30 Cdo 4467/2015

23. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) I. D., b) L. N., zastoupeného Mgr. Petrem Šimkem, advokátem se sídlem ve Zlíně – Loukách, třída T. Bati 283, proti žalovaným 1) JUDr. P. Z., nejvyššímu státnímu zástupci ČR, 2) JUDr. J. Z., Ph.D., ředitelce kabinetu Nejvyššího státního zástupce ČR, 3) JUDr. B. K., státní zástupkyni Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, 4) JUDr. L. Ch., státní zástupkyni Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, 5) JUDr. J. Č., státní zástupkyni Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, 6) JUDr. J. H., státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, 7) JUDr. T. H., státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, 8) JUDr. R. H., státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, 9) JUDr. I. I., vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci, 10) Mgr. Z. R., státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, 11) JUDr. J. O., státní zástupkyni Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, 12) JUDr. L. N., státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, 13) Mgr. L. S., státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, 14) JUDr. M. P., státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, 15) JUDr. M. Š., okresnímu státnímu zástupci v Olomouci, 16) Mgr. L. K., státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Olomouci, 17) Mgr. P. B., státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Olomouci, 18) Mgr. D. N., státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Olomouci, 19) JUDr. J. P., státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Olomouci, 20) JUDr. J. B., státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Olomouci, 21) Mgr. J. J., státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Olomouci, 22) JUDr. J. Š., státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Ostravě, o zaplacení částky ve výši 6.000.000,- Kč a o žádosti žalobců o ustanovení zástupce, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 Nc 701/2014, o dovolání žalobce b) proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 23. června 2015, č. j. 60 Co 158/2015-138, takto:




I. Dovolání žalobce b) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Okresní soud ve Zlíně (dále také „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. února 2015, č. j. 6 Nc 701/2014-87, zamítl žádost obou žalobců o ustanovení zástupce pro řízení, když došel k závěru, že sice majetkové poměry žalobců odůvodňují osvobození od soudních poplatků, ale v daném případě se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, neboť podání žalobců je chaotické, a nevypovídá nic o tom, čeho se měli žalovaní dopustit. Navíc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, není na straně žalovaných dána pasivní legitimace.

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále také „odvolací soud“), usnesením ze dne 23. června 2015, č. j. 60 Co 158/2015-138, k odvolání obou žalobců potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když shledal, že žaloba o zaplacení částky 6.000.000,- Kč, kterou žalobci žádají po žalovaných z blíže nekonkretizovaného důvodu, že žalovaní trestně nestíhali Michala Procházku, by nemohla být úspěšná. Jak totiž uzavřel Ústavní soud, trestní oznámení představuje formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality, ale české právní předpisy neposkytují fyzickým ani právnickým osobám žádné subjektivní právo na vyvolání trestního stíhání osoby, kterou v trestním oznámení označí za podezřelou ze spáchání trestního činu. Podáním trestního oznámení oznamovatel svá subjektivní práva nerealizuje a případná nečinnost příslušných orgánů není proto způsobilá zasáhnout do jeho ústavně zaručených práv.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci b) dne 24. července 2015, přičemž právní moci nabylo téhož dne.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce b) dne 21. září 2015 včasné dovolání, ve kterém namítal, že potřebuje právního zástupce právě za tím účelem, aby jeho podání nebylo chaotické, s ohledem na to, že je laikem a není odborníkem ve věcech právních. Přípustnost dovolání dovolatel odvozuje z § 237 o.s.ř., neboť má za to, že právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k podanému dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, a stalo se tak ve lhůtě ve smyslu ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo

- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo

- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo

- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).

Dovolací soud shledal, že dovolatel ve svém dovolání nijak nekonkretizuje dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a ani nenastoluje důvody, pro něž by měl dovolací soud věc posoudit jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř., či jeho části (srovnej obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).

Lze současně připomenout též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srovnej například usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Ústavní soud pak například v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“

S ohledem na vyložené skutečnosti je možno uzavřít, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), přičemž k tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je nezbytné, aby kromě jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).

S přihlédnutím k vyloženému Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn ve smyslu ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.




V Brně dne 23. března 2016





JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4467/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4467.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies