29 NSCR 66/2016

28. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční, Insolvenční (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 241a odst. 2
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v insolvenční věci dlužníka Jiřího Kubíka, narozeného 16. listopadu 1961, bytem v Třemošné, Myslivecká 977, PSČ 330 11, identifikační číslo osoby 48357103, zastoupeného Mgr. Martinem Voldřichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Gogolova 228/8, PSČ 118 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 2029/2015, o insolvenčním návrhu věřitele Urso Group S. E., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 1270/97, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 29311004, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2015, č. j. KSPL 56 INS 2029/2015, 4 VSPH 1606/2015-A-41, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í:


K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil body I., II. a IV. výroku usnesení ze dne 29. července 2015, č. j. KSPL 56 INS 2029/2015-A-18, jimiž Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a ustanovil insolvenčního správce.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž zpochybňuje “procesní postup insolvenčního i odvolacího soudu“ a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení spolu s rozhodnutím insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. K otázce přípustnosti dovolání dovolatel pouze cituje § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [srov. str. 3, bod. II. odst. 2 dovolání].

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označené níže – dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř. neboť se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.




V Brně dne 28. dubna 2016

Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu









Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 NSCR 66/2016, ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.66.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies