21 Cdo 2515/2014

21. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • IZ - § 109 odst. 1 písm. c)
  • IZ - § 146 odst. 1
  • IZ - § 89 odst. 1
  • IZ - § 142

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v exekuční věci oprávněného SLAVIA INVEST a. s., se sídlem v Praze 6, Veleslavín, Křenova č. 438/7,IČO 25874501, zastoupené JUDr. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Praze 4, Michli, Michelská č. 1240/72, proti povinnému J. D., zastoupenému JUDr. Vilémem Fránkem, advokátem se sídlem v Blansku, Masarykova č. 1355/12, za účasti vydražitele J. P., pro 43.315,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky se sídlem Exekutorského úřadu ve Zlíně, 2. května č. 2384, pod sp. zn. 77 EX 4183/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2014, č. j. 12 Co 141/2013-218, takto:


I. Dovolání povinného se zamítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.347,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Konečného, advokáta, se sídlem v Praze 4, Michli, Michelská č. 1240/72.

Odůvodnění:


Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 9. 8. 2009, č. j. 90 EXE 1808/2010-7, „nařídil exekuci podle § 44 odst. 2 z. č.. 120/2001“ podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2010, č. j. 27 Co 372/2008-126, „k uspokojení pohledávky oprávněného v celkové výši 43.315,20 Kč, dále i pro náklady exekuce, jejichž výše bude určena exekutorem“, jejímž provedením pověřil „soudního exekutora JUDr. Růžičku Martina, IČ 49477251, se sídlem Exekutorský úřad Zlín, 2. května 2384, 76040 Zlín“.Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička exekučním příkazem ze dne 7. 10. 2010, č. j. Ex 4183/10-18, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného, a to: parcely č. 3217/3 zahrada (805 m²) zapsané na listu vlastnictví č. 413 pro obec a k. ú. D., se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 413 pro katastrální území D., katastrální pracoviště Boskovice, parcely st. 14 zastavěná plocha a nádvoří (68 m²) a budovy Nýrov na parcele st. 14, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 5 pro obec a k. ú. N., se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 5 pro katastrální území N., katastrální pracoviště Boskovice; zároveň povinnému (jeho manželce) zakázal, aby označené nemovitosti převedl na někoho jiného, nebo je zatížil a jakkoliv s nimi nakládal, uložil mu, aby do patnácti dnů od doručení tohoto příkazu oznámil soudnímu exekutorovi, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo s tím, že pokud tak neučiní, odpovídá za škodu tím způsobenou. Exekučním příkazem ze dne 21. 9. 2011, č. j. 77 Ex 4183/10-81, soudní exekutor JUDr. Martin Růžička rozhodl o provedení exekuce srážkou z důchodu povinného u plátce „ČSSZ, Praha 5, Křížová 25, PSČ: 225 08“.

Soudního exekutor JUDr. Martin Růžička dále:

usnesením ze dne 12. 5. 2011, č. j. 77 Ex 4183/10-53, nařídil na den 28. 6. 2011 dražbu parcely st. 14 zastavěná plocha a nádvoří (68 m²) a budovy N. na parcele st. 14, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 5 pro obec a k. ú. N., se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 5 pro katastrální území N., katastrální pracoviště Boskovice tak jak jsou popsány ve znaleckém posudku znalce Ing. Jana Šímy ze dne 7. 2. 2011, č. 2289-42/2011,

usnesením ze dne 27. 6. 2011, č. j. 77 Ex 4183/10-71, dražbu nemovitostí ze dne 28. 6. 2011 odročil na neurčito, neboť „byl u Krajského soudu v Brně dne 24. 6. 2011 podán insolvenční návrh a byla vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení“,

usnesením ze dne 26. 9. 2011, č. j. 77 Ex 4183/10-85, stanovil dražební rok dražby na základě dražební vyhlášky ze dne 12. 5. 2011, č. j. 77 Ex 4183/10-53, na den 8. 11. 2011 (vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 8. 2011, č. j. KSBR 38 INS 11084/2011-A-5, insolvenční návrh povinného odmítl),

usnesením ze dne 8. 11. 2011, č. j. 77 Ex 4183/10-103, dražbu nemovitosti dne 8. 11. 2011 odročil na neurčito, neboť povinný dne 4. 11. 2011 podal u Krajského soudu v Brně návrh na zahájení insolvenčního řízení,

usnesením ze dne 25. 1. 2015, č. j. 77 Ex 4183/10-113, dražební rok dražby na základě dražební vyhlášky ze dne 12. 5. 2011, č. j. 77 Ex 4183/10-53, stanovil na 21. 3. 2012 formou elektronické dražby a stanovil podmínky, za nichž se dražba bude konat (vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 12. 2011, č. j. KSBR 29 INS 20219/2011, insolvenční návrh povinného odmítl, překážky dražby odpadly),

usnesením ze dne 21. 3. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-129, dražební jednání zastavil, protože nikdo neučinil ani nejnižší podání,

usnesením ze dne 20. 7. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-136, nařídil elektronickou opakovanou dražbu na den 17. 10. 2012 a stanovil podmínky, za nichž se dražba bude konat,

usnesením ze dne 17. 10. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-149, dražební jednání odročil na den 29. 10. 2012, neboť povinný podal dne 15. 10. 2012 u Krajského soudu v Brně návrh na zahájení insolvenčního řízení,

usnesením ze dne 17. 10. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-155, dražební jednání odročil na den 12. 11. 2012, neboť dosud nebylo o návrhu na zahájení insolvenčního řízení rozhodnuto,

usnesením ze dne 12. 11. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-165, dražební jednání odročil na den 22. 11. 2012, neboť dosud nebylo o návrhu na zahájení insolvenčního řízení rozhodnuto, a

usnesením ze dne 22. 11. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-172, dražební jednání odročil na den 19. 12. 2012, neboť povinnému se nepodařilo doručit usnesení o odročení dražby na 22. 11. 2012.

Po dražebním jednání konaném dne 19. 12. 2012 soudní exekutor JUDr. Martin Růžička usnesením ze dne 19. 12. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-182, udělil „vydražiteli, kterým je J. P. příklep na vydražené nemovitosti za částku 75 000,- Kč.

Jedná se o tyto nemovitosti:

Parcela St. 14, Výměra 68 m², zastavěná plocha a nádvoří

Budova Nýrov, bydlení, Na parcele St. 14

se všemi součástmi a příslušenstvím (rod. dům, pozemek), jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 5 pro katastrální území N., katastrální pracoviště Boskovice tak jak jsou popsány ve znaleckém posudku znalce Ing. Jana Šímy ze dne 7. 2. 2011, Č. 2289-42/2011“. Připomněl, že J. D. sice doručil v den dražby dne 19. 12. 2012 podání, ve kterém soudního exekutora upozornil na skutečnost, že proti rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu Krajským soudem v Brně, sp. zn. KSBR 32 INS 25174/2012 A-9, podal odvolání, že však odmítnutím insolvenčního návrhu účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikly, na čemž nic nemění ani skutečnost, že bylo povinným proti rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu podáno odvolání.

K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. 12 Co 141/2013-218, usnesení soudního exekutora potvrdil „s tím, že se příklep uděluje na pozemek p. č. St. 14 - zastavěná plocha a nádvoří s jeho součástí budovou (objektem bydlení), jak je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví Č. 5 pro obec a katastrální území N.“, a rozhodl, že žádný z účastníků ani vydražitel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel z toho, že v době vydání usnesení o příklepu (dne 19. 12. 2012) účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 25174/2012 nepůsobily, neboť usnesením insolvenčního soudu ze dne 14. 11. 2012, č. j. KSBR 32 INS 25174/2012-A-9, byl insolvenční návrh dlužníka pro neodstranění jeho vad odmítnut. Toto usnesení bylo v den jeho vydání (14. 11. 2012 v 8.30 hod.) zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Okamžikem jeho zveřejnění „se stalo účinným (ust. § 89 odst. 1 ins. zák.) a pro svůj charakter jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu (ust. § 142 písm. a/ ins. zák.) jeho účinností zanikly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (ust. § 146 odst. 1 věta prvá ins. zák.)“. Vydání usnesení o příklepu dne 19. 12. 2012 účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 32 INS 25174/2012 tak nebránily, bez ohledu na to, že bylo prvostupňové rozhodnutí insolvenčního soudu v odvolacím řízení následně dne 10. 1. 2013 změněno. Podstatné pro posouzení povinným uplatněné odvolací námitky je pouze to, že ke dni vydání usnesení o příklepu účinky zahájení označeného insolvenčního řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) ins. zák. soudnímu exekutorovi provést dražbu a udělit příklep neznemožňovaly, což platí i pro okamžik rozhodování odvolacího soudu, neboť řízení vedené pod sp.zn. KSBR 32 INS 25174/2012 skončilo poté, co prvostupňový insolvenční soud znovu odmítl insolvenční návrh svým usnesením ze dne 23. 4. 2013 a toto rozhodnutí bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesením odvolacího insolvenčního soudu (usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 32 INS 25174/2012, 3 VSOL 504/2013-A-22 ze dne 27. 6. 2013). K okamžiku rozhodování odvolacího soudu v tomto exekučním řízení přitom žádné insolvenční řízení týkající se povinného neprobíhá.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinný opakuje námitku, o niž opíral již odvolání proti usnesení o příklepu, totiž že uvědomil soudního exekutora „o probíhajícím insolvenčním řízení na osobu povinného, které bylo vedeno pod sp. zn. KSBR 32 INS 25174/2012, zahájené dne 15. 10. 2012, které v den vydání usnesení o příklepu nebylo pravomocně skončeno, čímž dle názoru povinného byla vytvořena překážka realizace dražby“. Dovolatel je toho názoru, že udělení dražebního příklepu za trvání a pokračování insolvenčního řízení na majetek dovolatele jako povinné osoby, je porušením zákonných podmínek pro provedení dražby. Navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a „usnesení soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky, Exekutorský úřad Zlín, se sídlem ve Zlíně, 2. května 2384, ze dne 19. 12. 2012, č. j. 77 EX 4183/10-182, o udělení příklepu“ byla zrušena, a věc byla vrácena soudnímu exekutorovi JUDr. Martinu Růžičkovi k dalšímu řízení.

Oprávněný navrhl, aby dovolání povinného bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť otázka udělení příklepu vydražiteli za situace, kdy byl nepravomocně odmítnut návrh na zahájení insolvenčního řízení na povinného, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba dále posuzovat – vzhledem k tomu, že usnesení o příklepu bylo v projednávané věci vydáno dne 19. 12. 2012 - podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění do 31. 12. 2012, tj. do dne než nabyl účinnosti zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření (dále též jen „insolvenční zákon“).

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Podle ustanovení § 146 odst. 1 insolvenčního zákona účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.

Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu je mimo jiné i odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost [srov. § 142 písm. a) insolvenčního zákona].

V projednávané věci – jak vyplývá z obsahu spisu - Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 9. 8. 2009, č. j. 90 EXE 1808/2010-7, „nařídil exekuci podle § 44 odst. 2 z. č. 120/2001“, „k uspokojení pohledávky oprávněného v celkové výši 43.315,20 Kč, dále i pro náklady exekuce, jejichž výše bude určena exekutorem“, jejímž provedením pověřil „soudního exekutora JUDr. Růžičku Martina, IČ 49477251, se sídlem Exekutorský úřad Zlín, 2. května 2384, 76040 Zlín“. Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička exekučním příkazem ze dne 7. 10. 2010, č. j. Ex 4183/10-18, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného, a to: „parcely st. 14 zastavěná plocha a nádvoří (68 m²) a budovy Nýrov na parcele st. 14, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 5 pro obec a k. ú. N., se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 5 pro katastrální území N., katastrální pracoviště Boskovice“, usnesením ze dne 20. 7. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-136, nařídil elektronickou opakovanou dražbu na den 17. 10. 2012 a stanovil podmínky, za nichž se dražba bude konat, usnesením ze dne 22. 11. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-172, dražební jednání odročil na den 19. 12. 2012, neboť povinnému se nepodařilo doručit usnesení o odročení dražby na 22. 11. 2012, a po dražebním jednání konaném dne 19. 12. 2012 usnesením ze dne 19. 12. 2012, č. j. 77 Ex 4183/10-182, udělil „vydražiteli, kterým je J. P. příklep na vydražené nemovitosti za částku 75 000,- Kč.

Jedná se o tyto nemovitosti:

Parcela St. 14, Výměra 68 m², zastavěná plocha a nádvoří

Budova Nýrov, bydlení, Na parcele St. 14

se všemi součástmi a příslušenstvím (rod. dům, pozemek), jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 5 pro katastrální území N., katastrální pracoviště Boskovice tak jak jsou popsány ve znaleckém posudku znalce Ing. Jana Šímy ze dne 7. 2. 2011, Č. 2289-42/2011“. V mezidobí Krajský soud v Brně vyhláškou ze dne 15. 10. 2012, č. j. KSBR 32 INS 25174/2012-A-2, oznámil zahájení insolvenčního řízení „ve věci dlužníka: J. D.“, s tím, že „tato vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 15. 10. 2012 13:52 hodin“, a usnesením ze dne 12. 11. 2012, č. j. KSBR 32 INS 25174/2012-A-9, insolvenční návrh odmítl, neboť dlužník ani po výzvě soudu „vady příloh insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení řádně (tedy i včas) neodstranil“.

Cílem ustanovení § 109 insolvenčního zákona je zabránit tomu, aby po zahájení insolvenčního řízení docházelo ke zmenšení majetkové podstaty úpadce bez toho, že by se to stalo postupem podle insolvenčního zákona. Insolvenční zákon stanoví také jasná a přísná pravidla proto, aby tohoto cíle mohlo být dosaženo. Proto jsou rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení v zásadě účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (srov. § 89 odst. 1 insolvenčního zákona). Zároveň ale platí, že nelze trvat na účincích spojených se zahájením insolvenčního řízení, ukáže-li se, že pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost musel být insolvenční návrh odmítnut, že pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu muselo být řízení zastaveno, nebo že insolvenční návrh byl zamítnut, případně byl zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka (srov. § 142 insolvenčního zákona). V takovém případě účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají a zanikají i dosud vydaná předběžná opatření. Jedině, odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.

Uvedená pravidla promítnuta do poměrů v projednávané věci znamenají, že účinky ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, které skutečně bránily provedení nařízené exekuce – příklepu exekucí postižených nemovitostí, nastaly zahájením insolvenčního řízení „ve věci dlužníka: J. D.“ (povinného), zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne 15. 10. 2012 ve 13:52 hodin (srov. vyhlášku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2012, č. j. KSBR 32 INS 25174/2012-A-2). Tyto (suspenzivní) účinky zanikly účinností (zveřejněním v insolvenčním rejstříku) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2012, č. j. KSBR 32 INS 25174/2012-A-9, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, tedy dne 14. 11. 2012 v 8:30 hodin (srov. § 89 odst. 1 insolvenčního zákona). Z obsahu odmítavého usnesení totiž nevyplývá, že by insolvenční soud určil, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.

Správně proto odvolací soud uzavřel, že udělení příklepu vydražiteli J. P. dne 19. 12. 2012 nebránilo insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 25174/2012.

Jen na okraj dovolací soud připomíná, že správně uzavřel odvolací soud i v otázce vztahu insolvenčního řízení povinného k rozhodování odvolacího soudu dovoláním napadeným usnesením. Řízení vedené pod sp. zn. KSBR 32 INS 25174/2012 („ve věci dlužníka: J. D.“) totiž skončilo usnesením Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. KSBR 32 INS 25174/2012, 3 VSOL 504/2013-A-22, ze dne 27. 6. 2013, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2013, č. j. KSBR 32 INS 25174/2012-A-17, jímž byl návrh insolvenčního dlužníka zamítnut. Účinky uvedené v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona definitivně zanikly ve smyslu ustanovení § 146 odst. 1 a § 142 písm. a) insolvenčního zákona zveřejněním odmítavého usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2013, č. j. KSBR 32 INS 25174/2012-A-17, tedy 23. 4. 2013 v 12:45 hodin, zatímco dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 12. 3. 2014.

Protože usnesení odvolacího soudu je správné a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný byl v dovolacím řízení plně úspěšný a povinný je proto povinen nahradit mu náklady potřebné k účelnému uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky proto určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem částkou ve výši 3.292,50 Kč. Kromě těchto paušálních sazeb odměny advokáta vznikly oprávněnému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (za jeden úkon právní služby, srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že advokát oprávněného JUDr. Petr Konečný, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které povinnému za dovolací řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 755,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Povinný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.347,50 Kč oprávněnému zaplatit k rukám advokáta JUDr. Petra Konečného, který jej v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 21. března 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu







Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2515/2014, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2515.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies