29 ICdo 20/2016

30. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce V. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Jezlem, advokátem, se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, PSČ 383 01, proti žalovaným 1) Ing. Františku Svobodnému,se sídlem v Českých Budějovicích, Ant. Barcala 1441/37, PSČ 370 05, jako insolvenčnímu správci dlužníka EUROPROJEKT CB a. s. a 2) CZUS spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, PSČ 117 21, identifikační číslo osoby 28393091, zastoupené Mgr. P. D., o určení neplatnosti kupních smluv, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm 2/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka EUROPROJEKT CB a. s.,se sídlem v Českých Budějovicích, Planá 24, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 26074761, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 11485/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2015, č. j. 42 ICm 2/2015, 104 VSPH 525/2015-137 (KSCB 26 INS 11485/2011), takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.




Odůvodnění:


Rozsudkem ze dne 13. dubna 2015, č. j. 42 ICm 2/2015-78, ve znění usnesení ze dne 23. dubna 2015, č. j. 42 ICm 2/2015-87, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobce (V. B.) domáhal vůči žalovaným (Ing. Františku Svobodnému,insolvenčnímu správci dlužníka EUROPROJEKT CB a. s. a společnosti CZUS spol. s r. o.) určení neplatnosti kupních smluv ze dne 9. března 2012 (v rozsudku blíže označených) [body I. až VII. výroku], a rozhodl o nákladech řízení (body VIII. a IX. výroku).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14.

Tomuto požadavku přitom dovolatel (neuváděje v dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti, jak byly výše citovány, ničeho) zjevně nedostál.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.




V Brně dne 30. března 2016



JUDr. Jiří Zavázal


















předseda senátu






















Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 ICdo 20/2016, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.20.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies