7 Tz 4/2016

22. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 145 odst. 1,2 písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 22. 3. 2016 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 8 To 41/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 11/2013 a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 8 To 41/2014,

byl porušen zákon

v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. N.

Toto usnesení Vrchního soudu v Praze a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 6 T 11/2013, se zrušují.

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Hradci Králové se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í



Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 6 T 11/2013, byl obviněný P. N. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku, § 58 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na pět let, dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu držení a nošení střelné zbraně na deset let, a konečně podle § 70 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to pistole ČZ vz. 70, cal. 7,65 mm, v.č. ...., včetně zásobníku a pěti nábojů cal. 7,65 mm výrobce Sellier&Bellot. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočka Hradec Králové, škodu ve výši 11 045 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození R. P. a L. P. s nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové v tom, že obviněný dne 2. 5. 2013 v době od 12,30 hod. do 13,10 hod. v M., ul. K. O., okr. P., kde bydlí jeho dcera B. P. a kam se dostavil ozbrojen legálně drženou pistolí ČZ vz. 70, ráže 7,65 mm, a plynovou pistolí Zoraki M 906 v úmyslu odvrátit případný útok na svou osobu a i za použití těchto zbraní zabránit manželu své dcery R. P., aby z domu v rámci rozchodu s jeho dcerou odvážel věci, o kterých byl přesvědčen, že nepatří do vlastnictví R. P., v malém prostoru vstupní chodby domu poté, co se R. P. pokusil vynést krabici s věcmi a odstrčil obviněného z cesty, udeřil ho obviněný v průběhu vzájemné potyčky hlavní pistole ČZ vz. 70 do hlavy a způsobil mu tím tržně zhmožděnou ránu délky 3 cm s otřesem mozku, v následující potyčce, do které se zapojil i L. P., otec R. P., a při které byl obviněný sražen na zem a napadán R. P. a L. P., kteří se mu snažili zbraň vzít, obviněný dvakrát z této zbraně, o kterou se přetahovali, vystřelil, aniž ji měl plně pod kontrolou, s vědomím, že výstřelem z tohoto druhu zbraně, jejímž byl dlouholetým legálním držitelem, může i s ohledem na stísněný prostor, v němž konflikt probíhal, způsobit přítomným osobám těžkou újmu na zdraví, přičemž jen náhodou nikoho nezasáhl s tím, že jedna střela vnikla do šatní skříně u podlahy chodby a druhá střela vylétla otevřenými domovními dveřmi a ve výši 59 cm prorazila roh na hraně vstupu do domu, a když se R. P. a L. P. podařilo zbraň mu vzít, snažil se z místa utéci a R. P. a L. P., kteří ho pronásledoval po domě a přilehlém pozemku, se snažil zahnat výstřely z plynové pistole Zoraki M 906, přičemž jedním z výstřelů z krátké vzdálenosti způsobil L. P. drobnou popáleninu na předloktí.

Odvolání, které podal obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 8 To 41/2014, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Ministr spravedlnosti podal dne 13. 1. 2016 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Namítl, že soudy nesprávně posoudily skutek jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Uvedl, že podmínkou této kvalifikace bylo to, aby jednání obviněného bylo vedeno úmyslem způsobit poškozeným těžkou újmu na zdraví. Poukázal na to, že zjištěné okolnosti činu nijak nenasvědčují úmyslnému zavinění obviněného, a to ani ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který u obviněného dovodily oba soudy. Vytkl, že v neprospěch obviněného porušily soudy zákon, a to Vrchní soud v Praze v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. ř., § 256 tr. ř. a v předcházejícím řízení Krajský soud v Hradci Králové v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř., § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkaná porušení zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí obou soudů i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové nové projednání a rozhodnutí věci.

Obviněný se sám i prostřednictvím obhájkyně vyjádřil v tom smyslu, že stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, s návrhem, aby jí bylo vyhověno. Nad rámec stížnosti pro porušení zákona obviněný projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, že uvěřily svědeckým výpovědím poškozených a že na těchto výpovědích založily svá skutková zjištění. Obviněný zdůraznil, že se jen bránil protiprávnímu jednání poškozených, a domáhal se toho, aby byl zproštěn obžaloby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřila souhlas se stížností pro porušení zákona a navrhla, aby jí bylo vyhověno.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, spáchá-li uvedený čin na dvou nebo více osobách.

Pokusem je podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že má-li být skutek posouzen jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví, pak z hlediska zavinění musí být jednání obviněného neseno úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví poškozenému, resp. v daném případě dvěma poškozeným.

Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

Zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Autentickým zdrojem poznatků o takovém vztahu je výpověď samotného pachatele. Jestliže pachatel nedoznává zavinění, resp. je přímo popírá, přichází v úvahu učinit závěr o jeho zavinění na podkladě zhodnocení objektivně zjištěných okolností, jakými jsou zejména konkrétní situace, za které byl čin spáchán, způsob provedení činu, prostředky použité k provedení činu, důvody, které pachatele vedly k spáchání činu, celkový smysl jeho činu apod.

Výrok o vině obviněného byl konstruován tak, že ke způsobení těžké újmy na zdraví směřovala ta část jeho jednání, kdy dvakrát vystřelil z pistole ČZ vz. 70 ráže 7,65 mm.

Obviněný popřel úmyslné zavinění, neboť se hájil tím, že jeho jednání nesměřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozeným. Soudy odůvodnily závěr o nepřímém úmyslu obviněného podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku tím, že
- obviněný je dlouholetým legálním držitelem střelných zbraní a účinky střelby na lidské tělo jsou mu dobře známy,
- musel si být vědom, že výstřelem v nevelkém prostoru podstatně naplněným lidskými těly může přítomným osobám způsobit vážná poranění,
- bez vážného důvodu použil zbraň nejprve tak, že udeřil poškozeného R. P., a poté v situaci evidentního možného ohrožení všech přítomných dvakrát vystřelil,
- na místě mohl očekávat spory o majetek, nikoli konflikt, který by ho ohrozil na životě či zdraví,
- neměl důvod nosit na místo nabitou zbraň, a pokud si ji vzal, neměl důvod ji vytahovat, neboť situace neodpovídala tomu, aby zbraň vytáhl, natož aby ji použil,
- obranu osob, které se mu snažily zbraň vzít, mohl předpokládat,
- musel si uvědomovat, že použitím zbraně eskaluje konflikt, který pak nemusí zvládnout,
- výstřely byly nekontrolované, protože obviněný se s poškozenými drželi vzájemně za ruce a jejich ruce včetně ruky obviněného se zbraní se neustále pohybovaly,
- kulka při obou výstřelech s ohledem na přetahování mohla letět kamkoli a nikoho nezasáhla jen náhodou,
- celá situace vznikla v důsledku neodpovědného přístupu obviněného i dalších přítomných v souvislosti s rozvodem a majetkovými spory mezi dcerou obviněného a poškozeným R. P.

Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s tím, že by souhrn uvedených okolností poskytoval přesvědčivý podklad pro závěr o úmyslu obviněného. Zmíněné okolnosti jako celek odůvodňují nanejvýš závěr, podle kterého obviněný věděl, že výstřelem z pistole ČZ vz. 70 ráže 7,65 mm v případě zasažení těla jiné osoby může způsobit vážné zranění. Tím je ovšem naplněna jen vědomostní složka nepřímého úmyslu, nikoli též volní složka, která by byla dána, pokud by obviněný byl srozuměn s tím, že výstřelem zasáhne tělo jiné osoby a způsobí jí vážné zranění. Závěr soudů, že obviněný byl srozuměn se zasažením a vážným zraněním poškozených, není v dané věci slučitelný s náhodnou povahou obou výstřelů. Výstřely padly za situace, kdy obviněný byl sražen k zemi poškozenými, kteří se mu snažili vzít zbraň z ruky, a kdy se ruce všech aktérů potyčky pohybovaly při přetahování o pistoli. Oba výstřely byly náhodné v tom smyslu, že náhodná byla jak samotná aktivace výstřelu, tak směr střely. Absence kontroly obviněného nad oběma výstřely vyplývala z toho, že na zbraň působila zároveň také síla, kterou vyvíjely ruce poškozených, takže nemohlo jít o střely jakkoli mířené, zejména ne mířené proti poškozeným. Trajektorie obou střel se ostatně s tělem každého z poškozených míjela již sama o sobě, a nikoli např. v důsledku toho, že by poškozený uhnul před střelou, která by ho jinak podle svého směru zasáhla, apod. Výstřely ani jejich směr nebyly ovládány vůlí obviněného a byly náhodným výsledkem potyčky spočívající ve vzájemném fyzickém napadání mezi obviněným a oběma poškozenými. Zjevným účelem, za kterým se obviněný před setkáním s poškozenými ozbrojil, bylo jejich zastrašení, zejména pak to, aby poškozeného R. P. odradil od odnášení věcí z domu. Pokud obviněný použil pistoli ČZ vz. 70 ráže 7,65 mm kontrolovaně, učinil tak tím, že poškozeného R. P. udeřil touto zbraní do hlavy, a nikoli tím, že by na něho vystřelil. K výstřelu proti poškozenému L. P. se obviněný odhodlal teprve v závěrečném stádiu konfliktu, kdy byl oběma poškozenými pronásledován, avšak k výstřelu použil plynovou pistoli Zoraki M 906, která poškozenému způsobila jen drobnou popáleninu na předloktí. Popsaný způsob použití zbraní podporuje naopak úvahu, že obviněný nebyl srozuměn s tím, že z pistole ČZ vz. 70 ráže 7,65 mm vystřelí proti některému z poškozených, že ho zasáhne a že mu tím způsobí vážné zranění. Okolnosti, jimiž soudy odůvodnily závěr o nepřímém úmyslu obviněného, lze přiléhavě interpretovat tak, že obviněný věděl, že nekontrolovaným výstřelem může při zasažení těla jiných osob způsobit vážné zranění, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že nikoho nezasáhne a žádné zranění nezpůsobí. Při této interpretaci zjištěných okolností se jedná o nedbalost podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ovšem pokus nedbalostního trestného činu je z povahy věci vyloučen.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona důvodně namítl nedostatek subjektivní stránky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pro nedostatek subjektivní stránky nebylo možné posoudit skutek jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

Krajský soud v Hradci Králové odsuzujícím výrokem o vině porušil zákon v ustanoveních § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Praze výrokem, jímž zamítl odvolání obviněného, které ve skutečnosti bylo důvodné, porušil zákon v ustanovení § 256 tr. ř. v neprospěch obviněného.

Namítané porušení zákona v ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, v němž je definován nepřímý úmysl, je zahrnuto v tom, že zákon byl porušen v ustanoveních § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. v ustanoveních, jejichž použití bylo podmíněno úmyslným zaviněním.

Porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. nebylo ve stížnosti pro porušení zákona nijak blíže konkretizováno. Toto ustanovení upravuje postup orgánů činných v trestním řízení při hodnocení důkazů. Aplikace citovaného ustanovení souvisí se zjišťováním skutkového stavu věci. Ministr spravedlnosti nenamítal žádné vady ve skutkových zjištěních Krajského soudu v Hradci Králové ani ve způsobu, jímž tento soud hodnotil důkazy. V námitkách uplatněných ve stížnosti pro porušení zákona neměl Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby se blíže zabýval skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, resp. hodnocením důkazů, jímž tento soud ke skutkovým zjištěním dospěl.

Vrchní soud v Praze neporušil ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. Toto ustanovení upravuje rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu. V souladu s tímto ustanovením Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, avšak v rozporu s ustanovením § 256 tr. ř. dospěl k věcně nesprávnému závěru, že odvolání obviněného je nedůvodné.

Nejvyšší soud proto vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného napadeným usnesením v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. V návaznosti na to Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Hradci Králové odstraní vady vytknuté tímto rozsudkem Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o podané obžalobě. V novém řízení před Krajským soudem v Hradci Králové může obviněný uplatnit svou obhajobu týkající se skutkových okolností a důkazů a Krajský soud v Hradci Králové se musí s touto obhajobou vyrovnat.


P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2016


JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 7 Tz 4/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TZ.4.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies