30 Cdo 1270/2016

19. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce A. Ž., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. et Mgr. Martinem Čankem, advokátem se sídlem v Mohelnici, Nádražní 9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 190/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, č. j. 20 Co 319/2015-64, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.




Odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 3. 2015, č. j. 10 C 190/2013-41, zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 620 000 Kč (výrok I) a žalobci uložil, aby žalované zaplatil na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (výrok I), ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok III).Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení žalobcova práva na spravedlivý proces tím, že Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 30 Co 490/2012 odmítl v rozporu s právem Evropské unie předložit žalobcem formulovanou předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroků I a III dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Žalobce podal dovolání nezastoupen advokátem a současně požádal o ustanovení zástupce v souladu s § 30 a § 138 o. s. ř. Soud prvního stupně žalobci usnesením ze dne 15. 1. 2016, č. j. 10 C 190/2013-77, vyhověl, ustanovil mu zástupce k ochraně jeho zájmů v dovolacím řízení a usnesením z téhož dne vyzval ustanoveného zástupce, aby již žalobcem podané dovolání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby písemně nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s již podaným dovoláním ztotožňuje (č. l. 78). V plné moci ze dne 9. 2. 2016 (č. l. 80) ustanovený advokát žalobce uvedl, že se s podaným dovoláním ztotožňuje.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř. musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v § 241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.

Podle ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241.

Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k § 241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení § 241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“

Z ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5196/2014).

Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že soud prvního stupně poskytl ustanovenému zástupci ve výzvě nesprávné poučení o možnosti pouhého ztotožnění se s žalobcem sepsaným dovoláním, neboť nikdo nemůže disponovat více právy, než která mu zákon přiznává (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4622/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2137/2014).

Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v § 241b odst. 3 věty první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného dovolatele ze dne 24. 12. 2015 nelze vzhledem k ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.



V Brně dne 19. dubna 2016



JUDr. Pavel Simon
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1270/2016, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1270.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies