32 Cdo 957/2016

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ČEZ, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 45274649, proti žalované České republice – Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem v Praze - Zbraslavi, Na Baních 1535, PSČ 156 00, identifikační číslo osoby 75151481, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 162/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 19 Co 352/2015-170, takto:











Dovolání se odmítá.









Odůvodnění:


Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz bod 2 části první článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též jen „o. s. ř.“, v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz).

Dovolatelka se k otázce přípustnosti dovolání jakkoliv nevyjádřila a argumentaci, jež by splňovala kriteria stanovená v § 237 o. s. ř., nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání.

Uvedený nedostatek nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. § 243c odst. 1 větu první o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Nad rámec uvedeného (coby obiter dictum) považuje Nejvyšší soud za vhodné upozornit na závěr přijatý v jeho usnesení ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 67/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 2724, a v rozsudku ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005, uveřejněném tamtéž pod číslem C 3502, podle něhož označil-li žalobce organizační složku státu, která nebyla příslušná za stát jednat, nejde o vadu žaloby; je to soud, kdo je povinen zjistit, která z organizačních složek státu je příslušná vystupovat za stát v konkrétním sporu, a tuto organizační složku přibrat do řízení, pokud se ho již neúčastní. V usneseních ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1220/2013, a ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 204/2015, pak Nejvyšší soud dovodil, že krajské ředitelství policie je organizační složkou státu a že způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení má ve věcech týkajících se krajského ředitelství policie stát, tj. Česká republika, jejímž jménem jedná (činí právní úkony) příslušné krajské ředitelství.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.




V Brně 26. dubna 2016



JUDr. Pavel Příhoda


předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 957/2016, ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.957.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies