33 Cdo 3965/2015

27. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • ObčZ 1964 - § 457
  • OSŘ - § 229
  • OSŘ - § 43 odst. 1
  • OSŘ - § 243b

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. M. P., zastoupeného JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti žalovanému T. F., zastoupenému JUDr. Josefem Havlůjem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, o zaplacení 154.810,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 594/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015, č. j. 17 Co 431/2014-227, takto:


Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015, č. j. 17 Co 431/2014-227, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. května 2013, č. j. 6 C 594/2009-170, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.




O d ů v o d n ě n í:


Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 13. května 2013, č. j. 6 C 594/2009-170, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 154.810,- Kč s ročním úrokem z prodlení z této částky od 3. 5. 2009 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 25. 2. 2008 uzavřeli účastníci smlouvu o dílo, v níž se žalovaný zavázal provést pro žalobce dílo spočívající v dodání a montáži 15 kusů vnitřních dveří s obložkami, 1 kusu vnitřních dveří bez obložky a 1 kusu obložek do domu žalobce; dílo mělo být provedeno řádně a bez vad do 30. 9. 2008. Dveře byly namontovány 1. 10. 2008. Žalobce žalovanému zaplatil zálohu na cenu díla ve výši 154.810,- Kč. Dne 5. 10. 2008 žalobce reklamoval (zjevné) vady díla a vyzval žalovaného k jejich odstranění; dne 19. 10. 2008 reklamoval další vady díla. Na způsobu odstranění vad se účastníci nedohodli; žalovaný navrhl pouhé vytmelení prasklin ve dřevě, s čímž žalobce nesouhlasil a od smlouvy odstoupil s odkazem na § 648 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen „obč. zák.“). Podle závěrů znalce bylo dílo provedeno mimořádně nekvalitně a ve značném rozsahu se jedná o vady neodstranitelné (část dveří je prohnutá a nelze je zavírat). Zjištěný skutkový stav věci soud poměřoval ustanoveními § 648 odst. 2, § 451 odst. 1 a § 457 obč. zák. a uzavřel, že smlouva o dílo byla žalobcem platně zrušena a žalovaný je povinen žalobci zaplacenou zálohu vrátit.Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2015, č. j. 17 Co 431/2014-227, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že smlouva o dílo byla platně zrušena a každý z účastníků je tudíž povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (§ 457 obč. zák.). Přestože petit žaloby nevyjadřuje synalagmatické plnění, je žalobce připraven vzájemné plnění žalovanému poskytnout; v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 383/2009 se totiž domáhá toho, aby žalovaný z jeho domu předmět díla odstranil (tedy to, co mu na základě zrušené smlouvy o dílo poskytl, si převzal). Jsou-li požadována vzájemná plnění, byť dvěma samostatnými žalobami, jedná se ve skutečnosti obsahově o synallagma.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 Sb. (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť závěr ohledně vzájemnosti plnění, na němž je založeno napadené rozhodnutí, nekoresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu (konkrétně např. s rozhodnutími sp. zn. 32 Cdo 1998/2008, sp. zn. 25 Cdo 2432/99, sp. zn. 25 Cdo 2524/98 a sp. zn. 28 Cdo 2640/2012). Je přesvědčen, že odvolací soud chybně vyložil ustanovení § 457 obč. zák., jestliže dovodil, že vzájemné plnění ze zrušené smlouvy je možno „rozdělit do dvou samostatných žalob“, kdy v jedné žalobě je požadováno vrácení zálohy ceny díla a v druhé odstranění díla. Kromě toho odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně hodnotil provedené důkazy, zejména znalecký posudek, v němž byly popsány vady díla. Nadále prosazuje, že dílo má pouze odstranitelné vady. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a závisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že v rámci „netradičního řešení“ je možné, aby vzájemná plnění ze zrušené smlouvy (v posuzované věci vydání zaplacené zálohy oproti vydání dveří a zárubní) byla požadována samostatnými žalobami.

Ustanovení § 457 obč. zák. zakotvuje vzájemnou vázanost práv a povinností účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy; nárok každé ze smluvních stran na vrácení plnění, které poskytla, je nárokem ze zákona podmíněným její povinností vrátit to, co podle smlouvy přijala, druhé straně (jde o tzv. synallagmatický závazek). Protože práva a povinnosti každého z účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy jsou vzájemně podmíněny, platí, že uplatnění a uspokojení práva jedné strany na vrácení plnění z takové smlouvy je vázáno na uspokojení obdobného práva druhé strany; jinak řečeno, povinnost jednoho subjektu plnit (vrátit přijaté plnění) je vázána na tutéž povinnost subjektu druhého. Vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy je každá její strana oprávněna požadovat po druhé straně jen tehdy, jestliže již sama vrátila nebo současně s uplatněním práva vrací či nabídne vrácení všeho, co sama podle této smlouvy přijala. Žalobní návrh sám nebo ve spojení se vzájemnou žalobou žalovaného musí umožnit soudu, aby vzájemnou vázanost restituční povinnosti účastníků vyjádřil ve výroku rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28/2006, ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1599/2008, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 33 Odo 1615/2006). Není-li žalobní návrh takto formulován, nemůže být žalobce v řízení úspěšný, vyjma situace, kdy bezdůvodné obohacení spočívající ve věcném plnění nelze vydat a musí být poskytnuta peněžitá náhrada (§ 458 odst. 1 obč. zák.), popř. nedojde-li ke stavu, jehož právním posouzením se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2432/99, v němž uzavřel, že kupující, jenž přijal plnění z neplatné smlouvy, splní povinnost vydat věc i tím, že koupenou věc vydá nikoliv prodávajícímu, ale vlastníku věci prostřednictvím příslušného státního orgánu.

Lze přisvědčit dovolateli, že v posuzovaném případě soudy nerespektovaly shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, jestliže žalobě, v níž je požadováno vrácení zálohy ceny díla ze zrušené smlouvy, vyhověly přesto, že žalobní petit nevyjadřoval vzájemně podmíněné plnění. Dovolání je tudíž přípustné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

V posuzované věci je sice petit žaloby formulován tak, že vyjadřuje pouze požadavek žalobce na vrácení částky, kterou žalovanému zálohově zaplatil na ceně díla, avšak z obsahu žaloby (z vylíčení skutkových okolností) se podává, že žalobce požaduje vypořádání vztahů ze zrušené smlouvy o dílo (tj. nejen že chce, aby mu žalovaný vrátil zálohu, ale současně souhlasí s protiplněním). Jeho připravenosti vrátit to, co podle zrušené smlouvy sám obdržel, ostatně nasvědčuje i skutečnost, že podal samostatnou (další) žalobu, v níž výslovně požaduje, aby žalovaný od něho své plnění ze smlouvy o dílo (protiplnění) převzal. Žaloba je úkonem učiněným podle občanského soudního řádu a jako taková musí být posuzována. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem); právní charakteristiku (tzn. právní důvod žaloby) není povinen v žalobě uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Žalobní petit – údaj o tom, čeho se žalobce domáhá – musí být úplný, určitý a srozumitelný. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Je-li mezi vylíčením rozhodujících skutečností a žalobním petitem rozpor (je-li založen logický a věcný rozpor mezi odůvodněním žaloby a žalobním návrhem), je žaloba podáním nesprávným ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. a je na soudu, aby žalobce upozornil na vadu žaloby a vyzval jej, aby podání bylo opraveno nebo doplněno, tzn., aby vady žaloby odstranil (srov. např. rozhodnutí publikované v Bulletinu Nejvyššího soudu sešitě 3/1994 č. 10i, v Soudních rozhledech č. 12/2000 s. 364, v Soudní judikatuře č. 211/2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2004).

Soud prvního stupně žalobce nevedl k úpravě žalobního petitu tak, aby byl v souladu s obsahem žaloby (tzn., aby vyjadřoval požadavek žalobce na vzájemné vrácení plnění ze zrušené smlouvy ve smyslu ustanovení § 457 obč. zák.), a žalobě vyhověl. Protože uzavřel, že „žalovaný neprojevil přes opakovanou výzvu žalobce zájem o demontáž a odvoz díla, takže k jeho bezdůvodnému obohacení nedošlo a lze spíše očekávat další výdaje na straně žalobce v souvislosti s demontáží a odvozem nekvalitně provedeného díla“, vnitřní rozpor žaloby nikterak neřešil. Odvolací soud tento nedostatek nenapravil. Dospěl totiž k nesprávnému závěru, že pokud jsou vzájemná plnění (žalobcem) požadována ve dvou žalobách a povinnost je ukládána v obou případech jednomu subjektu (žalovanému), pak se obsahově jedná o synallagmatický vztah.

Řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.) a poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí rovněž pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 27. dubna 2016



JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3965/2015, ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3965.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies