3 Tdo 179/2016

16. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 240 odst. 1
  • TrZ - § 240 odst. 2 písm. c)
  • TrŘ - § 265b odst. 1 písm. g)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2016 o dovolání, které podala obviněná R. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 14 To 192/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 290/2014 , takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné R. T. odmítá.

Odůvodnění:


I.


Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 2 T 290/2014, byla obviněná R. T. uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že „jako jednatelka o. s. ANYPA, s. r. o. se sídlem O., IČ: 27502635, která byla u Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územního pracoviště ve S., registrována k dani z přidané hodnoty, dne 22. 4. 2011 podala správci daně Finančnímu úřadu ve S. přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2011, v němž v úmyslu vylákat výhodu na dani neoprávněně uplatnila nadměrný odpočet daně na vstupu ve výši 4.350.000 Kč, a to z titulu údajné částečné úhrady zálohové faktury ze dne 22. 2. 2010 za provedení inženýrské činnosti – výstavby FTV 1600 kWp, vystavené o. s. ALTENERGIE DEVELOP s. r. o., se sídlem Třebovská 809, Jevíčko, IČ: 28781562, předstíraje přijaté uskutečněné zdanitelné plnění a úhradu zálohových plateb na základě sedmi daňových dokladů v celkové výši 26.100.000 Kč (základ daně 21.749.999,99 Kč, 20ti % DPH 4.350.000,01 Kč, které společnost ALTENERGIE DEVELOP s. r. o. nikdy nevystavila, přičemž správci daně deklarovala provedení úhrady zálohových plateb v celkové výši 26.100.000 Kč předložením nepravdivých výpisů z účtů, tzv. historie transakcí na účtu vedeného u České spořitelny, nadměrný odpočet byl správcem daně následně poukázán dne 11. 5. 2011 na bankovní účet společnosti ANYPA, s. r. o., vedeného u Fio banky, a. s., čímž České republice zastoupené správcem daně Finančním úřadem pro Pardubický kraj, Územní pracoviště ve S., způsobila škodu ve výši 4.350.000 Kč.“

Za to byla obviněná odsouzena podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 4. 52015, sp. zn. 2 T 290/2014, podala obviněná R. T. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 14 To 192/2015, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné R. T. zamítl.

II.


Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 14 To 192/2015, podala obviněná prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l.1013 - 1016), v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněná nejprve podrobně zopakovala skutkový stav věci a provedené dokazování, přičemž uvedla, že nikterak nerozporuje, že nadměrný odpočet v uváděné výši skutečně uplatnila a tento byl společnosti ANTYPA, s. r. o., vyplacen, jednala však v dobré víře, v souladu se zákonem a byla o oprávněnosti nároku přesvědčena. Správci daně předložila všechny potřebné podklady, a to včetně faktur, které obdržela od svědka J. R., který je přivezl od svědka M. H. Uvedla dále, že předmětné výpisy z bankovních účtů nejsou falšovanými výpisy, ale jedná se o historii transakcí, kterou musela sama vytvořit, aby bylo možno řádně účtovat ohledně úhrady zálohových plateb, ne s cílem uplatnit neoprávněně nadměrný odpočet DPH. Jedná se o běžný postup, pomocné doklady pro zúčtování plateb, což ostatně potvrzují i svědecké vyjádření svědků K. N., M. P. i L. V. Navržený znalecký posudek k prokázání této skutečnosti však byl soudem zamítnut. Uvedla též, že spolupráce společností ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., a ANYPA, s. r. o., zahrnovala mimo jiné i výplatu částky 9.000.000 Kč na výstavbu větrné elektrárny, jež byla následně započtena na výstavbu FTV, a výplata částky 23.000.000 Kč. Dále formou zápočtu bylo uhrazeno společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., 26.100.000 Kč, a to na základě smlouvy o půjčce mezi společnostmi ANYPA, s. r. o., a ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o. Jednalo se o poskytnutí půjčky oproti přijaté záloze. Důvodem nepokračování ve výstavbě fotovoltaické elektrárny pak bylo neplnění smlouvy o dílo ze strany společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., nikoli postoj společnosti ANYPA, s. r. o. Dále obviněná namítla, že nadměrný odpočet neuplatnila automaticky, ale po konzultaci a předložení všech dokladů Komoře daňových poradců, zda lze takový zápočet považovat za platbu z hlediska uplatnění nadměrného odpočtu DPH. Stanovisko Komory daňových poradců potvrzuje i svědkyně M. P. a svědek K. N., naopak rozdílný názor zastává správce daně a zpracovatel odborného vyjádření T., což poukazuje na nejednotnost výkladu. S ohledem na tuto skutečnost se snažila získat stanovisko odborníků jak před, tak i v průběhu daňové kontroly, což dokazuje žádost o odborné stanovisko svědkyně O. H., které svědčí ve prospěch jí zvoleného postupu. Má za to, že nelze jen pro jiný odborný názor usuzovat na úmyslné zavinění trestněprávního charakteru. Nenaplnění subjektivní stránky potvrzují jak svědecké výpovědi svědků M. P. a K. N., tak i listinné důkazy, zejména smlouva o půjčce, zápočet a všechny listiny související s obchodním vztahem společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., a ANYPA, s. r. o., z nichž vycházely veškeré finanční operace při realizaci smlouvy o dílo na větrnou elektrárnu a později na fotovoltaickou elektrárnu.

Obviněná podrobně rozebírá především věrohodnost výpovědí a osob svědků M. H. a J. R., jež tvrzení obviněné vyvracejí zejména ve vztahu k předmětným fakturám. Svědek M. H. a M. V. shodně popřeli, že faktury byly vůbec vystaveny a svědek J. R. popírá, že by jí je prostřednictvím svědka P. T. doručil. Fyzická existence faktur je však prokázaná jednak jí, ale i svědky P. T. a K. N., stejně jako listinnými důkazy. Má za to, že svědek M. H. je vzhledem k tomu, jaká ho provází pověst týkající se jeho podnikání, absolutně nevěrohodným svědkem, obdobně jako svědek J. R., kdy poukazuje na jeho tvrzení, že finanční prostředky, jenž obdržel od společnosti ANYPA, s. r. o., ve výši 650.000 Kč byly ve skutečnosti půjčkou, čemuž ale odporuje listina uznání závazku, která potvrzuje, že se jednalo o zálohu na provedené služby. Dále namítla, že neměla přístup k razítku společnosti ALTENENERGIE DEVELOP, s. r. o., přičemž soudy nebylo zkoumáno, jak si jej opatřila a jakým způsobem vlastně došlo ke zfalšování faktur. Soud návrh obhajoby na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví zamítl.

Na základě výše uvedeného navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněné se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 25. 1. 2016 (č. l. 1022-1024).

Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedla, že obviněná sice namítá nesprávnost právního posouzení svého jednání, avšak uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založila výhradně na skutkových námitkách uplatněných již v rámci své obhajoby před soudy obou stupňů. Ze skutkových okolností jejího jednání je zřejmé, že v projednávaném případě nešlo pouze o neoprávněné uplatnění nadměrného odpočtu DPH, ale že se takového jednání dopustila v úmyslu vylákat výhodu na dani, kdy uskutečněné zdanitelné plnění a úhradu zálohových plateb pouze předstírala. Následně byl nadměrný odpočet DPH v uplatněné výši ke škodě České republiky, zastoupené příslušným finančním úřadem, poukázán na účet společnosti ANYPA, s. r. o., za kterou obviněná jednala jako jednatelka společnosti. Tímto jejím jednáním byla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byla uznána vinou. Pokud pak obviněná poukazuje na historii obchodních kontaktů mezi společností ANYPA, s. r. o., a ALTENENERGIE DEVELOP, s. r. o., které spadají do let 2009-2010, jedná se o období předcházející předmětnému jednání, aniž by s ním souvisely způsobem, který by byl pro způsob jeho právního posouzení jakkoliv rozhodným, čímž zcela vybočila z předmětu řízení.

Ke stěžejní námitce obviněné stran chybějícího úmyslu směřujícího k vylákání daňové výhody, státní zástupkyně uvedla, že i v této části se obviněná ve své argumentaci od skutkového zaměření svých výhrad neodchýlila a setrvala na své obhajobě založené na tvrzení, že formou zápočtu bylo společnosti ALTENENERGIE DEVELOP, s. r. o., uhrazeno 26.100.000 Kč. Zápočet byl proveden proti smlouvě o půjčce, která byla uzavřena mezi touto společností a společností ANYPA, s. r. o., přičemž se jednalo o zápočet poskytnuté půjčky oproti přijaté záloze. Obviněná v projednávané věci formálně nepoukázala ani na tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na tomto podkladě přijatými skutkovými zjištěními, resp. neposkytla k takovému postupu kvalifikovaný podnět, neboť pouze poukázala na svoji setrvalou obhajobu založenou na vlastní verzi skutkového stavu věci. Nalézací soud svá skutková zjištění, jakož i z nich plynoucí právní závěr založil na pečlivém, přesvědčivém hodnocení provedených důkazů, přičemž svůj hodnotící postup odůvodnil v souladu s § 125 tr. ř. Ke stejnému závěru dospěl i soud odvolací v rámci prováděného přezkumného řízení.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

III.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 14 To 192/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněná namítá nesprávné hodnocení důkazů (zejména její osobní výpověď, dále svědeckou výpověď svědka M. H., kterou považuje za rozporuplnou a jeho osobu za nevěrohodnou, svědecké výpovědi svědků J. R. a M. V. ve vztahu k předmětným fakturám, výpověď svědka P. T. potvrzující fyzickou existenci předmětných faktur, jí vytvořené výpisy z bankovního účtu, dále stanovisko členky Komory daňových poradců k možnosti uplatnění odpočtu DPH, svědecké výpovědi svědků K. N. a M. P., stanovisko správce daně a zpracovatele odborného vyjádření T. a také odborné vyjádření svědkyně O. H. k dané problematice, a dále smlouva o půjčce, zápočet a všechny listiny související s obchodním vztahem společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., a ANYPA, s. r. o.; spadá sem i námitka neprovedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a znaleckého posudku stran mapování historie transakcí) a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění, zda měla možnost opatřit si razítko společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., zda vůbec došlo ke zfalšování faktur, resp. zda faktury fyzicky existovaly či nikoli, jaká byla povaha platby částky 650.000 Kč svědku J. R.), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. na základě provedených důkazů, zejména stran věrohodnosti jednotlivých svědeckých výpovědí existuje důvodná pochybnost o její vině) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvedla, že nadměrný odpočet DPH skutečně uplatnila a v příslušné výši byl také vyplacen, avšak jednala v dobré víře, v souladu se zákonem, po předchozích konzultacích s odborníky na danou problematiku, a tedy byla o oprávněnosti nároku přesvědčena, přičemž předmětné výpisy z bankovních účtů vytvořila, aby mohlo dojít k zaúčtování plateb, kdy se jedná o běžný postup vytvoření pomocných dokladů pro zúčtování plateb; spolupráce společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., a společnosti ANYPA, s. r. o., zahrnovala mimo jiné výplatu částky 9.000.000 Kč na výstavbu větrné elektrárny, která byla následně započtena na výstavbu FTV a výplatu částky 23.000.000 Kč, částka 26.100.000 Kč byla uhrazena společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., na základě smlouvy o půjčce, jednalo se o poskytnutí půjčky oproti přijaté záloze a důvodem pro nepokračování ve výstavbě fotovoltaické elektrárny bylo neplnění smlouvy ze strany společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o.).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněná sama hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněná výše uvedený dovolací důvod nezaložila na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhala přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.

V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněná v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, kterýžto obviněný v rámci dovolání namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Obviněná na tento rozpor nepoukazuje, nicméně Nejvyšší soud i tak existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Svitavách, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněné se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí.

Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovýmizjištěními soudů a provedenými důkazy by sama o sobě dovolací důvod nenaplnila. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozeného, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozeným, resp. obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

Ve vztahu k uplatněným námitkám Nejvyšší soud uvádí, že obviněná sice vznáší námitku, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, kdy uvádí, že jednala v dobré víře, že postupuje správně, v souladu se zákonem a byla o oprávněnosti nároku přesvědčena a nebyl zde úmysl dopustit se jí za vinu kladeného jednání, kteroužto lze ve formální rovině podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitka byla uplatněna způsobem neregulérním, neboť byla uplatněna s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, dále její vlastní hodnocení provedených důkazů a především vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Navíc je třeba poukázat na to, že obviněnou uplatněná námitka byla již odpovídajícím způsobem vyhodnocena nalézacím i odvolacím soudem, neboť obsah dovolacích námitek se v drtivé většině překrývá s obhajobou obviněné uplatněnou v rámci trestního řízení. Odvolací soud uvedl, že „subjektivní stránka v jejím případě byla prokázána, neboť věděla, že k žádným obchodním případům ani transakcím tvrzeným v předložených listinách nedošlo a z pozice účetní – ekonomky dané společnosti tak minimálně věděla, že svým jednáním může porušit zájmy chráněné trestním zákoníkem a pro případ, že tak učiní, s tím byla srozuměna. Není rozhodující, zda před uplatněním daňových odpočtů si u daňových poradců ověřovala možnost zápočtů a uplatnění nadměrného odpočtu, když nepochybně, pokud by šlo o reálné kontrakty a podložená fakta, by takový případ možný byl, nicméně v tomto konkrétním případě šlo o předložení naprosto falešných a reálné situaci neodpovídajících dokladů, které měly osvědčovat něco, co ve skutečnosti vůbec neproběhlo a vůbec se neuskutečnilo“ (str. 7 napadaného rozsudku). Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry nalézacího i odvolacího soudu stran naplnění subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí obou soudů.

S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán, a nedovodil-li současně, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že obviněnou podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami.

IV.


Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 16. 3. 2016



JUDr. Petr Šabata
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 179/2016, ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.179.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies