7 Tdo 362/2016

20. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 206 odst. 1, 3

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. dubna 2016 v Brně dovolání obviněné M. P. , a obviněného K. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 3 To 367/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 17/2015, a rozhodl takto :


Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 3 To 367/2015.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:



Městskýsoud Brno rozsudkem ze dne 23. 6. 2015, č. j. 2 T 17/2015-616, uznal obviněnou M. P. (dále zpravidla jen „obviněná“) a obviněného K. P. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinnými přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchali tím, že

obviněná M. P.

1) jako předsedkyně Bytového družstva Křížová 5, IČ: 28324358, se sídlem Křížová 55/5, 603 00 Brno v sídle družstva z jeho účtu č. .........., případně z pokladny družstva dne 22. 4. 2010 vyplatila částku 20.000,- Kč, 6. 9. 2010 vyplatila částku 20.000,- Kč, 30. 5. 2011 vyplatila částku 7.000,- Kč, 20. 6. 2011 vyplatila částku 6.000,- Kč, 22. 7. 2011 vyplatila částku 3.000,- Kč, 23. 8. 2012 vyplatila částku 15.000,- Kč, tj. celkem 71.000,- Kč na svůj účet č. ......, dne 21. 11. 2011 vyplatila částku 9.000,- Kč na účet syna D. M. č. ......., dne 26. 9. 2012 vybrala částku 30.000,- Kč v hotovosti z pokladny družstva,

což činí celkem 110.000,- Kč, jako odměnu za výkon funkce předsedkyně bytového družstva a dne 26. 9. 2012 částku 12.000,- Kč K. P. za výkon funkce předsedy výboru Společenství vlastníků Brno, Křížová 55/5, IČ: 29258049, se sídlem Křížová 55, 603 00 Brno, a to přesto, že tento krok neměla odsouhlasen členskou schůzí bytového družstva a nebyla tak k výplatě těchto odměn jakkoliv oprávněna,

2) dne 28. 8. 2012 převedla z účtu bytového družstva č. ........, vedeného u České spořitelny, a.s., na svůj účet č. ......., vedený u České spořitelny, a.s., částku 77.000,- Kč, přestože dne 21. 8. 2012 z tohoto svého účtu převedla na účet bytového družstva pouze částku 52.500,- Kč na úhradu daně z převodu nemovitosti, přičemž rozdíl mezi těmito dvěma finančními částkami ve výši 24.500,- Kč si ponechala,

když po odpočtu částky 19.000,- Kč vyplacené I. T. za úklid společných prostor v období od února do června 2010, způsobila Bytovému družstvu Křížová 5, IČ: 28324358, se sídlem Křížová 55/5, 603 00 Brno, škodu v celkové výši 127.500,- Kč,

obviněný K. P.

jako bývalý předseda výboru Společenství vlastníků Brno, Křížová 55/5, IČ: 29258049, se sídlem Křížová 55, 603 00 Brno, bez souhlasu shromáždění vlastníků, dne 22. 3. 2012 neoprávněně převedl částky ve výši 66.000,- Kč a 15.000,- Kč, dne 6. 4. 2012 neoprávněně převedl částku ve výši 15.000,- Kč a dne 17. 4. 2012 neoprávněně převedl částku ve výši 1.287.486,- Kč, tzn. celkem 1.383.486,- Kč, z účtu společenství vedeného ve Fio bance č. ....... na svůj spořicí účet vedený v ZUNO bank č. .........., přičemž část takto získaných finančních prostředků ve výši 1.019.000,- Kč byla dne 30. 9. 2012 vložena na úvěrový účet Bytového družstva Křížová 5 č. ...... a dne 30. 9. 2013 byl proveden vklad mimořádné splátky jistiny ve výši 296.606,89 Kč na úvěrový účet družstva č. .........., přičemž zbývající část ve výši 67.879,11 Kč si ponechal, čímž způsobil Společenství vlastníků Brno, Křížová 55/5, IČ: 29258049, se sídlem Křížová 55, 603 00 Brno, škodu ve výši 67.879,11 Kč.

Za tento trestný čin byli obvinění odsouzeni podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněným výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné M. P. uložena povinnost nahradit Bytovému družstvu Křížová 5, IČ 28324358, se sídlem Brno, Křížová 55/5, škodu ve výši 127.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 127.500 Kč od 15. 1. 2015 do zaplacení. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému K. P. uložena povinnost nahradit poškozenému Společenství vlastníků Křížová 55/5, IČ 29258049, se sídlem Brno, Křížová 55/5, škodu ve výši 96.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené Bytové družstvo Křížová 5, IČ 28324358, se sídlem Brno, Křížová 55/5,odkázáno se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 3 To 367/2015, podle § 253 odst. 3 tr. ř. za použití § 263 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněných M. P. a K. P. , která podali proti rozsudku Městského soudu Brno ze dne 23. 6. 2015, č. j. 2 T 17/2015-616, neboť odvolaní obviněných nesplňovalo náležitosti odvolání.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Brně podali obvinění M. P. a K. P. prostřednictvím jejich obhájkyně Mgr. et Mgr. Kamily Mesiarkinové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítli v něm, že skutková zjištění soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jsou zcela nesprávná a nedostatečná. Dále vytýkají, že procesní postup soudů je stižen vadou řízení, která vedla k nesprávnému posouzení odvolání a jeho zamítnutí. Vytýkají odvolacímu soudu, že odvolání neposoudil po obsahové stránce. Jsou přesvědčeni, že došlo k nepřípustnému ovlivnění důkazního prostředku vadnou protokolací, zestručněním protokolu a svědeckých výpovědí, především protokolu o hlavním líčení u nalézacího soudu. Namítají, že došlo k porušení jejich základních, ústavně zaručených práv, zejména práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces a že odvolání mělo být projednáno u nestranného soudu.

Obvinění z těchto důvodů navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 3 To 367/2015, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněných M. P. a K. P. , že námitky proti protokolaci soudu k obsahu závěrečných řečí nemají zásadní dopad na správnost postupu odvolacího soudu v řízení o dovolání. Absence rozhodnutí o námitkách proti protokolaci nebránila odvolacímu soudu v projednání odvolání obviněných ve veřejném zasedání, neboť ani stížnost proti rozhodnutí o námitkách nemá odkladný charakter. Procesní pochybení Městského soudu v Brně, který nerozhodl o námitkách proti protokolaci, neměl vliv na rozhodování odvolacího soudu. Odvolací soud správně rozhodl o odmítnutí odvolání obviněných podle § 253 odst. 3 tr. ř., neboť odvolání obviněných nesplňovalo náležitosti odvolání.

Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných M. P. a K. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněných M. P. a K. P. jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obvinění uplatnili v rámci tohoto dovolacího důvodu skutkové a procesní námitky. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obvinění sice formálně opřeli dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinili tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod. Nejvyšší soud se nemohl zabývat těmito námitkami zabývat.

Nejvyšší soud zastává názor, že jestliže odvolání bylo podáno jen proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání do výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.)

Z výroku i odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Krajský soud v Brně odmítl odvolání obou obviněných bez věcného přezkoumání jeho důvodnosti, protože vycházel z toho, že odvolání nebyla řádně ani po výzvě předsedkyně senátu soudu prvního stupně podle § 251 odst. 1 tr. ř. dostatečně odůvodněna a přes upozornění, že odvolání může být v případě neodůvodnění odvolání odmítnuto. Chybělo tedy vymezení rozsahu přezkumné povinnosti jako základní podmínka k tomu, aby se mohl zabývat odvoláním obou obviněných. Za této situace nepřichází v úvahu naplnění uplatněného důvodu dovolání.


K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obvinění v dovolání kumulovali obě varianty tohoto důvodu dovolání. Vzhledem ke shora zmíněnému posouzení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., však přichází v úvahu jen první varianta dovolacího důvodu, která je vymezena tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. Nejvyšší soud proto jen v tomto rozsahu přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a po přezkoumání shledal, že v této části jsou dovolání obviněných důvodná. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 10. 7. 2015 prostřednictvím datové schránky podala společná obhájkyně obou obviněných Mgr. et Mgr. Kamila Mesiarkinová u Krajského soudu v Brně odvolání proti výše označenému rozsudku, který odůvodnila tak, že odvolání směřuje jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Dále uvedla, že obvinění mají za to, že soud prvního stupně pochybil ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. ř., když z provedeného dokazování nesprávně posoudil zjištěný skutkový stav, na základě neúplných skutkových zjištění provedl nesprávné hodnocení jednání obviněných, v důsledku nesprávného hodnocení jednání obviněných tak soud nesprávně rozhodl o jejich vině a uložil jim nepřiměřený trest, přičemž odvolání obou obviněných bude, s ohledem na dobu dovolených, podrobněji odůvodněno ve lhůtě tří dnů. Na základě všech shora uvedených skutečností obvinění navrhli, aby Krajský soud v Brně, jakožto soud odvolací, napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2015, č. j. 2 T 17/2015-616, podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), c) a e) tr. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Dne 22. 7. 2015 předsedkyně senátu Městského soudu v Brně vyzvala obhájkyni obviněných, aby podle § 251 odst. 1 tr. ř. odstranila vady odvolání, a to výzvou tohoto znění: „Podle § 249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Ve smyslu ustanovení § 251 odst. 1, 2 tr. ř. Vás tedy vyzývám, abyste ve lhůtě 5 dnů od doručení této výzvy odstranila vady odvolání tak, jak to vyplývá z ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř.“ Výzva byla adresována obhájkyni obviněných a byla jí doručena dne 31. 7. 2015. Na tuto výzvu obhájkyně nereagovala a odvolání obviněných ve stanovené lhůtě nedoplnila.

Podle § 249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvnímu stupně podle § 251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.

Obsahem výzvy podle § 251 odst. 1 tr. ř. musí být také upozornění na konkrétní nedostatky obsahu odvolání, které podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představují takové vady odvolání, pro něž odvolací soud odvolání odmítne, přičemž odvolatel podal odvolání vykazující vady, ačkoliv byl řádně poučen o obsahových náležitostech odvolání ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř. Pro úplnost lze připomenout, že v porovnání s požadavky vyplývajícími z ustanovení § 251 odst. 2 tr. ř. však není nutné, aby soud odvolateli zastoupenému obhájcem poskytoval i potřebné poučení k postupu, který by vedl k odstranění vytýkaných vad. Nicméně jen na základě výzvy, jejímž obsahem je specifikace vad podaného odvolání, může odvolatel přistoupit k případnému odstranění vytýkaných nedostatků. Nejde-li o takovou výzvu, pak odvolateli není zřejmé, jaké vady odvolání má vlastně odstranit, v čem spočívají jeho nedostatky, co v něm chybí, co je nejasné, rozporuplné apod. Proto pouze na podkladě výzvy obsahující také konkretizaci vad podaného odvolání lze za splnění dalších podmínek (srov. § 251 odst. 1 tr. ř.) vyvozovat vůči odvolateli též důsledky uvedené v ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř., jestliže výzvě nevyhoví.

Nejvyšší soud se neztotožňuje s názorem Krajského soudu v Brně a obsah odvolání obviněných podaného u soudu prvního stupně dne 10. 7. 2015 považuje ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř. za dostatečný.

Při posuzování obsahových náležitostí odvolání je nutné zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci specifikace namítaných vad. Proto je namístě považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající podmínkám podle § 249 odst. 1 tr. ř., jestliže i přes stručnost odvolání je zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké konkrétní vady (skutkové, hmotněprávní atd.) jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány, tak aby byl zřejmý i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu (srov. č. 60/2005 Sb. rozh. tr. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 835/2002, publikované pod č. T 484. ve svazku 20 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Opačný výklad, tj. lpění na podrobném vylíčení namítaných vad rozsudku, by znamenal ztížení či zamezení přístupu oprávněné osoby k soudu druhého stupně a nebyl by slučitelný se zásadou dvouinstančnosti řízení, která zahrnuje právo na řádný opravný prostředek proti takovému meritornímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu (srov. též čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).

Na podkladě uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání obou obviněných podaného proti rozsudku Městského soudu v Brně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem v § 253 odst. 3 tr. ř. pro takové rozhodnutí. Proto po zjištění, že dovolání je v tomto směru důvodné, Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud pak přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že základní námitkou obviněných byla námitka, že došlo k nepřípustnému ovlivnění důkazního prostředku vadnou protokolací, zestručněním protokolu a svědeckých výpovědí, především protokolu o obsahu závěrečných řečí při posledním hlavním líčení.

Podle § 55 odst. 1 tr. ř. se o každém úkonu trestního řízení sepíše protokol, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, který má v písm. a) až b) citovaného ustanovení obligatorní náležitosti, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 55b odst. 4 tr. ř. protokol o hlavním líčení nebo neveřejném zasedání není třeba písemně vyhotovovat, jestliže obviněný a státní zástupce prohlásí, že se vzdávají opravného prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení netrvají, anebo žádná z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí nabude právní moci. Podle § 55b odst. 5 tr. ř. není-li dán důvod postupu podle § 55b odst. 4 tr. ř. a byl-li pořízen o průběhu úkonu před soudem zvukový záznam, zaznamená se jeho podstatný obsah, již v průběhu úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení, do protokolu. Podle § 57 odst. 1 o opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném protokolu a neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.

Nejvyšší soud dále uvádí, že protokol o hlavním líčení má charakter veřejné listiny a podle § 56 odst. 1 tr. ř. ho podepisuje předseda senátu a zapisovatel a předseda senátu odpovídá za jeho správnost. Do protokolu o průběhu hlavního líčení, pokud je při řízení pořizován zvukový záznam, se zaznamená jeho podstatný obsah, nemusí být zaznamenáno vše, co bylo v průběhu hlavního líčení zachyceno na zvukový záznam. Strany řízení mají možnost si ověřit, zda obsah protokolu o hlavním líčení není v rozporu s tím, co bylo během hlavního líčení zachyceno na zvukový záznam. Toto právo vyplývá z ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Obvinění, resp. jejich obhájce si mohou opatřit kopii protokolu o hlavním líčení, případně do něj nahlédnout a pořídit si výpisky a poznámky. K tomu, aby mohli obvinění vznést námitku proti protokolaci, je třeba, aby obvinění nebo jejich obhájce, popř. státní zástupce měli právo konfrontovat přepis protokolu o hlavním líčení s obsahem pořízeného zvukového záznamu.

Z ustanovení § 65 odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 41 odst. 6 tr. ř. lze dovodit, že obviněný, resp. jeho obhájce, si mohou opatřit kopii protokolu o hlavním líčení, případně do tohoto protokolu o hlavním líčení mohou bez větších problémů nahlédnout a pořídit si z něj výpisky nebo poznámky. Je-li o průběhu hlavního líčení pořizován zvukový záznam (§ 55b odst. 1 tr. ř.), do protokolu se zaznamená jeho podstatný obsah (§ 55 odst. 5 tr. ř.). To tedy znamená, že v protokolu o hlavním líčení nemusí být zaznamenáno vše, co bylo v jeho průběhu zachyceno na zvukový záznam. Rozhodující z hlediska obsahové správnosti a věrnosti toho, co se odehrálo v hlavním líčení, je zvukový záznam, který je v něm pořizován. Předepsaný protokol o hlavním líčení je pak pomůckou, z níž soud při svém rozhodování vychází za předpokladu, že se nevyskytne žádná pochybnost o správnosti přepisu takového protokolu. V takovém případě má obviněný, případně jeho obhájce, právo na konfrontaci přepisu protokolu o hlavním líčení s obsahem zvukového záznamu. Jestliže je vznesena námitka proti protokolu o hlavním líčení, pak o této ve smyslu § 57 odst. 1 tr. ř. rozhoduje soud, o jehož protokol jde, přičemž proti takovému rozhodnutí je přípustná stížnost. Rozhodnuto musí být o každé takové námitce, a to pouze na základě její důvodnosti.

Nejvyšší soud konstatuje, že Městský soud v Brně jako soud nalézací měl rozhodnout usnesením o námitce proti protokolu o hlavním líčení na základě její důvodnosti, a to buď kladným, nebo záporným způsobem, což však neučinil. Je zřejmé, že i když byl obsah závěrečných řečí v protokolu o hlavním líčení zaznamenán pouze ve stručné podobě, neměla uvedená procesní vada zásadní vliv na správnost postupu odvolacího soudu v řízení o odvolání.

Nejvyšší soud shledal, že byl naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě. Proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že tento soud opětovně rozhodne o odvoláních obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně.

O dovoláních obviněných rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 20. dubna 2016


JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu



Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 7 Tdo 362/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.362.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies