22 Nd 370/2015

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Kompetenční, Ostatní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 11 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) burzauveru.cz s. r. o., se sídlem v Blatnici pod Svatým Antonínkem 139, IČO: 29316961 a b) Mgr. Ing. O. M., PHDr., proti žalované V. S., o zaplacení 15 320,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 254/2015, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc vedenou u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 254/2015 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:


Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Hodoníně se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 15 320,- Kč s příslušenstvím, a to na základě Smlouvy o úvěru a jeho administraci 000125 ze dne 10. července 2013. Poukázali přitom na smlouvou sjednanou prorogační doložku.

Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 14. dubna 2014, č. j. EPR 68970/2014-6, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí odůvodnil tím, že prorogační doložka sjednaná ve smlouvě je neplatná (respektive, že takové ujednání je v rozporu s ústavně zaručenými právy žalovaných), a to zejména s ohledem na Směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a žalovaná má bydliště v obvodu působnosti Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Okresní soud v Ústí nad Labem předložil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem s tím, že Okresní soud v Hodoníně vycházel pouze z údajů uvedených v centrální evidenci obyvatel a ze spisu nevyplývá, že by žalovaná ke dni zahájení řízení skutečně bydlela či se trvale zdržovala v obvodu působnosti Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. března 2015 shledal nesouhlas Okresního soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci důvodným, neboť Okresní soud v Hodoníně před postoupením věci skutečnost, zda žalovaná v době rozhodné na uvedené adrese skutečně bydlela, či se zde pouze zdržovala, dostatečně nezkoumal.

Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 22. září 2015, č. j. 14 C 254/2015-52, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Nejvyššímu soudu k určení místně příslušnému soudu, který věc projedná a rozhodne podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že prorogační doložka, na kterou žalobci poukazují, je neplatná a podmínky místní příslušnosti se soudu nepodařilo zjistit.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

Podle § 86 odst. 1 o. s. ř. jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.

Z obsahu spisu vyplývá, že věc patří do pravomoci českých soudů, není však známo skutečné místo pobytu žalované v době zahájení řízení (tj. místo, kde se naposledy zdržovala s úmyslem zdržovat se tam trvale) ani kde se zdržovala. Z centrální evidence obyvatel vyplynulo, že jako trvalý pobyt měla v době podání žaloby nahlášenu adresu v Ú. n L., kde se však ve skutečnosti nezdržuje. V databázi Okresního soudu v Ústí nad Labem je uvedena jako poslední známá adresa žalované Ú. n L. Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí žalované vdovský důchod na adresu v Ú. n L. Jinou adresu pobytu žalované se nepodařilo zjistit. K založení místní příslušnosti soudu přitom v dané věci nedošlo sjednáním prorogační doložky podle ustanovení § 89a o. s. ř. (k otázce platnosti prorogační doložky sjednané ve spotřebitelské smlouvě, kterou je rovněž mezi účastníky uzavřená úvěrová smlouva, srov. např. závěry, jež Nejvyšší soud zformuloval ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. října 2013 sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněném pod č. 79/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014 sp. zn. 29 Cdo 530/2012).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., určil, že místně příslušným soudem pro projednání a rozhodnutí výše označené věci je Okresní soud v Ústí nad Labem, v jehož obvodu je žalovaná stále hlášena k trvalému pobytu na adrese, na kterou jí i Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí vdovský důchod.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 26. dubna 2016


Mgr. David Havlík

předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Nd 370/2015, ECLI:CZ:NS:2016:22.ND.370.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies