8 Tz 5/2016

09. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • 140/1961 Sb. - § 250 odst. 1, 3 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. 3. 2016 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V. proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 27. 5. 2014, č. j. 1 ZT 219/2014-22, a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 27. 5. 2014, č. j. 1 ZT 219/2014-22, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného.



Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění:


Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“, příp. „stěžovatel“) podal u Nejvyššího soudu podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného P. V. (dále jen „obviněný“) stížnost pro porušení zákonaproti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích (dále jen „státní zástupkyně“) ze dne 27. 5. 2014, č. j. 1 ZT 219/2014-22, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu oddělení hospodářské kriminality SKPV Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územní odbor Pardubice, ze dne 28. 4. 2014, č. j. KRPE-18911-97/TČ-2013-170681, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno jeho trestní stíhání. Je totiž přesvědčen, že citovaným usnesením státní zástupkyně, které nabylo právní moci dne 27. 5. 2014,byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

V odůvodnění svého podání stěžovatel uvedl, že výše zmíněným usnesením policejního orgánu bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), spáchaný formou pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák., jeho se měl dopustit tím, že

dne 11. 6. 2008 v D., Z. v sídle společnosti R. P., s. r. o., pod falešnou záminkou, a to koupě obchodního podílu společnosti R. P., s. r. o., vylákal od V. M., finanční hotovost ve výši 1 350 000 Kč jako půjčku, na kterou vystavil směnku splatnou dne 11. 8. 2008 a tuto podepsal jako fyzická osoba a současně per aval jako společník a jednatel společnosti R. P., s. r. o., současně předložil zfalšovaný zápis z valné hromady společnosti R. P., s. r. o., ze dne 7. 4. 2008, kterým dokládal, že společníci této společnosti souhlasí s půjčkou od V. M. ačkoliv žádná valná hromada neproběhla a ostatní společníci o uvedené půjčce nevěděli, vylákané finanční prostředky si ponechal pro svou potřebu a do současné doby směnku neuhradil ani nezačal splácet, čímž V. M. v P., trvale bytem T., T., způsobil škodu ve výši 1 350 000 Kč.

Toto usnesení policejního orgánu bylo doručeno v opise obviněnému dne 30. 4. 2014 a jeho obhájci Mgr. Romanu Kouckému dne 2. 5. 2014, kterého si téhož dne zvolil. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce včas (dne 2. 5. 2014) blanketní stížnost, kterou následně odůvodnil podáním ze dne 27. 5. 2014. Policejní orgán dne 5. 5. 2014 předložil stížnost obviněného dozorové státní zástupkyni, která ji usnesením ze dne 27. 5. 2014, č. j. 1 ZT 219/2014-22, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla jako nedůvodnou.

Ministr spravedlnosti poté citoval ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a namítl, že státní zástupkyně se jimi důsledně neřídila. Z příslušného spisového materiálu totiž vyplynulo, že v dané věci vykonávala dozor nad zákonností přípravného řízení i ve fázi řízení předcházející zahájení trestního stíhání, tedy při prověřování podle § 158 odst. 3 tr. ř. Ve spise je m. j. založen její pokyn ze dne 13. 2. 2014, č. j. 1 ZN 1344/2013-23, v jehož rámci vyslovila souhlas s navrženým postupem policejního orgánu ohledně skutku ze dne 11. 6. 2008. Tím reagovala na písemnou zprávu policejního orgánu o stavu věci ze dne 10. 1. 2014, na základě které jí byl téhož dne jednak předložen spis k prověrce, jednak jí policejní orgán v případě skutku ze dne 11. 6. 2008, z jehož spáchání byl podezřelý P. V., sdělil, že plánuje zahájit trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. a skutek právně kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaný v pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák.

Stěžovatel považoval takový obsah citovaného pokynu státní zástupkyně za předem vyslovený souhlas s tím, že zahájí-li policejní orgán podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání jmenovaného podezřelého pro skutek ze dne 11. 6. 2008, bude s takovým jeho postupem a rozhodnutím srozuměna. Proto uzavřel, že k rozhodnutí o podané stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání byl příslušný nadřízený státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 27. 5. 2014, č. j. 1 ZT 219/2014-22, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Při veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem se intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství i výše jmenovaný obhájce obviněného k podané stížnosti pro porušení zákona připojili a navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodl způsobem navrženým ministrem spravedlnosti.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že okolnosti uvedené ve stížnosti pro porušení zákona bezezbytku odpovídají skutečnosti. Už proto, jakož i z důvodu procesní ekonomie, není zapotřebí znovu je na tomto místě opakovat, postačí pouze zdůraznit, že je mimo jakoukoliv pochybnost, že shora zmíněný pokyn státní zástupkyně ze dne 13. 2. 2014, č. j. 1 ZN 1344/2013-23, v jehož rámci vyslovila souhlas s navrženým postupem policejního orgánu ohledně skutku ze dne 11. 6. 2008, se týká právě skutku kurzívou výše popsaného (o jiném skutku z téhož dne není ve spise žádná zmínka).

Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. platí, jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno (tzv. autoremedurou) podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

V citovaném ustanovení je vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou jde speciální ustanovení k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). Tím, že státní zástupce (jako orgán provádějící nad vyšetřováním dozor ve smyslu § 174 tr. ř.) dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení (v daném případě o zahájení trestního stíhání), je již vyloučen z rozhodování o stížnosti proti takovému usnesení (srov. rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, roč. 2006, s. 331).

Ve smyslu zásady uvedené v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupkyně, která dala pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinna postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto státní zástupkyně nepostupovala a sama ve věci o takové stížnosti rozhodla, porušila zákon v citovaném ustanovení. Takové rozhodnutí, přestože se stalo pravomocným, proto nemůže obstát a – je-li proti němu podán mimořádný opravný prostředek – musí být zrušeno (řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle § 141 odst. 2 tr. ř. přípustný).

Nejvyšší soud ze všech shora rozvedených důvodů shledal, že stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná, a proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 27. 5. 2014, č. j. 1 ZT 219/2014-22, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného. Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že tento státní zástupce bude muset o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude ve smyslu § 270 odst. 4 tr. ř. vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 9. 3. 2016

JUDr. Jan Bláha
předseda senátu

























Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 8 Tz 5/2016, ECLI:CZ:NS:2016:8.TZ.5.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies