25 Cdo 5508/2015

08. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 241a odst. 2
  • OSŘ - § 228

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Havlíčkovo náměstí 1963, proti žalovanému městysu Boleradice, se sídlem Boleradice 401, IČO 00283011, zastoupenému Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 37, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 307/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015, č. j. 17 Co 299/2014-296, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015, č. j. 17 Co 299/2014-296, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 6. 2014, č. j. 4 C 307/2007-279, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení podaná žalobcem s odůvodněním, že listiny nově předložené žalobcem nejsou důkazy, jež účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení, neboť žalobce o existenci spisu Městského úřadu v Kloboukách u Brna, stavebního úřadu, věděl, a pokud mu tento úřad bránil v nahlédnutí do spisu, mohl navrhnout důkaz spisem a požádat soud prvního stupně, aby tento spis opatřil; navíc těmito listinami nelze zpochybnit závěr o důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným v průběhu nalézacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na § 237 o. s. ř. s tím, že přípustnost ve svém poučení připustil odvolací soud. Dovolatel se domnívá, že okresní soud manipuloval se skutečnostmi uváděnými dovolatelem a že soudy nesprávně posoudily výklad procesních práv účastníka řízení, konkrétně možnost navrhnout důkaz spisem ke zjištění skutkového stavu věci.

Dovolání žalobce proti usnesení není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť neobsahuje obligatorní náležitost dovolání, a sice řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Vymezení přípustnosti dovolání je nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř., citace jeho textu nebo jeho části nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.

Dovolatel však v podaném dovolání vůbec neuvedl, v čem shledává přípustnost svého dovolání, nýbrž pouze odkázal na ustanovení § 237 o. s. ř. a na poučení poskytnuté odvolacím soudem, a to bez jakékoliv souvislosti s konkrétní otázkou hmotného či procesního práva. Zároveň nelze ani z obsahu dovolání dovodit, které z taxativních hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné. Dovolatel sice uvádí řadu rozhodnutí dovolacího soudu, z dovolání však není zřejmé, jakou právní otázku relevantní z hlediska projednávané věci by tato rozhodnutí měla řešit a který z předpokladů přípustnosti dovolání by mělo řešení této otázky naplňovat. Jedná se tedy o zjevně nedostatečné vymezení přípustnosti dovolání nevyhovující zákonným požadavkům. Poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání nenaplňuje a nedostatek náležitostí dovolání nenahrazuje.

Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitost a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. března 2016


JUDr. Robert Waltr

předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5508/2015, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5508.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies