33 Cdo 926/2016

31. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) L. D., a b) J. D., zastoupených JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., MPA, advokátem se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, proti žalovanému Sdružení pro nadaci Gallus ruber,spolku se sídlem v Praze 2, Pod Slovany 1888/12, identifikační číslo 18622534, zastoupeného Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 2 pod sp. zn. 17 C 199/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2015, č. j. 29 Co 111/2015-281, takto:





I. Dovolání se odmítá.II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.600,- Kč k rukám Mgr. Lucie Benešové, advokátky.




O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobců podané proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobci spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) -dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Dovolatel musí v dovolání uvést nejen to, na jaké ze čtyř uvedených podmínek přípustnosti své dovolání staví, ale také vyložit, že tyto podmínky jsou splněny.

Dovolatelé přípustnost dovolání vymezili tak, že se odvolací soud odchýlil „od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu.“ Obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však pouze polemizují s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž dovolacímu přezkumu nepředkládají žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ve shora uvedených souvislostech dovolatelé neoznačují blíže judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit (tvrzený rozpor s označenými rozhodnutími Ústavního soudu požadavku plynoucímu z ustanovení § 237 o. s. ř. nevyhovuje).

Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno zdůraznit, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu (v daném případě ze skutkových okolností týkajících se postupů, jednání a záměru účastníků při uzavírání smlouvy), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Žalobci požadavku § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. tedy nedostáli. Nejvyšší soud proto jejich dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci dobrovolně co jim ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaný domáhat svého práva návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).




V Brně dne 31. března 2016


















JUDr. Václav Duda
předseda senátu

















Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 926/2016, ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.926.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies