29 Cdo 14/2016

30. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 138
  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 243c odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce L. Š., zastoupeného JUDr. Ivanem Brožem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14, PSČ 500 02, proti žalovanému P. F.,o zaplacení částky 1.596.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 98/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2015, č. j. 5 Cmo 298/2015-96, takto:



Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 18. května 2015 se žalobce (L. Š.) domáhá vůči žalovanému (P. F.) zaplacení směnečného peníze ve výši 1.596.000,- Kč s 6% úrokem od 1. června 2012 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 5.320,- Kč. Současně žádal o osvobození od soudního poplatku „ve smyslu průvodního dopisu“.

Usnesením ze dne 1. července 2015, č. j. 39 Cm 98/2015-37, Krajský soud v Hradci Králové žalobci přiznal částečné osvobození od soudního poplatku za žalobu ve výši 50 %.

K odvolání žalobce Vrchního soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2015, č. j. 5 Cmo 298/2015-96, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud − cituje ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − zdůraznil, že úplné osvobození od soudních poplatků lze přiznat zcela výjimečně, jsou-li tu zvlášť závažné důvody; z obsahu spisu však takové důvody nevyplývají, přičemž naplněny nejsou ani předpoklady pro to, aby žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ve vyšším rozsahu, než učinil soud prvního stupně.

Žalobce – pokračoval odvolací soud − není osobou nemajetnou, když vlastní nemovitosti a cenné papíry. Současně nebylo prokázáno, že „z hlediska majetkových poměrů a ostatně i z hlediska rodinných poměrů, je žalobce v pozici, která by ve svém důsledku mohla vést k tomu, že pro neschopnost zaplatit soudní poplatek v příslušné výši by žalobce nemohl využít svého ústavního práva na soudní ochranu.“ Důvodem pro úplné osvobození není ani ta skutečnost, že žalobce splácí další závazky a je proti němu vedeno několik exekucí.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když „v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka procesního práva“, a to, zda lze „nemajetnost z výše uvedených důvodů“ (kdy příjmy z pronájmu exekucí zatížených nemovitostí jsou „ve správě JUDr. V.“ a příjem žalobce a jeho manželky tvoří jen jejich starobní důchody) a „v kontextu s možnou trestnou činností žalovaného“ lze považovat za zvlášť závažný důvod pro úplné osvobození od soudních poplatků.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalobce, které může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak – jsa vázán vymezeným důvodem dovolání (§ 241a odst. 3 a § 242 odst. 3 o. s. ř.) – proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá (v obecné poloze) závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v důvodech usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; úvahu odvolacího soudu, podle níž žalobce nesplňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků v rozsahu vyšším než 50 %, pak Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřenou (k tomu srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14) ani na základě argumentů žalobce obsažených v dovolání. Dále též viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 3369/2015 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 17. února 2016, sp. zn. II. ÚS 316/2016) a ze dne 8. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013.

Dále Nejvyšší soud doplňuje, že v usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněném pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sice dospěl k závěru, podle něhož skutečnost, že se žalobce dostal do nepříznivé finanční situace v důsledku trestného činu žalovaného, kterým mu byla způsobena škoda, a u soudu se domáhá náhrady této škody, je zásadně podstatnou okolností svědčící pro naplnění podmínky existence zvlášť závažných důvodů pro úplné osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř., nicméně nezakládá naplnění této podmínky bez dalšího a vždy záleží na dalších okolnostech konkrétního případu. V poměrech dané věci je přitom zjevné, že předmětem řízení není nárok žalobce na náhradu škody způsobené trestným činem žalovaného; ostatně z obsahu spisu ani neplyne, že by žalovaný byl (byť jen nepravomocně) uznán vinným ze spáchání trestného činu.

Konečně nelze přehlédnout, že žalobce v dovolání nijak nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož není osobou nemajetnou, když vlastní (zpeněžitelné) cenné papíry.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.




V Brně 30. března 2016



JUDr. Petr Gemmel


předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 14/2016, ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.14.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies