7 Tdo 358/2016

23. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 337 odst. 1 písm. f)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 3. 2016 o dovolání obviněného M. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015, sp. zn. 9 To 493/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 38 T 79/2015 t a k t o:



Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného M. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. 38 T 79/2015, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu Praha – východ v podstatě v tom, že obviněný v době od 14. 5. 2015 do 26. 7. 2015, kdy byl zadržen, se po převzetí písemné výzvy k nástupu výkonu trestu odnětí svobody bez vážného důvodu ve stanoveném termínu ani později nedostavil do Vazební věznice Praha – Pankrác ani do jiné věznice a tím úmyslně mařil výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 52 T 117/2012, jímž mu byl uložen trest odnětí svobody na čtyři měsíce se zařazením do věznice s dozorem.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015, sp. zn. 9 To 493/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že se nedopustil žádného závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu, protože podal žádost o odklad výkonu trestu a navíc se návrhem na povolení obnovy řízení domáhal zrušení rozsudku, který považoval za nezákonný. Uvedl, že soudy nepřihlédly k tíživé životní situaci, která ho vedla k tomu, že nenastoupil výkon trestu. Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil námitky obviněného za zcela nepodložené a navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou zásadní argumentaci nad rámec odůvodnění rozhodnutí obou soudů, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájkyni k případné replice.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 494/2012 Sb.) se dopustí mimo jiné ten, kdo maří výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody.

Zákonné znaky uvedeného přečinu byly posuzovaným skutkem evidentně naplněny.

Výzva soudu, aby do Vazební věznice Praha – Pankrác ihned nastoupil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 117/2012, byla obviněnému doručena dne 14. 5. 2015. Této výzvě obviněný nevyhověl, do výkonu trestu nenastoupil a nakonec byl do výkonu trestu dodán dne 26. 7. 2015 policií. K tomu, aby přes výzvu soudu nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, obviněný neměl žádný důvod, který by se dal objektivně považovat za závažný.

Obviněný nerespektoval výzvu soudu proto, že se subjektivně neztotožnil s odsouzením. Návrhem ze dne 22. 1. 2015 se obviněný domáhal obnovy řízení, avšak tento návrh neměl odkladný účinek, což znamená, že probíhající řízení o něm nemělo vliv na povinnost obviněného nastoupit výkon trestu (návrh byl posléze zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2015). Nesouhlas obviněného s rozhodnutím, na podkladě něhož měl nastoupit výkon trestu, není závažným důvodem, pro který by jednání obviněného nebylo přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.

Po doručení výzvy k nástupu do výkonu trestu obviněný požádal o odklad výkonu trestu hned dne 14. 5. 2015 (tato žádost byla zamítnuta usnesením Obvodního soudu ze dne 15. 5. 2015) a opětovně pak dne 15. 7. 2015 (tato žádost byla zamítnuta usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 7. 2015). Žádosti o odklad výkonu trestu neměly odkladný účinek, takže se nijak nedotýkaly povinnosti obviněného nastoupit výkon trestu a jejich podání rovněž není závažným důvodem, který by vylučoval posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.

Z výzvy k nástupu do výkonu trestu bylo obviněnému zřejmé, že jí musí vyhovět, přičemž byl poučen o tom, že nenastoupení výkonu trestu může být posouzeno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Z jednoznačného znění výzvy obviněný nemohl dovozovat žádné důvody, pro které by výzvě nemusel vyhovět.

O tom, že nenastoupení výkonu trestu mělo povahu maření výkonu soudního rozhodnutí, jasně svědčí okolnost, že obviněný musel být na příkaz soudu dodán do výkonu trestu policií, a to po uplynutí doby více než dva měsíce od doručení výzvy k nástupu trestu.

Námitky obviněného, že soudy nepřihlédly k jeho obtížné životní situaci, nemohou obstát. Jednalo se o to, že obviněný byl účastníkem několika soudních řízení, avšak tím nebyla jeho povinnost podrobit se výkonu trestu nijak dotčena.

V rámci námitek, podle nichž posuzované jednání nemělo povahu „závažného jednání“, obviněný zdůrazňoval, že se neskrýval, komunikoval se soudem i s policií při zadržení apod. Tyto námitky se míjejí se zákonnými znaky přečinu maření výkon úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku ve znění zákona č. 494/2012 Sb. účinného od 15. 1. 2013. Naplnění znaků tohoto přečinu záleží v tom, že pachatel bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody, pokud nenastoupením trestu maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu.

Právní posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku je v souladu se zákonem.

Rozsudek Okresního soudu Praha – východ není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. března 2016



JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 358/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.358.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies