33 Cdo 4437/2015

29. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 153b
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. F.,zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, proti žalovanému J. K.,zastoupenému JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, o 250.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 98/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2015, č.j. 38 Co 204/2014-87, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.616,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Davida Purmenského, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :



V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek (pro zmeškání) ze dne 5. 3. 2013, č.j. 16 C 98/2011-48, kterým okresní soud v Hodoníně žalovanému uložil zaplatit žalobci 250.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro vydání kontumačního rozsudku byly splněny; předvolání k prvnímu jednání ve věci spolu s poučením o následcích nedostavení se bez důvodné a včasné omluvy obdržel zmocněnec žalovaného 29. 1. 2013, předvolání obsahovalo poučení o následcích neúčasti, k jednání nařízenému na 5. 3. 2013 se právní zástupce žalovaného ani žalovaný bez předchozí omluvy nedostavili, právní zástupce žalobce, který se k jednání dostavil, vydání rozsudku pro zmeškání navrhl a nešlo o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, případně o rozsudek znamenající vznik, změnu nebo zrušení právního poměru účastníků (§ 153b odst. 1, 3, § 205b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/). Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné, protože právním posouzením otázky vhodnosti vydání rozsudku pro zmeškání odvolací soud nevybočil z mezí judikatorních závěrů Nejvyššího soudu (viz níže).

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 239 o.s.ř. je přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Z ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že jsou-li splněny všechny (formální) předpoklady, přesto nemusí soud rozsudek pro zmeškání vydat; jinak řečeno, na úvaze soudu záleží, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013, ze dne 23. 9. 205, sp. zn. 33 Cdo 3047/2015, ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, a ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013). Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – v projednávaném případě vhodnost vydání rozsudku pro zmeškání (implicite) dovodil (odpor z 11. 6. 2012 proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 9. 5. 2012, č.j. 16 C 98/2011-20, nepovažoval za okolnost, která by postup podle § 153b odst. 1 o.s.ř. vylučovala). V obecné rovině je soudní praxe jednotná v tom, že vydání rozsudku pro zmeškání zásadně nebrání, jestliže se žalovaný před prvním jednáním ve věci písemně vyjádřil, vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a nabídl soudu důkazy k verifikaci své skutkové verze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000). Stejný názor prezentuje i odborná literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1051). ¨

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 29. 3. 2016


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu







Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4437/2015, ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4437.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies