6 Tdo 357/2016

17. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265b odst. 1 písm. g)
  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 o dovolání, které podal obviněný J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 8 To 417/2015-180, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 18/2015-154, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :


I.
Dosavadní průběh řízení


1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 8. 4. 2015, č. j. 1 T 18/2015-154, byl obviněný J. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím, že

v době od 03,00 hod. dne 18. 12. 2014 do 03.32 hod. dne 18. 12. 2014 v T. na ulici N. v areálu železniční stanice T., v prostoru nástupiště u laviček, nejprve požadoval po poškozeném D. Š., vydání finanční hotovosti ve výši 500 Kč, pod pohrůžkou bezprostředního násilí zmocnit se cizí věci tím, že jej začal fyzicky napadat, přičemž na něj křičel, aby mu dal peníze, poškozeného následně povalil na zem, přičemž jej kopal do oblasti hlavy a trupu, čemuž se poškozený intenzivně bránil a při tomto jej začal prohledávat a následně mu vytrhl z pravé boční kapsy bundy peněženku, ze které mu odcizil finanční hotovost ve výši nejméně 5.000 Kč, následně mu řekl, „zůstaň ležet ty hajzle“, kopl jej do oblasti čela a z místa odešel, čímž poškozenému D. Š. způsobil drobné poranění v obličeji, se kterým byl ošetřen v Nemocnici Třebíč, dále škodu odcizením ve výši nejméně 5.000 Kč a škodu poškozením bundy ve výši 500 Kč.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit poškozenému škodu ve výši 5.500 Kč.

3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 10. 2015, č. j. 8 To 417/2015-180, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.
Dovolání a vyjádření k němu


4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Niny Rydlové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Vadnost rozhodnutí soudů nižších stupňů spatřuje dovolatel v tom, že „soudy obou stupňů učinily na základě provedených důkazů závěry, které v nich nemají oporu“. Brojí proti tomu, že soudy odsuzující výrok založily jen na výpovědích poškozeného a svědkyně B. (pracovnice drah), přestože výpovědi ostatních svědků (Ž.) a jeho samotného skutkový stav popisují odlišně. Podle obviněného je nezbytné se náležitě vypořádat s otázkou zahájení trestního stíhání svědka Š. pro trestný čin křivé výpovědi, neboť sama tato skutečnost má zásadní vliv na posouzení otázky viny dovolatele. Zřejmý nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem a způsobem jeho právního posouzení odůvodňují případný zásah dovolacího soudu i do skutkového stavu věci.

6. Podle obviněného nelze na podkladě provedených důkazů dospět k závěru o jeho vině, ač byl zadržen krátce po činu, nebyla u něj nalezena hotovost, která by měla původ v prostředcích poškozeného. Svědecké výpovědi Ž. a B. odcizování peněz poškozenému obviněným neprokazují, výpověď poškozeného nelze považovat za zcela pravdivou. Protože soudy nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., měla by věc být posouzena na základě obhajoby obviněného, kterou je nezbytné vyvrátit.

7. Jednání, jak je popsáno v rozhodnutí soudů nižších stupňů, nenaplňuje znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž mírněji trestného přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, popř. jiného trestného činu.

8. Protože měl být uznán vinným tímto mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, navrhl dovolatel závěrem, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 8 To 417/2015-180, jakož i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dodatečném sdělení vyjádřil obviněný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení s obsahem podaného dovolání se k němu nehodlá věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby o podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

III.Přípustnost dovolání




10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná.Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

11 Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.


IV.
Důvodnost dovolání


17. Obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod, který je určen k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutku. Svou dovolací argumentaci však upřel především na zpochybnění skutkových zjištění, která soudu nižších stupňů učinily. V tomto směru však své námitky zaměřil jiným směrem, než by bylo lze, s ohledem na dovolací důvod určený k nápravě vad hmotně právního posouzení soudy zjištěného skutku, důvodně očekávat. Jinak vyjádřeno, obviněný nedůvodně očekává, že otázky skutkových zjištění, resp. hodnotících úvah soudů, na jejichž základě byl skutkový stav věci rekonstruován, se stane předmětem dalšího (třetího) přezkumu dovolacím soudem. Takový přezkum sice není absolutně vyloučen, neboť může být odůvodněn potřebou zajištění práva obviněného na spravedlivý proces v případě, že dovoláním napadená rozhodnutí jsou zatížena tak podstatnými vadami, které svědčí o existenci zjevného nesouladu obsahu provedených důkazů se skutkovými a právními závěry z nich vyvozenými ve smyslu výkladu tohoto pojmu Ústavním soudem, avšak o takovou situaci se v případě obviněného zjevně nejedná. Skutková zjištění soudů nižších stupňů mají zřetelná ukotvení v označených důkazech, při jejichž hodnocení nelze soudu prvního stupně (potažmo soudu odvolacímu, který se s tímto hodnocením ztotožnil) vytýkat nedodržení podmínek upravených v § 2 odst. 6 tr. ř. V důsledku toho je třeba skutková zjištění v těchto rozhodnutích vyjádřená pokládat za zjištění ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.

18. Dovolací argumentace není ničím jiným než setrváváním obviněného na obhajobě uplatněné již v předcházejících stadiích řízení, tj. obhajobě, s níž se soudy obou stupňů v dostatečném rozsahu, logicky a přesvědčivě vypořádaly. Obhajoba obviněného byla označenými důkazy vyvrácena, pokračující polemika dovolatele se skutkovými a právními závěry soudů nepřenáší věc do roviny kolize s ústavně zaručenými právy obviněného, na niž by byl nucen dovolací soud reagovat. Námitky obviněného jsou toliko jeho interpretací zjištěných faktů (např. údaje pod bodem II./2 dovolání, oproti tomu jednak údaje svědkyně Ž. uvedené na str. 3 rozsudku, mající oporu v jejím výslechu na č. l. 148, jednak zhodnocení důkazů soudem), která není způsobilá přivodit kasaci dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem. Dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu umožňujícím spravedlivé posouzení věci, k důkaznímu návrhu obviněného byl odvolacím soudem (str. 2 usnesení) zaujat odpovídající závěr.

19. Tvrzení obviněného, že popis skutku neumožňuje jeho subsumpci pod zákonné znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, je zjevně bezobsažné, neboť dovolatel nikterak nespecifikuje, jaké zákonné znaky uvedeného trestného činu v popise skutku absentují. Pokud soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že obviněný proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci (tzv. právní věta výroku rozsudku), pak znaky objektivní stránky trestného činu dostatečně vyjadřuje ten popis jednání obviněného, kde soud uvádí, že obviněný poškozeného „… začal fyzicky napadat, přičemž na něj křičel, aby mu dal peníze, poškozeného následně povalil na zem, přičemž jej kopal do oblasti hlavy a trupu, čemuž se poškozený intenzivně bránil a při tomto jej začal prohledávat a následně mu vytrhl z pravé boční kapsy bundy peněženku, ze které mu odcizil finanční hotovost ve výši nejméně 5.000 Kč“. Tento skutkový popis vyjadřuje nejen dokonání trestného činu loupeže (tj. užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci), nýbrž i jeho dokončení (realizaci vlastního záměru, pro který byl poškozený fyzicky napaden, tj. zmocnění se finanční hotovosti).

20. Právní závěr obviněného, že jeho jednání, popsané v rozhodnutích soudů nižších stupňů, vykazuje znaky přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, je nezbytné odmítnout. Z povahy dovolací argumentace obviněného je třeba usuzovat na to, že tento právní závěr činí ve vztahu ke skutku, jehož verzi nadále, coby součást své obhajoby, prosazuje (fyzický konflikt s poškozeným, jako důsledek předchozí hádky poškozeného se Ž.). Takto však věc nebyla skutkově uzavřena.

21. Z dosud uvedeného plyne, že obviněný svou námitku stran nesprávnosti právního posouzení skutku buduje primárně na jiných skutkových závěrech, než k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Takto se však dostává do rozporu s požadavkem, který na dovolatele ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. klade. Lze totiž poukázat na to, že vadnost právního posouzení musí dovolatel vztahovat ke skutkovým zjištěním, která vyjadřují dovoláním napadená rozhodnutí [„Z toho, že odlišnému skutkovému závěru odpovídá zpravidla i jiný závěr právní, nelze automaticky usuzovat, že skutkovou námitkou byl uplatněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který stěžovatel ve svém dovolání označil. Jen v případech zcela extrémních lze zásadu vázanosti tímto základem (taxativně určených dovolacích důvodů) opustit.“ srov. usnesení ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 2157/13].

22. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. března 2016



















JUDr. Ivo Kouřil

















předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 6 Tdo 357/2016, ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.357.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies