11 Tdo 1509/2015

17. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 dovolání, které podal obviněný N. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 2 To 45/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 4/2013 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného N. Š. o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 37 T 4/2013, byl N. Š. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu deseti let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby, nejméně však od měsíce března 2012 do 19. 2. 2013, ve spojení s dalšími osobami, zejména s již pravomocně odsouzenými M. G. , L. G. , a obviněným F. Š. , ač nebyl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., na území města O. a jinde nakládal s omamnou látkou heroin tak, že

jednak v listopadu 2012 zprostředkoval pro M. G. nákup 200 g heroinu od osoby zvané E. ,

jednak se zúčastnil dne 2. 12. 2012 dovozu 300 g heroinu z Polské republiky do České republiky tak, že po předchozí vzájemné domluvě o tom, že společně dovezou z Polska heroin, dne 2. 12. 2012 s již pravomocně odsouzeným M. G. a F. Š. vycestoval ve večerních hodinách osobním automobilem zn. Renault Clio, reg. zn. ....., které v té době užíval M. G. , z České republiky z O. do B. – B. v Polské republice za Q. D. , stíhaným samostatně, od kterého M. G. převzal 300 gramů heroinu, který od něj převzal F. Š. , aby jej dovezl z Polské republiky do České republiky, heroin ukryl do oblasti pasu na svém těle a společně s M. G. a F. Š. jej dovezl do České republiky do O. , kde jej předal zpět M. G. v jeho bytě v O. – M. H. na ul. P. , přičemž za dovoz heroinu obdrželi od M. G. obžalovaní N. Š. a F. Š. dohromady 15 000 Kč a F. Š. 10 g dovezeného heroinu,

jednak zejména po uvedené období opakovaně přebíral od již pravomocně odsouzeného M. G. heroin za účelem jeho dalšího prodeje dalším odběratelům a tento heroin dalším odběratelům se ziskem prodával a takto nejméně

· dne 18. 10. 2012 v době od 21:10 hodin do 21:15 hodin v O. na WC v Casinu B. na ul. M. prodal za celkovou částku 12 000 Kč J. K. [za použití § 102a odst. 1 písm. a) tr. ř.] ve dvou balíčcích celkem 19,6 g sypké látky, která dle znaleckého zkoumání obsahuje 9 % a 9,3 % heroinu, celkem tedy 1,7910 heroinu báze, které mu pro účely dalšího prodeje předtím předal M. G. ,

· dne 31. 10. 2012 v době kolem 22:45 hodin na ul. S. v O. před podnikem B. zdarma předal J. K. [za použití § 102a odst. 1 písm. a) tr. ř.] papírové psaníčko s obsahem nahnědlé sypké látky o celkové váze 0,7876 gramů, které obsahovalo 7,1 % heroinu, tedy 0,0559 g heroinu báze, které mu pro účely dalšího prodeje předtím předal M. G. ,

· dne 16. 1. 2013 v době kolem 22:20 hodin v O. v restauraci D. na ulici N. č. ...... prodal za částku 18 000 Kč J. K. [za použití § 102a odst. 1 písm. a) tr. ř.] 3 kusy plastových sáčků s uzávěrem obsahujících celkem 29,8 gramů světlehnědé sypké látky obsahující 8 % heroinu, tedy 2,3540 g heroinu báze, a mikroténový sáček s obsahem 33,9251 gramů béžové sypké látky obsahující směs kofeinu a paracetamolu, kdy tuto směs deklaroval jako ředidlo heroinu a za tuto směs požadoval 3 000 Kč a dalších 3 000 Kč požadoval za zprostředkování prodeje, J. K. mu však vyplatil pouze 20 000 Kč s tím, že zbylé 4 000 Kč mu doplatí příště, přičemž heroin a směs N. Š. pro účely dalšího prodeje získal téhož dne od M. G. ,

· dne 19. 2. 2013 do 19:30 hodin v O. – M. H. na ulici V. , před restaurací V. , N. Š. prodal J. K. [za použití § 102a odst. 1 písm. a) tr. ř.] v jeho vozidle asi 50 gramů látky obsahující heroin a 50 gramů látky, kterou deklaroval jako směs k ředění heroinu, to vše za celkovou částku 43 000 Kč, kterou hned po prodeji odnesl a předal M. G. v jeho bytě, a část peněz si ponechal jako zisk z prodeje pro svou potřebu,

přičemž jednal s vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a přesto, že nebyl držitelem příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 2 To 45/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Stanislava Mourala dovolání.Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolací soud se podle obviněného nevypořádal s námitkou nesprávného právního posouzení okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obviněný vůbec nevěděl, od koho M. G. heroin získává. Skutečnost, že se heroin na území České republiky nevyrábí, není podle obviněného obecně známa. Čistě teoreticky jeho výrobě nic nebrání. Ke skutkovým okolnostem cesty do Polska s M. G. a F. Š. se obviněný obsáhle vyjádřil před nalézacím a odvolacím soudem a na tato vyjádření odkazuje. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 2 To 45/2015, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného s jistou mírou benevolence uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu odpovídají, pokud jimi zpochybňuje naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu. Státní zástupce se však s těmito námitkami neztotožňuje. Ve vztahu ke znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku třeba, aby pachatel o svém spojení s takovou skupinou věděl. Tento závěr však lze ze skutkových zjištění soudů dovodit, neboť obviněný Š. ve spolupráci se spoluobviněnými M. G. , L. G. a F. Š. zprostředkoval pro obviněného M. G. nákup 200 gramů heroinu od osoby zvané E. a dále se dne 2. 12. 2012 účastnil dovozu heroinu z Polské republiky, přičemž heroin dále distribuoval na území České republiky koncovým uživatelům. Ze skutkových zjištění soudů dále plyne, že obviněný byl s ostatními spoluobviněnými propojen a nejednalo se na jeho straně o běžný „dodavatelsko-odběratelský“ vztah, což je patrné z toho, že obviněný Š. předával obviněnému G. tržbu z prodaného heroinu a ponechal si pouze část jako svou provizi. Přeshraniční prvek činnosti organizované skupiny vedené spoluobviněným M. G. je pak potvrzen zjištěnou účastí obviněného Š. na cestě do Polska dne 2. 12. 2012, přičemž o účelu této cesty obviněný Š. zjevně věděl. Znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je do jisté míry širší, než toliko členství v takové skupině, neboť zahrnuje i volnější vztah pachatele k činnosti skupiny. Na újmu trestní odpovědnosti obviněného za kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tak podle státního zástupce není, pokud obviněný Š. nebyl přímo členem takové organizované skupiny, vedené spoluobviněným G. , neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že právě ve spojení s touto skupinou se obviněný Š. své trestné činnosti dopouštěl. Právní posouzení jeho jednání též podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku proto státní zástupce považuje za správné a zákonu odpovídající.

Dle názoru státního zástupce neobstojí ani námitka obviněného, že nelze považovat za obecně známou skutečnost, že heroin není produkován na území České republiky. Státní zástupce tuto námitku nesdílí. Přestože i v České republice je ve velkém měřítku pěstován mák, jde o produkci k potravinářským účelům, a takto pěstovaný mák má mnohem nižší obsah opioidů a navíc podléhá státní regulaci [srov. např. § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách]. Produkce heroinu rafinací z opia získaného z makoviny pak na území České republiky není relevantně doložena. Zahraniční původ heroinu tak lze považovat za notorietu, tím spíše známou obviněnému, který s takovou látkou nedovoleně nakládal a v prostředí distributorů drog se určitou dobu pohyboval. Navíc jde pouze o zcela dílčí skutečnost, jež o vědomosti obviněného o činnosti organizované skupiny působící ve více státech svědčí až ve spojení s dalšími soudy zjištěnými skutečnostmi. Zde lze odkázat na výše zmíněné zapojení obviněného Š. do dovozu heroinu z Polska od další osoby albánské národnosti a vnitřní koordinované vztahy v rámci skupiny spoluobviněného G.

Odkazuje-li obviněný paušálně na svá vyjádření v předcházejících stadiích řízení, nelze takovou dovolací argumentaci podle státního zástupce považovat za korektní. V tomto směru státní zástupce odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 587/2012. Podle tohoto usnesení musí být výhrady dovolatele formulovány a vyjádřeny konkrétně a přímo v dovolání, které může být podáno jen z taxativně vymezených důvodů. Jestliže je vymezení dovolacího důvodu obligatorní obsahovou náležitostí podaného dovolání, pak je tím dán požadavek, aby veškeré nedostatky, které jsou dovoláním vytýkány, byly v jeho obsahu rozvedeny a konkretizovány, tedy v něm musí být vyjádřeny všechny shledávané argumenty tak, aby již z vlastního textu dovolání byly uplatněné výhrady patrné.

Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním. Jeho tvrzení, že nevěděl, odkud M. G. získává drogy, je navíc v příkrém rozporu s výše citovanými skutkovými zjištěními. Obviněný ho ani nijak blíže nekonkretizuje, v tomto směru pouze odkazuje na svá dřívější vyjádření. K tomu lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 46/2013 Sb. rozh. tr.

Argumentace, že existuje teoretická možnost výroby heroinu na území České republiky, se pak s výrokem rozsudku soudu prvního stupně zcela míjí. Závěr o vědomosti obviněného o spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech zjevně nestojí na faktu, že se heroin v České republice nevyrábí, což je obecně známo. Toto konstatování může být pouze podpůrným argumentem. Soustředění dovolací argumentace na tuto skutečnost se jeví jako absurdní v situaci, kdy obviněný osobně jel se spoluobviněnými pro heroin do Polska. Nad rámec dovolacího řízení je pak možno odkázat na výše citované vyjádření státního zástupce.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný N. Š. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 17. března 2016


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu













Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1509/2015, ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1509.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies