své matky tři sourozence, navíc je svobodný a bezdětný, takže uložení tohoto trestu nic nebrání. Navíc je obviněný speciální recidivista, který předchozí varování v podobě uložení výchovného trestu neakceptoval (viz rozsudek Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 4 T 44/2013 z 11. 7. 2013, který obv. V. uložil trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 60 měsíců za současného vyslovení dohledu a k peněžitému trestu v částce 135 600 Kč, event. náhradnímu trestu odnětí svobody v trávní 1 roku). Proto jsou uložené tresty, tj. odnětí svobody v trvání 3 let, spolu s trestem propadnutí věci a trestem vyhoštění na dobu neurčitou, z hlediska individuální prevence tresty uložené v souladu se zákonem a jsou správné. Z hlediska generální prevence je pak trest vyhoštění vhodným varováním ostatním pachatelům - cizincům, páchajícím totožnou či podobnou trestnou činnost.

Závěrem tedy Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Nymburce provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Krajský soud v Praze neshledal námitky obviněného za opodstatněné, a proto jeho odvolání v podstatě jako nedůvodné zamítl (pouze se neztotožnil s uloženou výší trestu odnětí svobody, kterou dovolateli podstatně snížil). Nejvyšší soud tedy po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že Okresní soud v Nymburce, stejně jako Krajský soud v Praze ve svých závěrech nepochybily.

Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, neboť všechny námitky dovolatele jsou ryze skutkového charakteru, Nejvyšší soud dovolání obviněného V. B. V. odmítl, a to s odkazem na ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. 3. 2016



JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1629/2015, ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1629.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies