33 Cdo 3586/2015

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 2
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně Ing. H. Š., zastoupené JUDr. Marcelou Dopitovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Přípotoční 1519/10c, proti žalované MONTPRO s. r. o. - v likvidaci se sídlem Praha 1, Kaprova 42/14, identifikační číslo osoby: 275 90 577, zastoupené likvidátorem Mgr. Robertem Štěpánkem, se sídlem Praha 4, Sinkulova 684/36, o zaplacení 371.899 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 51/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2015, č. j. 17 Co 420/2014-169, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 21. 3. 2014, č. j. 10 C 51/2010-108, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 371.889 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2015, č. j. 17 Co 420/2014-169, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil jen co do výše jejich náhrady a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Žalovaná sice v úvodu dovolání avizuje, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, resp. odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe odvolacího (zřejmě správně dovolacího) soudu, avšak z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) není patrno, jakou konkrétní otázku hmotného práva žalovaná pokládá za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, ani jakou otázku odvolací soud posoudil, podle jejího mínění, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ostatně žalovaná v dovolání neuvádí žádná rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž by se měl odvolací soud v dané věci odchýlit.

Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaná včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 26. dubna 2016



JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu











Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3586/2015, ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3586.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies