7 Tdo 503/2016

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 340 odst. 1,2 písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2016 o dovolání obviněného P. T . , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1. 2016, sp.zn. 3 To 756/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 205/2015 t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í



Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 4 T 205/2015, byl obviněný P. T. uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst.1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 340 odst.2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst.2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Prachaticích v podstatě tom, že obviněný se vědomě zapojil do činnosti, kterou je na vnějších schengenských hranicích prováděno nedovolené překračování státních hranic členských států Evropské unie státními příslušníky zemí, které nejsou členskými státy Evropské unie a schengenského prostoru, dne 6. 8. 2015 na okraji B. v Maďarské republice převzal po předchozí domluvě od blíže neidentifikovaných osob k přepravě 26 běženců, kteří byli na toto místo svezeni z různých míst v B. a postupně umístěni do přepravního prostoru jím přistaveného vozidla zn. Renault Master, jehož nákladní prostor byl 4,47 m dlouhý, 2,15 m široký a 2,43 m vysoký a v kterém nebylo zajištěno řádné větrání a možnost konání základních hygienických potřeb, takže umístěné osoby neměly dostatek místa pro déle trvající převoz, poté projel Maďarskem a Slovenskem do České republiky s úmyslem převézt běžence do Spolkové republiky Německo, avšak na silnici č. ... v úseku K. H. – H. V., okr. P., byl při jízdě k hraničnímu přechodu S. zadržen policií.


Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, a odvolání státního zástupce, podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 3 To 756/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným. Uvedl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, podle které byl do B. objednán za účelem přepravy materiálu a že teprve tam se dověděl, že má jít o přepravu osob, které ho prosily, že se potřebují co nejrychleji dostat do Německa. Zdůraznil, že všechny osoby věděly, jaké podmínky jsou v automobilu. Poukázal na to, že cestu přerušoval přestávkami, během kterých cestujícím osobám nabízel vodu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Prachaticích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že v dané věci byly naplněny zákonné znaky přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku i co do subjektivní stránky, kterou vyvozoval z konkrétních okolností případu. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale ten na ně nereagoval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jinému umožní nedovoleně překročit státní hranici nebo jinému po nedovoleném překročení státní hranice umožní přepravit se přes území České republiky, spáchá-li uvedený čin jako člen organizované skupiny a vystaví-li takovým činem jiného nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.

Posuzovaným skutkem byly zákonné znaky uvedeného přečinu evidentně naplněny, a to i z hlediska subjektivní stránky.

Trestný čin je podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn.

O tom, že obviněný úmyslně „jinému umožnil nedovoleně překročit státní hranice“ a že úmyslně „jinému po nedovoleném překročení státní hranice umožnil přepravit se přes území České republiky“ ve smyslu znaků uvedených v § 340 odst. 1 tr. zákoníku, nemůže být pochyb již vzhledem k povaze jednání obviněného. Jestliže obviněný nechal běžence v B. nastoupit do vozidla a vezl je přes hranice a území České republiky k hraničnímu přechodu do Německa, pak je jasné, že z jeho strany šlo o úmyslné jednání, neboť právě toho chtěl svým jednáním dosáhnout. Jednání obviněného tu bylo neseno úmyslem podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Okolnost, kdy obviněný tento úmysl pojal, tj. zda s uvedeným úmyslem již jel do B. anebo uvedený úmysl pojal až tam, je bez významu. Tato okolnost totiž nic nemění na tom, že nedovolené překročení státní hranice běženci a jejich přeprava přes území České republiky byly obviněným chtěné.

Obviněný jednal jako člen organizované skupiny ve smyslu § 340 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Do organizované skupiny se obviněný fakticky včlenil tím, že působil jako vykonavatel realizační fáze celé akce, která byla založena mnohem šířeji a zahrnovala výběr běženců určených k transportu, jejich soustředění do místa odjezdu, jejich vstup do prostoru vozidla, instruktáž obviněného o tom, kdy a kam se má s vozidlem dostavit, podmínky přepravy běženců včetně určení cíle jejich cesty a odměny obviněného apod. Jednání obviněného bylo dílčí částí akce, která svou povahou vyžadovala koordinovanou součinnost více osob, mezi které byly rozděleny úkoly a mezi kterými byla provedena dělba činností, což podstatně zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení činu. Organizovanost celé akce dokreslují nejen kontakty obviněného s další osobou prostřednictvím zpráv SMS ohledně přípravy a provedení činu a ohledně odměny obviněného, ale i poměry na místě nástupu běženců do vozidla, jak jsou zřejmé z jejich svědeckých výpovědí. Většina vyslechnutých běženců uvedla, že při nástupu do vozidla se řídili pokyny jiných osob, než byl řidič (tj. obviněný), a že s řidičem (tj. obviněným) nijak nekomunikovali a ani ho neviděli. To svědčí o návaznosti samotné přepravy na činnost dalších osob působících při nástupu běženců do vozidla a o tom, že činnost obviněného byla s činností těchto dalších osob koordinována. Všechny skutkové okolnosti, které charakterizují jednání obviněného jako jednání člena organizované skupiny, byly ze subjektivního hlediska obviněného snadno seznatelné a nutně mu byly známy. Jestliže se obviněný s vědomím těchto okolností rozhodl uskutečnit přepravu běženců, která měla povahu nedovoleného překročení státní hranice a která jim umožnila po nedovoleném překročení státní hranice přepravit se přes území České republiky, pak je jasné, že jeho úmyslem podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku bylo zahrnuto také to, že jedná jako člen organizované skupiny.

Vozidlem, jehož obviněný použil k přepravě běženců, byl skříňový automobil, který svými technickými parametry rozhodně nebyl určen ani uzpůsoben k přepravě osob. Vnitřní nákladový prostor měl vzhledem k rozměrům (délka - šířka - výška) objem 23,35 kubických metrů, takže při přepravě 26 osob připadal na každou osobu prostor menší než jeden kubický metr. V uzavřeném nákladovém prostoru nebylo kromě jedné nízké lavičky odpovídající šířce vozidla žádné zařízení a nebylo v něm ani žádné okno. Přívod vzduchu byl zajištěn dvěma očividně provizorními otvory. S tím plně koresponduje obsah svědeckých výpovědí většiny převážených běženců, kteří poukazovali na to, že během cesty se jim špatně dýchalo, dusili se, omdlévali, neměli možnost komunikace s řidičem apod. Uváží-li se, že za těchto podmínek měli běženci absolvovat cestu několika set kilometrů trvající mnoho hodin, pak nelze uvažovat o tom, že se ocitli jen v podmínkách běžného a vcelku ještě přijatelného nedostatku pohodlí, a je nutno dojít k jednoznačnému závěru, že byli vystaveni ponižujícímu zacházení ve smyslu § 340 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Všechny uvedené okolnosti byly takové povahy, že o nich obviněný nutně věděl, takže pokud se s jejich vědomím rozhodl uskutečnit přepravu běženců, bylo jeho úmyslem podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zahrnuto i ponižující zacházení s běženci ve smyslu § 340 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Právní kvalifikaci skutku podle § 340 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nemohou zvrátit námitky ohledně toho, že běženci věděli, za jakých podmínek bude přeprava provedena, ani námitky ohledně toho, že obviněný jízdu přerušoval přestávkami a že poskytoval běžencům vodu.

Běženci byli v situaci, kdy jejich cílem bylo dostat se v podstatě za jakýchkoli podmínek do Německa, a proto přijali i podmínky, před které byli organizátory celé akce postaveni. Má-li být postoj běženců k podmínkám přepravy interpretován tak, že z vlastní vůle tyto podmínky akceptovali, pak je nutno zároveň konstatovat, že ze znění ustanovení § 340 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nelze dovodit nic v tom smyslu, že je nutné, aby ponižujícímu zacházení byli vystaveni proti své vůli. Citované ustanovení pojímá vystavení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení jako objektivní stav, který tu je i tehdy, když ho dotčená osoba akceptuje, smíří se s ním apod.

Namítané přestávky během cesty s podáváním vody lze hodnotit nanejvýš jen jako určité ulehčení či zmírnění ponižujícího zacházení, jemuž byli běženci při cestě vystaveni. Celkové poměry přepravy, které odůvodňují závěr, že běženci byli vystaveni ponižujícímu zacházení, tím ale nebyly nijak podstatně dotčeny.

Výrok o vině obviněného přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Pokud Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal tento výrok nedotčen a zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, není napadené usnesení rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2016



JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu



Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 7 Tdo 503/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.503.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies