4 Tz 7/2016 - Zproštění obžaloby

10. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 179
  • TrŘ - § 226 písm. e)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. 3. 2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ľ. Ľ., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, byl porušen zákon v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Ľ. Ľ.

Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.


Podle § 226 písm. e) tr. ř. se obviněný Ľ. Ľ.

zprošťuje obžaloby

státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 2 ZT 403/2013, pro skutek spočívající v tom, že

- „v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči své dceři „X. X.“ *), uloženou mu v § 85 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. 26 P 269/99-49, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2010, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně k rukám matky J. K. a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 22.500 Kč,

- v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči svému synovi „Y. Y.“ *), uloženou mu v § 85 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. Nc 489/99-80, který nabyl právní moci dne 24. 9. 1999, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 1.050 Kč a změněného rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2013, č. j. 25 P 37/2000-136, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2013 tak, že je povinen s účinností od 1. 4. 2013 hradit výživné ve výši 2.200 Kč měsíčně, vždy k rukám matky L. Ľ. a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 16.350 Kč“,


čímž měl spáchat dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla podle § 197 tr. zákoníku.


Odůvodnění:


















Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 6 T 39/2013, byl obviněný Ľ. Ľ. uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že


1) „v L. ani jinde v době od června 2012 do 13. 1. 2013, ačkoli mu to majetkové poměry alespoň částečně umožňovaly, jako otec nehradil výživné na dceru „X. X.“ *), přestože mu tato povinnost vyplývá z ust. § 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výživné mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. 26 P 269/99-49, v právní moci dne 9. 2. 2010, ve výši 2.500 Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky J. K., čímž mu na výživném vznikl dluh ve výši 17.500 Kč,



2) v L. ani jinde v době od 10. 11. 2011 do 13. 1. 2013 ačkoli mu to majetkové poměry alespoň částečně umožňovaly, jako otec nehradil výživné na syna „Y. Y.“ *), přestože mu tato povinnost vyplývá z ust. § 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výživné mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. Nc 489/99-80, v právní moci dne 24. 9. 1999, ve výši 1.050 Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky L. Ľ., čímž mu na výživném vznikl dluh ve výši 14.700 Kč“.


Za to byl obviněnému Ľ. Ľ. podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Podle§ 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému Ľ. Ľ. doručen dne 13. 3. 2013 a právní moci nabyl dne 22. 3. 2013.

Dne 1. 10. 2013 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 207/2013 na obviněného Ľ. Ľ. obžalobu pro další dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl obviněný Ľ. Ľ. dopustit tím, že

- „v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči své dceři „X. X.“ *), uloženou mu v § 85 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. 26 P 269/99-49, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2010, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně k rukám matky J. K. a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 22.500 Kč,

- v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči svému synovi „Y. Y.“ *), uloženou mu v § 85 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. Nc 489/99-80, který nabyl právní moci dne 24. 9. 1999, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 1.050 Kč a změněného rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2013, č. j. 25 P 37/2000-136, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2013, tak, že je povinen s účinností od 1. 4. 2013 hradit výživné ve výši 2.200 Kč měsíčně, vždy k rukám matky L. Ľ., a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 16.350 Kč“.


Okresní soud v Liberci rozhodl o podané obžalobě rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, kterým obviněného Ľ. Ľ. podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky:

1. „v L. ani jinde v době od června 2012 do 13. 1. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly byť i jen v poměrné výši, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči své dceři „X. X.“ *), vyplývající z ust. § 85 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., a jejíž výše mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. 26 P 269/99-49, v právní moci dne 9. 2. 2010, na částku 2.500 Kč měsíčně splatnou předem do každého 15. dne v měsíci k rukám matky J. K.,
2. v L. ani jinde v době od 10. 11. 2011 do 13. 1. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly byť i jen v poměrné výši, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči svému synovi „Y. Y.“ *), vyplývající z ust. § 85 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., a jejíž výše mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. Nc 489/99-80, v právní moci dne 24. 9. 1999, na částku 1.050 Kč měsíčně splatnou předem do každého 15. dne v měsíci k rukám matky L. Ľ.,“

čímž měl spáchat dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla v intencích § 197 tr. zákoníku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 5. 2014.

Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ľ. Ľ. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že v projednávané trestní věci byla podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Liberci dne 1. 10. 2013 obžaloba na obviněného Ľ. Ľ. pro přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit jednáním od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013. Okresní soud v Liberci však namísto, aby rozhodl o skutku uvedeném v obžalobě, zjevným nedopatřením zprostil obviněného obžaloby pro skutky, pro které byl již dříve pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 6 T 39/2013.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Ľ. Ľ. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 220 odst. 1 tr. ř. platí, že soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.

V projednávané trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 207/2013 byla na obviněného Ľ. Ľ. podána dne 1. 10. 2013 státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Liberci obžaloba pro další dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl obviněný Ľ. Ľ. dopustit tím, že (zkráceně) „v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči své dceři „X. X.“ *) (svému synovi „Y. Y.“ *)), uloženou mu v § 85 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. 26 P 269/99-49, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2010, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně k rukám matky J. K. a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 22.500 Kč, resp. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. Nc 489/99-80, který nabyl právní moci dne 24. 9. 1999, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 1.050 Kč měsíčně a změněného rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2013, č. j. 25 P 37/2000-136, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2013, tak, že je povinen s účinností od 1. 4. 2013 hradit výživné ve výši 2.200 Kč měsíčně, vždy k rukám matky L. Ľ., a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 16.350 Kč“.

Samosoudce Okresního soudu v Liberci ve věci rozhodl v hlavním líčení rozsudkem ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, kterým obviněného Ľ. Ľ. podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky, kterých se měl dopustit tím, že neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat dceru „X. X.“ *) a syna „Y. Y.“ *), nikoli však jednáním v období od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013, tedy skutkem, pro který byla podána obžaloba, nýbrž předcházejícím jednáním obviněného v období od června 2012 do 13. 1. 2013 a od 10. 11. 2011 do 13. 1. 2013. V této souvislosti je třeba uvést, že jednání obviněného Ľ. Ľ. v období od června 2012 do 13. 1. 2013 a od 10. 11. 2011 do 13. 1. 2013, kterým neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat dceru „X. X.“ *) a syna „Y. Y.“ *), jsou samostatnými trestnými činy, pro které byl obviněný Ľ. Ľ. odsouzen v samostatném trestním řízení trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 6 T 39/2013. Mezníkem, který oddělil uvedené trestné činy zanedbání povinné výživy, bylo sdělení obvinění obviněnému Ľ. Ľ. pro první z těchto trestných činů, ke kterému došlo dne 13. 1. 2013.

Z uvedeného je zřejmé, že Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, porušil ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., neboť jím rozhodl o skutku, pro který v této trestní věci nebyla podána obžaloba.

Ze zjištění soudu, která lze plně akceptovat, je jasně patrno, že skutek spočívající v neplacení výživného na dceru „X. X.“ *) a syna „Y. Y.“ *) v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 se stal, že byl přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, a dále, že obviněný svou vyživovací povinnost dodatečně splnil formou peněžního plnění ve prospěch dcery „X. X.“ *) a L. Ľ. V tomto ohledu mají zjištění soudu odpovídající obsahové zakotvení ve výpovědích svědkyň J. K. a L. Ľ., které uvedly, že obviněný ke dni 9. 1. 2014 celé dlužné výživné uhradil a že neplacení výživného v předmětném období nemělo trvale nepříznivých dopadů na děti. K tomu lze dodat, že závěr, který soud vyvodil z výpovědí svědkyň J. K. a L. Ľ., koresponduje také s obsahem listinných důkazů (výpisy z účtů, potvrzení o převzetí částky 6.000 Kč, atd.). Z provedeného dokazování vyplynulo, že jednání obviněného Ľ. Ľ. nemělo trvale nepříznivých následků a že obviněný uhradil dlužné výživné za období od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013, a byly tedy splněny podmínky účinné lítosti podle § 197 tr. zákoníku, což bylo důvodem zániku trestnosti činu.

Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, byl porušen zákon v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Ľ. Ľ., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 271 odst. 1 věta první tr. ř. může Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve věci rozhodnout, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Vzhledem k existenci těchto zákonných předpokladů Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněný zprošťuje obžaloby pro citovaný skutek podle § 226 písm. e) tr. ř., neboť trestnost činu zanikla.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 10. 3. 2016


















JUDr. Jiří Pácal předseda senátu


















*) Byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. § 218/2003 Sb.





Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 4 Tz 7/2016, ECLI:CZ:NS:2016:4.TZ.7.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies