20 Cdo 362/2016

24. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 268 odst. 1 písm. h)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, PhD., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných a) M. K., P., a b) H. K., P., zastoupených JUDr. Lenkou Dörrovou Čepkovou, advokátkou, sídlem Úvoz 447/120, 602 00 Brno, proti povinnému Ing. I. K., B., zastoupenému JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem, sídlem Nové náměstí 21, 602 00 Brno, pro 1 130 000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 177 EX 30293/13, o dovolání oprávněných a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2015, č. j. 20 Co 660/2014-128, takto:


Dovolání se odmítá.


Stručné o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :


Dovoláním napadají dovolatelé v záhlaví označené rozhodnutí, kterým Krajský soud v Brně potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2014, č. j. 80 EXE 3433/2011-110, jímž zastavil exekuci, nařízenou usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2011, č. j. 80 EXE 3433/2011-18.Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 14. 9. 2015, a dospěl k závěru, že podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné, neboť toto rozhodnutí (podle kterého rozhodčí doložka, obsahující ustanovení o výběru rozhodce tak, že „žalobce vybere osobu z řad advokátů zapsanou v seznamu ČAK provozující advokátní praxi s tím, že vybraný advokát musí být v tomto seznamu zapsán nejméně deset let“, je neplatná), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak.

Již v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/2010, bylo postaveno najisto, a to bez ohledu, zda závazek mezi stranami podrobený rozhodčímu řízení je povahy spotřebitelské či nikoli, že rozhodce „ad hoc“ (tedy osoba odlišná od stálého rozhodčího soudu, zřízeného dle §13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), musí být v rozhodčí doložce ustanoven transparentním, jednoznačným způsobem, a to uvedením buď přímo jmenovitým, anebo uvedením konkrétního způsobu jeho určení. Ústavní soud v tomto rozhodnutí také upozornil, že výběr rozhodců ze seznamu vytvořeného soukromou osobou znemožňuje transparentní volbu arbitra; osoby v těchto seznamech zapsané v okamžiku uzavření rozhodčí doložky nemusí být totožné s těmi, které jsou v seznamu zapsány v okamžiku podání žaloby, a tím nemusí ani odpovídat vůli stran, jež rozhodčí doložku uzavřely. Nejvyšší soud tento nález pak reflektoval v celé řadě svých rozhodnutí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015 pod sp. zn. 33 Cdo 4132/2015; usnesení ze dne 16. 12. 2014 pod sp. zn. 21 Cdo 4529/2014; usnesení ze dne 13. 11. 2014 pod sp. zn. 21 Cdo 3670/2014).

Nejvyšší soud také ve svých rozhodnutích dal najevo, že na rozdíl od ad hoc rozhodců mohou stálé rozhodčí soudy vydávat svá vlastní pravidla, která mohou určit jmenování a počet rozhodců (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2014 pod sp. zn. 21 Cdo 174/2014); tomu odpovídá, že pouze v tom případě, kdy rozhodčí smlouva povolává za rozhodce stálý rozhodčí soud, může být konkrétní rozhodce vybírán ze seznamu rozhodců tímto stálým rozhodčím soudem vedeným.

Rozhodčí doložkou obdobnou té, jejíž platnosti se nyní dovolatelé dovolávají, se ostatně již Nejvyšší soud zabýval (srov. rozsudek ze dne 29. 9. 2014 pod sp. zn. 33 Cdo 2504/2014), a shledal ji neplatnou, když upozornil, že byl-li výkon rozhodnutí v takovém případě přesto nařízen, je třeba jej pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 pod sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovanou ve sbírce pod číslem 92/2013).

Z dosavadního nazírání Nejvyššího soudu na dovoláním otevřenou otázku lze tedy dovodit, že za netransparentní je považován takový způsob ustanovení rozhodce, kterým je odkazováno na jakýkoli seznam osob, který je odlišný od seznamů vytvářených v rámci statutů a řádů vydávaných podle §13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení stálými rozhodčími soudy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015 pod sp. zn. 33 Cdo 4132/2015; rozsudek ze dne 29. 6. 2015 pod sp. zn. 29 ICdo 10/2013; usnesení ze dne 10. 7. 2013 pod sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovanou ve sbírce pod číslem 92/2013; usnesení ze dne 2. 5. 2014 pod sp. zn. 21 Cdo 174/2014), a pouhý odkaz na takový seznam nelze považovat za konkrétní způsob volby rozhodce (oproti tomu alternativní určení několika rozhodců, uvedených v rozhodčí smlouvě přímo jménem, neplatný způsob ustanovení rozhodce nezakládá – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2014 pod sp. zn. 33 Cdo 1616/2014).

V nyní posuzované věci lze tyto judikatorní závěry použít bezezbytku, neboť výše popsaná rozhodčí doložka neobsahuje přímo dovoditelné jméno či způsob ustanovení rozhodce, ale pouze odkazuje na seznam advokátů vedený ČAK (byť s požadavkem, aby potencionální rozhodce byl v seznamu zapsán alespoň deset let).

Odvolací soud tedy postupoval správně, když posuzovanou rozhodčí smlouvu shledal neplatnou, resp. z tohoto důvodu nařízenou exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil, a to zcela v intencích ustálené judikatury dovolacího soudu, od které není žádného důvodu se odchýlit; jinak řečeno, není zde situace, kdy by dovolací soud měl oproti této rozhodovací praxi v dané věci rozhodnout jinak.

Jelikož jen závěr opačný by byl způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., a ten k dispozici není, Nejvyšší soud nemohl než dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 24. března 2016

JUDr. Vladimír K ů r k a

předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 362/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.362.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies