30 Cdo 4869/2015

29. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 218 písm. b)
  • OSŘ - § 243c odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce L. M., zastoupeného Mgr. et Mgr. Andreou Kuchařovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 838/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 126/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015, č. j. 25 Co 150/2015-101, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce pro překážku věci rozhodnuté. Takto soudy rozhodovaly na základě žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, kterou žalobce podal současně s dovoláním proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2014, č. j. 25 Co 428/2014 – 75, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce pro překážku věci rozhodnuté.

Odvolací soud rozhodl na základě zjištění, „že o stejné žádosti žalobce již soud prvého stupně rozhodoval usnesením ze dne 1. 9. 2014, č. j. 22 C 126/2013 – 65, když řízení zastavil, a toto usnesení bylo potvrzeno Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím usnesením ze dne 20. 10. 2014, č. j. 25 Co 428/2014 – 75. V souzené věci tedy soud prvého stupně rozhodoval již jednou o žádosti žalobce podané podle ust. § 30 odst. 1 o. s. ř. a tímto usnesením je podle § 170 o. s. ř. vázán v situaci, kdy nedošlo ke žádné změně poměrů na straně žadatele, což žalobce výslovně potvrdil. Uvedl pouze, že změna nastala v tom, že dříve soudy docházely k závěru, že nepotřebuje ustanovit právního zástupce k ochraně svých zájmů, nyní však tohoto zástupce potřebuje, neboť zastoupení advokátem je podmínkou pro podání dovolání.“

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (ještě nezastoupený advokátem) v plném rozsahu včasným dovoláním, které bylo doplněno podáním (majícím obsahové náležitosti dovolání) sepsaným advokátkou, a to ještě dříve, než byl dovolatel soudem vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal v soudem stanovené lhůtě řádné dovolání (§ 104 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 241 odst. 1 a § 241b odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, např. z usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, oprávnění podat dovolaní (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, která je odstranitelná tím, že dovolací soud takové rozhodnutí zruší. Byť rozhodnutím odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2014, č. j. 25 Co 428/2014-75, mohl být dovolatel na svých procesních právech dotčen, za situace, kdy si dovolatel v mezidobí zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2014, č. j. 25 Co 428/2014-75) zvolil, jeho prostřednictvím podal (doplnil) dovolání a o tomto bylo již dovolacím soudem rozhodnuto, není nadále případná újma dovolatele na jeho procesních právech odstranitelná tím, že by dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil či změnil a dovolateli zástupce ustanovil.

Za tohoto stavu řízení dovolací soud podané dovolání odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [§ 218 písm. b) a § 243c odst. 3 o. s. ř.].

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.



V Brně dne 29. 3. 2016


JUDr. František Ištvánek
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4869/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4869.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies