20 Cdo 854/2016

29. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné Vegacom a.s., sídlem Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4, identifikační číslo 25788680, zastoupené Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, proti povinnému Ing. P. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem, sídlem Táboritská 23, Praha 3, pro 4 697 574,- Kč, vedené u soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. 134 EX 05987/09, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č. j. 17 Co 361/2013-65, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění (stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovoláním podaným dne 15. 1. 2014 k Nejvyššímu soudu doplnil ustanovený zástupce, advokát JUDr. Petr Bokotej, podání dovolatele ze dne 12. 12. 2013, jímž napadl v záhlaví uvedené usnesení, kterým Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 23. 4. 2013, č. j. 73 Nc 3873/2009-32, jímž Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 11. 2009 pod č. j. 73 Nc 3873/2009-8; oba soudy dospěly k závěru, že dovolatelem tvrzená nemajetnost jako důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., nebyla dostatečně prokázána či zjištěna; námitka nemajetnosti byla také dovolatelem uplatněna opožděně, až po uplynutí lhůty stanovené dle § 55 odst. 1 věta první zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Dovolatel v podání, sepsaným bez právního zastoupení, nesouhlasil s hodnocením jím uplatněné námitky nemajetnosti jako nevčasné, jelikož se o své neschopnosti uhradit náklady exekuce dozvěděl až z exekučního příkazu. Část exekučních nákladů, která byla stanovena před vydáním exekučního příkazu, již splatil, a v jeho možnostech by bylo postupně splatit i část zbylou; celkovým nákladům exekuce vyčísleným v exekučním příkazu však nebude schopen pro svůj minimální majetek dostát nikdy. Soudem ustanovený zástupce povinného pro dovolací řízení, advokát JUDr. Petr Bokotej, pak dovolání doplnil o sdělení, že dovolání je podáváno „ve smyslu § 237 o. s. ř.“.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 16. 9. 2013, a dovolání odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.) coby obligatorní náležitosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel je totiž povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání, uvedených v §237 o. s. ř., považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř.; spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).

Jestliže dovolatel přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, pak z dovolání musí být nejen zjevné, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, se odvolací soud měl od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit, nýbrž musí být rovněž identifikováno, od které ustálené rozhodovací praxe se tak mělo stát (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Takto identifikované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se ani v doplněném dovolání jeho právním zástupcem nepodává, neboť obsahuje toliko doslovnou citaci ustanovení § 237 o. s. ř., čímž ovšem povinnost doložit přípustnost dovolání, jak bylo výše řečeno, splněna není. Dovolatel – pouze – žádá dovolací soud, aby rozhodl jinak, než soud odvolací, čímž ale míjí účel dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku.

Nejvyšší soud proto – jako shora předznačeno – dovolání odmítl, a to předsedou senátu a se stručným odůvodněním podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první, § 243f odst. 2 a 3 o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 3. 2016


JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 854/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.854.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies