4 Tdo 281/2016 - Podvod

12. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 209 odst. 1,2,3

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2016 o dovolání obviněného S. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2015, sp. zn. 3 To 381/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 75/2015, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.



Odůvodnění:



Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 75/2015, byl obviněný S. H. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem sám dle § 22 odst. 1 tr. zákoníku, dílem jako spolupachatel dle § 23 tr. zákoníku, převážně dokonaného, v bodě I/2c) nedokonaného ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že

„za situace, kdy byl trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 66 T 100/2013 ze dne 27. 5. 2013, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2013, odsouzen pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců,

I. S. H.

v době od ledna 2015 do 1. 4. 2015 v B. za situace, kdy byl dlouhodobě bez zaměstnání a bez zdroje pravidelného příjmu, v podvodném úmyslu obohatit se na úkor jiné osoby využil zdravotního postižení a z toho vyplývající zvýšené důvěřivosti M. H., k tomu, aby od něj pod lživými záminkami vylákal pro svou potřebu finanční hotovost či věci vhodné ke zpeněžení, přičemž se M. H. představil falešným jménem M., a takto pod příslibem vrácení peněz postupně vylákal nejprve společně s M. T., kterého poškozenému představil pod jménem P., a poté sám





1. jednak
a) spolu s M. T. přesně nezjištěného dne kolem poloviny ledna 2015 částku 200 Kč pod záminkou zapůjčení hotovosti na dárek pro známého,
b) spolu s M. T. dne 23. 1. 2015 částku 2.000 Kč pod záminkou vyplacení záloh na mzdu svým zaměstnancům,
c) spolu s M. T. dne 24. 1. 2015 postupně částky 1.000 Kč a 1.500 Kč pod záminkou úhrady dluhu třetí osobě oproti vydání zastavené platební karty S. H.,
d) dne 4. 2. 2015 částku 5.000 Kč pod záminkou úhrady dluhu třetí osobě oproti vydání zastavené platební karty,
e) dne 18. 2. 2015 částku 4.000 Kč pod záminkou úhrady dluhu kamarádovi, který by mu pak obratem zapůjčil veškerou dlužnou hotovost pro poškozeného,
f) dne 25. 2. 2015 částku 500 Kč pod záminkou úhrady dluhu kamarádovi, který by mu pak obratem zapůjčil veškerou dlužnou hotovost pro poškozeného,
g) dne 8. 3. 2015 částku 2.000 Kč pod záminkou úhrady benzínu na cestu do B., kde měl vyřídit získání hotovosti pro vrácení dluhu poškozenému,
h) dne 17. 3. 2015 částky 5.000 Kč a 2.000 Kč pod záminkami úhrady dluhu kamarádovi, který by mu pak obratem zapůjčil veškerou dlužnou hotovost pro poškozeného a pod záminkou úhrady nákladů notáři v souvislosti s vyřízením půjčky, z níž by poškozenému vrátil dluh,
i) dne 18. 3. 2015 částku 2.000 Kč pod záminkou úhrady benzínu a dálniční známky na cestu do B., kde měl vyřídit získání hotovosti pro vrácení dluhu poškozenému,
j) spolu s M. T. dne 19. 3. 2015 částku 3.000 Kč pod záminkou, že již zaslal převodem z účtu dlužné peníze, na blíže neupřesněnou pojistku,



2. jednak
přesvědčil M. H. ke sjednání úvěru, a to
a) dne 1. 3. 2015 na částku 8.051 Kč u společnosti Sector Mobil na nákup tabletu Samsung T535 Galaxy, který si ponechal, následně jej obratem prodal za částku 4.500 Kč, kterou si ponechal pro vlastní potřebu,
b) dne 19. 3. 2015 na částku 2.000 Kč u společnosti Ferratum Bank Ltd., z níž mu poškozený předal 1.000 Kč pod záminkou úhrady dálniční známky na cestu do B. k vyřízení dluhu,
c) dne 20. 2. 2015 na částku 10.000 Kč na koupi televizoru s tím, že věc prodá a uhradí dluh, avšak poté, co televizor sám vybral, poškozený M. H. na radu prodavačky smlouvu neuzavřel,



čímž M. H. vznikla škoda ve výši 34.251 Kč a v bodě 2c) hrozila další škoda ve výši 10.000 Kč,




II. S. H. a A. L.

od ledna 2015 do února 2015 v B. v podvodném úmyslu obohatit se na úkor jiné osoby společně využili zdravotního postižení a z toho vyplývající zvýšené důvěřivosti M. H., k tomu, aby od něj pod lživými záminkami vylákali pro svou potřebu finanční hotovost či věci vhodné ke zpeněžení, přičemž S. H. se představoval jako M. a A. L. představil jako S., a takto pod příslibem vrácení peněz, za situace, kdy byli bez zaměstnání a bez zdroje příjmů,




1. jednak vylákali
a) dne 24. 1. 2015 částku 2.500 Kč pod záminkou vyplacení záloh na mzdu zaměstnanců S. H.,
b) dne 6. 2. 2015 částku 5.000 Kč pod záminkou vyplacení záloh na mzdu zaměstnanců,
c) dne 7. 2. 2015 částku 15.000 Kč pod záminkou vyplacení záloh na mzdu zaměstnanců,
d) dne 9. 2. 2015 částky 5.000 Kč a 8.000 Kč pod záminkou úhrady nákladů na údajnou dopravní nehodu,
e) dne 12. 2. 2015 částku 20.000 Kč pod záminkou úhrady akontace na půjčku od Komerční banky ve výši 150.000 Kč, z níž by mu veškerou dlužnou částku splatili,
f) dne 12. 2. 2015 částku 3.000 Kč pod záminkou úhrady nákladů spojených s převozem zemřelého z údajné dopravní nehody,
g) dne 13. 2. 2015 částku 10.000 Kč pod záminkou úhrady nákladů spojených s převozem zemřelého z údajné dopravní nehody,
h) dne 16. 2. 2015 částku 3.000 Kč pod záminkou úhrady nákladů spojených s převozem zemřelého z údajné dopravní nehody,

2. jednak přiměli dne 25. 2. 2015 M. H. ke sjednání úvěru na částku 28.998 Kč u společnosti Cetelem, na televizi Samsung LED UE 48H6470 a mobilní telefon Quad-Core/android pod záminkou, že uvedené věci obratem prodají a utrženou hotovost mu vrátí jako úhradu části dluhu, avšak peníze získané prodejem věcí si ponechali,

čímž M. H. byla způsobena škoda ve výši 100.498 Kč,



V. A. L. , R. G. a S. H. společně

v podvodném úmyslu využili důvěřivosti N. S. k tomu, aby na jejich popud dne 26. 11. 2014 u společnosti Cetelem uzavřel úvěrovou smlouvu na nákup mobilního telefonu ROMAR2 + N a televizoru Samsung UE 40H5030aw v celkové hodnotě 15.248 Kč, přičemž věci převzali a prodali a o výtěžek se podělili, čímž N. S. vznikla škoda ve výši nejméně 15.248 Kč.“




Za uvedené jednání byl obviněnému uložen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost uhradit poškozenému M. H. škodu ve výši 71.959 Kč a dále společně a nerozdílně s A. L. a R. G. škodu ve výši 15.248 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. H. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Pro úplnost je možno dodat, že daným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině, trestu a náhradě škody dalších obviněných A. L., R. G. a M. T. (body rozsudku III, IV, VI).

Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 75/2015, podal mj. obviněný S. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 11 2015, sp. zn. 3 To 381/2015, tak, že – v případě S. H. - podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výroky o náhradě škody ve vztahu k poškozenému M. H., kterými byla uložena obviněným S. H. a A. L. povinnost nahradit jmenovanému škodu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný S. H. povinen uhradit poškozenému M. H. škodu ve výši 26.200 Kč a 7.526 Kč a dále s A. L. jsou povinni uhradit poškozenému M. H. společně a nerozdílně škodu ve výši 50.249 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. H. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalších částech zůstal rozsudek ve vztahu k obviněnému S. H. nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2015, sp. zn. 3 To 381/2015, podal následně obviněný S. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí odvolání obviněného do výroků o vině a trestu. Obviněný má za to, že v jeho případě bylo porušeno ustanovení § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod dle kterého: „Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“ Hlavní líčení i veřejné zasedání totiž proběhlo bez účasti nejdůležitějšího svědka a poškozeného M. H. a obviněný i soud proto nebyli seznámeni s jeho výpovědí bezprostředně, ale pouze zprostředkovaně – jejím přečtením. Uvedená skutečnost měla podstatný význam pro výrok o vině, neboť výpověď svědka H. v přípravném řízení nemohla poskytnout spolehlivý důkaz pro podvodné jednání obviněného ve vztahu ke všem částkám ve skutkové větě uvedeným. Poškozený při svém výslechu nahlížel do výpisu z účtu a do svých poznámek, jejichž fotokopie vyšetřovatel nepořídil. Je proto otázka, zda poškozený neoznačil jako peněžní prostředky mimo jiné všechny větší výběry z účtu. Dle obžaloby docházelo k trestnému jednání od poloviny ledna 2015. Poškozenému byly veškeré peněžní prostředky – důchod, mzda zasílány na účet. Od poloviny ledna do konce února, tedy za měsíc a půl pak poškozený pro svou potřebu vybral nebo utratil nákupem v obchodním domě 5.212 Kč. Jeho výdaje na oblečení, obutí, osobní hygienu, jídlo, nápoje však byla zřejmě vyšší a na osobní potřebu tak byla zřejmě užita i některá částka připisována obviněným. Při osobním slyšení svědka u jednání soudu, by si soud učinil jasný obraz o tom, že svědek bez poznámek schopen vypovídat není, opírá se o předem připravený text a věrohodnost jeho výpovědi je nízká. S tímto závěrem koresponduje též skutečnost, že přesná data a částky dispozic s penězi si nemůže pamatovat ani osoba s vyšším IQ, tím spíše svědek s velmi nízkou inteligencí. Náhled na jeho výpověď jako připravenou by se promítl i do výroku o vině, ve kterém způsobená škoda by byla podstatně nižší a mohla se pohybovat okolo hranice větší škody, když svědek spotřeboval rozhodně více peněz pro svou potřebu, než kolik platil přímo za potraviny v obchodních domech. Nižší výše škody by se promítla i v úvaze o trestu.

Obviněný dále uvedl, že soudy obou stupňů v souladu s konstantní judikaturou měly vyhodnotit jako předběžnou otázku, že u obviněného dojde k nařízení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu. Kromě trestu odnětí svobody v trvání 4 let dle napadeného rozsudku, tak náprava obviněného bude zajišťována celkem 3 tresty – 8 měsíčním, dvouletým a čtyřletým – uloženým rozsudkem odvolacího soudu. Vzhledem k předchozím trestům je trest odnětí svobody v délce 4 let nepřiměřený.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že byl porušen zákon a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve všech výrocích a Krajskému soudu v Ostravě podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 17. 2. 2016 Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Jelikož dovolání k Nejvyššímu soudu lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování totiž spadá do rámce řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., založený na námitce, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Další z uplatněných důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., vychází z existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu.

Po zhodnocení veškerých skutečností projednávaného případu, přezkoumání dovolací argumentace obviněného a jejího podřazení pod zákonné důvody mimořádného opravného prostředku, jakým dovolání je, dospěl Nejvyšší soud k následujícímu závěru. Hned v úvodu Nejvyšší soud poukazuje na výrazné pochybení dovolatele, pokud ten, v závěru svého podání zcela mylně navrhuje vyslovení porušení zákona a podle § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. zrušení a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí. Dovolatem zmíněná ustanovení trestního řádu dopadají na zcela jiný mimořádný opravný prostředek v podobě stížnosti pro porušení zákona. Dovolací soud však i přes tuto zmatečnost podané dovolání projednal, když z jeho obsahu je zřejmý úmysl obviněného učinit podání ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b tr. ř.

Obviněný v rámci mimořádného opravného prostředku namítá pochybení obou soudů, které při projednání věci porušily jeho oprávnění daná mu samotnou Listinou základních práv a svobod, když osobně nevyslechly svědka H. Daný postup pak měl mít, vzhledem k nízké inteligenci svědka, za následek započítání částek, které nebyly dotčeny trestnou činností obviněného, ale byly použity poškozeným na jeho osobní potřeby. Takové vyhodnocení mohlo mít dopad také na právní kvalifikaci jednání vzhledem k možnému snížení vzniklé škody a rovněž na ukládanou sankci. Dovolací soud k takové námitce je ovšem nucen konstatovat, že má svůj základ v napadání průběhu tr. řízení před nalézacím soudem a způsobu, jakým tento provedl dokazování a toto hodnotil. Je třeba také připomenout, že svědecká výpověď M. H. byla u hlavního líčení dne 2. 9. 2015 čtena v souladu s usnesením § 211 odst. 1 tr. ř., tedy se souhlasem státní zástupkyně, jakož i všech obviněných, resp. obhájců (viz č. l. 837-838 tr. spisu). Následně byl soudem dán prostor obviněným, tedy i S. H., aby se k této výpovědi vyjádřili, když takového práva nikterak nevyužil. Pakliže nyní, v rámci svého dovolání napadá protiprávnost takového postupu soudu, činí tak zcela mimo rámec zákonem vymezených dovolacích důvodů, na které ve svém dovolání poukázal, neboť své námitky nesměřuje proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, ale proti skutkovým zjištěním nižších soudů, které považuje za neúplné pro absenci osobního výslechu svědka.

Dovolací soud proto může odkázat zejména na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Bruntále, kde jsou rozvedeny veškeré okolnosti, o které nalézací soud opřel svůj závěr o vině obviněného, s nímž se následně odvolací soud plně ztotožnil. Odvolací soud stejně jako soud prvého stupně, vycházel z uceleného, pevného a logicky provázaného řetězce důkazů, na jehož základě mohly oba soudy dospět bez důvodných pochybností k závěrům, které ve svých rozhodnutích učinily.

Daným závěrům, které ve svém rozsudku podpořil také odvolací soud tedy nelze ničeho vytknout a jako takové nevykazují žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, z nich učiněnými skutkovými zjištěními a navazujícími právními závěry. Ten je dán pouze tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů tak nevybočila z mezí daných ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., pročež jim nelze vytýkat jakoukoli svévoli. Ani v tomto směru tedy nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

Ačkoliv obviněný pak výslovně neuvádí dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud podle obsahu učiněného podání tento zahrnul do své přezkumné činnosti, s ohledem na námitku, že nižší soudy nevzaly při ukládání trestu do úvahy, že obviněnému byly uloženy, potažmo přeměněny další sankce v trvání 8 měsíců a dva roky, pro které je nyní ukládaný trest odnětí svobody ve výměře 4 let nepřiměřený. Shora uvedený dovolací důvod přichází do úvahy tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolací důvod proto nespočívá v nepřiměřenosti uloženého trestu. Byl-li obviněnému uložen přípustný druh trestu ve výměře, která spadá do rámce zákonné trestní sazby (v tomto případě trest odnětí svobody v rozmezí od jednoho do pěti let), nelze v dovolacím řízení uplatňovat pod zákonem vymezeným důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. námitku nepřiměřenosti trestu.

Pro shora uvedené, je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný S. H. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, tak jak to bylo konstatováno oběma nižšími soudy, pročež v jejich právním posouzení věci nebyly shledány žádné podstatné vady.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného S. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr.ř., aniž byl vázán povinností meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.





V Brně dne 12. 4. 2016





JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu



Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.






Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 281/2016, ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.281.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies