29 ICdo 93/2015

27. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • ObchZ - § 196a odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) Bc. M. K. a b) Mgr. D. M., společně zastoupených JUDr. Petrem Jurákem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Dolomitová 296/30, PSČ 159 00, proti žalované JUDr. Dagmar Mixové, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 93/231, PSČ 400 01, jako insolvenční správkyni dlužníka CONTAKTIVE, s. r. o., zastoupené JUDr. Janem Hrnčářem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 ICm 2100/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka CONTAKTIVE, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 25160036, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 4920/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. srpna 2014, č. j. 91 ICm 2100/2010, 104 VSPH 255/2014-149 (MSPH 91 INS 4920/2010), takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci Bc. M. K. a Mgr. D. M. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.




O d ů v o d n ě n í:


Rozsudkem ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 91 ICm 2100/2010-100, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žaloby o vyloučení ve výroku specifikovaných bytových jednotek a souvisejících spoluvlastnických podílů (dále jen „sporné jednotky“) z majetkové podstaty dlužníka (výroky I. a II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobců potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Závěr, podle něhož smlouvy o úplatném převodu sporných jednotek, uzavřené dne 9. března 2009 mezi pozdějším dlužníkem jakožto prodávajícím (jednajícím J. M. jako jednatelkou) a žalobci (dcerou a synem jednatelky) jakožto kupujícími (dále jen „kupní smlouvy“), nebyly uzavřeny v rámci běžného obchodního styku ve smyslu § 196a odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou k výkladu § 196a odst. 3 a 4 obch. zák. K účelu právní úpravy konfliktu zájmů v § 196a odst. 3 a 4 obch. zák. srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 67/2012“), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008, k pojmu běžný obchodní styk např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 23 Cdo 3867/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. 29 Cdo 2933/2012. Ani Nejvyšší soud nepochybuje o tom, že kupní smlouvy, podle nichž měli kupující (žalobci) splácet prodávajícímu (dlužníku) kupní cenu do 31. prosince 2020 (tedy po dobu téměř dvanácti let od uzavření smluv), nelze považovat za smlouvy uzavřené v rámci běžného obchodního styku, a to bez ohledu na to, jak dlužník o sporných jednotkách účtoval.

Jelikož kupní cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem a nelze dovodit, že odpovídá ceně v daném místě a čase obvyklé (tedy že není pro společnost méně výhodná), je v souladu s ustálenou judikaturou taktéž závěr, podle kterého jsou kupní smlouvy neplatné pro rozpor se zákonem (§ 196a odst. 3 obch. zák., § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku); srov. za všechna rozhodnutí R 67/2012.

Na tom nic nemění ani námitka dovolatelů, že sjednaná kupní cena (1.244.850 Kč) odpovídala ceně určené posléze zpracovaným znaleckým posudkem (1.231.830 Kč), neboť z posudku (vyhotoveného až po uzavření smluv) neplyne, že by jím stanovená cena byla obvyklá v daném místě a čase při splatnosti téměř dvanáct let od uzavření kupních smluv. Zcela bez významu pro posouzení platnosti kupní smluv jsou pak tvrzení dovolatelů, že následně podle těchto smluv kupní cenu v hotovosti uhradili.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 27. dubna 2016
JUDr. Petr Šuk předseda senátu






Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 29 ICdo 93/2015, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.93.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies