25 Cdo 32/2016

30. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 241a odst. 1
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně L. K., zastoupené JUDr. Evou Nekolnou, advokátkou se sídlem v Praze 10, K Horkám 415/16, proti žalovanému J. Č., zastoupenému JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23,o 399 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 30/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2015, č. j. 68 Co 504/2014-204, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 7. 2013, č. j. 42 C 30/2009-158, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ve zbytku (319 000 Kč) žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně společnosti žalovaného, čistírně koberců, dne 20. 11. 2006 předala vlněný koberec K. o rozměrech 2,97 x 4,05 m k oboustrannému vyčištění a byl jí vrácen koberec jiný, silonový menšího rozměru. Pojistitel odmítl vyplatit žalovanému pojistné plnění pro výluku v pojištění. Soud uzavřel, že ze sepsaného zakázkového listu, z dopisů a i z následného chování žalovaného vyplývá, že shora popsaný koberec byl předán žalovanému k vyčištění a opravě, byla uzavřena smlouva o dílo dle § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), a podle § 421 obč. zák. žalovaný odpovídá za poškození, zničení či ztrátu převzaté věci, ledaže by ke škodě došlo i jinak, což nebylo namítáno, natož prokázáno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala náhradu ve výši 399 000 Kč a předložené znalecké posudky vykazovaly značný cenový rozptyl, soud vyžádal znalecký posudek, z nějž vyplynulo, že tržní cena koberce odpovídá částce ve výši 80 000 Kč.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2015, č. j. 68 Co 504/2014-204, rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku ohledně částky 80 000 Kč a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, ve výroku o úrocích z prodlení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že z hlediska § 421 obč. zák. není vlastnictví věci rozhodující, neboť osobou oprávněnou uplatnit nárok na náhradu škody je ten, kdo věc k provedení služby jinému předal. Že byl koberec žalobkyní žalovanému předán, bylo prokázáno jak svědeckými výpověďmi, tak zakázkovým listem, který v průběhu reklamace vyhotovil sám žalovaný, ostatně ztrátu K. žalovaný následně nahlásil svému pojistiteli. Objektivní odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou na věci předané mu žalobkyní ke splnění závazku ze smlouvy o dílo podle § 421 obč. zák. je dána, žádné okolnosti, jež by mohly vést ke zproštění odpovědnosti za škodu žalovaný netvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud oba rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Namítá, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, konkrétně zakázkové listy, druhý zakázkový list on nepodepsal a koberec, který byl popsán v druhém zakázkovém listě, nikdy nepřevzal. Zpochybňuje věrohodnost důkazů navržených žalobkyní, namítá, že žalobkyně neprokázala vlastnictví vlněného koberce K., že výpověď svědka M. je nevěrohodná, že jím předložené důkazy potvrzují, že byl do opravy dán plyšový koberec, a soudy pochybily, když uvěřily argumentaci žalobkyně. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3307/2008, týkající se hodnocení důkazů a zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), uvádí, že závěr odvolacího soudu zejména ohledně údajů žalobkyně při předání koberce k vyčištění nemá oporu v provedeném dokazování.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání, je jeho obligatorní náležitostí. Dovolatel ve svém podání neuvedl žádnou konkrétní právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která nebyla dosud vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak.

Z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem a soudu prvního stupně i soudu odvolacímu vytýká, že nesprávně hodnotily důkazy a učinily z nich nesprávné skutkové závěry. Dovolatel zakládá svou argumentaci na skutkových otázkách a zcela přehlíží, že přípustnost dovolání může založit pouze nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Dovolatel zpochybňuje skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů, a s právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Zpochybňováním skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí, se dovolatel v podstatě domáhá přezkumu rozsudku odvolacího soudu, jehož nesprávnost odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2016



JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 32/2016, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.32.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies