21 Cdo 5471/2015

29. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 109 odst. 2 písm. c)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce ELAN plus, s.r.o. se sídlem v Praze 5, Blattného č. 2316, IČO 61063509, zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II č. 1718/8, proti žalovaným 1) NAXOS a.s. se sídlem Praha 5, Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, zastoupenému JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 2127/13, 2) JUDr. Tomáši Pelikánovi, advokátu se sídlem v Praze 1, Dušní č. 866/22, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva se sídlem v Praze 5, Na Hutmance č. 300/7, IČO 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, a 3) P. B., zastoupenému Mgr. Ing. Markétou Hrabákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Zahradníčkova č. 28/24, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené o Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 174/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2015 č.j. 54 Co 295/2015-309, takto:

Dovolání žalobce se zamítá.

Odůvodnění:


Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 8.8.2012 domáhal určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, která byla na návrh žalovaného 2) provedena žalovaným 1) dne 25.7.2012 a kterou žalovaný 3) vydražil "nebytovou jednotku - garáž, nacházející se v objektu vedeném pod popisnými čísly … až … postaveném na pozemcích parcelní čísla 2964, 2965, 2967, 2968, 2969, 2970, 2973, 2974, 2975, 2976 a 2977 v katastrálním území S., obec P., a to včetně přináležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech objektu, v němž se nebytová jednotka nachází" (dále jen "garáž"). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že má "legitimní očekávání" k nabytí vlastnického práva ke garáži, protože jeho právní předchůdce garáž koupil od Pražského stavebního bytového družstva, zaplatil za ni a následně byla garáž předána do držby žalobci, který ji oprávněně drží od 1.7.1997. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka zahrnul žalovaný 2) [jako insolvenční správce dlužníka] garáž do soupisu majetkové podstaty. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 11.6.2015 č.j. 42 C 174/2012-266 přerušil podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu řízení až "do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 95/2013-76 ze dne 21.11.2013". Dovodil, že dovolání bylo podáno proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí návrhu žalobce na vyloučení garáže z majetkové podstaty dlužníka, a že je tedy v jiném "probíhajícím řízení" řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci.

K odvolání žalovaných 1) a 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 9.10.2015 č.j. 54 Co 295/2015-309 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení "do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.11.2013 sp. zn. 102 VSPH 95/2013-76" nepřerušuje. Dospěl k závěru, že řízení v této věci není třeba přerušovat, neboť otázka, na níž závisí její výsledek, již byla pravomocně vyřešena.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odvolací soud se podle názoru žalobce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (jeho rozsudku ze dne 14.11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3945/2011), kterou lze "zobecnit tak, že včasné podání mimořádného opravného prostředku nebo ústavní stížnosti proti souvisejícímu rozhodnutí soudu vydanému v občanském soudním řízení má zpravidla vést k přerušení řízení", a že řízení není třeba v takové situaci přerušit jen výjimečně. Přerušení řízení je v souladu s procesní ekonomií a zabraňuje vynesení rozhodnutí, jež bude postaveno na základech rozhodnutí, které může být dovolacím soudem zrušeno; úplné nápravy by žalobce v daném případě nemusel dosáhnout ani podáním návrhu na obnovu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (mimo jiné) vyřešení otázky, zda je - z pohledu ustanovení § 109 odst.2 písm.c) o.s.ř. - procesně hospodárné a účelné, aby bylo přerušeno řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh insolvenčního správce, který předmět dražby zapsal do soupisu majetkové podstaty, byl-li návrh žalobce na vyloučení předmětu dražby ze soupisu majetkové podstaty pravomocně odmítnut usnesením, které bylo napadeno dovoláním, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Protože uvedená otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu v úplnosti vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. soud, neučiní-li jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Smysl ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. spočívá v tom, aby řízení probíhalo hospodárně (procesně ekonomicky). Při úvaze, zda má být řízení přerušeno, soud přihlíží zejména k tomu, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude též z hlediska délky projednávané věci účelné, a to podle okolností konkrétního případu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, který byl uveřejněn pod č. 169 v časopise Soudní judikatura roč. 2011) a s přihlédnutím k tomu, zda je přerušení řízení je odpovídajícím opatřením se zřetelem k předmětu jiného řízení, jež má být důvodem přerušení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2013 sp. zn. 29 ICdo 40/2013), jakož i k tomu, zda výsledek jiného řízení může mít vliv na projednávanou věc (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2014 sp. zn. 29 Cdo 914/2014, který byl uveřejněn pod č. 107 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014).

Žalobce požaduje přerušení řízení v projednávané věci do rozhodnutí o dovolání, kterým bylo napadeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.11.2013 č. j. 96 ICm 2342/2012, 102 VSPH 95/2013-76 (MSPH 96 INS 714/2009), jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.1.2013 č.j. 96 ICm 2342/2012-51 o odmítnutí jeho žaloba ze dne 7.8.2012, kterou se žalobce domáhal, aby garáž byla vyloučena ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, pro opožděnost, neboť - kdyby byla žaloba shledána včasnou - by se soudy musely zabývat vyloučením garáže se soupisu majetkové podstaty meritorně a rozhodnutí o žalobě by nutně muselo mít vliv také na projednávanou věc. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 9.4.2015 č.j. 21 Cdo 1506/2014-225 dovodil, že, i když žaloba na vyloučení předmětu dražby ze soupisu majetkové podstaty byla podána až po provedení veřejné dobrovolné dražby, nemělo být meritorně rozhodováno, ale řízení mělo být podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přerušeno; nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, totiž podle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona nenastane jen tehdy, když insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty, přičemž otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty.

Řízení o vyloučení garáže se soupisu majetkové podstaty dlužníka bylo v době vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu pravomocně (ode dne 12.12.2013) skončeno odmítnutím žaloby pro opožděnost; nebyl tu proto důvod pro přerušení řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby garáže podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Řízení by z důvodu probíhajícího dovolacího řízení v jiné věci bylo možné přerušit jen podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

Při úvaze, zda řízení má být podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno, je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu, mimo jiné k tomu, zda důvodem pro přerušení řízení má být dosud (pravomocně) neskončené jiné řízení nebo řízení o mimořádném opravném prostředku podaném proti rozhodnutí, které již nabylo právní moci. Právní moc je vlastnost, kterou soudní rozhodnutí nabývá až dodatečně a která mimo jiné spočívá v jeho závaznosti pro účastníky řízení i pro soud (§ 159a o.s.ř.). Přerušení řízení na dobu do rozhodnutí o dovolání do pravomocného rozhodnutí v související věci je v mezích ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. výjimečně možné s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti), jen je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí žaloby o vyloučení věci z majetkové podstaty pro opožděnost má za následek, že věc zůstala zapsána v soupisu majetkové podstaty pořízeném postupem podle ustanovení § 217 a násl. insolvenčního zákona, protože řízení, na jehož základě mělo dojít k vyloučení věci z majetkové podstaty, bylo ukončeno pravomocným procesním neúspěchem žalobce. Nadále nic nebránilo jejímu zpeněžení ve veřejné dobrovolné dražbě (§ 225 odst. 3, 4, § 286 odst. 1 insolvenčního zákona). Zpeněžením majetkové podstaty se přitom rozumí "převedení" majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů (§ 283 odst. 1 insolvenčního zákona). Na nabyvatele věci nepřecházejí závazky váznoucí na věci (§ 283 odst. 5 insolvenčního zákona). Je-li provedeno zpeněžení prodejem ve veřejné dobrovolné dražbě, stává se nabyvatel vlastníkem věci (§ 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách). Zpeněžením věci zanikají závady váznoucí na zpeněžovaném majetku [§ 285 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona]. Insolvenční zákon ustavuje vlastní mechanismus, jak má být odškodněn ten, jehož věc byla neprávem zpeněžena. Došlo-li ke zpeněžení věci, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku jejího zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno (§ 225 odst. 6 insolvenčního zákona). Tímto způsobem se vyvažuje zájem vlastníka věci, o níž se dodatečně zjistí, že byla neprávem pojata do soupisu a zpeněžena, se zájmem věřitelů na jejich plynulém uspokojení ze zpeněžení majetkové podstaty. Zákon současně dává přednost uspokojení věřitelů a poškozený má "pouze" právo na vydání výtěžku jejího zpeněžení a právo na náhradu škody. Následek vzniklý neoprávněným zpeněžením věci je tedy odčinitelný, i když nikoliv restitucí in integrum nebo prostřednictvím žaloby na obnovu řízení, ale v penězích. Nejen žalobce, ale i věřitelé mají legitimní zájem na včasném uspokojení svých práv. Přerušení řízení o neplatnosti veřejné dobrovolné dražby do rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby o vyloučení věci z majetkové podstaty by právě popsaným následkům nezabránilo. Důvod pro přerušení řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby do rozhodnutí o dovolání do pravomocného usnesení o odmítnutí žaloby o vyloučení věci z majetkové podstaty pro její opožděnost podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. proto v projednávané věci není naplněn.

Na uvedeném závěru nic nemění ani právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2012 sp. zn. 21 Cdo 3945/2011. Dovolatel přehlíží, že tímto rozhodnutím byly řešeny právní následky včasného podání mimořádného opravného prostředky proti soudnímu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož by navržen vklad práva do katastru nemovitostí, a důvody k přerušení řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí probíhajícího před soudem podle Části páté občanského soudního řádu. K závěru o přerušení řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí probíhajícího před soudem podle Části páté občanského soudního řádu dospěl dovolací soud jen s ohledem na zvláštní a neodčinitelné právní následky vkladu práva do katastru nemovitostí (podle právní úpravy účinné do 31.12.2012), které se v projednávané věci - jak vyplývá z výše uvedeného - neprojevují.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.

Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí. Proto bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení až v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5471.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies