21 Cdo 1743/2015

11. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 194a odst. 5
  • 301/2000 Sb. - § 21
  • 301/2000 Sb. - § 22 odst. 3
  • 301/2000 Sb. - § 24 odst. 4
  • OSŘ - § 194a odst. 1
  • OSŘ - § 194a odst. 2
  • OSŘ - § 194a odst. 3
  • OSŘ - § 194a odst. 4

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci určení data úmrtí Eduarda Jiruška, narozeného dne 26. ledna 1937, naposledy bytem v Praze 4, Antala Staška č. 1031/75, o návrhu Ing. S. B., zastoupeného JUDr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky č. 833/5, na opravu data úmrtí E. J., za účasti 1) Z. J., a 2) Z. P., obou zastoupených JUDr. Evou Rutovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Sudoměřská č. 1293/32, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 14 Nc 2653/2010, o dovolání Ing. Svatopluka Beneše proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2014 č.j. 17 Co 309/2014-159, takto:


I. Dovolání Ing. Svatopluka Beneše se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :



Obvodní soud pro Prahu 4 na základě oznámení Úřadu Městské části Praha 4 podaného u soudu dne 5.2.2010 usnesením ze dne 10.3.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-6 zahájil řízení o určení data úmrtí E. J. a současně rozhodl, že "opatrovníkem" E. J. "pro řízení o určení data jeho úmrtí" se ustanovuje advokát JUDr. Karel Šindelář. Po provedeném šetření Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-21 určil "datum úmrtí E. J. dnem 5.12.2009 ve 13:00 hod." a rozhodl, že "opatrovníkovi zemřelého" advokátu JUDr. Karlu Šindelářovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2.880,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení nabylo (podle potvrzení obsaženého ve spise) právní moci dnem 25.8.2010.

Návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 25.4.2013 se Ing. Svatopluk Beneš domáhal, aby soud opravil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8.7.2010 sp. zn. 14 Nc 2653/2010 tak, že datum úmrtí E. J. je den 5.12.2009. Návrh zdůvodnil zejména tím, že byl "bratrem manželky zemřelého E. J. S. J., jeho švagrem a strýcem jejich zemřelého syna R. J." a že byla přímým následkem rozhodnutí o určení data úmrtí skutečnost, že s ním nebylo jednáno v dědických řízeních ani po jednom zemřelém, přičemž převážná část majetku, který nabyly v dědickém řízení jako zákonné dědičky Z. P. a Z. J. (dcery E. J. z předchozího manželství), má "svůj původ v rodině zemřelé S. J.". Vzhledem k tomu, že nebylo možné (podle vyjádření Ústavu soudního lékařství a toxikologie ze dne 29.12.2009) určit "přesný čas úmrtí E. a S. J.", je třeba podle názoru navrhovatele "vycházet z toho, že zemřeli ve stejný okamžik".

Obvodní soud pro Prahu 4 nejprve usnesením ze dne 15.7.2013 č.j. 14 Nc 2653/2010-47 ustanovil "opatrovníkem" E. J. "pro řízení o opravě data jeho úmrtí" advokáta JUDr. Karla Šindeláře a poté usnesením ze dne 16.4.2014 č.j. 14 Nc 2653/2010-104 návrh Ing. S. B. zamítl a rozhodl, že "opatrovníku" E. J. advokátu JUDr. Karlu Šindelářovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3.872,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15.10.2013 č.j. 30 Co 338/2013-299, v němž bylo uvedeno, že "v návrzích navrhovatele na opravu data úmrtí nejsou tvrzeny, natož dokládány, žádné takové skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že manželé J. zemřeli v jiný čas, než určil soud v usnesení ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-21 a ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2652/2010-21", a dovodil, že návrh Ing. S. B. nepředstavuje návrh na opravu dne úmrtí podle ustanovení § 194a odst.5 občanského soudního řádu, ale "opravný prostředek, jímž měl navrhovatel brojit proti rozhodnutí již v původním řízení o určení data úmrtí", ve kterém měl "tvrdit a doložit své účastenství podle ustanovení § 94 občanského soudního řádu"; protože to neučinil, nemůže se nyní domáhat opravy data úmrtí.

K odvolání advokáta JUDr. Karla Šindeláře, navrhovatele Ing. S. B., Z. J. a Z. P. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.11.2014 č.j. 17 Co 309/2014-159 odmítl odvolání advokáta JUDr. Karla Šindeláře (jako "opatrovníka" zemřelého), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu Ing. S. B. a ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co odmítl podle ustanovení § 218 občanského soudního řádu odvolání podané advokátem JUDr. Karlem Šindelářem (jako "opatrovníkem" zamřelého E. J.), neboť "netvrdil ani neprokázal, jaká újma zemřelému vznikla zamítnutím návrhu na opravu data úmrtí, s nímž opatrovník nejprve souhlasil", se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že navrhovatel měl uplatnit svá práva účastníka řízení v původním řízení a že navrhovatel "nepředložil žádné důkazy, ze kterých by bylo možné jednoznačně určit, že skutečný den úmrtí je odlišný ode dne určeného v rozhodnutí". Odvolání Z. J. a Z. P. proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud neshledal důvodnými.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel Ing. S. B. dovolání. Namítá v první řadě, že "občanský soudní řád ani zákon o matrikách nestanovují, že je soud oprávněn určit v řízení o určení data úmrtí také hodinu úmrtí, a to navíc v případech, kdy k tomuto určení nemá soud dostatek důkazů"; kdyby tak přesto učinil, má navrhovatel za to, že soud "překročil svou pravomoc". Kdyby soudy byly oprávněny v řízení vedeném podle ustanovení § 194a občanského soudního řádu určovat též hodinu úmrtí, pak může být podle názoru navrhovatele předmětem návrhu na opravu data úmrtí podle ustanovení § 194a odst. 5 občanského soudního řádu také pouze oprava hodiny úmrtí. Navrhovatel současně dovozuje, že oprava data úmrtí v rámci řízení vedeného podle ustanovení § 194a odst. 5 občanského soudního řádu je jediným možným prostředkem, jak vyvrátit soudem nesprávně určené datum, respektive hodinu, úmrtí pana E. J., když "soudy v řízení o žalobě oprávněného dědice zastávají názor, že jsou vázány rozhodnutím o určení data úmrtí". Navrhovatel Ing. S. B. navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, za jakých předpokladů může soud ve smyslu ustanovení § 194a odst.5 o.s.ř. opravit den úmrtí fyzické osoby. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo pro věc významné (určující), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání Ing. Svatopluka Beneše proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že řízení o určení data úmrtí E. J. bylo zahájeno usnesením ze dne 10.3.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-6 na základě oznámení matričního úřadu podaného u soudu dne 5.2.2010 - podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů účinném do 30.6.2010 (dále jen "zákona o matrikách") a podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 30.6.2010 (dále jen "OSŘ").

Zemře-li fyzická osoba, matriční úřad provede (na základě listu o prohlídce mrtvého) zápis do knihy úmrtí, v němž (mimo jiné) uvede den, měsíc a rok jejího úmrtí (srov. § 21 zákona o matrikách). Nelze-li ani po následném dalším šetření zjistit datum úmrtí, matriční úřad o tom učiní oznámení soudu a datum úmrtí určí soud (srov. § 22 odst.3 zákona o matrikách). Kniha úmrtí (stejně jako ostatní matriční knihy), sbírka listin (listin, které slouží jako podklad pro matriční zápis, jeho změnu či opravu), matriční doklad (včetně úmrtního listu), potvrzení o údajích zapsaných v úmrtních (a jiných matričních) knihách, doslovné výpisy z nich a potvrzení vydaná matričním úřadem jsou veřejnými listinami (srov. § 24 odst.4 zákona o matrikách).

Na základě uvedeného oznámení matričního úřadu soud zahájí řízení o určení data úmrtí fyzické osoby (srov. § 194a odst.1 větu první OSŘ) a pro řízení "ustanoví soud mrtvému opatrovníka" (srov. § 194a odst.1 větu druhou OSŘ). Po zahájení řízení soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve každého, kdo zná okolnosti, z nichž lze zjistit datum úmrtí fyzické osoby nebo které by k takovému zjištění mohly vést, aby o nich podal ve lhůtě dvou měsíců od uveřejnění vyhlášky zprávu soudu; soud zároveň provede všechna šetření potřebná k určení data úmrtí fyzické osoby (srov. § 194a odst. 2 OSŘ). Ve vyhlášce soud uvede podstatné okolnosti případu a oznámí, že po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce určí den úmrtí fyzické osoby; ve vyhlášce je nutno uvést den, kdy lhůta končí (srov. § 194a odst.3 OSŘ). Po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce vydá soud usnesení, v němž určí den, který platí za den úmrtí fyzické osoby (srov. § 194a odst. 4 o.s.ř.). Zjistí-li se dodatečně, že skutečný den úmrtí je odlišný ode dne určeného v rozhodnutí vydaném podle ustanovení § 194a odst. 4 OSŘ, opraví soud den, který je uveden v jeho rozhodnutí, nebo své rozhodnutí zruší, na návrh osoby, která na takové změně prokáže právní zájem; soud tak může učinit i bez návrhu (srov. § 194a odst. 5 OSŘ).

Z výše uvedených ustanovení (mimo jiné) vyplývá, že řízení o určení data úmrtí fyzické osoby soud zahajuje sice bez návrhu (o zahájení řízení vydá usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou), že však nemůže řízení zahájit podle vlastní úvahy nebo z podnětu někoho jiného, ale jen na základě oznámení matričního úřadu učiněného podle ustanovení § 22 odst.3 zákona o matrikách; došlo-li soudu oznámení matričního úřadu o tom, že ani po "následném dalším šetření" nebylo zjištěno datum úmrtí fyzické osoby, je soud vždy povinen zahájit "bez návrhu" příslušné řízení.

Smyslem (účelem) řízení o určení data úmrtí fyzické osoby je stanovit datum, které platí za datum úmrtí fyzické osoby, je-li jisté, že fyzická osoba zemřela, avšak ani po "následném dalším šetření" tu není matriční listina, na základě které by matriční úřad mohl do knihy úmrtí zapsat den, měsíc a rok jejího úmrtí. Po splnění uvedených předpokladů soud na základě výsledků dokazování usnesením rozhodne - jak vyplývá z ustanovení § 22 odst.3 zákona o matrikách a § 194a odst.4 OSŘ - o určení data (dne, měsíce a roku), který platí za den úmrtí; vzhledem k tomu, že do knihy úmrtí se nezapisuje také "hodina úmrtí", nemůže být tato skutečnost ani předmětem rozhodování soudu podle ustanovení § 194a odst.4 OSŘ a navrhovatel Ing. S. B. právem namítá, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-21 není v souladu se zákonem, byla-li v něm určena také "hodina úmrtí" E. J.

Výrokem usnesení soudu o tom, které "datum" platí za den, měsíc a rok úmrtí fyzické osoby (§ 194a odst.4 OSŘ), se nerozhoduje o osobní stavu, neboť se v něm neřeší osobní stav fyzické osoby, ale jen určitá právní skutečnost (u fyzické osoby, u níž je jisté, že zemřela, je třeba zjistit "datum", které platí za den, měsíc a rok jejího úmrtí); nejde proto o rozhodnutí, které by bylo podle ustanovení § 159a odst.3 OSŘ závazné pro každého. Kniha úmrtí, sbírka listin, které slouží jako podklad pro matriční zápis, jeho změnu či opravu, úmrtní list, potvrzení o údajích zapsaných v úmrtních (a jiných matričních) knihách, doslovné výpisy z nich a potvrzení vydaná matričním úřadem jsou - jak uvedeno již výše - veřejnými listinami; potvrzují tedy i pravdivost toho, co je v nich uvedeno (osvědčeno nebo potvrzeno) o datu úmrtí fyzické osoby, není-li dokázán opak (srov. § 134 OSŘ). Vzhledem k tomu, že výrok usnesení soudu vydaného podle ustanovení § 194a odst.4 OSŘ doplňuje (nahrazuje) v knize úmrtí (dosud) scházející údaj o datu úmrtí fyzické osoby, nemůže mít rozhodnutí soudu v tomto případě jinou povahu, než jakou mají (jiné) příslušné listiny, které slouží jako podklad pro matriční zápis. Ostatně, s možností, že bude dodatečně zjištěno, že skutečné datum úmrtí je odlišné od data určeného ve výroku usnesení vydaného podle ustanovení § 194a odst.4 OSŘ, uvažuje rovněž ustanovení § 194a odst.5 OSŘ, když soudu ukládá, aby v takovém případě - bez zřetele na právní moc usnesení vydaného podle ustanovení § 194a odst.4 OSŘ - vždy opravil údaj o datu úmrtí, a to buď na návrh osoby, která na takové změně prokáže právní zájem, nebo i bez návrhu, a aby tímto způsobem uvedl do souladu stav skutečný se stavem zápisu v knize úmrtí. Navrhovatel se tedy mylně domnívá, že by datum úmrtí E. J. určené v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-21 nebylo možné vyvrátit v jiném soudním řízení, v němž by bylo o době úmrtí E. J. zjištěno něco jiného.

I když se zahajuje jen na základě oznámení matričního úřadu, je řízení o určení data úmrtí fyzické osoby - z pohledu ustanovení § 80 až § 82 OSŘ - řízením zahajovaným "bez návrhu". Vzhledem k tomu, že v ustanovení § 194a OSŘ a ani v jiném zákonném ustanovení není vymezen (z pohledu ustanovení § 94 odst.2 OSŘ) okruh jeho účastníků, jsou podle ustanovení § 94 odst.1 OSŘ účastníky řízení o určení data úmrtí fyzické osoby navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno; účast navrhovatele je ovšem možná jen v řízení o opravě určeného data úmrtí podle ustanovení § 194a odst.5 OSŘ, při samotném určení data úmrtí je z povahy věci vyloučena.

Ačkoliv usnesení o určení data úmrtí fyzické osoby není rozhodnutí o osobním stavu a ačkoliv může být datum úmrtí fyzické osoby v jiném řízení stanoveno jinak, má být v řízení jednáno o právech a povinnostech všech osob, jejichž právní postavení bude určením data úmrtí alespoň dotčeno, například z pohledu dědického práva, vyživovací povinnosti, účasti v obchodní společnosti nebo družstvu, nejde-li o pouhý vliv ekonomický nebo morální. Za účastníka řízení o určení data úmrtí fyzické osoby je proto třeba považovat každého, kdo má na určení data úmrtí konkrétní fyzické osoby právní zájem.

Soud je povinen kdykoliv za řízení "z úřední povinnosti" zkoumat, zda se řízení opravdu účastní ti, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno, popřípadě zda se řízení neúčastní osoby, o jejichž právech a povinnostech se v řízení nejedná. Po účastnících samozřejmě smí v tomto směru požadovat součinnost, jejich návrhy a názory však není vázán a musí provést všechny úkony, které jsou potřebné k tomu, aby okruh účastníků byl správně vymezen.

Přestože uvedené nepochybně platí rovněž v "nesporném" řízení o určení data úmrtí fyzické osoby, soud prvního stupně se (v době před vydáním usnesení ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-21) otázkou okruhu účastníků řízení nezabýval a v řízení - jak je zřejmé z obsahu spisu - jednal pouze s advokátem JUDr. Karlem Šindelářem, kterého ustanovil "opatrovníkem zemřelého" E. J. V řízení přitom šlo (přinejmenším) o práva a povinnosti osob, které si činí právo na dědictví po E. J. a S. J., včetně navrhovatele Ing. S. B., a které je proto třeba pokládat za účastníky tohoto řízení.

Soud prvního stupně ve spise vyznačil, že jeho usnesení ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-21 nabylo právní moci dnem 25.8.2010. V právní moci je jen takové usnesení, které bylo doručeno a které již nelze napadnout odvoláním jakožto řádným opravným prostředkem (srov. § 167 odst. 2 a § 159 OSŘ). Jde o tzv. formální právní moc, která se nevztahuje k nároku, ale k samotnému řízení, a která vyjadřuje, že řízení bylo definitivně ukončeno, neboť rozhodnutí soudu již nelze napadnout řádným opravným prostředkem (odvoláním). Dalším předpokladem tzv. formální právní moci je řádné doručení rozhodnutí; rozhodnutí proto nenabude právní moci tehdy, jestliže nebylo doručeno tomu, kdo byl účastníkem řízení (podle ustanovení § 94 odst.1 OSŘ), protože se v něm jednalo o jeho právech nebo povinnostech, aniž by tu bylo významné, že mu soud rozhodnutí nedoručil z důvodu, že ho (chybně) nepokládal za účastníka řízení. Vzhledem k tomu, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-21 bylo (zatím) doručeno jen advokátu JUDr. Karlu Šindelářovi, je podle dovolacího soudu odůvodněn také závěr, že se dosud nestalo po formální stránce pravomocným.

Opatrovník je v občanském soudním řízení zástupcem účastníka, který mu byl ustanoven rozhodnutím soudu. Úkolem opatrovníka (a každého jiného zástupce účastníka) je v občanském soudním řízení činit za účastníka procesní úkony, vykonávat jeho procesní práva, plnit jeho procesní povinnosti a i dalšími způsoby chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy účastníka, jemuž byl ustanoven. Způsobilým účastníkem řízení je jen ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, popřípadě ten, komu zákon přiznává takovou způsobilost (srov. § 19 OSŘ). Vzhledem k tomu, že smrtí zaniká způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti (srov. § 7 odst.2 větu první občanského zákoníku) a že veškerá její práva a povinnosti smrtí buď zanikají nebo přecházejí na právní nástupce, není zemřelá fyzická osoba ani způsobilým účastníkem řízení, a není (nemůže být) proto ani účastníkem řízení o určení data "svého" úmrtí. Pojmově je vyloučeno, aby byl v občanském soudním řízení zastupován někdo, kdo není (a nemůže) být jeho účastníkem, kdo nemá způsobilost mít práva a povinnosti a kdo ani nemůže mít žádná práva a oprávněné zájmy, které by mohl jeho opatrovník nebo jiný zástupce chránit a prosazovat; je tedy vyloučeno, že by zemřelá fyzická osoba mohla být v občanském soudním řízení kýmkoliv zastupována. Z uvedených důvodů je třeba pokládat ustanovení § 194a odst.1 větu druhou OSŘ za obsoletní a neaplikovatelné a současně považovat za nepřípustné, aby ustanovením opatrovníka "mrtvému" byla suplována neúčast na řízení u osob, které se podle ustanovení § 94 odst.1 OSŘ staly účastníky řízení. Dovolací soud proto k ustanovení opatrovníka provedenému usnesením soudu prvního stupně ze dne 10.3.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-6 a usnesením soudu prvního stupně ze dne 15.7.2013 č.j. 14 Nc 2653/2010-47 nepřihlížel a s "opatrovníkem" advokátem JUDr. Karlem Šindelářem dále nejednal.

Vzhledem k tomu, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 8.7.2010 č.j. 14 Nc 2653/2010-21 dosud nenabylo právní moci, neboť nebylo řádně doručeno všem účastníkům řízení, není ani možné provést opravu dne úmrtí podle ustanovení § 194a odst.5 OSŘ. Návrh navrhovatele Ing. S. B. podaný u soudu prvního stupně dne 25.4.2013 proto musel být už z tohoto důvodu (jako předčasný) zamítnut.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je - i když z nikoliv zcela přiléhavých důvodů - správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání Ing. S. B. podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. a) a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť jde o řízení, jež se zahajuje bez návrhu, v němž zásadně nemá žádný z jeho účastníků právo na náhradu nákladů řízení, a dovolací soud neshledal ve věci žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly (výjimečné) přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 11. března 2016


JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1743/2015, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1743.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies