30 Cdo 5000/2015

27. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 241a
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně E. R., zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 100 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 71/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 15 Co 58/2015 - 175, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu o zaplacení částky 100 000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zaplacení uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady nemajetkové újmy, která jí jako povinné měla vzniknout nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 922/2010 a u soudního exekutora Vratislava Pospíšila, Exekutorského úřadu v Ústí nad Labem, pod sp. zn. 0136 EX 225/10, když jednak soudní exekutor vydáním exekučního příkazu k prodeji nemovitosti a současně exekučního příkazu k přikázání pohledávky z účtu peněžního ústavu pro bagatelní částku nerespektoval princip přiměřenosti, jednak bylo řízení zatíženo průtahy. Žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že tvrzení o vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitosti se ukázalo nepravdivým a celková délka řízení byla přiměřená, takže nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K. toho podle odvolacího soudu nemohla žalobkyně jako povinná utrpět žádnou psychickou újmu, neboť nebyla ve stavu nejistoty stran výsledku předmětného řízení, nadto byla vymáhána bagatelní částka a žalobkyně již z exekučního titulu věděla, kolik činí vymáhaná částka.

Rozsudek odvolacího soudu, a to ve všech jeho výrocích, napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním.

Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání dílem jako nepřípustné, dílem pro vady.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odstavec 6).

Argumentace dovolatelky, že řízení bylo zatíženo průtahy soudu, který nekonal, či že soudní exekutor pro bagatelní částku vydal exekuční příkaz k prodeji nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně v hodnotě přesahující 10 000 000,- Kč, přípustnost dovolání založit nemůže (§ 241a odst. 1 a odst. 6 o. s. ř.), neboť tím dovolatelka nepřípustně zpochybňuje skutkový stav, ze kterého odvolací soud v napadeném rozhodnutí vycházel. Dovolatelka přitom ve vazbě na tuto argumentaci nijak nevymezuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, ani to, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 1 až 3 o. s. ř.).

Uvádí-li dovolatelka, že „přípustnost dovolání vyplývá ze skutečnosti, že odvolací soud se při svém rozhodnutí, co je a co není nepřiměřená délka exekučního řízení, a při aplikaci kritérií, které jsou příkladmo uvedené v § 31a odst. 3 písm. a) až e) zákona č. 82/1998 Sb., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, rovněž tím nijak nevymezuje důvod dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.).

Krom toho dovolatelka označuje toliko judikaturu, která se zabývá otázkou výše přiměřeného zadostiučinění. Na otázce výše zadostiučinění přitom napadené rozhodnutí nezáviselo, neboť touto se odvolací soud vůbec nezabýval, když dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu vůbec nedošlo. V důsledku toho není v dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Tento zákonný požadavek přitom vychází z účelu dovolacího řízení, tj. sjednocení judikatury obecných soudů. Tato vada nevymezení přípustnosti, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyla dovolatelem odstraněna v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.).

Obdobně dovolatelka neformuluje žádnou právní otázku a nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání, uvádí-li, že „rozhodnutí je zjevně nespravedlivé, jestliže soud nedošel k závěru o nesprávném úředním postupu a nepřiznal ani základní nárok v podobě konstatování porušení práva.

Argumentace dovolatelky tím, že samotné zahájení exekučního řízení je podstatným zásahem do práv žalobkyně, se míjí s důvody napadeného rozhodnutí, neboť při závěru o neexistenci odpovědnostního titulu rozhodnutí nezáviselo na vyřešení otázky, zda žalobkyni v důsledku exekuce nějaká újma vznikla. V řízení rovněž nebylo tvrzeno, a ani jinak nevyšlo najevo, že by rozhodnutí o nařízení exekuce bylo nezákonné.

Namítá-li dovolatelka, že „nebylo soudy nikterak vzato v úvahu, že se žalobkyně opakovaně domáhala odstranění průtahů v řízení“, opět pomíjí, že odvolací soud dospěl k závěru, že celková délka řízení byla přiměřená. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, která představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, hledí na řízení jako celek, tj. celková délka řízení [§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk] se nahlíží optikou kritérií uvedený v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk se závěrem o její přiměřenosti či nepřiměřenosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. n. 30 Cdo 4761/2009). To samé platí i o výhradě dovolatelky týkající se doručování rozhodnutí soudu. Ani v této souvislosti nelze z dovolání seznat řádné vymezení dovolacího důvodu a přípustnosti dovolání.

Námitky žalobkyně vytýkající odvolacímu soudu vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, pokud je dovolání přípustné.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Tato vada dovolání, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyla dovolatelem odstraněna v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.



V Brně dne 27. dubna 2016



JUDr. František Ištvánek
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5000/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5000.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies