29 NSCR 86/2015

30. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční, Insolvenční (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • IZ - § 3 odst. 1
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice Dagmar Jüngerové, narozené 7. května 1968, bytem ve Zlíně, Zlínská 46, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 11230/2014, o insolvenčním návrhu věřitele NOVICE PRO s. r. o., se sídlem v Praze 4, U Gymnázia 1234/3, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63 47 46 89, zastoupeného Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, PSČ 760 01, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2015, č. j. KSBR 32 INS 11230/2014, 2 VSOL 1194/2014-A-45, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.





O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenčního navrhovatele (NOVICE PRO s. r. o.) usnesením ze dne 29. dubna 2015, č. j. KSBR 32 INS 11230/2014, 2 VSOL 1194/2014-A-45, (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 15. září 2014, č. j. KSBR 32 INS 11230/2014-A-23, ve výroku, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh věřitele.

Odvolací soud – cituje ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 105 odst. 2 a § 143 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) − dospěl k závěru, podle něhož „v řízení nebylo prokázáno, že by vůči dlužnici měl alespoň jeden další věřitel splatnou pohledávku, když věřitelem označení další věřitelé dlužnice uvedli, že vůči ní žádné pohledávky nemají“.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázky plurality věřitelů dosud (dle názoru dovolatele) v níže uvedených souvislostech dovolacím soudem neřešené.

Dovolatel akcentuje, že odvolací soud správně shledal závěr insolvenčního soudu o tom, že dlužnice prokázala zánik jeho pohledávky, předčasným, [vzhledem ke spornosti dlužnicí tvrzeného zápočtu, když z listiny označené „oznámení o vzájemném započtení pohledávek a závazků“ ze dne 8. ledna 2014 (dále jen „dohoda o zápočtu“) není zřejmé, kdo ji za insolvenčního navrhovatele podepsal], nicméně odvolacímu soudu vytýká, že za tohoto stavu je dalším věřitelem dlužnice právě společnost MAJOR REAL s. r. o. (dále jen „společnost“), která byla smluvní stranou dohody o zápočtu. V této souvislosti zdůraznil, že odvolací soud se otázkou (ne)platnosti či (ne)existence zápočtu nezabýval, přičemž pouhé tvrzení společnosti o tom, že za dlužnicí nemá pohledávku, nemohlo způsobit zánik pohledávky.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání insolvenčního navrhovatele, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. března 2013, sen. zn. 29 NSČR 14/2012, uveřejněném pod číslem 76/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech usnesení ze dne 29. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 7/2012, na kterých nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

Navíc je zcela zjevné, že na základě dohody o zápočtu (viz listina ze dne 8. ledna 2014) „měly zaniknout“ (do výše 18.000,- Kč) jen pohledávka společnosti (jako věřitelky) za dovolatelem (jako dlužníkem) a (celá) pohledávka dovolatele (jako věřitele) za dlužnicí (Dagmar Jüngerovou). Jinými slovy, na základě dohody o zápočtu neměla zaniknout žádná pohledávka společnosti za dlužnicí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu navrhovateli se doručuje i zvláštním způsobem.




V Brně dne 30. března 2016



JUDr. Petr Gemmel




















předseda senátu























Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 NSCR 86/2015, ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.86.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies