11 Tdo 460/2016

21. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265b odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2016 o dovolání, které podal obviněný M. E., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 31 To 458/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 37/2015, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. E. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 9. 2015, sp. zn. 2 T 37/2015, byl obviněný M. E. uznán vinným v bodech ad 1) – 18) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku a zčásti spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na č. l. 11 až 12 výroku rozsudku pod pol. 1) – 39), uložené v režimovém skladu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, odbor správy majetku, oddělení materiálně technického zabezpečení Liberec.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v České Lípě se obviněný M. E. (částečně s obviněnými R. F. a A. K.) dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:

1) M. E. v blíže nezjištěném období od léta roku 2013 do měsíce března roku 2014, aniž by disponoval nezbytným povolením, dovezl v nejméně 5 případech z Polské republiky do ČR léky zn. Cirrus nebo Sudafed, obsahující pseudoefedrin v částkách 2 000 Kč až 3 000 Kč k výrobě metamfetaminu, drogy pervitinu, přičemž v jednom případě byly převážené léky zabaveny policií na území Polské republiky,

2) M. E. zčásti sám a zčásti společně s R. F., aniž by disponoval nezbytným povolením k zacházení s psychotropními látkami, od blíže nezjištěné doby léta roku 2013 do dne 11. 8. 2014 v místě bydliště M. E. na adrese J. v P., Z. z L. ... nejméně v 8 případech vyráběl metamfetamin, zvaný pervitin o celkové hmotnosti nejméně 120 gramů (dále jen g), kterou z části sám užíval a z části poskytoval dalším osobám,

3) M. E. společně s A. K., aniž by disponoval nezbytným povolením k zacházení s psychotropními látkami, od blíže nezjištěné doby února roku 2014 do měsíce června roku 2014 v místě bydliště M. E. na adrese J. v P., Z. z L. ... v nejméně 20 případech vyráběl metamfetamin, zvaný pervitin o celkové hmotnosti nejméně 600 g, který si zčásti ponechal a zčásti poskytoval dalším osobám,

M. E. sám aniž by disponoval nezbytným povolením k zacházení s psychotropními látkami:

4) v blíže nezjištěném období od měsíce dubna roku 2013 do měsíce června roku 2014 na různých blíže nezjištěných místech v J. v P. zčásti prodal v nejméně 240 případech po 0,3 - 0,4 g za jednotlivou částku kolem 500 Kč, celkově nejméně 72 g za celkovou částku nejméně 120 000 Kč a zčásti poskytl zdarma v nejméně 22 případech po 1 g, celkem nejméně 22 g za pomoc při výrobě metamfetaminu, metamfetamin zvaný pervitin osobě A. K., který jej následně zčásti sám průběžně užíval a zčásti prodával dalším osobám,

5) v přesně nezjištěném období od ledna roku 2014 do konce měsíce července roku 2014 na různých blíže nezjištěných místech v J. v P. poskytl zdarma v nejméně 10 případech, celkem 1 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě P. F., který jej následně sám užil nitrožilní aplikací,

6) M. E. sám v přesně nezjištěném období od počátku roku 2014 do konce měsíce července 2014 na různých blíže nezjištěných místech v J. v P. prodal v nejméně 100 případech v částkách od 300 Kč do 400 Kč za celkovou částku nejméně 30 000 Kč metamfetamin zvaný pervitin osobě J. K., který jej zčásti průběžně v nejméně 5 případech užil sám šňupáním nosem a zčásti v nejméně 95 případech jej prodal dalším dosud neustanoveným osobám,

7) v přesně nezjištěném období od léta roku 2013 do dne 11. 8. 2014 v bydlišti M. E. na adrese J. v P., Z. z L. ... v nejméně 70 případech zčásti prodal o hmotnosti nejméně 5 g za celkovou částku nejméně 5 000 Kč a z části poskytl zdarma, celkem o hmotnosti nejméně 35 g metamfetamin zvaný pervitin osobě R. F., který jej následně sám průběžně užíval nitrožilní aplikací,

8) v blíže nezjištěném období v létě roku 2013 ve svém bydlišti na adrese J. v P., Z. z L. ..., za vykonanou práci u něho v bytě nejméně v 5 případech poskytl zdarma celkem 1 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě T. S., který jej následně sám užíval šňupáním nosem,

9) v blíže nezjištěném období od léta roku 2013 do počátku měsíce srpna roku 2014 ve svém bydlišti na adrese J. v P., Z. z L. ..., nejméně v 25 případech prodal celkem 25 g metamfetaminu zvaného pervitin za celkovou částku 25 000 Kč, osobě P. M., která jej následně sama průběžně užívala šňupáním nosem nebo kouřením přes alobal,

10) v blíže nezjištěném období od léta roku 2013 do dne 12. 8. 2014 ve svém bydlišti na adrese J. v P., Z. z L. ..., v nejméně v 25 případech prodal za celkovou částku nejméně 25 000 Kč a zčásti poskytl zdarma celkem nejméně 25 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě S. Z., která jej následně sama průběžně užívala nitrožilní aplikací,

11) v blíže nezjištěném období od listopadu roku 2013 do dubna roku 2014 na blíže nezjištěných místech v J. v P. nejméně ve 12 případech poskytl zdarma celkem 1,2 g metamfetaminu zvaného pervitin a v měsíci květnu roku 2014 v jednom případě prodal za celkovou částku 2 800 Kč celkem 4 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě K. M., která jej následně sama průběžně užívala šňupáním nosem,

12) v blíže nezjištěném období od jara roku 2014 do 12. 8. 2014 ve svém bydlišti na adrese J. v P., Z. z L. ..., nejméně v 7 případech poskytl zdarma celkem 1,5 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě I. K., roz. S., který jej následně sám průběžně užíval nitrožilní aplikací,

13) v blíže nezjištěném období od počátku roku 2014 do jara roku 2014 ve svém bydlišti na adrese J. v P., Z. z L. ... nejméně v 6 případech prodal za celkovou částku 2 500 Kč a dále vyměnil za televizor zn. Samsung celkem 9,5 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě J. C., který jej následně sám průběžně užíval šňupáním nosem,

14) v blíže nezjištěném období od počátku roku 2014 do dne 12. 8. 2014 v baru T. s. v J. v P. nejméně v 10 případech prodal po částkách 300 Kč metamfetamin zvaný pervitin osobě V. T., který jej následně sám průběžně užíval šňupáním nosem,

15) v blíže nezjištěném období od měsíce března roku 2014 do dne 12. 8. 2014 na blíže nezjištěných místech v J. v P. nejméně v 15 případech prodal za celkovou částku 3 000 Kč celkem 6 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě M. B., který jej následně sám průběžně užíval pro svoji potřebu,

16) v blíže nezjištěném období od poloviny měsíce června roku 2014 do dne 12. 8. 2014 ve svém bydlišti na adrese J. v P., Z. z L. ..., nejméně ve 20 případech prodal za celkovou částku 8 000 Kč celkem 10 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě M. M., který jej následně sám průběžně užíval nitrožilní aplikací,

17) v blíže nezjištěném období na přelomu podzimu a zimy roku 2013 do 10. 8. 2014 ve svém bydlišti na adrese J. v P., Z. z L. ... za vykonanou práci u něho v bytě v nejméně 10 případech poskytl zdarma a v nejméně 20 případech prodal po částkách 200 Kč celkem 8 g metamfetaminu zvaného pervitin za celkovou částku nejméně 4 000 Kč, osobě J. K., který jej následně sám průběžně užíval šňupáním nosem,

18) v blíže nezjištěném období od konce léta roku 2013 až do léta roku 2014 na blíže nezjištěných místech v J. v P. i jinde v nejméně 12 případech poskytl zdarma nejméně 12 g metamfetaminu zvaného pervitin a dále v dosud přesně nezjištěném počtu případů prodal za finanční částku nejméně 50 000 Kč nejméně 50 g metamfetaminu zvaného pervitin osobě K. T. L., který jej následně sám průběžně užíval šňupáním nosem,

přičemž metamfetamin, je psychotropní látka, která byla do 31. 12. 2013 uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a od 1. 1. 2014 je uvedena v příloze č. 5 vyhlášky č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

a pseudoefedrin je prekursorem podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, uvedený v příloze č. I. Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a v Nařízení Rady (ES) č. 111/2005,

a obžalovaný M. E. se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2011, č. j. 5 T 16/2009-212 odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 5 T 1/2007, kterým mu byl uložen společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roky.

O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali prostřednictvím svých obhájců jednak obvinění M. E., R. F., A. K. a J. K., jednak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě v neprospěch obviněných R. F., A. K. a J. K., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tak, že je usnesením ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 31 To 458/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný M. E. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí ve výroku o vině spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž současně napadá i výrok o trestu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně uvádí, že nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje v tom, že z žádného z provedených důkazů nevyplývá, zda byl v době spáchání činu schopen zcela nebo zčásti rozpoznat jeho protiprávnost nebo své jednání ovládat, tedy zda ve smyslu § 26 a § 27 tr. zákoníku nebyl zcela či zčásti nepříčetný. V tomto ohledu namítá, že otázka příčetnosti je sice otázkou právní, jejíž posouzení přísluší orgánům činným v trestním řízení, toto však musí být založeno na odborných znalostech znalce z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie, který by konkrétně stanovil do jaké míry dlouhodobé požívání omamných a psychotropních látek ovlivnilo jeho schopnosti rozpoznávací i ovládací, zda se některá z nich, či dokonce obě, neblížila jejich vymizení, eventuálně zda byly tyto schopnosti zachovány a v jakém rozsahu a směru. Znalec by se měl též vyjádřit k vhodnosti uložení ochranného léčení, případně konkrétně uvést v jakém směru, a posoudit, zda by toto léčení neumožnilo dosáhnout možnosti nápravy obviněného i trestem kratšího trvání za současného uložení ochranného léčení ve smyslu § 40 a § 99 tr. zákoníku. S poukazem na konstatování soudu prvního stupně, že nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o tom, že je osobou závislou na návykových látkách, ani že by užívání návykových látek zásadním způsobem ovlivnilo jeho rozpoznávací či ovládací schopnosti obviněný vytýká, pokud byl soudem prvního stupně zamítnut jeho návrh na přibrání znalce z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie k posouzení jeho zdravotního stavu, a to zejména ve vztahu k psychotropním látkám s odůvodněním, že znalecké zkoumání by nepřineslo zásadní poznatky, které by měly vliv na meritorní rozhodnutí ve věci. Poukazuje, že nalézací soud přehlíží, že je dlouhodobým uživatelem drog, zejména pervitinu, neboť následky jejich užívání se projeví postupně a bez odborného posouzení nelze jednoznačně říci, zda byly zachovány a případně v jaké míře jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti. Nelze pak ani dovodit, zda není namístě uložení ochranného léčení, a to patrně protitoxikomanického či psychiatrického, eventuálně kombinovaného. Neprovedení tohoto důkazu je podle obviněného vážným pochybením a nedostatkem, který mohl mít také vliv na výši uloženého trestu odnětí svobody.Rovněž odvolací soud pochybil, jestliže vycházel ve svém zamítavém výroku z předpokladu, že soud prvního stupně se vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a jeho skutková zjištění označil za správná a úplná. Jestliže dále neshledal žádné podstatné vady, ani pokud se jedná o námitku, že nebylo doplněno dokazování přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, spočívá podle obviněného jeho rozhodnutí na nesprávném hmotně právním posouzení otázky jeho příčetnosti. Za tohoto stavu se pak rozhodně nemůže ztotožnit s ani výrokem o trestu, a to trestu odnětí svobody v trvání šesti let, který se mu jeví jako zcela nepřiměřený, zejména s ohledem na jím učiněné doznání a napomáhání při objasňování trestné činnosti. Nepřiměřenost uloženého trestu je také zřejmá i s přihlédnutím k trestům, které byly uloženy ostatním obviněným, když on sám byl jako jediný ponechán ve vazbě po celou dobu trestního řízení a pobyt v ní na něj zapůsobil. Poukazuje, že trestné činnosti se dopustil z toho důvodu, že byl závislý na pervitinu a vyráběl ho hlavně pro svoji potřebu. Navíc pervitin poskytoval toliko osobám, které pochází z drogového prostředí, a drogu neposkytl nikomu, kdo by s ní neměl zkušenost. Uvedená rozhodnutí tak dle obviněného trpí podstatnými vadami, pokud nebyl vypracován předmětný znalecký posudek, čímž došlo k porušení práv zajišťujících řádné objasnění věci a právo na obhajobu, když právě znalecké posouzení jeho zdravotního a zejména psychického stavu mohlo mít závažný vliv na otázku viny a mohlo vést i k uložení výrazně nižšího trestu. Soudy obou stupňů se tak dostatečně nevypořádaly se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2015, č. j. 31 To 458/2015-1264, a podle § 2651 odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného M. E. je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný M. E. sice podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzením, že z žádného z provedených důkazů nevyplývá, zda byl v době spáchání činu schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a toto ovládat) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (že nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie k posouzení jeho zdravotního a psychického stavu), je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především hodnocení a úplnosti provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala v bodech 1) – 18) výroku rozsudku znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku a zčásti spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jinak posouzen skutek, pro který byl stíhán, popřípadě mu byla uložena jiná, mírnější sankce. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v České Lípě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný extrémní rozpor nejedná.

Ani námitka týkající se neprovedení obviněným navrhovaného důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie za účelem posouzení jeho zdravotního stavu, zejména ve vztahu k psychotropním látkám a zjištění, do jaké míry ovlivnilo dlouhodobé požívání omamných a psychotropních látek jeho schopnosti rozpoznávací i ovládací a zda není namístě uložení ochranného léčení,není svojí povahou námitkou hmotně právního charakteru. Zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je nutno v tomto ohledu vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).

Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě ve svém rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§ 2 odst. 5 tr. ř.), skutkové závěry, ke kterým dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů, když rovněž přesvědčivě odůvodnil neprovedení důkazu shora navrhovaným znaleckým posudkem s tím, že pokud obviněný žádal, aby znalec posoudil jeho zdravotní stav zejména ve vztahu k užívání psychotropních látek, a to v průběhu jak přípravného řízení, tak během několikaměsíčního hlavního líčení, nebylo zjištěno nic, co by mělo vést k závěru, že obviněný je osobou zcela závislou na návykových látkách a že by jejich užívání zásadním způsobem ovlivnilo jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, případně jeho možnost účasti u hlavního líčení. Naopak zjistil, že obviněný byl v každé fázi trestního řízení bezproblémově orientován, vyjadřoval se podrobně k jednotlivým obviněním a byl schopen reagovat i na různé změny v celém průběhu dokazování. Provedení tohoto důkazu tedy soud prvního stupně shledal nadbytečným, neboť by nepřineslo zásadní poznatky, které by měly vliv na meritorní rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování, jakož i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil.

Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze poznamenat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jak z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, obviněný se dopustil výše popsaného protiprávního jednání tím, že částečně v součinnosti s dalšími osobami, bez příslušného oprávnění, po dlouhou dobu a různými formami jednání se nejen na výrobě pervitinu podílel, kdy jej jednak sám, jednak s dalšími obviněnými vyráběl, jednak opatřoval léky s obsahem pseudoefedrinu Cirrus a Sudafed, které slouží jako prekursor k výrobě drogy, ale rovněž drogu pervitin prodával, případně předával za protislužby či zdarma celé řadě dalších osob. Ze spáchání trestné činnosti je pak spolehlivě usvědčován zejména výpověďmi spoluobviněných R. F., A. K. a J. K. Soudy rovněž vycházely z výpovědí celé řady svědků zejména V. K., T. J., P. F., T. S., V. T., P. M., P. H., S. Z., K. M., K. T. L., J. C., M. B., M. M., J. K., M. N. a R. Ž., kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu od něj pervitin získali. Soudy se též vypořádaly s rozpory ve výpovědích některých svědků, kteří svou původní výpověď z přípravného řízení před soudem změnili. Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. V tomto směru lze zmínit zejména protokoly o domovních prohlídkách včetně záznamů o použití služebních psů a fotodokumentace, jakož i znalecký posudek z oboru elektronika, specializace mobilní telefony, dokumentující obsah telefonních seznamů a výpis obsahu všech zpráv a hovorů. Z protokolů o odposleších a záznamech telekomunikačního provozu vyplývá, že všichni obvinění byli v pravidelném telefonickém kontaktu a stejně tak probíhal i jejich telefonický kontakt zejména s jednotlivými odběrateli drog. Ve věci byla vypracována i odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie, odvětví genetiky, odvětví chemie a taktéž i z odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat. Jak vyplývá ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, při domovní prohlídce konané dne 12. 8. 2014 v bydlišti obviněného M. E. na adrese J. v P., Z. z L. ..., byly na různých místech zajištěny stopy dokazující přítomnost různých chemických látek – konkrétně jódu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné, toluenu a acetonu a rovněž byla prokázána přítomnost metamfetaminu a efedrinu. Všechny chemické látky jsou přitom pomocné látky uvedené v přílohách Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a nařízení rady (ES) č. 111/2005, přičemž efedrin je prekurzor a metamfetamin je psychotropní látka. Odborným vyjádřením z oboru genetiky bylo zjištěno, že na respirátorech byl zjištěn profil DNA shodný s profilem obviněného. Zkoumáním laboratorního skla zajištěného při domovní prohlídce vyplynulo, že v něm byl identifikován S – metamfetamin a v kapalině (hmotnost 53 g) bylo dále zjištěno 38,1 % metamfetaminu báze, což odpovídá 19,7 g metamfetaminu báze předložené kapaliny. Ze zajištěných písemných poznámek je zřejmé, že tyto byly určeny jako návod pro faktickou výrobu metamfetaminu. Rovněž lze poukázat na doklady související s kontrolou pohybu obviněných, resp. různých motorových vozidel, jakož i na informace o společnosti Verkon, s. r. o. se sídlem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav a doklady o nákupech chemikálií, varného skla a dalších pomůcek. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzovaném případě jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro jejich rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil v bodech ad 1) – 18) výroku rozsudku znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku a zčásti spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 29 až 36 rozsudku soudu prvního stupně a str. 8 až 15 usnesení odvolacího soudu.

Jestliže obviněný M. E. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl též výrok o uloženém trestu tvrzením, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřený, nutno konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s … poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu,…“.

Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku obviněného M. E. směřující proti uloženému trestu odnětí svobody pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. E. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. dubna 2016



JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 460/2016, ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.460.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies