21 Cdo 3853/2015

24. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 185g odst. 1
  • ObčZ 1964 - § 568
  • OSŘ - § 185a

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci úschovy částky 30.207.570,- Kč za účasti 1) složitele Hlavního města Praha se sídlem magistrátu Hlavního města Prahy v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 287/18, a 2) příjemce M. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Komořanská č. 63/42, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 Sd 340/2007, o dovolání složitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2014 č.j. 24 Co 185/2014-58, takto:

Usnesení městského soudu se mění tak, že se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.12.2013 č.j. 37 Sd 340/2007-31 mění tak, že předmět úschovy nemůže připadnout státu, i když již uplynula lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy a i když se v této lhůtě nikdo o předmět úschovy nepřihlásil.

Odůvodnění:


Hlavní město Praha (jako složitel) návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 6.11.2007 se domáhalo, aby soud přijal do úschovy částku 30.207.570,- Kč. Návrh zdůvodnilo zejména tím, že uzavřelo s M. Š. dne 18.4.2005 kupní smlouvu, podle níž koupilo pozemky v katastrálním území S. za kupní cenu, která byla sjednána ve výši 30.207.570,- Kč a která je splatná; vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. Po uzavření kupní smlouvy a po podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí složitel získal listiny, z nichž vyplývá, že M. Š. nemůže být vlastníkem prodaných nemovitostí, a podal u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu o "určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy a určení vlastnického práva složitele k předmětným pozemkům", vedenou pod sp. zn. 8 C 62/2006. Složitel má za to, že jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení § 568 občanského zákoníku, neboť "má důvodné pochybnosti o tom, že uzavřená kupní smlouva je platná, a z tohoto důvodu má i důvodné pochybnosti, zda je prodávající M. Š. jeho věřitelem", s tím, že "v případě, kdy bude v konečném stupni" v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 62/2006 "rozhodnuto pravomocně ve prospěch složitele, nebude zde dán nárok M. Š. na zaplacení kupní ceny a finanční prostředky složené do soudní úschovy budou moci být vráceny složiteli".

Poté, co složitel dne 6.12.2007 složil (na účet soudu) částku 30.207.570,- Kč, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28.2.2008 č.j. 37 Sd 340/2007-8 rozhodl, že "nepřijímá od složitele do úschovy soudu peněžitou částku ve výši 30.207.570,- Kč". Dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přijetí plnění do úschovy, neboť z návrhu je "patrno, že složitel nemá pochybnosti, kdo je věřitelem, ale pochybnost, zda vůbec pohledávka vznikla".

K odvolání složitele Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.8.2008 č.j. 24 Co 149/2008-15 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že složitel v návrhu na přijetí do úschovy "prohlásil, že má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem", a že jsou proto splněny předpoklady pro přijetí částky 30.207.570,- Kč do úschovy. Odvolací soud současně poznamenal, že složitel "by si měl být vědom toho, že případné vydání úschovy složiteli se bude řídit ustanovením § 185d odst.2 občanského soudního řádu, tj. bude závislé na stanovisku příjemce", a že "bude-li souhlas příjemcem odepřen, bude na místě postup podle ustanovení § 185e občanského soudního řádu".

Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 11.6.2010 č.j. 37 Sd 340/2007-18 rozhodl, že "přijímá od složitele ve prospěch příjemce do své úschovy peněžitou částku ve výši 30.207.570,- Kč". V "souvislosti" s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11.8.2008 č.j. 24 Co 149/2008-15 dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro přijetí plnění do úschovy uvedené v ustanovení § 185a odst.1 a 2 občanského soudního řádu. Usnesení nabylo právní moci (podle údaje obsaženého ve spise) dne 29.7.2010.

Vzhledem k tomu, že příjemce a ani složitel nepožádali do vydání předmětu úschovy ve lhůtě tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 12.12.2013 č.j. 37 Sd 340/2007-31 ve smyslu ustanovení § 185g odst.1 občanského soudního řádu rozhodl, že "předmět úschovy - peněžitá částka ve výši 30.207.570,- Kč - připadne státu, nepřihlásí-li se o ní nikdo do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení", a že "uplynutím této lhůty nabude stát předmět úschovy i tehdy, nebylo-li podané žádosti o vydání předmětu úschovy pravomocným usnesením vyhověno".

K odvolání složitele a příjemce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.9.2014 č.j. 24 Co 185/2014-58 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Poté, co upozornil, že právní úprava soudních úschov "nezná žádné zajišťovací úschovy, které by měly být u soudu deponovány po blíže neurčenou dobu jako jistota, ze které podle okolností bude po čase buď uspokojena pohledávka věřitele nebo bude úschova vrácena složiteli", a že soudní úschovy jsou "úschovami solučními, za účelem splnění dluhu", odvolací soud dovodil, že po přijetí úschovy soud postupuje podle ustanovení § 185a a násl. občanského soudního řádu, a tedy rovněž podle ustanovení § 185g občanského soudního řádu, a že je tedy usnesení soudu prvního stupně správné. Odvolací soud současně uvedl, že vydání usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 občanského soudního řádu nebrání tomu, aby "bez ohledu na stav řízení ve věci 8 C 62/2006 kdokoli z účastníků řízení v průběhu lhůty jednoho roku požádal o vydání úschovy", že příjemce již takovou žádost podal, že k vydání úschovy jednomu z účastníků je potřebný souhlas druhého a že případný nesouhlas jednoho z účastníků může být nahrazen rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení § 185e občanského soudního řádu i po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 185g odst.1 občanského soudního řádu.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal složitel dovolání. Namítá, že již v návrhu na přijetí částky 30.207.570,- Kč do úschovy uvedl, že "peněžitá částka se skládá do úschovy do pravomocného skončení soudního sporu vedeného pod sp. zn. 8 C 62/2006", což bylo obsaženo též v usnesení soudu prvního stupně ze dne 11.6.2010 č.j. 37 Sd 340/2007-18, a že z ustanovení § 185g odst.1 občanského soudního řádu "nevyplývá, že by ve všech případech mělo být předmětné usnesení vydáváno po třech letech od právní moci usnesení o přijetí do úschovy a že by tak mělo být postupováno bez jakýkoliv výjimek". Vzhledem k tomu, že "soudní spor vedený pod sp. zn. 8 C 62/2006 dosud není skončen" a že "vydání úschovy je s tímto soudním sporem spojeno", vydaly soudy usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 občanského soudního řádu "předčasně". Složitel navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že "bude zrušeno usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrácena k dalšímu řízení", popřípadě aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání složitele je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014 - projednat a rozhodnout (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, jaké jsou předpoklady k tomu, aby soud v řízení o úschovách vydal usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř., jestliže uplynula lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, popřípadě ode dne, kdy měl být podle návrhu složiteli vydán, aniž by složitel, příjemce nebo přihlašovatel požádal o vydání předmětu úschovy. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání složitele je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 a - jak je zřejmé zejména z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinného do 31.12.2013 (dále jen "obč. zák.").

Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy (srov. § 568 větu první obč. zák.); úřední úschovou je úschova u soudu, prováděná (v době do 31.12.2013) podle ustanovení § 185a a násl. o.s.ř. U soudu lze složit plnění (předmět závazku) - jak správně uvedl také odvolací soud - pouze za účelem splnění závazku; úřední (soudní) úschova, jejímž účelem by bylo zajištění závazku, je vyloučena.

Dlužník má - z pohledu ustanovení § 568 věty první obč. zák. - odůvodněné pochybnosti, kdo je (jeho) věřitelem, tehdy, jestliže si u něho činí více osob právo na stejné plnění (předmět závazku), ačkoliv je dlužník povinen plnit pouze jednou, a jestliže dlužník nemá možnost (objektivně vzato) rozpoznat, které z nich plnění opravdu (po právu) náleží. Dá-li složitel do soudní úschovy plnění (předmět závazku), protože má důvodné pochybnosti o tom, kdo je (jeho) věřitelem, judikatura soudů již dříve dovodila, že k vydání předmětu úschovy jím určenému příjemci se nevyžaduje jeho souhlas (srov. právní názor, uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009, které bylo uveřejněno pod č. 96 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).

Ustálená judikatura soudů (srov. například Zhodnocení rozhodování ve věcech úschov projednané a schválené občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR dne 20.10.1988 sp. zn. Cpj 38/88, které bylo uveřejněno pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2002 sp. zn. 29 Odo 639/2001, které bylo uveřejněno pod č. 50 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003) dále dovodila, že návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat kromě uvedení důvodu úschovy vždy také označení složitele a toho, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (příjemce), popřípadě též údaj o tom, kdo si (případně) činí právo na předmět úschovy, i když na něj nemá z hmotného práva (podle názoru složitele) právo. Soud se při rozhodování o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy za účelem splnění dluhu nezabývá pravdivostí tvrzení složitele, která ve smyslu ustanovení § 185a odst. 2 o.s.ř. a § 568 věty první obč. zák. uvedl o důvodu úschovy a o věcné legitimaci dlužníka a věřitele. Z uvedených tvrzení při svém rozhodování vychází a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popř. zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy, a návrh na přijetí do úschovy zamítne, jen jestliže z tvrzení složitele vyplývá, že tu důvod úschovy podle zákona není nebo že podle hmotného práva nemůže dojít ke splnění závazku složením jeho předmětu do úschovy.

Pravomocné usnesení soudu o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy má z hlediska zániku práv a povinností stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem nebo jiným oprávněným účastníkem. Za okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu (na účet soudu), aniž by bylo významné, zda, popřípadě kdy, věřitel plnění skutečně (z úschovy) převzal. Uvedené následky ovšem nastávají, jen jestliže dlužník složil předmět úschovy u soudu v souladu s hmotným právem (srov. například Zprávu a zhodnocení řízení o úschovách projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR dne 11.2.1977 sp. zn. Cpj 43/76, která byla uveřejněna pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1977). Zjistí-li se (byť i dodatečně), že důvody pro složení předmětu úschovy u soudu nebyly dány, například proto, že dlužník nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, nebyl složením u soudu závazek (dluh) splněn a povinnost dlužníka poskytnout plnění věřiteli - bez ohledu na to, že usnesení o přijetí plnění do úschovy je pravomocné a že plnění bylo složeno u soudu do úschovy a nadále se v ní nachází - nadále trvá. Protože v tomto případě nenastaly soluční účinky složení plnění (předmětu závazku) do úschovy (účinky splnění dluhu), nemají příjemce nebo přihlašovatel právo na vydání předmětu úschovy, i když o ně požádali, a nemohou se ani (ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř.) úspěšně domáhat, aby bylo tomu, kdo vydání předmětu úschovy příjemci nebo přihlašovateli odporuje, uloženo souhlasit s tímto vydáním (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2014 sp. zn. 21 Cdo 3924/2013); předmět úschovy v takovém případě soud - vzhledem k tomu, že takové plnění (po právu) nikdy nemělo být přijato do úschovy a že nenastaly soluční účinky úschovy - vrátí kdykoliv i bez žádosti složiteli.

Judikatura soudů dále dospěla k závěru, že soud rozhodne usnesením o tom, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení (§ 185g odst.1 o.s.ř.), vždy, jakmile uplynula lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán, aniž by dosud byl předmět úschovy vydán, popřípadě by bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vydání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2012 sp. zn. 21 Cdo 4677/2010, které bylo uveřejněno pod č. 19 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013). Uvedený závěr se samozřejmě uplatní pouze za předpokladu, že na základě rozhodnutí soudu o přijetí plnění (předmětu závazku) do úschovy vskutku nastaly soluční účinky soudní úschovy. V případě, že důvody pro složení předmětu úschovy u soudu nebyly dány, není tu důvod postupovat podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř., neboť soud je - jak uvedeno výše - povinen předmět úschovy vrátit (kdykoliv a i bez žádosti) složiteli.

V projednávané věci složitel v návrhu podaném u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 6.11.2007 o důvodu úschovy uvedl, že "má důvodné pochybnosti" o tom, že je platná kupní smlouva ze dne 18.4.2005, kterou koupil od příjemce M. Š. pozemky v katastrálním území S., neboť po uzavření kupní smlouvy a po podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí získal listiny, z nichž vyplývá, že M. Š. nemohl být vlastníkem prodaných nemovitostí, že se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 62/2006 domáhá "určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy a určení vlastnického práva složitele k předmětným pozemkům" a že plnění odpovídající sjednané kupní ceně skládá do soudní úschovy, přičemž "v případě, kdy bude v konečném stupni" v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 62/2006 "rozhodnuto pravomocně ve prospěch složitele, nebude zde dán nárok M. Š. na zaplacení kupní ceny a finanční prostředky složené do soudní úschovy budou moci být vráceny složiteli". I když složitel důvod úschovy právně kvalifikoval jako "důvodnou pochybnost, kdo je věřitelem", z vylíčení důvodu úschovy je nepochybné, že ke složení plnění (sjednané kupní ceny) do soudní úschovy složitel nepřistoupil proto, že by neměl možnost (objektivně vzato) rozpoznat, komu plnění (sjednaná kupní cena) náleží, ale že pochyboval o tom, zda má vskutku povinnost sjednanou kupní cenu příjemci (kupujícímu M. Š.) zaplatit; soud prvního stupně v této souvislosti výstižně ve svém usnesení ze dne 28.2.2008 č.j. 37 Sd 340/2007-8 uvedl, že ze složitelova návrhu je "patrno, že složitel nemá pochybnosti, kdo je věřitelem, ale pochybnost, zda vůbec pohledávka vznikla".

Posuzuje-li soud v řízení o úschovách, co složitel uvedl v návrhu na přijetí o důvodu úschovy (a pak z tohoto tvrzení při rozhodování o přijetí do úschovy výše popsaným způsobem vychází), není tu rozhodující, jak důvod úschovy kvalifikoval po právní stránce, ale vylíčení důvodu úschovy prostřednictvím rozhodujících skutečností. Odvolací soud proto chybně akcentoval složitelem uváděnou právní kvalifikaci důvodu úschovy, i když ze samotného vylíčení rozhodujících skutečností muselo být nepochybné, že se tu - jak je ostatně patrné také z dalšího průběhu řízení, včetně obsahu dovolání - o žádný z důvodů úschovy uvedených v ustanovení § 568 obč. zák. a § 185a odst.2 o.s.ř. nejedná a že složitel svým návrhem sledoval zajištění závazku, ačkoliv soudní úschova tomuto účelu nemůže sloužit.

Z uvedeného vyplývá, že soluční účinky úschovy v projednávané věci nenastaly, i když usnesením soudu prvního stupně ze dne 11.6.2010 č.j. 37 Sd 340/2007-18 bylo rozhodnuto, že soud "přijímá od složitele ve prospěch příjemce do své úschovy peněžitou částku ve výši 30.207.570,- Kč", že příjemce nemá právo na vydání předmětu úschovy a že soud je povinen vrátit předmět úschovy složiteli, ačkoliv o to (dosud) nepožádal. Za tohoto stavu věci bylo vydání usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. bezpředmětné.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné ve věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243d písm. b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se mění usnesení soudu prvního stupně v tom směru, že předmět úschovy nemůže připadnout státu, i když již uplynula lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy a i když se v této lhůtě nikdo o předmět úschovy nepřihlásil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2016



JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3853/2015, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3853.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies